V první knize Mojžíšově nacházíme zcela určitou zprávu o společenském i osobním životě, ale nikde nečteme, že by se nějaké dítě narodilo slepé, hluché, chromé, křivé, nebo slabomyslné. Ani náznak o tom, že by přirozená smrt postihla nějaké menší či větší dítě, nebo mladého člověka. Nečteme tu také nic o tom, že by mužové nebo ženy umírali na nemoc. V úmrtních oznámeních z l. knihy Mojžíšovy čteme toto: „A všech dnů Adamových bylo 930 let; a zemřel“. „A všech dnů Setových bylo 912 let a zemřel“. V jiných případech čteme, že lidé žili do vysokého stáří a zemřeli. Velice zřídka syn zemřel dříve než otec, takže to bylo nutno zaznamenat. „A Háran zemřel dřív, než jeho otec Térach. Háran měl několik dětí“.

Bůh obdařil člověka tak velkou životodárnou silou, že vydržel nápor všech nemocí, které přicházely jako následek zvrácených zvyklostí a odolával jim po šest tisíc let. Už sama tato skutečnost nám stačí za důkaz síly a energie, jíž dal Bůh člověku při jeho stvoření. Bylo potřebí víc než dva tisíce let zločinů a neřestného života, aby tělesné nemoci začaly vážněji ohrožovat lidstvo. Kdyby Adam při svém stvoření nebyl obdařen nejméně dvacetinásobnou životní silou, než jsou dnešní lidé, lidstvo by při své dnešní životosprávě, odporující přirozenému zákonu, bylo dávno vyhynulo. ^{3T 139} V době Kristova prvního příchodu lidský rod tak rychle degeneroval, že byl sevřen celou záplavou nemocí, bídy a nevýslovného utrpení.

Byl mi ukázán stav přítomného světa. Od Adamova pádu lidstvo stále upadalo. Směla jsem poznat některé důvody přítomné žalostné situace mužů a žen, stvořených k Božímu obrazu. Srdce mi sláblo u vědomí, jak mnoho musí být učiněno, aby byl alespoň částečně zastaven tělesný, duševní a mravní úpadek. Bůh nestvořil lidstvo tak slabé jako je dnes. Dnešní situace není dílem prozřetelnosti, ale člověka; je důsledkem nesprávných zvyků a přestupků, porušením zákonů, které Bůh stanovil k ovládání lidské existence. Podlehnutím pokušení chuti Adam a Eva se připravili na počátku o své vznešené, svaté a šťastné postavení. Týmž pokušením bylo lidstvo dále oslabováno. Lidé se dostali pod nadvládu chutě a vášní a prodali do otroctví rozum a schopnosti.

Utrpení lidstva v důsledku přestupování tělesného zákona trvalo tak dlouho, že lidé pokládají dnešní stav nemocí, utrpení, slabosti a předčasné smrti jako určený úděl lidstva. Člověk vyšel z ruky svého Stvořitele dokonalý, krásný a tělesně tak zdatný, že bylo potřebí víc než tisíc let než se zvrácené choutky, žádosti a všeobecné přestupky tělesného zákona v lidstvu znatelně projevily. Mladší generace pocítily tlak nemoci a slabosti ještě rychleji a tíživěji. Životní síly byly velkou měrou ochromeny povolováním chuti a hříšným vášním.

Patriarchové od Adama po Noeho jen s několika výjimkami žili téměř tisíc let. Od Noeho délka života klesla. ^{3T 140} Nemocní byli přiváděni ke Kristu, z každého města, městečka i obce, aby je uzdravil; trápily je nejrůznější nemoci. Nemoci od té doby přibývalo čím dál tím víc. V důsledku stálého přestupování zákonů života úmrtnost dosáhla velkých rozměrů. Délka lidského života byla ukrácena, takže dnešní pokolení umírá ještě před dosažením věku, kdy předcházející generace, které se po stvoření dožily i tisíce let, dosahovaly nejlepšího věku své vitality.

Nemoc přecházela z rodičů na děti, z pokolení na pokolení. Malé děti nesou těžké stopy hříchů svých rodičů, kteří oslabili své životní síly. Jejich nesprávné zvyky v jídle a odívání a jejich všeobecná roztěkanost přecházejí jako dědictví na děti. Mnohé děti přicházejí na svět nemocné, deformované, slepé, hluché a některé z nich jsou slabomyslné. Nebývalý nedostatek zásadovosti, který charakterizuje toto pokolení a který se projevuje v bezohlednosti vůči zákonům života a zdraví, je ochromující. V tomto směru vládne veliká nevědomost, ačkoli světlo svítí všude. Většina lidí především pečuje o to: Co budeme jíst? Co budeme pít? A čím se budeme odívat? Bez ohledu na to, co se říká a píše o tom, jak bychom měli zacházet se svým tělem, chuť všeobecně mocně ovládá muže a ženy.

Mravní síly jsou oslabeny, protože lidé nechtějí žít v poslušnosti ke zdravotním zákonům a nechtějí si to pokládat za přední osobní povinnost. Rodiče zanechávají svým dětem zvrácené zvyklosti a odporné nemoci, otravují jejich krev a poškozují mozek. Většina lidí nedbá o zdravotní zákony, povoluje choutkám a vášním na úkor rozumových a mravních sil a projevuje ochotu pokračovat v této nevědomosti bez ohledu na následky přestupování přírodních zákonů. Podléhají zvrácené touze po pomalých jedech, které otravují krev a podlamují nervové síly. V důsledku toho přivolávají na sebe nemoc a smrt. ^3T141 Jejich přátelé to pokládají za řízení Prozřetelnosti. Tím vlastně urážejí nebe. Bouřili se proti zákonům přírody a nesou trest za přestupování jejich zákonů. Utrpení a úmrtnost převládají všude, obzvláště mezi dětmi. Jak velký je protiklad mezi tímto pokolením a generacemi, které žily v prvních dvou tisíciletích!