Melbourne, Australie, 3.7.1892

Chtěla bych promluvit k těm, kteří káží Slovo. „Začátek učení tvého osvěcuje a vyučuje sprostné rozumnosti“. Žalm 119,130. Všechny výhody a přednosti, které by mohly býti rozmnoženy ve váš prospěch, abyste byli vychováváni a pocvičování, zakořeněni a posílení ve víře, neposkytnou vám osobně své srdce pravdě, jestliže se svědomitě nezřeknete každého zvyku, počínání a každého hříchu, který by uzavřel cestu Ježíšovi. Nechte světlu, vyzařujícímu z Ježíše proniknout každý tmavý kout vaší duše, vážně se rozhodněte pro správný způsob jednání. Přidržíte-li se špatné cesty, jak mnozí z vás činí, nepracuje-li pravda na vás svou přetvořující mocí tak, že jste jí ze srdce poslušní, poněvadž milujete její čisté zásady, buďte ujištěni, že pro vás pravda ztratí svou oživující moc a že hřích bude posílen.

Z té příčiny jsou mnozí tak neúspěšnými pracovníky pro Mistra. Stále činí přípravy, aby se sami sobě líbili a sami sebe oslavovali, anebo hýčkali nějakou žádost ve svém srdci. Je pravdou, že souhlasí se Zákonem Deseti přikázání a mnozí vyučují Zákonu v teorii, ale nemilují jeho zásady. Nejsou poslušní příkazu Božího, aby byli čistí, aby Boha milovali nade vše a bližní své jako sebe samé. Když žijí neustále ve lži, mohou takoví míti sílu, mohou mít důvěru, mohou se takoví stát úspěšnými dělníky Božími?

Spasitel se modlil za své učedníky: „Posvětiž jich v pravdě své, slovo Tvé pravda jest“. Jan 17,17. Ale když ten, kdo přijal známost Bible, nemění své zvyky a jednání, aby odpovídaly světlu pravdy, co pak? Duch bojuje proti tělu a tělo proti Duchu, jedno z nich musí zvítězit. Jestliže pravda posvěcuje duši, pak je hřích nenáviděn a opouštěn, poněvadž je Kristus přijímán jako vzácný host. Avšak Kristus se nemůže podílet na rozděleném srdci, hřích a Ježíš nejdou nikdy spolu. Kdo přijímá pravdu s upřímností a vážností, kdo jí tělo a pije krev Syna člověka, ten má život věčný. Ježíš pravil: „Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou“. Jan 6,63. Když ten, kdo pravdu přijímá, spolupracuje s Duchem svatým odejde zatížen břemenem poselství duším, nikdy nebude pouhým kazatelem, vnikne do srdce a duše ve velkém díle hledání a zachraňování toho, co je ztraceno. Tím, že pěstuje a provádí náboženství Kristovo, vykonává dobré dílo získávání duší.

V zajetí Božím

Když je věřící, duchovně řečeno, zajatcem Božím, udržuje se v proudu světla, aby mohl světu dáti zářiti svému světlu. Kdyby všichni ti, kdo jsou zapojeni do posvěceného díla úřadu kazatelského, rostli v milosti našeho Pána a Spasitele, nenáviděli by hřích a sobectví. Mravní obnova neustále pokračuje, když neustávají vzhlížeti k Ježíši, stávají se podobní jeho obrazu a jsou nalezeni dokonalými v něm, nemají vlastní spravedlnosti, ale spravedlnost, jež je v Kristu Ježíši, Pánu našem.

Velká výhoda kazatelských ústavů není ani z polovice oceněna. Jsou bohaté na příležitosti, ale nevykonávají ani polovinu toho, co by měly, poněvadž ti, kteří jich používají, neřídí se pravdou, která je jim v jasných liniích předkládána. Mnozí, kteří vysvětlují Písma druhým, nepodřídili svědomitě a zcela mysl, srdce i život kontrole Ducha svatého. Milují hřích a drží se ho. Bylo mi ukázáno, že nečisté činy, pýcha, sobectví a sebechvála uzavírají dvéře srdcí i těch, kteří vyučují drahé pravdě, takže hněv Boží na nich spočívá. Nemůže se jich zmocniti nějaká obnovující moc? Stali se kořistí mravní bídy, která je nevyléčitelná, poněvadž sama odmítá léčení. Ach, kéž by každý, kdo pracuje slovem i doktrinou, dbal slov Pavlových: „Protož prosím vás, bratři, skrze milosrdenství Boží, aby jste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou“. Řím. 12,1.

Jak bije mé srdce radostně vstříc těm, kteří chodí v pokoře ducha, kteří milují Boha a bojí se Ho. Takoví mají daleko větší moc, než je učení a výřečnost. „Bázeň Boží je počátkem moudrosti“ a Jeho láska a bázeň jsou jako zlatá niť, spojující lidský nástroj s božským. Tím jsou všechny životní kroky zjednodušeny. Když dítky Boží bojují s pokušením proti vášním přirozeného srdce, spojují vírou duši a Tím Jediným, který může pomoci a ony se stávají vítězi.

Kéž Pán pracuje na srdci těch, kteří obdrželi velké světlo, aby se dovedli oprostit ode všech nepravostí. Pohleďte na kříž na Kalvárii. Tam je Ježíš, který dal svůj život nikoli proto, aby lidé pokračovali v hříchu, nikoli proto, aby směli porušovat Zákon Boží, ale aby mohli být zachráněni Jeho nekonečnou obětí ode všech hříchů. Kristus pravil: „Posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli“, Jan 17,19. Dokonalostí Jeho příkladu. Chtějí být pravdou posvěceni ti, kdo káží pravdu druhým? Chtějí milovat Pána celým srdcem, celou myslí a celou duší a své bližní jako sebe samé? Chtějí získat vyšší úroveň křesťanského charakteru? Jsou jejich sklony povznesené, jejich choutky ovládané? Nacházejí zalíbení jen v ušlechtilých citech, v silné, hluboké náklonnosti a čistých úmyslech, aby mohli skutečně spolupracovat s Bohem? Je nám potřebí Ducha svatého, aby nás podpíral v našich zápasech, neboť „není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížactvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko“. Ef.6,12.

Pro další studium. GW 273, 274, 285, 288.