30. 10. 1894

Kdyby lidé projevovali důvěru ke svým bližním, přibližovali by se více duchu Kristovu. Bůh zjevil, jakou cenu má pro něho člověk. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný”. Jan 3,16. Ale někteří lidé se snaží přetvořit stále charakter druhých, podle vlastního náhledu a měřítka. Bůh jim však nepřikázal, aby konali tuto práci.

Vlastní „já” bude mít o sobě vždy velké mínění. Jakmile lidé ztratí svou první lásku, přestávají zachovávat přikázání Boží a tehdy se počnou vzájemně kritisovat.Tento duch bude na konci času zápasit neustále o nadvládu. Satan bude tohoto ducha podporovat, aby bratři ve své nevědomisti usilovali o zničení jeden druhého. Bůh není takto oslaven, ale velmi zneuctěn. Duch Boží je zarmoucen. Satan jásá, poněvadž dobře ví, že bude-li moci poštvat bratra proti bratru, aby se hlídali v církvi i v kazatelském úřadě, ztratí mnozí odvahu, zmalomyslní a opustí své povinnosti. To však není dílo Ducha svatého. Moc z dola pracuje, jak v komůrce rozumu, tak i v chrámu duše, aby prosadila své vlastnosti tam, kde by měly být vlastnosti Kristovy. Ten, kdo zaplatil nekonečnou cenu, aby vykoupil člověka, čte s neomylnou přesností všechno skryté působení lidské duše a dobře ví, jak zacházet s každou duší. A v zacházení s lidmi zjevuje tytéž zásady, které jsou zjeveny v přirozeném světě. Blahodárně přírodní procesy se neuskutečňují rychle a ukvapeně. Lidem není dovoleno, aby vzali dío do vlastních rukou. Bůh pracuje klidným, pravidelným působením stanoveného Zákona. Tak je tomu v uchovních věcech. Satan se ustavičně namáhá, aby vyvolal dojem hrubými a prudkými útoky, ale Ježíš nalézá přístup k duším v tom nejintimnějším svazku. Narušil co nejméně jejich nezvyklý myšlenkový pochod náhlými činy, nebo přikázanými pravidly. Poctil člověka svou důvěrou a tím mu dodal úcty k sobě samému. Postavil staré pravdy do nového a vzácného světla. Tak udivil zákoníky svými otázkami v chrámě, kdy mu bylo teprve 12 let.

Ježíš vzal na sebe lidství, aby se mohl setkat s lidmi. Přivádí lidi pod proměňující moc pravdy tím, že se s nimi setkává tam, kde právě jsou. Získává si přístup k srdci, sympatie a důvěry a dává všem pocítit, že Jeho ztotožnění s jejich povahou a jejich zájmy je dokonalé. Pravda vycházela z jeho rtů krásná ve své prostotě, ale přesto oděna důstojností a mocí. Jakým to učitelem byl náš Pán Ježíš Kristus! Jak něžně jednal s každým, kdo se poctivě dotazoval po pravdě, aby mohl získat jeho sympatie a nalézt domov v Jeho srdci.

Musím vám říci, bratři, že jste dalecí toho, čím by vás Pán chtěl mít. Vlastnosti nepřítele Božího i člověka ukazují se velmi často ve vašem duchu a postoji jednoho vůči druhému. Navzájem se zraňujete proti vlastnímu zdokonalení charakteru, činíte si nesnáze, děláte si práci těžkou a namáhavou, protože pohlížíte na vlastního ducha a na vlastní kazy charakteru, jako na vzácné ctnosti, kterých se musíte držet a které musíte pěstovat.

Pán Ježíš přirovnává vysokou mysl právě tak jako nízkou k polnímu kvítí v jeho čerstvosti za ranní rosy a vyzývá ás: „Považte kvíti polního, kterak roste, nepracuje ani přede. Pravimť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich”. Mat. 28,6, 28,29. A zdůrazňuje tuto leci: „Tedy trávu polní, ježto dnes jest a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá i zdaliž mnohem více vás neodívá, ó malé víry”? Mat.6,30.

Šíření pravdy

Lidé si desetkráte ztěžují šíření pravdy, než tomu ve skutečnosti je, tím, že hledí vzít dílo Bohu z ruky do svých smrtelných rukou. Domnívají se, že musí bez ustání něco vynalézat, aby lidé dělali, o čem se oni domnívají, že by měli i tito lidé dělat. Čas takto ztrávený činí práci komplikovanější, neboť velký hlavní dělník je vyřazen z péče o vlastní dědictví. Lidé se pojímají práce sledováním vadných charakterů druhých s jediným úspěchem, že defekty jen zhoršují. Udělali by lépe, kdyby nechali Boha konat Jeho práci, poněvadž On je nepokládá za schopné přetvářet charaktery.

Je jim zapotřebí, aby byli naplněni Duchem Kristovým. Budou-li se držet Jeho síly, budou mít s ním pokoj, apk budou na dobré cestě, aby měli pokoj i se svými spolupracovníky. Čím méně má lidský nástroj něžnosti a bíbeznosti Kristovy ve svém duchu a charakteru, tím více dokonalosti vidí ve vlastních metodách a nedokonalisti v metodách druhých lidí. Naší jedinou bezpečností je, bdíti na modlitbě a radit se spolu u víře, ře Bůh zachovává bratry právě tak jako nás, neboť On není přijímač osob. Bůh bude za nás pracovat, budeme-li věrnými badateli a činiteli Jeho slova.

Ale nedbají-li pracovníci výslovného příkazu Kristova, abychom se milovali, jako On miloval nás, jak můžeme očekávat, že budou bratři dbát příkazu smrtelníků, úpravy a konečného rozvhrnutí, jak má každý pracovat. Moudrost, která za nás nařizuje, musí být nadpřirozená, jinak bude jako lékař, který neumí uzdravit, ale který jen hubí. Uděláme lépe, budeme-li Boha hledat celým srdcem svým a odložíme-li všechnu vlastní důležitost, neboť: „Vy pak všichni bratři jste”. Mat. 23,8.

Kristus udělal jho lehkým

Místo, abyste se namáhali sestavováním pravidel a předpisů, udělali byste lépe, kdybyste se modlili a podřizovali svou vůli a své cesty Kristu. On není spokojen, zvěstujeme-li, co On usnadnil. Praví: „Vezmněte jho mé na sebe a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné a břímě mé lehké”. Mat.11,29-30. Pán Ježíš miluje své dědictví a nebudou-li lidé pokládat za své zvláštní právo předpisování pravidla svým spolupracovníkům, ale uvedou-li ve svůj život pravidla Kristova a budou-li napodobovat Jeho naučení, pak bude jeden kažý příkladem a nikoli soudcem.

Otcovský charakter našeho Pána Boha

Kristovým oblíbeným tématem byl Otcovský charakter Boží a Jeho přenesmírná láska. Kletba každé církve dneškaje, že lidé si nepřivlastňují Kristovy metody. Domnívají se, že mohou opravovat směrnice a zásady evangelia a že mají volnost je vykládat a určovat v naději, že takto reformují církev i pracovníky. Nechte jen Boha, ať On je naším jediným Mistrem, naším jediným Pánem plným dobroty, soucitu a lásky.

Bůh dává známost svým pracovníkům. On nechal pro nás napsat bohaté a mocné zaslíbení: „Jest-liže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž ji od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá i budeť dána jemu. Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene a jimi zmítá. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána”. Jk. 1,5-8. Což není lepší obdržet osobně moudrost od Boha, než od člověka? Co praví veliký učitel? „Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa”. Jan 17,6.

Kritisování chyb druhných

Máme mezi sebou zlo, které musí být napraveno. Bratři se cítí povolanými ohlížet se po domnělých chybách a nedostatcích druhých a mluvit o nich, když právě táž svoboda odhaluje zřejmé chyby při nich samých. Ukazují tak, že jsou moudrými ve své domýšlivosti a Bůh jim nemůže dát své zvláštní požehnání, poněvadž by se povyšovali a poškozovali vzácnou věc pravdy. Když svět byl pozbaven známosti Boží, přišel Ježíš, aby udělil své neocenitelné požehnání - známost o Otcovském charakteru našeho nebeského Otce. To byl Jeho vlastní dar našemu světu a tento dar předal svým učedníkům, aby byl sdělen všemu světu.

Pracovníci by se měli sami polepšit

Když poznali prosté zásady, měli by (totiž kazatelé) se horlivě soustředit na svou práci, aby se stali pracovníky, kteří se nemusí cítit zahanbeni. Budou-li moudře používat svého času, mohou zvládnout jedno odvětví vědy za druhým a při tom být činnými v díle a kázání pravdy. Zlaté okamžiky jsou promarněny v neužitečných rozhovorech, v nedbalosti a vlažnosti a v konání takových věcí, které mají slabý účinek, které by měly přinášet užitek každého času, který by nás činil stále způsobělejší k dosažení vysoké úrovně.

Mužové, stojící nyní před lidem svým jako představitelé Kristovi, mají všeobecně více schopností, než cviku, ale nevyužívají všech svých darů tak, aby co nejvíce vytěžili ze svého času a svých příležitostí. Téměř každý kazatel v poli, když by využil Bohem mu danéenergie, neměl by být zběhlý pouze ve čtení, psaní a mluvnici, ale i v jazycích. Je pro ně důležité, aby si vytkli vysoký cíl. Ale projevují příliš málo ctižádosti, aby vyzkoušeli svou moc a dosáhli tak své úrovně v poznání a náboženské moudrosti.

Naši kazatelé budou muset vydávat Bohu počet z otupení a nevyužití nadání, kterého se jim od něho dostalo, aby se jejich užíváním napravili. Mohli vykonat destkrát větší práci sou inteligencí, kdyby uvilovali o to, aby se stali duchovními velikány. Všechna jejich zkušenost v jejich vysokém povolání je zlehčena, poněvadž jsou spokojeni s tím, kdo jsou. Budou-li studovat s pravou pohnutkou a s pravým cílem, nebude jejich snaha o získání vědomostí ani v nejmenším bránit jejich duchovnímu růstu.

Potřeba pracovníků

Pracovníků je v celém světě zapotřebí. Pravda Boží musí být nesena do cizích zemí, aby ti, kteří jsou ve tmě, mohli být osvíceni. Musí se pracovat na tom, aby byli získáni kvalifikování badatelé pro spolupráci s Bohem.

Bůh požaduje, aby byla v tomto směru projevována nezměrně větší horlivost, než dosud. Jako lid jsme v některém ohledu daleko pozadu v misijním díle. Nekonáme ani 20. Díl dobr, který bychom mohli vykonat v zásadách víry a věrnosti, poněvadž u nás převládá ve velké míře sobectví. Někteří závidí druhým z bavy, že budou požívat větší úcty, než oni sami.

Vzdělaní intelektuálové jsou zapotřebí ve všech odvětvích díla Božího, neboť nováčkové nedovedou odhalit skryté poklady k obohacení duší. Bůh určil, aby školy byly nástrojem vzdělání dělníků pro Ježíše Krista, za které by se nemusel hanbit a to musíme vždy mít na zřeteli. Velikost, již by člověk mohl získat přirozenou vlastní kulturou, nebyla dosud dosažena. Máme mezi sebou více, než snad průměr schopných mužů. Kdyby bylo všech jejich schopností využito, měli bychom 12 kazatelů tam, kde máme dosud jednoho. I lékaři by byli vychováváni, aby potírali nemoce.

Města jsou zamořena hříchem, ale přesto jsou v každé Sodomě i Lotové. Jed hříchu pracuje na srdcích lidské společnosti. Bůh volá po reformátorech, kteří by se postavili na obranu Zákona, které On ustanovil, aby spravovali tělesný pořádek a aby udržovali vysokou úroveň výchovy duševní i kultury srdce.

Kultura srdce

Hrozí nám nebezpečí farizejského puntičkářství, zatěžujícího duši světskými formami a obřady, stávajícího se v mnoha případech všemocným a tvořícím svět z atomu a atom ze světa. Milost Kristova se svým očišťujícím a zušlechťujícím vlivem učiní pro nás více, než všecka světová výchova o etiketě, která je pokládána za tak důležitou. Pro mnoho llidí znamená zevnějšek celé náboženství a přece se ukáže, že srdce nemá onu přirozenou čistotu, která jedině má cenu před Bohem. Když se jim mluví o jejich chybách, mají tak málo křesťanské zvořilosti, že ve své snaze kritizovat jeho chování, jeho gesta,jeho tvoření vět, ztrácejí se zřetele posvěcený stav kazatele, jehož poslal nám Bůh s varovným poselstvím. Mají se za vzor moudosti, ale nedbají slov Božích z nebeských dvorců. Všem takovým Bůh praví, že se musí státi blázny, aby poznali pravou moudrost Kristovu.

Bylo mi ukázáno, že naše kolej byla určena Bohem, aby vykonala velké a dobré dílo záchrany duší. Jedině pod vlivem Ducha Božího se mohou osobní schopnosti stát plnou měrou užitečnými. Předpisy a zásady náboženství jsou prvními kroky k získání známosti a nacházíme je v samých základech správné výchovy. Poznání a věda musí být oživovány Duchem Božímn, aby sloužily nejušlechtilejším účelům. Jedině křesťan může používat správně vědomostí, aby mohla být věda plně oceněna, musí se na ni pohlížet se stanoviska náboženského. Pak bude vše uctívat Boha vědy. Srdce zušlechtěné milostí Boží může nejlépe chápat pravou cenu výchovy. Vlastnosti Boží, tak jak je vidíme v jeho stvoření, mohou být jedině tehdy oceněny, známe-li Stvořitele. Učitelé nesmí být pouze obeznámeni s teorií pravdy, ale musí ze zkušenosti znát cestu svátosti, aby mohli přivádět mládež k pramenům pravdy, k Beránku Božímu, který snímá hříchy světa. Vědomost má jedině tehdy moc, pojí-li se s pravou zbožností. Duše pozbavená svého „já” se stává ušlechtilou. V Božích očích budete moudrými, přijmete-li Krista u víře do svého srdce.

Pro další studium: 2T 133-136, 212-215, 3T 186-188, 4T 63-66, ET 341-345.