EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Zdravotní ústav

Svědectví pro církev - svazek třetí


Rejstřík - na začátek na začátek

Zdravotní ústav

Velké reformační dílo musí jít vpřed. Zdravotní ústav v Battle Creeku byl zřízen pro úlevu trpícím, pro rozšíření světla, pro povzbuzení badatelského úsilí a pro rozmach reformy. Tento ústav se opírá o zásady zcela odlišné od zásad jiných u nás vybudovaných hygienických institucí. Jeho přátelé a představitelé nechtěli vydělávat peníze. Spravují jej podle svého svědomí, z náboženského stanoviska a usilují o uplatnění zásad biblické hygieny. Většina podobných ústavů vychází z jiných zásad, je konzervativní a lidem vychází vstříc jen napůl cesty; to vše jen pro větší počet zákazníků a co nejvíce peněz.

3T 166 Zdravotní ústav v Battle Creeku spočívá na pevných náboženských zásadách. Jeho správcové uznávají Boha jako skutečného vlastníka. Lékaři a pomocníci očekávají od Něho pomoc a podle nejlepšího svědomí se snaží žít v Jeho bázni. Z toho důvodu stojí tento ústav na pevném základu. Když se slabí, trpící, lidé dovědí, že ředitel, správcové, lékaři a pomocníci Ústavu je ošetřují s bázní Boží, budou se cítit bezpečněji než v ostatních ústavech.

Kdyby pracovníci Zdravotního ústavu v Battle Creeku měli opustit čisté vznešené zásady biblické pravdy a napodobovat teorie a praxi vedoucích ostatních institucí, kde léčí nemocné jen pro peníze, a kde vedoucí nedbají na vznešené náboženské stanovisko, pak by neprovázelo zvláštní Boží požehnání tento ústav. Toto zařizení Bůh určil za jedno z největších požehnání pro připravu lidu na dokonalost před Bohem. Mají-li muži i ženy dosáhnout této dokonalosti, musí mit tělesnou i duševní silu, aby ocenili vznešené pravdy Božího slova a dosáhli stádia, aby mohli poznat nedokonalost své mravní povahy. Musí se vší vážností usilovat o reformu, aby mohli mít obecenství s Bohem. Kristovo náboženství nesmí ustoupit do pozadí a Jeho svaté zásady nesmí být snižovány podle zájmu kterékoli a jakkoli populární třídy. Poklesne-li úroveň pravdy, pak se v tomto ústavu neplní vůle Boží.

S pacienty bychom však neměli diskutovat o zvláštních bodech naší víry. Jejich mysl nemá být zbytečně napínána přemýšlením o tom, co nás dělí od jiných, nebudou-li si to ovšem sami přát; měli bychom velice dbát o to, abychom nezneklidňovali mysl trpících vnucováním našeho zvláštního vyznání. Zdravotní ústav není místem pro diskuse o bodech naší víry, v nichž se líšíme od ostatního náboženského světa. V ústavu se konají modlitební shromáždění, k nímž mají přístup všichni podle jejich volného rozhodnutí. Je však mnoho toho, na čem z biblického stanoviska můžeme setrvat, aniž bychom se dotkli odlišných názorů. 3T 167 Tichý vliv vykoná více, než otevřený spor.

Někteří světitelé soboty, byli toho názoru, že musí v úvahách pro modlitební shromáždění mluvit o sobotě a trojandělském poselství, jinak se necítili volní. To je příznačné pro lidi úzkoprsé. Nemocní lidé nejsou obeznámeni s naším vyznánim, nevědí co si mají představit pod trojandělským poselstvím. Mluvením o těchto bodech bez jasného vysvětlení jenom škodí. K lidem musime přistupovat aniž bychom obětovali jedinou zásadu pravdy. Modlitební shromáždění bude požehnáním pro pacienty, pomocníky i lékaře. Krátké a zajímavé modlitební chvíle a společná shromáždění posílí důvěru nemocných v lékaře a zdravotníky. Pomocníci by neměli být připraveni o požehnání plynoucí z těchto shromáždění, když jejich práce není nevyhnutně nutná. I oni potřebují společná shromáždění a měli by se z nich těšit.

Pravidelným shromážděním nemocní lidé získávají důvěru v ústav a cítí se více jako doma. A tak je připravena cesta, aby v některých srdcích mohlo vzklíčit símě pravdy. Tato shromáždění obzvláště zajímají vyznavače křesťanství a příznivě působí i na ty, kdo jimi nejsou. Vzájemná důvěra se upevňuje a předsudky v některých případech úplně padají. Pak zbývá už jen určitá obava navštivit sobotní shromáždění. Tam, v domě Božim, je misto, abychom mluvili o svých církevních názorech. Tam může kazatel zdůraznit podstatné důležité body pravdy a duchem Kristovým v lásce a něžnosti zvýraznit nutnost poslušnosti vůči všem Božím požadavkům tak, aby srdce byla zasažena pravdou.

Bylo mi ukázáno, že by se dalo vykonat víc, kdybychom měli šlechetné a správně smýšlející lékaře, patřičně vzdělané a všestranně odborně připravené. 3T 168 Lékaři by měli mít mnoho trpělivosti, shovívavosti a soucitu; neboť tyto vlastnosti potřebují při styku s trpícími, tělesně a nezřídka i duševně postiženými lidmi. Není snadné získat patřičný kolektiv mužů a žen, kteří zastanou své místo a budou pracovat souladně, horlivě a nezištně pro blaho trpících. V ústavu potřebujeme lidi, kteří budou mít bázeň Boží a kteří dovedou pečovat o nemocnou mysl a uplatnit zdravotní reformu z náboženského hlediska.

Kdo tu chce pracovat, měl by být posvěcen Bohu a neusilovat jen o odstranění nemocí čistě z lékařského stanoviska, ale být duchovním otcem, léčícím chorou mysl a poukazujícím hřichem obtížené duši na neklamný lék, na Spasitele, který pro nás zemřel. Nemocní lidé netrpí jen v jednom směru. Tělesnou bolest dovedou mnohem lépe snášet, než duševní utrpení. Mnozí mají obtížené svědomí a těm mohou pomoci jen zásady biblického náboženství.

Když k Spasiteli přivedli ubohého, chromého trpitele, naléhavost případu nedovolovala odklad, neboť rozklad v těle konal již své zhoubné dílo. Když si ti, kdož ho přinesli, uvědomili, že ke Kristu nemohou jít přimo, okamžitě otevřeli střechu a otvorem spustili nemocného. Náš Spasitel viděl a dobře chápal jeho stav. Věděl také, že tento ubožák mnohem více trpí duševni nemocí než tělesnou. Věděl, že největším břemenem, které jej tížilo po celé měsíce, byl jeho hřích. Zástup téměř bezdechu očekával, jak se Kristus zachová k tomuto případu, zřejmě beznadějnému, a byl udiven jeho slovy: „Doufej, synu, odpouštění jsou tobě hřichové tvoji“.

3T 169 Byla to nejvzácnějši slova, která mohl nemocný trpitel slyšet, neboť břímě hříchu tak těžce na něj doléhalo, že nenacházel odpočinku. Kristus odstranil břímě, které jej tísnilo: „Doufej, já, tvůj Spasitel, jsem přišel odpouštět hříchy“. Jak rychle se mění bledá tvář trpícího člověka! Naděje vystřídává temné zoufalství, pokoj a radost nastupuje místo pochyb a zármutku. Uklidněná a obšťastněná mysl může nyní ovlivnit i trpící tělo. Tak z božských rtů slyší: „Odpouštěniť jsou tobě hříchové tvoji, vstaň a choď“. Tyto bezduché, neprokrvené ruce ve snaze poslechnout vůli se pohybují a cévami proudí zdravá krev; šedá barva těla mizí a místo ní se objevuje červená barva zdraví. Údy, které dlouhá léta odmítaly poslouchat vůli, procitly k životu a chromý člověk, nyní uzdraven, bere své lože, proráží zástup, jde domů a oslavuje Boha.

Tento příklad je nám k ponaučení. Lékaři, kteří chtějí úspěšně léčit nemocné, měli by vědět, jak ošetřovat duševně nemocné. Mohou šířit vliv, budou-li důvěřovat Bohu. Někteří lidé se potřebují uzdravit z tělesné nemoci dřív, než se uzdravi duševně. Jakmile tělo dostalo pomoc, lékař může úspěšně zapůsobit na svědomí pacienta a srdce bude povolnější vlivům pravdy. Pracovníci Zdravotního ústavu jsou v nebezpečí, že ztratí ze zřetele cíl, pro který tento ústav adventisté sedmého dne postavili a že budou pracovat jen podle světských zásad a napodobovat jiné ústavy.

Náš zdravotní ústav nebyl zřízen proto, abychom vydělávali peníze, i když jsou velice nutné pro úspěšný chod ústavu. Všichni by měli šetřit prostředky, aby nebyly zbytečně utráceny. Mělo by jich však být dostatek pro všechny nutné potřeby, které pokud možno, usnadní práci pracovníkům a obzvláště lékařům. 3T 170 A správcům ústavu by měly být poskytnuty všechny potřebné vymoženosti, které slouží úspěšné léčbě nemocných.

S trpícím nutno zacházet s největším soucitem a něžností. Lékaři by však měli být rozhodní a neměli by připouštět, aby jim nemocní diktovali léčbu. Pevnost u lékařů je nutná pro blaho trpících. K této pevnosti však nutno přidat ohleduplnou zdvořilost. Lékař ani zdravotní pomocník by se neměl přít s trpícím člověkem, nebo užívat unáhlená, dráždivá nebo nelaskavá slova, ať už trpitel mluví jakkoli.

Jedním z hlavních cílů našeho zdravotního ústavu je usměrnit nemocné, hříchem obtížené duše k onomu velikému Lékaři, jedinému zdroji zdraví, a obrátit jejich pozornost k nutné reformě z náboženského stanoviska, aby již déle nepřestupovali zákon Boží svou hříšnou povolností. Když se podaří probudit mravní citlivost pacientů, že si uvědomí svoje provinění proti svému Stvořiteli tím, že si přivodili nemoc povolováním chuti a ponižujícím vášním, po návratu ze Zdravotního ústavu, nechtějí opustit poznané nové zásady, ale i doma podle nich žijí, mohou být z nich zdravotní reformátoři. Je-li podnícena mravní citlivost, nemocní jsou rozhodnuti setrvat při přesvědčeném svědomí, a poznají-li pravdu, budou podle ní žit. Budou mít pravdu, šlechtěnou zásadnost při uskutečňování pravd, s nimiž souhlasí. A je-li mysl spokojena v Bohu, tělesné podmínky budou příznivější.

Největší zodpovědnost spočívá na sboru v Battle Creeku, aby žil a chodil ve světle a zachoval si prostotu a odloučenost od světa, aby vliv jeho členů byl mocným svědectvím o pravdě všem, kteří navštěvují naše shromáždění. Je-li sbor v Battle Creeku bezduchým, pyšným a nad prostotu pravé zbožnosti povzneseným společenstvím, zahleděným do světa, jeho vliv bude odvádět od Krista a oslabovat i ty nejvznešenější a nejpodstatnější pravdy Písma. 3T 171 Členové tohoto sboru mají mnoho přiležitostí čerpat z přednášek lékařů Zdravotního ústavu. Mohou ziskat poučení o významných otázkách zdravotní reformy, ovšem budou-li chtít. Avšak Battle-Creekský sbor, který halasně vyznává pravdu, daleko zaostává za sbory, jimž se nedostalo tolik předností. Neochota sboru žit podle světla zdravotní reformy znechucuje lékaře i přátele Zdravotního ústavu. Kdyby tento sbor projevil větší zájem o reformu, které jim Bůh sám poslal, aby je připravil na svůj příchod, jejich vliv by byl desetkrát větší, než je nyní.

Mnozí, kteří se přiznávají ke Svědectvím, nedbají o jejich světlo. K otázkám zdravého odívání se chovají velice lhostejně a mnozí pohrdlivě, protože jim to případá jako nějaká těžká obět. Já však děkuji Bohu za tento kříž. To je právě to, co potřebujeme, má-li vyniknout rozdíl mezi lidem zachovávajícím přikázání Boží a mezi světem. Reforma v odívání nám sluší tak, jako modré stuhy starému Izraeli. Lidé pyšní a ti, kteří nemají nijaké lásky k svaté pravdě, která je může oddělit od světa, projeví to svými skutky. Bůh nám ve své prozřetelnosti dal světlo zdravotní reformy, abychom ji chápali v celém jejim dosahu, abychom žili podle jejího světla a abychom správným vztahem k životu dosáhli zdraví, mohli oslavovat Boha a být k požehnáním jiným.

Sbor v Battle Creeku nepodporoval svým příkladem náš ústav. Neuctili světlo zdravotní reformy a nežili podle ní ve svých rodinách. Kdyby se členové řídili světlem, jež jim Bůh dal, nemuselo být v rodinách tolik nemocí. Nedbali na světlo jako starý Izrael a právě tak jako on neviděli nutnost sebeovládání. Synové izraelští chtěli maso a pravili: Bez masa zemřeme, tak jako říkají mnozí dnes. Bůh dal odbojným Izraelským maso, ale současně i zlořečenství. Tisíce zemřely, dokud bylo ještě maso v jejich zubech. 3T 172 Máme příklad starého Izraele a výstrahu, abychom si nepočínali jako oni. Jejich zprávy o nevěře a vzpouře jsou zaznamenány proto, abychom nešli v jejích šlépějích a abychom nereptali proti Božím požadavkům. Jak můžeme být tak lhostejní? Jak můžeme jít po svých cestách kam nás naše oči vedou a jak můžeme zacházet stále dál, jako Izraelští? Bůh nemůže vykonat pro svůj lid veliké véci pro tvrdost srdce a hříšnou nevěru.

Bůh není přijímač osob, nýbrž z každého pokolení přijímá ty, kdo se bojí Hospodina a činí spravedlnost; zatímco reptáci, nevěřící a odbojní lidé nejsou v Jeho přízni a nemají podíl na Jeho požehnání zaslíbením těm, kdož milují pravdu a podle ní žijí. Ti, kdo nemají světla a nenásledují je, nýbrž přehlížejí Boží požadavky, poznají, že jejích požehnání se změní ve zlořečenství a jejich dary v niveč. Bůh chtěl, abychom se naučili pokoře a poslušnosti tím, že budeme čísti dějiny starého Izraele, který byl jeho vyvoleným a zvláštním lidem, který si však přivodil vlastní záhubu tím, že šel po svých cestách.

Příkazy Pisma neškodí zdraví těla ani duše. Vliv Ducha Božiho je nejlepšim lékem pro nemocné muže i ženy V nebi je jenom zdraví. Čim hlouběji pociťujeme nebeské vlivy, tím bezpečnější bude uzdravení věřících nemocných. V některých jiných zdravotních ústavech doporučují zábavy, tanec a rozptýlení, mají však strach z náboženského zájmu pacientů. Teorie Dr. Jacksona je v tomto ohledu nejen mylná, ale přímo nebezpečná. A přece ji rozšiřuje takovým způsobem, že kdybychom se řídili jeho pokyny, trpící lidé by dospěli k závěru, že jejich uzdravení co nejméně závisí na přemýšlení o Bohu a nebesích. Je pravda, že jsou lidé duševně vyšinutí, kteří se pokládají za velice zbožné, ukládají si posty a modlitby a poškozují si své zdraví. Tito lidé podléhají klamu. 3T 173 Bůh to od nich nežádá. Mají farizejskou spravedlnost, která nevyplývá z Krista, nýbrž z jejího vlastního nitra. Své spasení si zakládají na vlastních skutcích a snaží se získat si svými zásluhami nebe, místo aby po způsobu všech hříšníků spoléhali jedině na zásluhy ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele. Kristus a pravá zbožnost dnes i na věky bude zdravím pro tělo i silou pro duše.

Mrak, který zastiňoval náš Zdravotní ústav se zvedá a Boží požehnání provázelo úsilí zbudovat ho na správném základu a napravit omyly těch, kteří svou nevěrností jej vehnali do těžkostí a znechutili jeho přátele.

Ti, kteří své úroky i úspory odkázali dobročinnému účtu ústavu, udělali šlechetnou věc, kterou nemine odměna. Všichni, kteří neudělali nějaký převod majetku, a mohli by tak udělat, měli by při první příležitosti přispět vše, nebo aspoň z části, jak to udělala většina majitelů cennýcn papírů a jak to vyžaduje vzrůstající zájem a služba tohoto ústavu. Všichni, obzvláště ti, kteří ještě tak neučinili, měli by i nadále podporovat toto dílo.

Viděla jsem, že mezi naším lidem bylo mnoho nadbytku, jehož část by měla být vénována Zdravotnímu ústavu. Viděla jsem také, že v naších řadách máme poctivé chudé lidi, kteří jsou nemocní a trpící a očekávají od ústavu pomoc, avšak nemají, čím by zaplatili za ubytování, léčbu i jiné. Za poslední tři roky ústav těžce zápasil s dluhy a nemohl ošetřovat ve větším rozsahu nemocné zdarma. Jistě by se líbilo Pánu, kdyby všichni naší lidé, kteří mohou, štědře podpořili ústav, aby se dostal do příznivé situace a mohl pomáhat pokorným a pomoci zasluhujícím chudým lidem z Božího lidu. V souvislosti s tím jsem viděla, že se Kristus ztotožňuje s trpícím lidstvem a že to, co jsme měli možnost konat, že jsme dělali pro nejmenší z Jeho dítek, které nazývá svými bratry, a že to konáme pro Syna Božího.

3T 174 „Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte, požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, hostem jsem byl, a přijali jste mne, nahý, a přioděli jste mne, nemocen jsem byl, a navštívili jste mne, v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně. Tedy odpovědí jemu spravedliví řkouce: Pane, kdy jsme tě viděli lačného, a krmili jsme, neb žíznivého a dávali jsme píti? Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme? Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám; Cožkoli jste to činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili. Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. Neboť jsem lačněl, a nedali jste mí jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, hostem jsem byl, a nepřijali jste mne, nahý, a nepřioděli jste mne, nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného“. Mt 25, 34-46.

Pozvednout zdravotní ústav z jeho žalostného postavení na podzim roku 1869 na jeho přítomné, blahodárné a nadějné postavení vyžadovalo obětí, o nichž jeho přátelé vědí jen málo. Dluh tehdy dosahoval třicettisíc dolarů a měl jen osm platících pacientů. Ještě horši však bylo jednání dřívějších správců, neboť znechucovali přátele ústavu, tak, že tito neměli nijakou chuť splácet jeho dluhy, nebo doporučovat nemocným, aby podporovali ústav. 3T 175 Bylo to v této nepříznivé situaci, kdy se můj manžel rozhodl ústav prodat, vyplatit dluhy a zbytek po vyplacení dluhů vrátit účastníkům podle množství vložených peněz. Jednoho rána však při ranní modlitbě Duch Boží mu ukázal východisko, když prosil o Božl vedení v záležitosti ústavu, tak že ještě na kolenou volal: „Pán obhájí každé slovo, které promluvil ve vidění ohledně Zdravotního ústavu; dostane se z nynější situace a bude slavně vzkvétat“.

Od té chvíle jsme se chopili díla se vší vážností a bok po boku jsme pracovali v zájmu ústavu, abychom odráželi vliv sobeckých lidí, kteří připravili všecky obtíže. Dali jsme ze svých prostředků, abychom dali tak příklad jiným. Povzbuzovali jsme šetrností a pilnosti všechny pracovníky ústavu a žádali jsme, aby lékaři a ošetřovatelé odváděli co nejvíc práce za menší mzdu, dokud ústav nebude mIt opět důvěru našeho lidu. Přinášeli jsme jasné svědectví proti projevům sobectvi ať šlo o kohokoli v ústavu a kárali jsme zlo. Věděli jsme, že Zdravotní ústav nebude mít úspěch, dokud na něm nespočine Božl požehnání. Bude-li je provázet požehnání, přátelé dlla budou mít důvěru, že jde o dílo Boží a budou přinášet prostředky, aby to byl živý podnik a mohl splnit záměr Boží.

Lékaři a někteřl pomocníci šli do díla se vší vážností. Byli pilní za velice obtížných okolnosti. Doktoři Ginley, Chamberlain a Lamson pracovali se vší opravdovostí a energií za malou mzdu, jen aby pozvedli tento upadající ústav. A díky Bohu, původní dluh byl zaplacen a pro ubytování pacientů bylo lze zakoupit další prostory. Náklad časopisu Zdravotní Reformátor, který je základem úspěchu tohoto ústavu, se zdvojnásobil a stal se živým časopisem. 3T176 Důvěra v ústav byla u většiny našeho lidu plně obnovena a v ústavu bylo během roku dost nemocných, kteří mohli být dobře ubytování a našimi lékaři náležitě ošetřeni.

Je to velice žalostná skutečnost, že první správcové ústavu jednali tak, že se téměř utopili v dluhu a malomyslnosti. Avšak finanční ztráty, které úěastníci pocítili a litovali, byly malé v porovnání s úsilím, překonáváním překážek a péčí, které jsme s manželem bezplatně přinášeli a které lékaři a pomocníci konali jen za nepatrnou mzdu. Do ústavu jsme vložili patnáctset dolarů, což je jen nepatrná částka v porovnání s námahou, kterou jsme vynaložili v důsledku dřívějších liknavých správců. Když ústav nynl stojí na vyšší úcovni a má vlce pacientů, než kdykoli předtím, jeho jmění má větší hodnotu než všechny peníze do něho vložené. Po nápravě dřívějšlch omylů, ti, kteří ztratili dřívějši důvěru, nemajl nynl výmluvy pro své obavy. Projevují-li dále nedostatek zájmu, pak proto, že se dajl spíše vést předsudky, než rozumem.

Z Boží prozřetelnosti bratr A věnoval značnou částku i své síly Zdravotnímu ústavu. Měl nezištný zájem o pokrok ústavu a nešetřil svých sil. Bude-li cele spoléhat na Boha a bude-li mít v něm svou sílu a rádce, může být ku požehnáni lékařům, pomocníkům i nemocným. Svůj zájem spojil se vším co souvisí s ústavem a byl požehnáním pro jiné, radostně nesa břemena, kterých nebylo málo a nebyla lehká. Byl k požehnání jiným a tato požehnání se mu znovu vracela.

Avšak bratr A je v nebezpečí, že převezme na sebe břemena, jež by mohli a měli nést jiní. Neměl by se přetěžovat tím, co mohou dělat ti, jejichž čas není tak drahý. Měl by jednat jako ředitel a správce. 3T 177 Měl by šetřit silou, aby svým zkušeným úsudkem mohl v práci usměrnovat jiné. Je to nutné, aby si v ústavu zachoval vlivné postavení. Jeho zkušenost moudrého a hospodárného správcovství je velice vlivné postavení. Jeho zkušenost moudrého a hospodárného správcovství je velice cenná. Je však v nebezpečí, že svůj zájem bude přiliš prosazovat na úkor rodiny a že všechny své sily věnuje ústavu, přebiraje přiliš mnoho odpovědnosti na sebe, jak to dělal i můj manžel. Zájem mého manžela o zdravotní ústav, vydavatelství a o dílo všeobecně byl tak velký, že klesl pod touto tíhou a byl nucen na čas přestat pracovat, zatímco při menší péči o tyto ústavy a při větším zájmu o rodinu, nemusel být jednostranně přepracován. Byl by si zachoval silu, aby mohl nerušeně pracovat dál. Bratr A je muž pro toto místo. Neměl by to však dělat jako můj manžel, když okolnosti nejsou tak příznivé aby mohl věnovat všechny své síly vedení. Bůh nežádá ani od mého manžela,ani od bratra A, aby se zřekli radostí rodinného života, aby přestali pečovat o domov a rodinu a věnovali se výhradně těmto důležitým ústavům.

Za poslední tři nebo čtyři léta někteří bratři měli zájem o zdravotní ústav a usilovali přivést jej do lepší situace. Některým však chyběl rozhled a zkušenost. Dokud bude bratr A jednat nesobecky a bude se přidržovat Boha, Pán mu bude pomocnikem a rádcem.

Lékaři zdravotniho ústavu by neměli přebirat práci pomocného personálu. Neměli by obsluhovat koupelnu, nebo tělocvičnu a neměli by utrácet své sily na to, co mohou dělat jiní. Neměli by chybět pomocníci, kteří by podávali nemocným jídlo a provázeli ty, kteří doprovod potřebují. Lékaři by měli šetřit svou silu, aby mohli úspěšně konat povinnosti svého povolání. Měli by říct jiným, co mají dělat. Je-li nedostatek těch, jímž by toto dílo mohlo být svěřeno, měli bychom zaměstnat schopné lidi, důkladně je poučit a za jejich práci je patřičně odměnit.

3T 178 Nikdo by neměl být zaměstnán, kdo nechce pracovat nesobecky v zájmu ústavu, ale pracovníci by měli být za své služby přiměřeně zaplaceni. Měli bychom mít dostatek pracovních sil, obzvláště v letním období, aby se nikdo nemusel přepracovávat. Zdravotní ústav by vyšel z tísnivých situací a lékaři a pomocnici by neměli být nuceni vynakládat nadměrnou námahu a tolik sebezapření, jako v době, kdy toto dílo bylo v těžkostech v důsledku nevěrných lidí, kteří ho přivedli téměř na zmar.

Bylo mi ukázáno, že lékaři našeho ústavu by měli být mužové a ženy víry a duchovnosti. Měli by pevně doufat v Boha. Mnozí nemocní přicházejí do ústavu, když si svou hřišnou neukázněností přivodili nemoce téměř všeho druhu. Tato skupina lidí nezasluhuje takový soucit, jakého si často vyžaduje. A je krajně namáhavé pro lékaře věnovat čas a síly těmto lidem, kteří jsou tělesně, duševně i mravně sešlí. Je však třída těch, kteří v nevědomosti přestupovali přírodní zákony. Nadměrně pracovali, nadměrně jedli, neboť to bylo zvykem. Mnozí vyzkoušeli mnoho léků od mnoha lékařů, které jim však nepomohly a navíc jim jen uškodily. Vyčerpalo je zaměstnání, společnost i jejich rodiny, a jak do posledního útočiště přišli do Zdravotního ústavu se slabou nadějí, že najdou úlevu. Tato třída potřebuje soucit. Měli bychom je ošetřovat s největší něžností a objasnit jím zákony správného života, aby je přestali porušovat a aby sebeovládáním vyhli se utrpení a nemocí. Nemoc je trestem za přestupování přírodních zákonů.

Dr. B se příliš nehodí za lékaře ústavu. Nemá zájem o lidi tělesně zchátralé, duševně i mravně slabé, a je toho přesvědčení, že léčit takové by bylo ztrátou času. V mnoha případech to tak být může. 3T179 Neměl by se však dát znechutit a odradit nemocnými a trpícími pacienty. Neměl by ztrácet svůj soucit, lásku a trpělivost a domnívat se, že svůj život promarňuje ošetřováním těch, kteří nikdy nedocení vynakládanou námahu a kteří nebudou k požehnání společnosti ani po uzdravení, nýbrž půjdou za svými sobeckými cíli, které je připravily o zdraví. Dr. B by neměl být unaven a znechucen. Měl by pamatovat na Krista, který přicházel do přímého styku s trpícím lidstvem. Ať si nemocní v mnoha případech sami přivodili nemoc svým hříšným jednáním a přestupováním přírodních zákonů, Ježíš se slitoval nad jejích slabostí a když přišli k Němu s nejtěžší nemocí, neštítil se jich a nebál se, že se od nich nakazí, nýbrž svým dotekem zapudil nemoc.

„A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka. A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi. Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžim. I stalo se, když šli, že očištěni jsou. Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha. A padl na tvář k nohám Jeho, díky čině Jemu. A ten byl Samaritán. I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět? Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jedině cizozemec tento? I řekl jemu: Vstana, jdi, vira tvá tě uzdravila“.

To je poučením pro nás všechny. Tito malomocní byli tak nahlodáni nemocí, že byli vyloučeni ze společnosti, aby nenakazili jiné. Uředníci jim vymezili určitý prostor. Ježíš přišel do jejich blízkosti a oni ve svém velkém utrpení volali k tomu, který jim mohl pomoci. Ježíš jim přikázal, aby se ukázali knéžím. U víře se dávají na cestu důvěřujíce, že moc Kristova je uzdraví. Cestou si uvědomují, že jsou zbaveni strašné nemoci. Jen jeden však cítil vděčnost, jen jeden cítil, jak je zavázán Kristu za své uzdravení. 3T 180 On jediný se vrací a chválí Boha. V pokoře a v hluboké vděčnosti padá ke Kristovým nohám. A tento muž byl cizincem, ostatních devět byli Židé.

Pro tohoto jediného člověka, který uměl správně použít požehnání zdraví, Ježíš uzdravil všech deset. Devět z nich odešlo aniž ocenili milost jim prokázanou a ani nepoděkovali Ježíši za uzdravení.

I lékaři Zdravotního ústavu budou snad někdy takto odměněni za své úsilí. Lékaři by měli být spokojeni i když by třeba každý desátý pacient ocenil správně jejich úsilí vrátit jim zdraví. Je-li zachráněn jediný život z deseti a jediná duše ze sta spasena pro království Boží, všichni pracovníci ústavu budou plně odměněni za všechno své úsilí. Všechna jejich úzkost a péče se cele neztratí. Když Král slávy, Majestát nebes, pomáhal trpícímu lidstvu a jen málokdo ocenil jeho božskou pomoc, lékaři a pomocníci ústavu by neměli naříkat, jestliže jejich nepatrné úsilí není všemi patřičně oceněno.

Bylo mi ukázáno, že téch devět, kteří se nevrátili a neoslavovali Boha, představuje některé světitelé soboty, kteří přišli do ústavu jako nemocní. Přijímají velkou péči a měli by si uvědomit obavy a námahu lékařů a měli by být posledními, kteří by jim působili zbytečnou starost a těžkosti. Žel však, že musím říci, že často nejnevlídnější nemocní v Zdravotním ústavu jsou z našich řad. Naříkají víc,než všichni ostatní. Lidé ze světa a křesťané jiných denominací dovedou lépe ocenit snahy o jejich uzdravení, než mnozí světitelé soboty. Když pak se vracejí do svých domovů, více propagují Zdravotní ústav, než světitelé soboty. 3T 181 A někteří z těch, kteří nejsou spokojeni a naříkají nad vedením ústavu požívali výhod zlevněného ošetřování.

Pro lékaře a pomocníky to bylo velice znechucující; měli by však pamatovat na Krista, svůj velký vzor a nedat se odradit od dobročinnosti. Je-li jeden mezi mnohými vděčný a šíří-li dobré dílo, měli by děkovat Bohu a být tím nadšeni. Ten jeden může být cizinec a může vznikout otázka: Kde je těch devět? Proč všichni světitelé soboty nemají zájem o Zdravotní ústav a nepodporují jej? Někteří světitelé soboty mají jen tak nepatrný zájem, že i při bezplatném ošetření v ústavu mluví před nemocnými neuctivě o prostředcích používaných na léčbu. Kéž by si tito lidé uvědomili své jednání. Pán hledí na ně jako na oněch devět malomocných, kteří se nevrátili vzdát mu chválu. Cizí konají svou povinnost a oceňují úsilí vynakládané na jeich uzdravení.

Dr. B by měl být zdvořilý a laskavý, aby zbytečně nezraňoval city trpících. Je otevřený, čestný, svědomitý, upřímný a horlivý. Dobře rozumí nemocem, ale měl by důkladně se naučit zacházet s nemocnými. Potřebuje určité zjemnění způsobu v jednání s pacienty a v rozhovorech pozornější výběr slov a příkladů.

Dr. B je velice citlivá a svou přirozeností bystrá a impulzívní povaha. Jedná příliš neuváženě. Snaží se zmírnit svou unáhlenost a přemoci své nedostatky, musí však ještě vynaložit mnoho úsilí. Vidí-li něco nesprávného, příliš unáhleně vyjadřuje svůj názor a nepoužívá vždy nejvhodnějších slov pro tu-kterou příležitost. Někdy tak raní nemocné, že ho nenávidí a odcházejí z ústavu se zatrpklými pocity, což je škodlivé jim i ústavu. Zřídka kdy to nějak dobře dopadne chová-li se někdo kriticky k tělesně i duševně trpícím. 3T 182 Někteří však, kteří žili ve světské společnosti a posuzují věci ze světského hlediska, dovedou se obhájit. Ani pravdu nelze mluvit ukvapeně. Je vhodný čas a příležitost promluvit, kdy slova nikoho neurazí. Lékaři by neměli být přepracování a jejich nervový systém přetížen, neboť takový stav těla nebude příznivě ovlivňovat mysl, napnuté nervy a nedodá radostného, šťastného ducha. Dr. B se velice uzavíral jen pro ústav. Potřeboval změnu. Příležitostně měl vyjít z Battle Creeku, odpočinout si a jít na návštěvy nejen ty profesionální, nýbrž cestovat tam, kde může být volně sám a kde nemusí myslet na nemocné.

Všichni lékaři Zdravotního ústavu by měli mít příležitostně možnost dostat se ze Zdravotního ústavu a to obzvláště ti, kteří nesou těžké břímě zodpovědnosti. Není-li však dostatek pracovních sil, nutno opatřit více pomocníků. Neměli bychom připustit, aby lékaři byli přepracování a tím se bránilo řádnému výkonu jejich povolání. Pokud možno, měli bychom se jejich přepracování vyhýbat, neboť to odporuje zájmům ústavu. Lékaři by měli být zdraví. Nesmí onemocnět přepracováním.

Bylo mi ukázáno, že Dr. B snadno propadá znechucení. Vždy bude něco, co unavuje, mate a napíná trpělivost lékařů i pomocníků. Na to musí být připraveni a nesmí se dát unést nebo vyvést z rovnováhy. Musí být klidní a laskaví, ať se děje cokoliv. Šíří vliv, který se odrazí u pacientů jiných států a ti budou opět šiřit o Zdravotním ústavu buď dobré nebo zlé zprávy. Vždy by měli pamatovat na to, že mají co činit s muži a ženami duševně nemocnými, kteří přes to, že vidí věci v nesprávném světle, jsou přesvědčeni, že vše chápou dokonale. Lékaři by si měli uvědomit, že mírná odpověd odvrací hněv. V ústavu pro nemocné nutno jednat krajně slušně, máme-li úspěšně léčit nemocnou mysl a pomáhat nemocným. 3T 183 Mohou-li lékaři zůstat klidní i v bouřích nerozvážných slov, dovedou-li ovládat svého ducha i při provokaci a urážkách, pak jsou skutečnými vítězi: „Lepší ... kdož panuje nad mysli svou, nežli ten, kterýž dobyl města“. Ovládat vlastní já a vášně podřídit vůli, je největším vítězstvím, které mohou lidé dosáhnout.

Dr. B není zaslepen vůči své vlastní povaze. Zná své slabosti a když pociťuje tlak, chce to odrazit a obrátit se zády k bojišti. Tím však nic nezíská. Je v situaci, kde prostředí a tlak okolností rozvíjejí silný tlak na jeho povahu, z níž musí být odstraněna hrubost. Útěk z boje neodstraní povahové kazy. Kdyby utekl z ústavu, tím by neodstranil ani nepřemohl slabé stránky své povahy. Čeká jej přemáhání těchto slabostí, chce-li být mezi těmi, kteří jsou bez vady před trůnem Božím, kteří přišli z velikého soužení a umyli roucho své povahy a zbílili je v krvi Beránkově. Všechno nám bylo k tomu připraveno. Za velikou cenu byla otevřena studnice a je na nás, abychom my, před Bohem nedokonalí, byli obmyti. Pán nechce tyto skvrny odstranit bez toho, že by nás nechal jen přihlížet. Musíme svá roucha umýt v krvi Beránka. Vírou můžeme uchopit zásluhy Kristovy krve a jeho milostí a mocí můžeme mít sílu přemoci své omyly, povahové nedokonalosti a zvítězit, když jsme si svá roucha umyli v krvi Beránkově.

Dr. B by se měl denně snažit sebepoznávat a pěstovat zdvořilost a jemnost svých způsobů. Ve svých projevech příliš často sklouzává na nízkou úroveň, vliv jeho slov nepovznáší. 3T 184 Měl by pamatovat, že má co činit s různými lidmi a že dojmy, které šíří, půjdou i do jiných států, což bude mit vliv na pověst ústavu. Ošetřovat duševně i tělesně nemocné lidi je vznešené dílo. Lékaři ústavu potřebují velikou moudrost, chtějí-li léčit tělo prostřednictvím duše. Málo kdo si však uvědomuje jakou mocí působí mysl na tělo. Veliký díl nemocí, které sužují lidstvo, má svůj původ v mysli a může být odstraněn uzdravením duše. Je mnohem více lidí duševně chorých, než si myslíme. Srdeční choroby působí mnoho nepříjemností zažívacích, protože duševní neklid ochromuje činnost zažívacího ústrojí.

Chce-li lékař oslovit takové nemocné, musí mít soudnost, trpělivost, vlídnost a lásku. Trpící, nemocné srdce, zneklidněná mysl, potřebuje vlídné ošetřování. Takoví lidé mohou být uzdraveni jen něžným soucitem. Lékaři by měli předně ziskat jejich důvěru a pak jim poukázat na Velikého Lékaře. Mohou-li obrátit svou mysl k Nositeli břemen a mohou-li důvěřovat, že bude mít o ně zájem, léčba nemocého těla i duše je zajištěna.

Jiné zdravotní ústavy žárlivě hledí na Zdravotní ústav v Battle Creeku. Svou práci konají na světském základu, zatímco vedoucí Zdravotního ústavu pracují na základě náboženském a uznávají Boha za svého Pána. Nepracují sobecky pro zisk, nýbrž pro Krista a pro lidi. Snaží se nemocným lidem uzdravit nemocnou mysl a trpící tělo tím, že obracejí jednotlivce ke Kristu, Příteli hříšníků. Neopomíjejí náboženství, důvěřují v Boha a závisí na něm. Nemocní jsou usměrněni k Ježíši. Když lékaři učinili všechno v prospěch nemocných, prosí Boha, aby podpořil jejich úsilí a trpícím vrátil zdraví. V několika případech tak Bůh učinil jako odpověď na modlitbu viry. 3T 185 A on to bude dělat i dále, budou-li věřit a budou-li cele v Něho důvěřovat. Zdravotní ústav bude mít úspěch, neboť Bůh ho podpírá. Když ústav provází Jeho požehnání, pak jistě bude prosperovat a poslouží k mnohému dobrému. Jiné ústavy si uvědomí, že náš ústav má vysoké mravní měřitko a náboženský vliv. Vidí, že jeho vedoucí nejednají sobecky a podle světských zásad a žárlivě hledí na jeho přesvědčivý a působivý vliv.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy