Viděla jsem, že Bůh ukazuje, jak hledí na hříchy těch, kteří vyznávají, že jsou lidem zachovávajícím Jeho přikázání. Na ty, které obzvláště poctil svědectvím obdivuhodného projevu své moci, jako kdysi nad Izraelem a kteří se naproti tomu odvažují nedbat Jeho výslovných příkazů, na ty dolehne Jeho hněv. Pán chtěl poučit svůj lid, že neposlušnost a hřích nanejvýš nenávidí. Ukazuje nám, když Jeho dítky upadají do hříchu, že by se měly ihned rozhodnout učinit opatření k odstranění tohoto hříchu, aby Boží hněv nespočinul na všech. Jestliže si však strážní nevšímají hříchů mezi lidem Božim, Jeho hněv spočine na nich a Boží lid jako celek, bude zodpovědný za tyto nepravosti. Ve svém minulém zacházení se svým lidem, Pán ukazuje nutnost očištění církve od nepravosti. Jeden hříšník může rozšířit temnotu, která vypudí Boží světlo z celého shromáždění. Když si lid uvědomuje, že naň doléhá temnota a neví o příčině tohoto stavu, měl by se vší vážností v opravdové pokoře a ponížení prosit Boha, dokud se nenajdou a neodstraní nepravosti, které zarmucují Jeho Ducha.

Předsudky, které proti nám povstaly, protože jsme podle Božího příkazu kárali existující nepravosti, a pokřik, který se strhl o tvrdosti a přísnosti, nejsou oprávněné. Bůh nám přikázal mluvit a my nebudeme mlčet. ^{3T 266} Když si Boží služebníci lhostejně nevšímají zjevných nepravostí mezi Božím lidem, podporujíce a ospravedlňujíce tak hříšníka, jsou právě tak vinní a jistě na ně dolehne Boží nelibost, budou se muset zodpovídat za hříchy viníka. Ve vidění jsem byla upozorněna na mnoho příkladů, kde se projevila Boží nelibost, protože Jeho služebníci zanedbali patříčně naložit se svými nepravostmi a hříchy. Ti, co omlouvali tyto nepravosti, byli lidmi pokládáni za velmi milé a laskavé, protože se zdráhali splnit zřejmou povinnost Písma. Tato úloha odporovala jejich citu, proto se jí vyhnuli.

Duch nenávisti, který mnohé mezi Božím lidem ovládl, protože byli pokáráni pro své nepravosti, oslepil a nebezpečně svedl je samé a znemožnil jim rozeznávat mezi správným a nesprávným. Zbavili se vlastního duchovního postřehu. Mohou být svědky nepravosti, avšak necítí to, co cítil Jozue. Necítí svoji odpovědnost za duše nacházející se vůkol nich v nebezpečí.

Věrný lid Boží, jemuž dílo Páně a spása duší leží na srdci, vždy bude vidět hřích v jeho skutečné hříšné podobé. Boží dítky budou vždy na straně věrného a jasného postoje k hříchům, které obkličují lid Boží. Zvláště v tomto závěrečném díle církve, v času zapečeťování 144.000, kteří mají obstát před trůnem Božím bez úhony, budou si tito co nejvíce uvědomovat nepravosti lidu Božího. Toto je zvláště vystiženo prorockou ilustrací posledního díla mužů, z nichž každý má v ruce meč. Jeden z nich měl jiné roucho a po boku písařský kalamář. „I řekl jemu Hospodin: Přejdi prostředkem města, prostředkem Jerusaléma a znamenej na čele muže ty, kteří vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi, dějícími se uprostřed něho.“

^{3T 267} Kdo jedná v této době podle Boží rady? Jsou to ti, kteří omlouvají nepravost mezi Boha vyznávajícím lidem a kteří reptají, i když ne otevřeně, ale ve svých srdcích proti těm, kteří by chtěli kárat hřích? Jistě že ne! Jestliže se nebudou kát a nepřestanou se satanskou snahou umlčet ty, kteří nesou břemeno díla, a nepřestanou podpírat hříšníky na Sioně, nikdy neobdrží znamení Božího souhlasu. Zahynou ve všeobecném zničení bezbožných, které je v Písmu zobrazeno dílem 5 ozbrojených mužů. Dobře si povšimněte tohoto bodu. Ti, kteří z moci Ducha svatého přijímají znamení pravdy, představené znamením, které dává muž v lněném rouchu, jsou ti, „kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se dějí v církvi. Taková je jejich láska k čistotě, cti a slávě Boží a tak jasně rozpoznávají vrcholnou špatnost hříchu, že jsou představeni jako by v smrtelném zápasu vzdychali a sténali. Přečtěte si 9. kapitolu proroka Ezechiele.

Všeobecné vyhubení všech těch, kteří nevidí rozdílu mezi hříchem a spravedlností a neuvědomují si rozdíl jako ti, kteří stojí v Boží radě a dostávají znamení, je v rozkazu k 5 ozbrojeným mužům vylíčeno takto: „Projděte skrze město za ním,a bijte; neodpouštějž oko vaše, aniž se slitovávejte. Starce, mládence i pannu, maličké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte a od svatyně mé počněte.“ Ez 9,5.6.

V případě hříchu Achanova řekl Bůh Jozue: „Nebuduť více s vámi, leč vyhladíte prokletí to z prostředku svého.“ Joz 7,12. Jak se srovnává tento příklad s jednáním těch, kteří se nechtějí ozvat proti hříchu a nepravosti, kteří sympatizují s těmi, kteří znepokojují tábor Izraele svými hříchy? Jozuemu řekl Bůh: „Nebudeš moci obstát před nepřáteli svými, dokud neodejmež prokletí toho z prostředku svého.“ v.13. Vyřkl trest, který měl následovat za přestoupení Jeho smlouvy.

^{3T 268} Jozue tehdy pozorně počal hledat viníka. Izraelské bral po pokoleních, po rodinách a konečně jednotlivě. Achan byl odhalen jako viník. Aby však záležitost byla jasná celému Izraeli, aby nebylo žádné příležitosti, pro níž by lid mohl reptat a říkat, že trpěl nevinně, Jozue jednal uváženě. Věděl, že je Achan viníkem a že svůj hřích utajil, a že se proto rozhněval Bůh na svůj lid. Jozue taktně přivedl Achana k vyznání hříchů, aby Boží čest a spravedlnost byla před Izraelem obhájena. „I řekl Jozue Achanovi: „Synu můj, dej, prosím, chválu Hospodinu, Bohu Izraelskému a vyznej se Jemu a oznam mi aspoň již, co jsi učinil a netaj již toho přede mnou.“

„Tedy odpovídaje Achan k Jozue, řekl: Pravda je, já jsem zhřešil proti Hospodinu, Bohu Izraelskému, takže to a toto jsem učinil. Viděl jsem mezi loupeží plášť jeden babylonský krásný a dvě stě lotů stříbra a prut zlatý jeden, padesáte lotů ztíží, čehož požádav, vzal jsem to, a aj, jsou ty věci skryté v zemi prostřed stanu mého, a stříbro pod tím. Tedy poslal Jozue posly, kteříž běželi do stanu, a aj, bylo to skryto v stanu jeho a stříbro pod tím. A vzavše to ze stanu, přinesli k Jozue a ke všechněm synům Izraelským a položili ty věci před Hospodinem. Vzav tedy Jozue a všechen Izrael s ním Achana, syna Záre a stříbro i plášť, i prut zlatý, i syny jeho, i dcery jeho, voly a osly, dobytek i stan jeho i všechno, což měl, vyvedli je do údolí Achor. I řekl Jozue: Proč jsi zkormoutil nás? Zkormutiž tebe Hospodin v tento den. I uházel jej všechen lid kamením, a spálili je ohněm, ukamenovavše je kamením.“ v. 19-25.

^{3T 269} Pán řekl Jozuovi, že Achan nejen že si přivlastnil věci, z nichž brát bylo jasně zakázáno, nemělo-li někoho stihnout zlořečenství, ale že kradl a nadto jednal pokrytecky. Pán řekl, že Jericho a vše, co je v něm, má být zničeno, kromě zlata a stříbra, které mělo být uchováno jako poklad Páně. Vítězné dobytí Jericha nebylo výsledkem boje anebo křiku lidu. Vůdce zástupů Hospodinových vedl nebeská vojska. Boj byl Hospodinův. On v něm bojoval. Izraelité nedali ani úder. Vítězství i sláva patřila Pánu, Jeho byla též kořist. Rozkázal zničit vše, kromě zlata a stříbra, které mu mělo být za poklad. Achan dobře věděl o Božím příkazu, jakož i o tom, že zlato i stříbro, které vzal, patří Pánu. Z Božího pokladu ukradl k vlastnímu užitku.