Jest ještě mnoho těch, kteří pravdu káží, ale jen málo jest jich touto pravdou posvěceno. Zbožnost a spravedlnost nejsou uváděny v praktický život a Pán jest tím zneuctěn. Jelikož slabá lidská povaha nemá živého spojení s Bohem, nemá ani síly k odpírání pokušení a nebude ji mít dříve, pokud Boží moc, působící obrácení, cele nezaujme duši.

Blížíme se soudu a všichni, kdož nesou světu výstražné poselství, musí mít čisté ruce a srdce. Musí mít živé spojení s Bohem. Jejich myšlenky musí být čisté a svaté, duše neposkvrněné - tělo, duše a duch musí být čistou a svatou obětí Bohu, jinak ji nepřijme.

Nedávný hrozný rozmach zlého, jest jedním z největších důkazů, že konec je blízký. Satan obchází jako lev řvoucí, hledaje, koho by sežral a když mužové a ženy přesto, že jim v této nebezpečné době září jasné světlo, budou nalezeni jako smilníci, obávám se, že je Bůh navždy odloučí od díla.

Výzva k očistě

S mládeži bývá pro poměrně malá přestoupení velmi přísně nakládáno, ale když mužové a ženy bohatých zkušeností a sloužící za vzor zbožnosti, zjeví neposvěcenou povahu, nečistotu myšlenek, nízkost chování, jest pro ně na čase, aby s nimi bylo zacházeno se vší rozhodností. Veliká shovívavost vůči nim, přiměla je pokud vím k tomu, že pohlíželi na smilství a cizoložství jako na něco nepatrného a všecko jejich předstírání ukázalo se jako ranní rosa, když na ni začne svítit slunce.

Nepadli dříve do pokušení, dokud se neukázaly jejich mravní nedostatky, že totiž nejsou účastni Božské povahy, protože neuměli zkaženosti světských rozkoší odpírat, ale stali se světskými, smyslnými a ďábelskými. Satan u nich nalézá něco, z čeho může udělat veliké zlo a dobře využívá této své příležitosti. Výsledkem toho je, že ti, kteří se vydávají za pastýře stáda, smýšlejíce tělesně a ovce, jejichž čistotu, mravnost a nevinnost by měli přísně střežit, uvádějí do prostopášnosti a nemravnosti. Nebeští andělé pohlížejí na to s hanbou, zármutkem a odporem. Jak mohou čistí andělé nebeští pomáhat této třídě lidí? Jak mohou přinášet nebeské světlo do takových shromáždění, kde takoví kazatelé obhajují Zákon Boží, když tento Zákon přestupují, kdykoliv se k tomu naskytne příležitost. Jejich život je lží, jdou skrytou a lstivou cestou, pracují potají, živí své nečisté myšlenky, rozohňují své vášně a pak zneužívají mužů a žen, kteří jsou pokoušeni jako oni, aby strhli za sebou všechny mosty a aby zneuctili svá těla a pošpinili své duše. Jak mohou něco takového činit? Jak mohou vůbec mít bázeň Boží? Jak mohou mít lásku k Bohu? Lásku ve svých srdcích? Jakou cenu má ve skutečnosti jejich víra?

Vyčistěte tábor od této mravní zkaženosti i když to postihne největší muže na nejvyšších místech. Bůh nebude posmíván. Smilství je v našich řadách, vím to dobře, neboť mi bylo ukázáno, že se tato skvrna ustavičně vzmáhá.

Mnohé se nikdy nedozvíme, ale to, co je odhaleno, činí církev odpovědnou a spoluvinnou, jestliže neprojeví rozhodné úsilí, aby zlo vykořenila. Očistěte ležení, neboť věc proklatá jest v jeho středu.

Bůh pravil Jozue: Nebuduť více s vámi, leč vyhladíte prokletí to z prostředku svého. Vstaň, posvěť lidu a rci: Posvěťte se k zítřku, nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Věc prokletá jest uprostřed tebe, Izraeli, nebudeš moci ostáti před nepřáteli svými, dokudž neodejmeš prokletí toho z prostředku svého. Joz.7,12,13. Toto jest napsáno k našemu naučení, nám, kteří žijeme na konci světa.

Falešní pastýři

Nemám důvodu k naději pro ty, kteří byli určeni za pastýře stáda a které milosrdný Bůh po léta snášel s napomínáním, výstrahami a káráním. Oni však skrývali své zlé cesty a dále po nich chodili, protivili se Zákonům Božím a dopouštěli se smilství. Můžeme je zanechat, aby své vlastní spasení konali s bázní a s třesením, když bylo vše vykonáno pro jejich nápravu. Ale v žádném případě jim nesvěřujte péči o své duše. Jsou to falešní pastýři. Ach, jak je to možné, aby mužové, kteří byli po léta činní v tomto díle, porušili své cesty před Pánem, když se jim dostalo velké zkušenosti a zvláštního světla?

Spasitel, který přijde, praví: „Aj, přijduť brzo a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho".“Zj.22,12. Každý dobrý skutek lidu Božího, jakožto ovoce jejich víry, bude dle zásluhy odměněn. Jako se liší hvězda od hvězdy v slávě, tak budou mít i věřící různé odlišení v budoucím životě. Zda bude nalezen mezi vítězi takový muž, který nechodil s Bohem jako Enoch, ale stál na straně satanově, naslouchal jeho našeptáváním a tak uváděl sebe i jiné, za které Kristus zemřel, v nebezpečí uspokojování tělesných žádostí a svým příkladem je měl k tomu, aby povolovali hříchu.

Když člověk zemře, nezmírá s ním jeho vliv, ale působí dál. Vliv člověka dobrého, svatého a čistého, pokračuje po jeho smrti tak, jako ozařuje záře zapadajícího slunce vrcholky hor, když slunce již dávno zapadlo za hory. Tak budou i zářit skutky člověka čistého, svatého a dobrého, třeba již dávno nežije. Jeho slova i skutky i příklad budou žít na věky“. „V paměti věčné bude spravedlkvý“. Žalm 112,6.

Ale jakým opakem je život těch, kteří jsou tělesní, smyslní, ďábelští. Libují si ve smyslných zábavách. Ve světle soudu zjevuje se člověk takovým, jakým skutečně je, totiž zbaven roucha nebeského. Stojí před jinými lidmi tak, jaký v očích svatého Boha je. Kéž by každý z nás opravdově uvažoval, zda jsou skutky, jdoucí za námi opravdovým jasným světlem nebeským, nebo stínem temnosti a zda odkaz, který zanecháme, jest požehnáním,nebo kletbou.

Každá uplynulá hodina přítomnosti utváří náš budoucí život. Tyto okamžiky, strávené v bezstarostnosti a samolibosti, jako bezcenné, rozhodují o našem věčném osudu.

Slova, která dnes promlouváme, budou znít i tehdy, až času více nebude. Skutky vykonané dnes jsou zapisovány do nebeských knih, právě tak, jako přenáší umělec na plátno rysy obličeje. Rozhodnou o našem osudu pro celou věčnost, pro věčné blaho, nebo pro věčné zahynutí. Když se Kristus zjeví, nemůže již být povaha změněna, právě jako ani tehdy ne, když člověk je na smrtelném loži. Charakter musí být vytvořen již v tomto životě. Obávám se, že se lítost a pokání dostaví u duší sobě hovících a zkažených příliš pozdě. Pouhé rozhodnutí, nebo několik prolitých slz, nikdy nezvrátí provinilý minulý život, ani nevymaže z nebeských knih přestoupení a věčné hříchy těch, jimž zářilo vzácné světlo pravdy, kteří sice uměli vykládat Písmo jiným, ale při tom pili hřích a bezbožnost jako zcizenou vodu. Jakoby ocelovým pérem budou znamenání k věčnému zahynutí.

Nutnost burcování

Moji bratři, kdybych mohla, vyburcovala bych vás. Slovem i pérem bych vám kladla na srdce, abyste žili v Pánu, chodili s Bohem, abyste mohli později jednou vejít tam, kde Pán na věky přebývá. Nebuďte neposlušní výstrah nebeských, uchopte se zanedbaných vybídnutí, výstrah, pokárání a pohrození Božích a napravte svá zatvrzelá a hříšná srdce. Nechte se proměňující milostí Boží očistit, posvětit a učinit libými tak, jako bílý leknín, když rozevírá svůj květ nad vodou. Předejte svou lásku a svou náklonnost Tomu, který za vás zemřel na kříži Golgaty. Cvičte své rty, aby hlásaly jeho chválu a aby obětovaly vaše modlitby jako svaté kadidlo.

Ještě jednou se táži: Jak může někdo, kdo zná vzácné a slavnostní poselství pro tuto dobu, chovat nečisté myšlenky a činit něco nesvatého, když ví, že Ten, který nikdy nespi, ani nedříme, vidí každý čin a čte každou jeho myšlenku? Ach, protože je špatnost nalezena v lidu, který se přiznává k Bohu, může On tak málo pro něj učinit.

Pravda v srdci posvěcuje

Když je pravda přijímána srdcem, posvěcuje příjemce, není-li takto prožívána, stává se pro příjemce mrtvou a neužitečnou. Ach, jak jen můžete Boha zneuctívat před Jeho anděly a zarmucovat svého Vykupitele? Jak jen Ho můžete zneuctívat před Jeho anděly a před lidmi? Jak můžete zarmucovat svatého Ducha Božího? Jak můžete znovu křižovat Pána slávy a vystavovat Ho veřejnému pohanění? Jak můžete dávat příležitost satanovi a jeho andělům k jásotu a triumfu nad těmi, kteří tvrdí, že jsou věrnými poddanými Ježíše Krista?

Všichni smilníci budou vně města Božího. Andělé Boží již pracují na soudu a Duch Boží poznenáhlu opouští svět. Vítězství církve je velmi blízké a odměna, která má být udělena, je již na dosah ruky a přece je jen nacházena špatnost mezi těmi, kteří si činí nárok na plnou zář nebeského světla.

Ten, který řídí svou církev a osudy národů, dokončuje poslední dílo pro tento svět. Svým andělům ukládá, aby prováděli jeho soudy. Kéž by kazatelé procitli, kéž by pochopili situaci. Dílo soudu počíná od svatyně. „Aj, šest mužů přišlo cestou k bráně hořejší, kteráž patří na půlnoci, maje každý zbroj svou rozrážející v ruce své. Muž pak jeden byl uprostřed nich, oděný rouchem lněným a kalamář písařský při bedrech jeho a přišedše, stáli u oltáře měděného. Ez. 9,2-7. Rozkázal: „Starce, mládence i pannu, maličké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte a od svatyně mé počněte. Takž začali od mužů těch starších, kteříž byli před chrámem“. Ez. 9,6. Bůh praví: „Neodpustí oko mé, aniž se slituje“. Ez.9,10. Jeden z nástrojů pomsty prohlašuje: „I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: „Spravedlivý jsi Pane, kterýž jsi a kterýž byl a Svatý, žes to usoudil“. Zj.16,3. Tyto nebeské bytosti, vykonávající rozkazy Boží, netáží se na nic, ale činí, co jim je přikázáno. Hospodin zástupů, Pán Bůh Všemohoucí, spravedlivý, věrný a svatý dal jim vykonat jejich dílo. Postupují s neochvějnou věrností, zahaleni v čisté, bílé roucho. Prsa mají přepásána zlatými pásy. A až splní svůj úkol, až bude vylit poslední kalich hněvu Božího, navrátí se a položí vyprázdněné kalichy k nohám Páně.

A další scéna je zaznamenána: „Potom … slyšel jsem hlas jako zástupu velikého a jako hlas vod mnohých a jako zvuk hromů silných, řkoucích: „Halelujah. Kralovalť Pán Bůh náš Všemohoucí“. Zj. 19,1-6. Zpívají píseň Mojžíšovu a Beránkovu.

Držte se těsně za Vůdcem

Musíme se těsně držet za svým velkým Vůdcem, anebo zbloudíme a ztratíme z očí Prozřetelnost řídící církev, svět a každého jedince. V Božím řízení jsou hluboká tajemství. Mohli bychom ztratit šlépěje Boží a jíž za svým vlastním poblouzněním a říkat: Tvé soudy mně nejsou známy. Ale je-li srdce Bohu věrné, vše se objasní.

Právě nyní nám nastává den, kdy budou Boží tajemství zjevena a všechny jeho cesty budou utvrzeny, až spravedlnost, milosrdenství a láska budou charakteristickými známkami jeho trůnu. Až bude vybojován pozemský zápas a svatí budou shromážděni doma, budeme nejprve zpívat píseň Mojžíšovu, služebníka Božího. Druhá bude píseň Beránkova, píseň o milosti a vykoupení. Tato píseň bude zaznívat radostněji, hlasitěji a vznešeněji a její ozvěna se ponese všemi nebeskými dvorci. Takto bude zpívána píseň o Boží Prozřetelnosti, která spojuje různé formy Božího vedení, nebo vše bude nyní viděno bez zastínění zákona, proroctví a evangelia. Dějiny pozemské církve a vykoupené nebeské církve se soustředí kol Golgatského kříže. Toto je téma, toto je píseň, Kristus vše a ve všem, zaznívající v hymnách chvalozpěvu nebesy z úst tisíců a desetkrát deseti tisíců nespočetných vykoupených zástupů. Vše se sjednocuje v této písni Mojžíšově a Beránkově. Je to nová píseň, jelikož nebyla nikdy dříve v nebi zpívána.

Když pohlížíme na Zjevení Janovo na ostrově Patmos, které je oed počátku prvé kapitoly až do konce poslední kapitoly světlem, velkým světlem, odhaleným Ježíšem Kristem, který si vyvolil Jana, aby se stal prostředníkem, skrze kterého by to světlo svítilo světu a tak předivnou, vznešenou, odhalenou pravdou a tak velikými pravdami před námi otevřenými o událostech, které se mají odehrávat právě před druhým příchodem Kristovým v oblacích nebeských s mocí a slávou velikou, táží se opět znovu, jak mohou být ti, kteří tvrdí, že vidí podivuhodné věci ze Zákona Božího, nalezeni na listinách nečistých cizoložníků, lidí neustále a vytrvale se vyhýbajících pravdě a tajně se dopouštějících špatnosti? Domnívají se, že mohou skrýt své cesty před Bohem? Že Bůh to nevidí? Že Bůh o tom neví?

Nezvaní hosté

Když Balsazar pořádal svou bezbožnou a zpúrnou slavnost, nebyl si toho vědom, že má hosty, které nezval. Bůh nebeský slyšel chválu, pronášenou na zlaté a stříbrné nádoby. Viděl znesvěcení toho, co bylo Jemu kdysi věnováno svatým věnováním a čeho bylo nyní zneužíváno k účelům nesvatým a prostopášným. Jednoho každého z nás by mělo přimět k pláči, že oni živí, v těchto dnech posledních, na které má přikvačit konec světa, jsou provinilejšími, než byl Balsazar. To je možné mnohým způsobem. Když lidé složili slib, že se posvětí a všechny své síly věnují posvátné službě Bohu, když dovedou vykládat Biblické pravdy a když na ně bylo vloženo posvátné břímě, když sám Bůh a andělé jsou vyzváni za svědky vznešeného odevzdání se duše, těla i ducha službě Boží - mají tedy tito mužové, přisluhující v nejsvětějším úřadě, znesvětit své Bohem jim propůjčené síly nesvatými plány a rozhodnutími? Mají být posvěcené nádoby, které chce Bůh použít pro vznešené dílo, strženy z jeho kontrolující kompetence, aby přisluhovaly ponižujícím choutkám? Není tato modloslužba tou nejponižující? Když rty chválí a uctívají hříšnou lidskou bytost a zahrnují něhou a zbožňováním, které patří jedině Bohu, pak přisluhují síly, věnované ve vznešeném posvěcení Bohu, nevěstce, neboť když žena přijímá dvoření jiného muže, než svého manžela, kdy dopřává sluchu jeho přednostem a když nalézá potěšení v navázaných slovech lásky, zbožňování a něžnosti, je cizoložnicí a nevěstkou.

Žádné neštěstí není tak veliké, než abychom se nutně museli stát ctiteli falešného boha. Žádný člověk není v tak ubohé temnotě, jako ten, který ztratil cestu k nebesům. Zdá se, že propadl poblouznění a zaslepení, neboť má falešného boha. Aby obrátil toto uctívání lidské, padlé, zkažené bytosti tohoto světa k jedinému správnému předmětu uctívání, zdá se býti beznadějným úkolem. V naší době se neustále opakují Balsazarovy hody a Balsazarovo uctívání. A Balsazarovy hříchy se opakují, když se srdce, které Bůh požaduje, aby mu bylo dáno v čistém a svatém odevzdání, odvrací od Něho, aby uctívalo lidskou bytost a když rty pronášejí slova chvály a zbožňování, které náleží jedině Pánu Bohu na nebesích. Když se láska kterou Bůh požaduje pro sebe, soustřeďuje na pozemské předměty - na ženu, muže nebo na nějakou jinou věc - je Bůh zatlačen předmětem, který poutá naše smysly a náklonnosti, čímž síly, které byly slavnostně věnovány Bohu, jsou propůjčovány lidské bytosti, poskvrněné hříchem. Mužové a ženy, kteří byli kdysi k obrazu Božímu stvořeni, ale nyní jsou ztraceni pro svou neposlušnost a hřích, přeje si Bůh zase napravit, aby se opět stali účastníky božské povahy tím, že by unikli zkaženosti světských choutek. A když mužové a ženy zasvětí své Bohem jim dané síly nesvatým účelům, když se stávají služebníky choutek, je Bůh zneuctěn a pachatelé hynou.

Když uctíváte muže, nebo ženu, pamatujte, že je přítomen tentýž svědek, jako na hostině Balsazarově. Při této příležitosti, v samém středu jejich orgií, když Bůh byl zapomenut, když tělesné chtíče byly rozplameněny, zmocnilo se každé duše bezmezné zděšení. Kalich, který král omlouval a velebil, vypadl z jeho ochablých rukou a v řeči Ducha Božího je zapsáno: „Jasnost královská změnila se a myšlení jeho zkormoutilo ho a pasové beder jeho rozpásali se, i kola jeho jedno o druhé se tlouklo”. Dn. 5,6. Tajemná bezkrevná ruka psala písmena na zdi. Tyto tajemné prsty, náležející a vedené neviditelnou mocí, psaly tajemná písmena, která byla nesrozumitelná zděšeným účastníkům. Světlo podobné blesku následovalo po napsání každého písmene, zastavilo se, učinilo z nich živá písmena hrozivého významu pro všechny, kteří na to pohlíželi. „Mené, mené, tekél, ufarsin”. Jejich úplná neznalost písem psaných na stěnu a zářících náhlým světlem, vznesla děs do jejich hříšných srdcí. Jejich probuzené svědomí jim vykládalo tato slova jako hrozbu proti nim. Podezření, strach a zděšení se zmocnilo krále i knížat.

Balsazar zastrašen touto ukázkou mocí Boží, ukazující jim, že mají svědka, ačkoli to nevěděli, měl velkou příležitost poznání díla živého Boha a Jeho moci a plnění Jeho vůle. Dostalo se mu výsady velkého světla. Jeho dědeček Nabuchodonozor byl varován před nebezpečím zapomenutí na Boha a oslavováním sebe. Balsazar věděl o jeho vypovězení z lidské společnosti a jeho marném žití mezi polní zvěří. Ale on nedbal těchto fakt, která mu měla být lekcí, jako by se byla nikdy nestala. Zato pokračoval v opakování hříchů svého děda. Odvážil se dopustit zločinů, které přinesly Nabuchodonozorovi soudy. Byl nejen proto zatracen, že sám páchal zlo, ale i proto, že nevyužil příležitosti a schopnosti stát se správným, když si těchto příležitostí měl hledět a tyto schopnosti pěstovat.

Proč zatracení

Bůh nezatratí u soudu nikoho, protože poctivě věřil lži, nebo když svědomitě, ale nevědomky hýčkal blud, ale proto, že zanedbal příležitost seznámit se s pravdou. Nevěrný bude zatracen, nikoli proto, že byl nevěrným, ale proto, že nevyužil prostředků, které mu dal Bůh na dosah, aby mu umožnil stát se křesťanem.

Tak tomu bude u soudu. Bůh jasně vyslovil pokárání vůči mužům a ženám, kteří hřešili tím, že ničili svá těla a poskvrňovali své duše výstřednostmi,. Znají varování, která byla dána jiným za podobných okolností, kteří byli pokušitelem přemožení a vědí, co nelibosti Boží na nich spočinulo. Znají příklad Josefa, Daniele, bojících se Boha. Když byl Josef pokoušen, vzhlížel k nebesům a uvědomoval si, že oko Boží na něm spočívá a zvolal: „Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost a hřešil i proti Bohu”? Gn. 39,9. Tak trval na své povinnosti vůči svému Pánu, který mu tak plně důvěřoval.

Bůh ozářil stezku každého syna světlem. Kárání výstrahy a zástavy jsou dávány jedincům v podobných okolnostech. Bůh prohlásil zatracení hříchu ve všech jeho formách. Hřích výstřednosti je jasně kárán a zatracen. Mužové a ženy budou souzeni dle světla, jim daného Bohem . Úkoly, které byly zanedbávány, budou strašlivě souzeny.

Zanedbávané varování Boží, od nichž se lidé odvrací na své vlastní cesty, nejsou praktickým vyučováním. Tyto výstrahy jen potvrdí na soudu jejich zatracení.

Jediná jistota pro každého spočívá v tom, aby sám prakticky využil každého úkolu, udíleného druhým. Když je štábu dáno poselství, tehdy začíná i individuelní povinnost je používat.

Poukazuj na Boží moc.

Bůh vyzývá ty, kteří se cítí být povolání, aby nesli pravdu tomuto světu, aby ukazovali na všech místech, ať již vysoce postavení či nepatrní, ve veřejném životě, či na vedlejších stezkách soukromého života, že jsou ve spojení s Bohem, že křesťanství na nich vykonalo ušlechtilé dílo, že jsou světější, šťastnější, než ti, kteří neuznávají podřízenost a poslušnost přikázání Božích. Bůh nežádá od svých následovníků nic méně, než aby zjevovali světu ve svém životě charakter Kristův a aby vydávali svědectví učením i příkladem, že Kristus netrpěl marně, ani nezemřel, ale že v nich musí být Jeho spasitelnou milostí znovuzřízen obraz Boží.

Bůh je představován, jak odvažuje všechny lidi, jejich slova, jejich skutky, jejich podněty, to co určuje charakter. „Nebo Bůh silný, Vševědoucí jest Hospodin a usilování jeho nepochybují”. „Žeť jsou marnost synové lidští a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vložení, lehčejší budou, nežli marnost”. Žalm 62,10. „Stezku spravedlivého vyrovnáváš”. Iz. 26,7. Všechny cesty člověka čisté se zdají jemu, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest”. Př. 16,2. V těchto biblických textech je nám poukázáno na důležité naučení. Nemáme v srdci ani myšlenky, ani pohnutky, aniž by s ní nebyl Bůh obeznámen. Visí vše tak jasně, jako by to bylo před ním napsáno živými písmeny a odvažuje osobní pohnutky a činy.

Bůh chce mít celé srdce

Nechť si naši pracovníci a kazatelé uvědomí, že nepotřebují silnějšího světla s kazatelny tolik, jako potřebují žít podle tohoto světla, které již mají. Nebude odpovídat slovům jejich to, budou-li dnes lidu kázat vznešené pravdy a dopustí-li se zítra těch nejodpornějších činů, nebo budou-li v příštím týdnu kráčet po křivolakých stezkách. Zpytatel srdcí, Ten, který váží charakter, oznámí každý nespravedlivý čin u svého velikého tribunálu. „Hospodine, Ty jsi mne zkusil a seznal. Ty .... všech mých cest vědom jsi”. Žalm 139,1-3. „Rozumíš myšlení mému zdaleka”. V.2. Uvaž nyní to. Existuje svědek všech tvých nejtajnějších činů, které bys nikdy nedělal v přítomnosti lidí, ale poněvadž je Bůh lidskému oku neviditelný, dopouštíš se před Ním činů, které jsou v Jeho očích ohavností, jako by On o nich nevěděl. Přečti si nyní požadavek Boží na každého muže a na každou ženu: „Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého a ze vší duše své a ze vší síly své i ze vší mysli své a bližního svého, jako sebe samého”. Luk. 10,27. Nevzdá se ani jediného atomu ze svého požadavku, nepřijme poloviční uctívání, když polovina srdce je dávána nějaké modle. Bůh vyžaduje celé srdce, celou mysl. Není vám dovoleno odvracet mysl od Boha a soustřeďovat ji na nějakém jiném předmětu.

Hodnocení charakteru

Boží požadavek je na jasné misce váhy a lidský charakter na druhé, na váhách nebeské svatyně je na věky určován osud člověka. Povšimněte si toho vy, kteří jste žili bezstarostně a brali hřích na lehkou váhu. Po léta jste žili bez pojmu odpovědnosti vůči Bohu, v sobeckém libování si v zakázaných cestách. Povšimněte si dokonalého, nezměnitelného charakteru Zákona, jehož požadavky jste slovem hájili. Zákon vyžaduje dokonalou, neochvějnou poslušnost. Na druhé misce je tedy hřích, neřest, podvod, nečisté myšlenky a nesvaté počínání. Převaha, nebo lehkost váhy určuje blaho, nebo žal jedince. Na mnohých váhách je nápis: „Zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký”. Dan.5,27.

Budou ti, před kterými se objeví tato písmena, patřit na své vlastní případy a nebudou posuzovat někoho jiného, nýbrž budou si všímat vlastního charakteru ve světle Zákona Božího?

Přeměnil se již váš charakter? Zaměnili jste již tmu za světlo, lásku k hříchu za lásku k čistotě a svatosti? Jste obrácení vy, kteří druhé vyučujete pravdě? Nastala při vás důkladná, radikální změna? Vetkali jste Krista do svého charakteru? V tomto bodě nemusíte být v nejistotě. Vzešlo a zastavilo se slunce Spravedlnosti ve vašich duších? Jestliže ano, víte to určitě? A nevíte-li zda-li jste obrácení, nekažte více z kazatelny, dokud nebudete o tom přesvědčeni. Jak můžete přivádět duše k prameni života, ze kterého jste sami dosud nepili? Sloužíte Bohu, nebo modlám. Jste proměnění Duchem Božím, nebo jste mrtví ve svých hříších? A přestoupeních? Být syny Božími znamená více, než se mnohým jen zdá, poněvadž sami nebyli dosud obráceni. Lidé jsou vážení na váhách a nalezeni lehkými, žijí-li v nějakém známém hříchu. Je předností každého syna Božího, že může být v každém okamžiku pravým křesťanem. Potom jsou mu celá nebesa k službám. Má Krista vírou trvale ve svém srdci.

Duše spojená s Kristem, požívající Jeho tělo a pijící Jeho krev, přijímající a žijící každým slovem, vycházejícím z úst Božích, bude bojovat proti všem přestoupením a proti každému blížícímu se hříchu. Bude se každým dnem více podobat jasnému a zářícímu světlu a bude dále vítězit. Bude kráčet od síly k síle a nikoli od slabosti k slabosti.

Nechť nikdo v tom neklame svou vlastní duši. Dopřáváte-li ochrany pýše, sebeúctě, lásce k nadřazenosti, nadutosti, k nesvaté ctižádosti, reptání, nespokojenosti, zahořklosti, pomluvám, lžím, podvodu, rouhání, nepřebývá Kristus ve vašem srdci a je jasně vidět, že máte charakter i mysl satanovu a nikoli Ježíšovu, který byl tichý a pokorný srdcem. Musíte mít křesťanský charakter, který obstojí. Můžete mít ty nejlepší úmysly, můžete podávat pravdu srozumitelně, ale pro království Boží nejste přesto způsobilí. Váš charakter je ve své podstatě nepěkný, neušlechtilý a to ničí i cenu zlata. Nedosáhli jste úrovně. Nemáte ražení Božího. Žár pece by vás strávil, poněvadž jste bezcenné, falešné (kočičí) zlato.

Ti, kteří si činí nárok na to, že věří pravdě, musí se dokonale obrátit, anebo klesnou ve dni zkoušky. Lid Boží musí dosáhnout vysoké úrovně. Musí být národem svatým, lidem zvláštním, pokolení vyvoleným - horlivým v dobrých skutcích.

Obraťte svá srdce k Sionu

Kristus za vás proto nezemřel, abyste si mohli ponechat vášně, choutky a zvyky lidí ze světa. Je nesnadné rozlišit mezi těmi, kteří Mu neslouží, poněvadž je tak malý rozdíl v charakteru mezi věřícími a nevěřícími. Můžeme sloužit Bohu a Baliálu. Synové Boží patří zcela jinému národu, pod vládu čistoty a svatosti. Jsou nebeskou šlechtou, nesou pečeť Boží. Jsou nebeskou šlechtou, nesou pečeť Boží. Je toto tak jasné a průzračné, že nepřátelství světa povstalo jako kontrast proti nim. Volám ke každému, kdo si činí nárok být synem Božím, aby nikdy nezapomněl na tuto velkou pravdu, že potřebujeme mít Ducha Božího v sobě, abychom dosáhli nebe a dílo Kristovo okolo sebe, abychom získali nárok na nesmrtelné dědictví.

Ti, kteří mohou mít takovou uchvacující ohnivou lásku k lidským bytostem, mužům, nebo ženám, mají modlu, kterou uctívají, věnujíce jí náklonnost svého srdce. Nepřesvědčivější známkou charakteru synů Božích je, že jejich rozhovory, jejich sympatie, jejich ze srdce tryskající láska a oddanost pramení v nebesích. Jaký tón převládá ve vašem cítění, vašich choutkách, vašich náklonnostech? Kam směřuje hlavní proud vašich sympatií, vašich náklonností, vašich rozhovorů, vašich přání?

Žádný člověk nevejde do bran slávy, než ten, kdo na ně upne své srdce. Položte si tedy otázku: Záleží vám na světských věcech? Jsou vaše myšlenky čisté? Dýcháte ovzduší nebes? Nejste nakaženi nečistotou? Miluje a uctívá vaše srdce ženu, kterou nemáte právo milovat? Kde je vaše srdce? Kde je váš poklad? Kde je váš Bůh? Umyli jste roucha svého charakteru a zbělili jste je v krvi Beránkově? Nebo poskvrňujete roucha svého charakteru mravní nečistotou?

Nechť to vztahují kazatelé evangelia sami na sebe. Jste požehnáni porozuměním Písma, ale je vaše oko upřeno jedině na slávu Boží? Jste vážní a oddaní a sloužíte Bohu s čistotou a v kráse svatosti? Tažte se upřímně: Jsem dítkem Božím, či nikoli?

„Vy jste světlo světa”. Jakým dojmem působilo na Daria chování Danielovo? Daniel žil čistým a svatým životem. Bůh byl u něho na prvním místě. Kdykoli vládne v srdci pravé křesťanství, jeví se to na charakteru. Všichni na takových poznají, že chodí s Ježíšem. Bohu musí být dávána nedílná náklonnost.

Nutnost důkladné reformace

Potřebujeme ve všech sborech důkladnou reformaci. Do církve se musí dostat obracející moc Boží. Hledejte Boha co nejvážněji, odkládejte své hříchy a setrvávejte v Jeruzalémě, dokud nebudete zmocněni mocí s hůry. Nechte se Bohem oddělit pro dílo. Očistěte své duše poslušenstvím pravdy. Víra bez skutků je mrtvá. Neodkládejte den přípravy. Nedřímejte ve stavu nepřipravenosti, nemajíce oleje ve svých lampách. Nechť nikdo nečiní sou jistotu věčnosti závislou na nějakém snad, nebo možná. Nechť nezůstává tato otázka v nebezpečné nejistotě. Takže se sami sebe se vší žáností: Jsem mezi spasenými, nebo mezi nespasenými? Ostojím, nebo neostojím? Jen ten, kdo má čisté ruce, ostojí v onom dni.