EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Práce ve sborech

Svědectví pro církev - svazek třetí


Rejstřík - na začátek na začátek

Práce ve sborech

V práci, konané pro sbor v Battle Creeku na jaře r.1870 nespoléhali jsme na Pána v takové míře, jak si to závažné okolnosti vyžadovaly. Bratři R a F nedůvěřovali Bohu a nejednali v Jeho síle a v Jeho milosti tak, jak by měli.

Když se bratr F domnívá, že někdo se mýlí, častokrát je příliš přísný. Zapomíná na ten porozumění plný soucit, jaký by projevil sám k sobě za podobných okolností. Je také ve velikém nebezpečí, že bude nesprávně posuzovat a nesprávně jednat s lidmi. Vychovávat lidskou mysl je jedno z nejkrásnějších a také nejnebezpečnějších povolání. Ti, kteří v tomto úseku pracují, měli by mít jasný úsudek a dobrý postřeh. Skutečná myšlenková nezávislost je něco naprosto jiného než ukvapenost. 3T 105 Taková nezávislost, která vede k opatrnému, modlitebnímu a rozvážnému úsudku by neměla snadno povolovat; dokud dostatečně silný důkaz nezajišťuje, že se mýlíme. Tato nezávislost zachová mysl klidnou a neochvějnou mezi spoustou převládajících omylů a povede ty, kteří jsou na zodpovědných místech k pečlivému zvažování důkazů po všech stránkách, takže se nedají zviklat vlivem jiných, nebo okolím, aby docházeli k závěrům bez porozumivého, důkladného poznání všech okolností.

Průzkum případů v Battle Creeku se velice podobal případu, kdy soudce kritizuje svědka a k tomu zde byla ještě zjevná nepřítomnost Ducha Božího. V tomto díle bylo jen několik málo aktivních a horlivých jednotlivců. Někteří byli samospravedliví a soběstační a jejich svědectví nebylo nepředpojaté, jejich vliv zviklal soudnost bratří R a S. Sestry T a U nebyly pro nějaký bezvýznamný nedostatek přijaty za členy církve. Bratři R a S měli projevit soudnost a rozvážnost, aby postřehli, že tyto námitky neměly patřičnou závažnost, aby tyto sestry byly z církve vylučovány. Obě byly dlouholetými věřícími členkami. Věrně zachovávaly sobotu 18 nebo 20 let.

Sestra V, která přinesla tyto zprávy, měla sama proti sobě přinést závažnější důvody, proč by sama neměla být členkou církve. Byla snad bez hříchu? Byly všechny její cesty před Pánem dokonalé? Byla dokonale trpělivá, sebezapíravá, ušlechtilá, shovívavá a tichá? Neměla-li slabosti obyčejných žen, pak by mohla první hodit kamenem. Ty sestry, které byly vyloučeny z církve, měly tam své oprávněné místo, byly to vzácné osoby. Zacházelo se však s nimi nemoudře, bez závažného důvodu. Byli zde jiní, jejichž případy nebyly řešeny s podobně nepatrnou dávkou nebeské moudrosti a dokonce tu chyběl i zdravý lidský postřeh. Úsudek bratra S a jeho postřeh byly dlouhá léta rozvraceny vlivem jeho ženy, která byla nejúčinnějším nástrojem satanovým. Kdyby měl pravou nezávislost, měl by i patřičnou sebeúctu a s náležitou důstojností by vzdělával svůj vlastní dům. 3T 106 Když nastoupil cestu určenou k získání úcty ve své rodině, všeobecně to dováděl příliš daleko, byl přísný, v řeči ukvapený a pánovitý. Když si po čase toto uvědomil, zašel do opačné krajnosti a pak upustil od své nezávislosti.

V této duševní situaci přijímal zprávy od své ženy, vzdával se svého úsudku a snadno byl sveden jejími úskoky. Někdy chtěla předstírat, že je velkou trpitelkou a vyprávěla, jaká sebezapření překonala, jak byla bratřími přehlížena v nepřítomnosti jejího manžela. Její výmysly a chytráctví na zneužití smýšlení svého manžela byly veliké. Bratr S nepřijal celé světlo, které mu dal Pán v minulosti ohledně jeho manželky. Jinak by ho nemohla tak oklamat, jak to udělala. Častokrát byl zotročen jejím duchem, protože její srdce a život nebyly plně posvěceny Bohu. Její city hořely proti jejím bratřím a ona je utiskovala. Vlastní já nebylo ukřižováno. On se měl vší vážností snažit uvést všechny své myšlenky a pocity v podřízenost poslušnosti Kristovy. Víra a sebezapření by byly velikými pomocníky bratra S, kdyby vzal celé odění Boží a nehledal žádnou jinou ochranu než tu, kterou dává Duch Boží a moc pravdy. Byl by mocný v síle Boží.

Bratr S je však v mnohém ohledu slabý. Kdyby Pán byl žádal, aby kritizoval a odsoudil některého bližního, káral a napravoval některého bratra anebo odporoval a ničil své nepřátele, bylo by to pro něho poměrně přirozené a snadné dílo. Avšak boj proti vlastnímu já, podřizování si tužeb a sklonů vlastního srdce a prozkoumávání a ovládání tajných pohnutek srdce je těžší zápas. Jak neochotný je věrně vydržet v zápase podobném tomuto. Boj proti vlastnímu já je tím nejtěžším bojem, jaký člověk kdy bojoval. Zřeknutí se vlastního já, podřízení všeho vůli Boží a přiodění se pokorou, vlastnění té lásky, která je čistá, pokojná, povolná, plná šlechetnosti a dobrého ovoce, to není snadný úkol. 3T 107 A přece je jeho příležitostí apovinností být zde dokonalým vítězem. Duše se musí podřídit Bohu dřív, než může být obnovena v poznání a pravé svatosti. Svatý život a charakter Kristův je spolehlivý příklad. Kristova důvěra v jeho nebeského Otce byla bezmezná. Jeho poslušnost a podřízenost byla bezvýhradná a dokonalá. Nepřišel, aby mu bylo slouženo nýbrž přišel sloužit jiným. Nepřišel konat svou vlastní vůli, nýbrž vůli toho, který ho poslal. Ve všem se podřídil tomu, který soudí spravedlivě. Ze rtů Spasitele světa bylo slyšet tato slova: „Nemohuť já sám od sebe nic činiti“ J 5,30.

Stal se chudým a poníženým. Hladověl a často žíznil a nejednou byl při své práci unaven; neměl ani kde by hlavu sklonil. Když se kolem něho kupily studené, vlhké stíny nocí, zem byla často jeho lůžkem. A přece žehnal těm, kteří ho nenáviděli. Jaký to život! Jaká zkušenost! Dovedeme my, kteří vyznáváme, že jsme následovníci Kristovi, radostně snášet nedostatek a utrpení jako náš Pán bez reptání? Můžeme pít z kalicha a být pokřtěni tímž křtem? Pakliže ano, pak smíme s Ním mít podíl v jeho nebeském království. Pakliže ne, nebudeme s Ním mít žádného dílu.

Bratr S musí získat určitou zkušenost, bez níž jeho úsilí bude naprosto škodlivé. Příliš je dotčen tím, co mu jiní říkají o bloudících; je ochoten rozhodovat podle získaných dojmů a jedná přísně tam, kde by mírnější jednání bylo mnohem vhodnější. Neuvědomuje si svou vlastní slabost, jakož i kritiku svého jednání i tehdy, když se mýlí. Když je přesvědčen, že některý bratr nebo sestra se mýlí, je nakloněn vypořádat se důkladně a kriticky rázně, i když při tom škodí sám sobě a ohrožuje i jiné.

Bratr S by se měl vyhýbat sborovým těžkostem a neměl by se pouštět do urovnání nesnází, může-li se tomu vyhnout. Má vzácný dar, který je potřebný v díle Božím. 3T 108 Měl by se však vyhnout vlivům, které ochromují jeho soucit, matou jeho soudnost a vedou ho k neuváženým činům. Toto by nemělo a ani nemusí být. Příliš málo věří v Boha. Naproti tomu mnoho ulpívá na svých tělesných slabostech a přílišným spoléháním na nedokonalé pocity posiluje nevěru. Bůh má dostatek síly a moudrosti pro ty, kteří ho hledají se vší vážností a kteří v Něho věří.

Bylo mi ukázáno, že bratr S je v některých bodech silným mužem. Naproti tomu v jiných je až dětinským slabochem. Jeho jednání s bloudícími má nesjednocující vliv. Spoléhá na svou schopnost pracovat tam, kde podle jeho názoru nutno věci urovnávat, přitom však tyto věci posuzuje z nesprávného stanoviska. Do svého úsilí mísí vlastního ducha a nerozsuzuje, nýbrž často jedná nelaskavě. Při vykonávání přísného přístupu k jednotlivcům je nebezpečí přehánění. „A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce. Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni“. Juda 1,22.23.

Povinnost, přísná povinnost má sestru dvojče a tou je laskavost. Jestliže povinnost a laskavost jdou spolu, můžeme dojít ke skvělým výsledkům; pakliže ale povinnost není v průvodu laskavosti, jestliže něžná láska není spojena s povinností, dojde k chybám a k velice škodlivým důsledkům. Mužové a ženy nebudou odpuzováni, naopak mnozí mohou být získáni laskavostí a láskou. Bratr S držel evangelium jako bič a jeho vlastní slova byla často práskáním tohoto biče. To nemělo takový vliv, aby to jiné vedlo k větší horlivostí a dobrým skutkům, ale probouzelo jejich reakci, aby odráželi jeho přísnost.

Kdyby bratr S chodil ve světle, nebyl by se dopustil tak mnohých těžkých omylů. „Chodí-li kdo ve dne, neurazíť se; nebo světlo tohoto světa vidí. Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se, nebo světla není v něm“. J 11,9.10. Cesta poslušnosti je cestou bezpečnou. „Kdo chodí upřímně, chodí doufanlivě“ Př. 10,9. Choďte ve světle a „tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se“. Př. 3,23. 3T 109 Ti, kdož nechodí ve světle, budou mít nemocné, zakrnělé náboženství. Bratr S by si měl uvědomit, jaký význam má chození ve světle s ukřižování vlastního já. Je to vážné úsilí podnícené láskou k duším, které posiluje srdce a rozvíjí ušlechtilé vlastnosti.

Můj bratře, od přirozenosti jsi nezávislý a soběstačný. Domníváš se, že tvé schopnosti sahají výš, než jak tomu skutečně je. Prosíš Pána, aby tě pokořil a uzpůsobil pro své dílo a když odpovídá na tvou modlitbu a vede tě pod kázeň, nutnou k dosažení cíle, častokrát povoluješ pochybnostem a malomyslnosti a domníváš se, že máš důvod k znechucení. Když tě bratr W varoval a zdržoval od toho, aby ses nepouštěl do sborových těžkostí, často ses domníval, že tě omezuje.

Bylo mi ukázáno na tvou práci ve státě Iowa. Naprosto jsi nedokázal shromažďovat s Kristem. Odváděl jsi, mátl a rozptyloval ubohé ovce. Horlil jsi, nebyla to však rozumná horlivost. Tvé úsilí nedoprovázela láska, nýbrž tvrdost a přísnost. Byl jsi náročný a pánovitý. Neposiloval jsi nemocné a nepodpíral chromé. Tvá neuvážena ukvapenost vypudila ze stáda některé, které již nikdy nelze ovlivnit a přivést zpět. Vhodně promluvená slova jsou podobná zlatým jablkům na stříbrném podnosu. Nevhodně promluvená slova jsou opakem. Jejich vliv bude se podobat pustošivým kroupám.

Nebyl jsi spokojený s kázní bratra W, který tě varoval, napomínal a káral. Domníval jsi se, že kdybys mohl být volný a jednat samostatně, vykonal bys dobré a veliké dílo. Avšak vliv tvé ženy velice poškodil tvou užitečnost. Nespravoval jsi dobře svůj vlastní dům a nevedl jsi ho za sebou. Domníval jsi se, že rozumíš tomu, jak nutno spravovat záležitostí svého domova. Jak jsi však byl sveden! Příliš často jsi následoval podněty svého vlastního ducha, což tě vedlo do zmatků a znechucení a zatemnilo tvůj úsudek a oslabilo tvoji duchovnost, tak že tvé úsilí se vyznačovalo velikou nedokonalostí.

3T 110 Úsilí bratří R a S ve --- nebylo zralé. Tito bratři měli svoji minulou zkušenost se svými omyly před sebou a to jim mělo stačit, aby je ochránilo od toho, aby se pouštěli do díla, které konat nebyli připraveni. Mnohé jiné mělo být vykonáno. V nejedné těžké situaci sbor potřeboval pomoci. Bylo zde mnohé protivenství. Každý krok měl být podnikán s patřičnou opatrností a modlitebním uvážením.

Tito dva bratři byli opětovně varováni a upomínáni, protože si nepočínali uvážlivě a neměli na sebe přebírat ty zodpovědnosti. Ó, jak mnohem lépe by bylo pro Boží dílo ve ---, kdyby pracovali na novém poli! Satanovo sídlo je ve ---, jakož i v jiných bezbožných městech. On je zlostný nepřítel, jemuž se nutno postavit na odpor. Mezi světiteli soboty ve --- byly nepořádné živly, které byly překážkou díla. Je však nejvyšší čas promluvit a jednat, jedinečná příležitost, která přinese ty nejlepší výsledky vynaloženého úsilí.

Kdybychom věci nechali ještě plněji rozvinout a teprve pak o ně zavadili, bylo by došlo k vyloučení nepořádných, neposvěcených jednotlivců a nebyla by zde skupina protivníků. Kde jen možno, měli bychom se toho vystříhat. Sbor mohl raději snést mnoho mrzutostí a projevit více trpělivosti, než v unáhlenosti přehánět věci a probouzet odbojného ducha. Ti, kteří skutečně milovali pravdu pro pravdu samu, měli mít při svém počínání Boží slávu na zřeteli a měli nechat světlo pravdy svítit na všechny.

Mohli přece očekávat, že živly působící zmatek a nespokojenost mezi těmi, způsobí nepokoj. Satan nechtěl zůstat v klidu, když viděl skupinu ve -- obhajovat pravdu a vyvracet chytráctví a blud. Jeho hněv by se rozpálil a začal by bojovat proti těm, kteří zachovávají přikázání Boží a mají svědectví Ježíšovo. To by však nemělo věřící zneklidňovat ani znechucovat. 3T 111 Tyto věci by měly opravdové věřící vést k opatrnosti, bdělosti a modlitbě a učinit je něžnějšími, soucitnějšími a laskavějšími k těm, kteří se v otázkách věčných tak velice mýlí. Jako Kristus snášel a pořád ještě snáší naše omyly, naši nevděčnost a naší chabou lásku, tak bychom měli snášet ty, kteří zkoušejí a pokoušejí naši trpělivost. Budou se následovníci sebezapíravého a obětavého Ježíše podobat svému Pánu? Křesťané by měli mít srdce plné lásky a shovívavosti.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy