V Mojžíšově nepřítomnosti shromáždění žádalo, aby jim áron udělal bohy, kteří by je vedli zpět do Egypta. Byla to urážka jejich hlavního Vůdce, Syna věčného Boha. Nedávno před několika týdny, stáli rozechvělí v uctivé bázni a hrůze pod horou, a naslouchali slovům Hospodinovým: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“ ^{3T 340} Sláva, která posvěcovala horu, když bylo slyšet hlas a která do základů otřásla horou, se dosud vznášela nad celým shromážděním, ale Židé odvraceli svůj zrak a žádali jiné bohy. Jejich viditelný vůdce Mojžíš, rozmlouval s Bohem na vrcholu hory. Oni zapomněli na zaslíbení a varování Boží. „Aj, já pošli anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě a přivedl tě na místo, kteréž jsem připravil. Šetrně se měj před ním a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest uprostřed něho“.

Židé byli lidé nevěřící, tvrdé šíje a krajně nevděční svou bezbožnou žádostí: „Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi“. Boží přítomnost zůstávala s lidem i v Mojžíšově nepřítomnosti, Židé nebyli opuštěni. Manna padala dál a ráno i večer je sytila Boží ruka. Oblačný sloup v noci svědčil o Boží přítomnosti, což mělo být živou připomínkou. Božská přítomnost nezávisla na přítomnosti Mojžíše. Ale právě tehdy, když Mojžíš prosil za ně Hospodina, upadli do hanebných bludů, do přestoupení zákona, který jim byl dán s takovou slávou.

Zde vidíme áronovu slabost. Kdyby byl měl větší mravní odvahu, mohl otevřeně kárat původce tohoto hanebného požadavku a slova v pravý čas mohla je zachránit před strašným odpadnutím. Ale jeho samolibost a obava ze ztráty přízně, zavedly ho v onom rozhodujícím okamžiku do zbabělého obětování věrnosti Židů. Postavil oltář, udělal modlu a oznámil den, kdy tuto modlu posvětí jako předmět bohoslužebné úcty a oznámí Izraeli: „Toto jsou bohové, kteří tě vyvedli z Egypta“. Zatímco vrchol hory byl ještě stále zahalen Boží slávou, on klidně přihlíží zábavě a tanci na počest této modle. Sám Hospodin však posílá z hory Mojžíše, aby káral lid. ^{3T 341} Mojžíš však nechtěl odejít, dokud nebude vyslyšena jeho prosba za lid a nebude splněna jeho žádost, aby Bůh lidu odpustil.