Podobenství o rozsévači evangelia, které dal Kristus svým posluchačům, obsahuje naučení, které bychom měli studovat. Ti, kteří zvěstují přítomnou pravdu a rozsévají dobré símě, budou vidět tytéž výsledky jako rozsévač evangelia. Zvěstovanou a budující pravdou budou osloveny víceméně všechny třídy. Někteří z posluchačů budou zasaženi pravdami, nemají však vypěstované mravní síly, protože se řídili spíše sklony než povinností a zlé zvyky zatvrdily jejich srdce natolik, že jsou podobni tvrdé, ušlapané cestě Mohou vyznávat, že věří pravdě, nebudou však mít žádného smyslu pro její posvátný, vznešený charakter. Nevzdají se přátelství s milovníky radovánek a porušené společnosti, nýbrž chodí tam, kde jsou ustavičně pokoušeni. Mohou být dobře připodobněni neoplocenému poli. Vyzývají pokušení nepřítele a nakonec ztrácejí pozornost, kterou projevovali pravdě, když dobré simě padlo do jejich srdcí.

Někteří posluchači jsou jako kamenitá půda. Pohotově přijímají cokoliv nového a senzačního. S radostí přijímají slovo pravdy. Mluví opravdově se zápalem a horlivostí, zmiňují se také o své víře a naději a dovedou také napomínat ty, kteří mají nedostatek nadšení. ^{3T 112} Když však přicházejí zkoušky, nesnáze a pokušení, když se jich dotýká štěpařský nůž Boží za tím účelem, aby přinesli hojnější ovoce dokonalosti, jejich horlivost ochabuje, jejich hlasy zmlkají. Pak se již nevychloubají silou a mocí pravdy.

Tito lidé jsou ovládáni pocity. Nemají hloubku a stálost charakteru. Zásada nepronikla do hloubky a neovlivnila zdroje činnosti. Slovem vyvyšovali pravdu, avšak nejsou jejími činiteli. Símě pravdy nezapustilo kořeny hluboko pod povrch. Srdce nebylo obnoveno ovlivňujícím vlivem Ducha Božího. A když pravda vyzývá pracovité muže a ženy, když pro pravdu nutno přinášet oběti, tito lidé jsou někde jinde; a když přicházejí zkoušky a pronásledování, snadno podléhají, protože nemají žádnou úrodnou půdu. Jasná, pronikavá a aktuální pravda se dostává k srdci a zjevuje porušenost charakteru. Někteří nechtějí snášet tuto zkoušku, ale často zavírají oči před svými nedokonalostmi; ačkoliv jejich svědomí jim říká, že slova Božích služebníků, která míří na jejich křesťanský charakter, jsou pravdivá, přece nechtějí slyšet tento hlas. Uráží je toto slovo a raději zavrhují pravdu, než aby se podřídili a dali se jí posvětit. Namlouvají si, že do nebes se mohou dostat snadnější cestou.

V podobenství je také představena další třída. Jde tu o muže a ženy, kteří poslouchají slovo a kteří jsou přesvědčeni o pravdě a přijímají ji, aniž by viděli hříšnost svého srdce. Láska k světu zajímá veliké místo v jejich citovém životě. V obchodním jednání neradi dávají to nejlepší. Neradi mluví pravdu a klamem a podvodem získávají prostředky, které jim vždy budou trnem, neboť převáží jejich dobré záměry a cíle. Dobré símě zaseto do jejich srdcí je udušeno. Častokrát jsou tak ustaraní a utrápení obavou, že nevydělají peníze, anebo že utratí to, co získali, že své časné zájmy kladou na první místo. Nepodporují vzrůst dobrého semene. Nezúčastňují se shromáždění, kde by jejich srdce bylo posíleno duchovním pokrmem. ^{3T 113} Obávají se, že v časných věcech utrpí nějakou ztrátu. Svůdnost bohatství je dovádí k tomu, že si namlouvají, že je jejich povinností pracovat a získat co jen mohou, aby mohli podpořit dílo Boží. A přece, čím víc své pozemské bohatství rozhojňují, tím méně je jejich srdce nakloněno rozloučit se s jejich pokladem, až nakonec jejich srdce je plně odvráceno od pravdy, kterou milovali. Dobré símě je udušeno, protože zbytečné světské starosti a nepatřičná úzkost ho přerostly a to láskou k světským radovánkám a poctám, které dává bohatství.