Cooranbong, Austrálie, 10.9.1896

Mnozí jednotliví členové výborů nedbají svých povinností, nedohlížejí, aby starší a diakoni dostali do pokladnice věrný desátek. Malachiáš doslovně uvádí, že zdar je podminěn snášením všeho do pokladnice Boží, co jest jeho vlastnictvím. Tato zásada musí být často připomínána lidem, kteří jsou ve svých povinnostech vůči Bohu lhostejní, nedbalí a nepořádní v odevzdávání desátků, darů a obětí svému Bohu. „Loupiti-liž má člověk Boha“? „Avšak říkáte: V čem tě loupíme“? táže se nevěrný šafář. Odpověď zní jasně a určitě: „V desátcích a obětech. Naprosto zlořečení jste, protože mne loupíte, vy pokolení všecko. Sneste všechny desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských a nevylejí-li na vás požehnání, tak že neodoláte“. Mal.3,8-10. Prosím, přečtěte si celou kapitolu a řekněte, zda mohou být pronesena jasnější a určitější slova, než tato zde. Jsou tak určitá, že se nikdo nemusí dopustit v této věci nějaké chyby, kdo si přeje chápat plnou svou povinnost vůči Bohu. Jestliže se lidé omlouvají a vymlouvají, proč nekonají tuto povinnost, činí tak proto, že jsou sobečtí a nemají lásku a bázeň Boží ve svých srdcích.

Není omluvy pro zanedbávání placení desátků

Pán vždy požadoval tuto odpověď na opatření pro šíření svého díla na světě. Nikdy nezměnil svého stanoveného plánu. Činil si nárok na vše, jako na své vlastnictví a z toho, co svěřil člověku, požaduje svůj díl: „Nebo já Hospodin, neměním se, protož vy synové Jákobivi, nevzali jste skončení… odešli jste od ustanovení mých a neostříhali jste jich. Navraťtež se ke mně a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů“. Mal. 3,6,7.

Ti, kteří předstírají, že nechápou tohoto jasného požadavku, budou-li poslušní, obdrží tolik požehnání, kterého se jim dostane, když budou dokonce i průduchy nebeské zotvírány a požehnání bude v přemíře vylito - takoví nejsou vůči Bohu poctiví. Jejich omluva, že neznali vůli Boží, jim nic neprospěje ve velkém dni soudu.

Všichni mají konat svou povinnost

Sneste nyní zanedbané desátky. Nechť nový rok započne pro vás jako pro poctivé lidi ve všem jednání s Bohem. Nechť ti, kteří své desátky zadržovali, je odevzdají dříve, než po skončení roku 1896, aby měli pořádek s Bohem. Předsedové našich konferencí, konejte svou povinnost. Nemluvte svá slova, ale jasné „Takto praví Hospodin“. Starší sboru konejte svou povinnost. Pracujte dům od domu, aby stádce Boží nebylo nedbalé v této velké věci, která v sobě chová velké požehnání, nebo také velké zlořečenství.

Nechť všichni bojící se Boha jsou na pomoc Pánu a dokáží tak, že jsou věrnými šafáři. Pravda se musí šířit do všech končin světa. Bylo mně ukázáno, že mnozí v našich sborech loupí Boha o desátky a obětí. Bůh na nich vykoná přesně to, co prohlásil. Poslušným udělí bohaté požehnání, přestupníkům pak zlořečenství. Každý člověk, přinášející poselství pravdy našim sborům, musí varovat, vychovávat i kárat. Jakékoliv zanedbání povinností jest loupeží Boha a znamená pro přestupníka zlořečenství.

Před Pánem Bohem nebudou nevinnými ti, kteří nedostatečně konají dílo, které On od nich požaduje. Totiž, aby dbali o duchovní zdraví církve, plnili všechny své povinnosti a nepřipouštěli zanedbávání, které by přineslo Jeho lidu splnění hrozby zlořečenství. Zlořečenství je vyřčeno proti všem, kteří zadržují Bohu své desátky. On praví: „Loupíti-liž má člověk Boha, že vy loupíte mne: Avšak říkáte: V čem tě loupíme? V desátcích a obětech. Naprosto zlořečení jste, protože mne loupíte, vy pokolení všecko. Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém“. Mal. 3,8-10.

To není požadavek člověka, je to jedno z Božích opatření, kterým má být Jeho dílo podporováno a šířeno po celém světě. Bůh nám pomáhá činit pokání: „Navraťtež se ke mně“, praví, „a navrátím se k vám“. Lidé, kteří si přejí konat svou povinnost, mají ji napsanou v jasných řádcích této kapitoly. Nikdo se nemůže nějak vymluvit z povinnosti placení desátků a obětí Pánu.

Pán nás zahrnuje svými dary. On „tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“. Jan 3,16. Každé naše požehnání přichází od Pána Ježíše. Nemáme se tedy probudit a konat svou povinnost vůči Bohu, na nějž jsme odkázáni svým životem i zdravím, na Jeho požehnání pro naše obilí i pole, náš dobytek, naše stáda a naše vinice? Máme ujištění, že opět od Něho obdržíme, dáme-li do pokladnice Boží. Zadržíme-li však naše prostředky, zadrží nám i On své požehnání a sešle zlořečenství na nevěrného.

Bůh pravil: „Zkuste mne nyní v tom… nezotvírám-liť vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte“. Mal 3,10. Jak podivuhodně nám předkládá zaslíbené požehnání. Kdo se může odvážit loupiti Boha v desátcích a obětech s takovým zaslíbením! „A přimluvím pro vás tomu, což sžírá a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli, praví Hospodin zástupů. I budou vás blažiti všichni národové, praví Hospodin zástupů“. Mal.3,11-12.

Opět jeden rok se propadl se svou tíhou záznamů do věčnosti. Pohleďme zpět na minulý rok a jestliže jsme nedostali plně, ochotně a ze srdce svým povinnostem k Pánu, učiňme vše, abychom vstoupili do nového roku s dobrým záznamem našemu Pánu.

Pro další studium: 3T 381-413, 4T 462-467, 5T 148-157, 267-277, 281-285, 6T 135, 216.