Kdyby všichni, jímž Bůh bohatě požehnává na pozemských statcích, plnili Jeho plán a věrně přinášeli desátek ze všeho příjmu a nezadržovali oběti za vinu, jakož i oběti díků, pokladna by byla stále plná. ^{3T 409} Prostota plánu systematické obětavosti nezmenšuje Jeho význam, ale svědčí o Boží moudrosti. Všechno, co nese Boží pečeť, spojuje prostotu s užitečností. Kdyby všichni přijali systematickou obětavost podle Božího plánu a chudí i bohatí lidé by se věrně řídili desátkovým systémem, nebylo by zapotřebí opakovat a naléhavě vyzývat k obětavosti při našich velkých náboženských shromážděních. Ve sbořích byl plán systematické obětavosti přehlížen a proto byla pokladna ochuzena a církev upadala.

„Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte mne? Avšak říkáte: V čem tě loupíme? V desátcích a obětech. Naprosto zlořečení jste, protože mne loupíte, vy národ všecken. Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevylejí-li na vás požehnání, takže neodoláte. A přimluvím pro vás tomu, což zžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských; aniž vám pochybí vinný kmen a poli, praví Hospodin zástupů. I budou vás blažiti všickni národové; nebo vy budete zemí rozkošnou, praví Hospodin zástupů.“ Ma1.3,8-12.

Věřící loupili Boha v desátcích a obětech. Strašná věc, být vinen zdržováním prostředků, které patří do Boží pokladny, anebo olupováním Boha. Kazatelé, kteři zvěstují Slovo při našich velkých shromážděních si uvědomují hříšnost zanedbání desátku, jakožto dílu patřícího Bohu. Vědí, že Bůh nepožehná svůj lid, když věřící maří Jeho dobročinný plán. Snaží se probudit lid, aby si uvědomil svou povinnost, praktickými proslovy, v nichž upozorňují na nebezpečí a hříšnost sobectví a ziskuchtivosti. Přesvědčení ovlivní mysl a ledová vrstva sobectví se prolomí. Při výzvě k obětavosti v díle Božím jsou pak někteří probuzeni a puzení obětovat, což by jinak neudělali. ^{3T 410} Takovým způsobem byly dosaženy dobré výsledky. Naléhavé výzvy působí na mnohé, jejíchž srdce není zatvrzeno sobectvím. Nevědomky zadržovali prostředky a nepodporovali dílo Boží. Celá jejich bytost je probuzena mocnou výzvou a ti, jímž to poměry dovolují, dávají.

Avšak tito štědří a upřímní věřící z horlivé lásky k dílu a z touhy po dobrém skutku soudí, že mohou vykonat více, než Bůh od nich požaduje, neboť mají i jiné povinnosti. Tito ochotní jednotlivci někdy slibují větší obnos, ačkoli nevědí, kde na to vezmou peníze. Někteří se pak dostávají do tísnivých situací, jen aby dostáli svým závazkům. Někteří jsou nuceni prodat plody své práce pod cenu a někteří trpěli nedostatkem toho nejnutnějšího pro život, jen aby svůj závazek splnili.

Na počátku našeho díla byl čas, kdy takové oběti byly na místě, kdy Bůh požehnával štědré obětavosti pro Jeho dílo. Přátel pravdy bylo málo a měli jen málo prostředků. Dílo se však rozrostlo a zesílilo natolik, že prostředků v rukou věřících bylo dost, aby mohli podpořit všechna odvětví, aniž by někdo musel trpět nouzi. Ovšem, kdyby všichni obětovali patřičnou část, Boží dílo nemusí trpět ani nejmenší nouzí. Převzácná pravda je tak jasná, že ji přijali mnozí z těch, kteří disponují prostředky, jež jim svěřil Bůh, aby je použili pro šíření pravdy. Konají-li tito lidé svou povinnost, pak nuznější bratří a sestry nemusí být v tísni.

Žijeme ve světě hojnosti. Kdyby dary a oběti byly úměrné tomu, co každý obdržel od Boha, nebylo by nutno naléhavě sbírat prostředky při velkých shromážděních. Jsem přesvědčena, že není dobře příliš zdůrazňovat otázku prostředků při našich stanových shromážděních. ^{3T 411} Muži a ženy, kteří milují dílo Boží jako svůj život, při těchto příležitostech se slavnostně zavazují k obětavosti, zatímco jejich rodiny častokrát trpí nedostatek. A to jen proto, aby splnili, co pro rozmach díla obětovat slíbili. Náš Bůh není tyran a nevyžaduje, aby chudý člověk obětoval to, co nutně potřebuje pro svou rodinu.

Výzva k obětavosti při našich stanových shromážděních byla dosud provázena zřejmě dobrými výsledky, pokud šlo o lidi zámožné. Obávám se však následků stálého způsobu takto zásobovat pokladnu. Obávám se určité reakce. Odpovědní lidé by měli vynaložit větší úsilí v různých sborech, aby se všichni řídili Božím plánem systematické dobročinnosti. Pak budou zbytečné všechny výzvy při stanových shromážděních, týkající se prostředků pro dílo.

Bůh připravil plán, podle něhož každý může přispět; to se stane zvykem, aniž by bylo nutno čekat na zvláštní výzvy. Kdo to může dělat, ale pro své sobectví nechce, olupuje svého Stvořitele, který mu svěřil prostředky pro rozmach díla a Jeho zdaru. Dokud se nebudou všichni řídit plánem systematické obětavosti, nedospějí k tomuto apoštolskému pravidlu. Služebníci Slova by měli být lidé rozvážní. Při všeobecných výzvách by měli moudře uvažovat, kdo na jejich výzvy odpovídá a neměli by připustit, aby chudí lidé brali na sebe neúměrné závazky. Obětoval-li někdo určitý obnos Pánu, jistě věří, že jsou to svaté a posvěcené prostředky k posvátnému účelu. To je pravda a proto by naši kazatelé měli být dobře informování o těch, od nichž přijímají určité závazky.

Každý člen z různých rodin v našich sbořích, který věří pravdě, může přispět na rozmach díla ochotným pravidelným darem. „Každý z vás sám u sebe slož....(doma) ne tehdáž, když bych přišel“. 1.K 16,2. Bůh nepovolal kazatele k tomu aby vyzývali jednotlivce a neléhali na jejich obětavost, ^{3T 412} Každý ůlověk těšící se z víry v pravdě, je za to osobně odpovědný. „Jeden každý z vás sám u sebe slož, schovaje podle možnosti“. Každý člen rodiny od nejstaršího po nejmladšího může se účastnit tohoto dobročinného díla.

Bůh přijímá a oblibuje i dary malých dětí. Obětní dary Pán hodnotí podle ducha, v jakém kdo oběť přináší. Chudí lidé, kteří se řídí apoštolským pravidlem a každý týden odkládají nějaký obnos, pomohou doplnit pokladnici a jejich dary Bůh přijímá, protože je přinášejí velké, dokonce větší, než jejich zámožnější bratři. Plán pravidelné podpory díla se osvědčí v každé rodině jako záštita proti pokušení utratit prostředky na neužitečné věci. Bude to obzvláště dobré i pro bohaté, poněvadž jim zabrání oddávat se různým výstřednostem.

Každý člen rodiny, řídící se tímto plánem, připomíná si každého týdne Boží požadavky vůči rodině, a odřekl-li si něco zbytečného, aby prostředky mohl odložit do pokladny, pak v nitru člověka zůstala ozvěna vzácného naučení, jež plyne ze sebezapírání pro slávu Boží. Jednou za sedm dní se každý staví tváří v tvář skutkům minulého týdne - příjem, který mohl mít, kdyby byl šetrný, a prostředky, které nemá proto, že byl líný. Jeho svědomí je probuzeno a člověka před Bohem buď neobviňuje, anebo ho obviňuje. Učí se, že má-li si zachovat duševní klid a žít v přízni Boží, musí jíst, pít i odívat se ke slávě Boží.

Systetnatická a štědrá obětavost podle určitého plánu udržuje pravidelný proud srdce. Dostáváme se do spojení s Bohem, aby nás mohl použít jako nástroje k požehnání jiných. Chudí lidé si nebudou stěžovat na systematickou obětavost, neboť na ně neklade veliké požadavky. Nejsou pomíjeni ani přehlíženi, mohou se těšit z aktivní účasti, že smi být Kristovými spolupracovníky a příjmout Boží požehnání právě tak, jako lidé zámožní. ^{3T 413} Pravidelným odkládáním nepatrných částek podle své možnosti se zapírají a pěstují štědrost srdce. Vychovávají se pro dobré dílo a právě tak plní záměr Boží v plánu systematické obětavosti jako lidé bohatí, dávající ze své hojnosti.

V době apoštolské lidé šli všude zvěstovat Slovo. Vznikaly nové sbory. Jejich láska a horlivost ke Kristu je vedla k velkým skutkům sebezapření a obětavosti. Mnohé z těchto sborů mezi pohany byly velice chudé a přece podle apoštolových slov velká jejich chudoba se štědrostí rozhojnila v bohatství. Jejich dary téměř přesáhly jejich možnosti. Věřící lidé ohrozili svůj život a pro pravdu trpěli nedostatkem téměř všeho.

Apoštol Pavel navrhuje, aby první den týdne byl dnem zamýšlení nad vedením Prozřetelnosti a aby v bázni Boží, s pravou vděčností v srdci, se věříci zamýšleli nad zaslíbeným požehnáním a aby rozhodli, kolik podle vlastního uvážení vrátí Bohu.

Bůh chce, aby projev obětavosti byl čistě dobrovolný a nezakládal se ani na naléhavých výzvách, které by probouzely soucit. „Ochotného dárce miluje Bůh“. Bůh nemá zálibu v plné pokladnici vynucených darů. Věrná srdce Jeho lidu, těšící se ze spásné přítomné pravdy, budou skrze lásku a vděčnost k Němu se vší vážností a úzkostlivostí pomáhat svými prostředky, aby se pravda dostala také jiným. Nejlepší způsob, jak můžeme vyjádřit svou lásku k Vykupiteli, je obětavost, aby jiní lidé poznali pravdu. Plán vykoupení byl ze strany Vykupitele dobrovolný a Kristovým záměrem je, aby naše štědrost přinášela jen dobrovolné oběti.