Mojžíš sestoupil z hory, maje v ruce vzácný záznam a Boží závazek vůči člověku podmíněný poslušností. Mojžíš byl nejtišší člověk na zemi, když však viděl odpadnutí Izraele, rozhněval se a začal horlit pro Boží slávu. Ve svém rozhořčení hodil na zem převzácný závazek Boží, který mu byl dražší než život. Viděl jak Židé potupili zákon a proto ve své horlivosti pro Pána chtěl rozbitím kamenných desek potupit modlu, kterou uctívali. áron stál vedle, klidně a trpělivě snášel přísná kárání Mojžíšova. Tomu všemu bylo lze zabránit, kdyby byl áron v pravý čas řekl patřičné slovo. Správné a ušlechtilé rozhodnutí pro spravedlnost v nebezpečné chvíli pro Izraele mohlo je správně usměrnit.

Odsoudil Bůh Mojžíše? Ne, nikoliv, veliká dobrota Boží odpouští Mojžíšovu unáhlenost a horlivost, neboť šlo o věrnost, odpouští mu pro jeho zklamání a zármutek při pohledu na projevy Izraelova odpadnutí. áron, muž, který mohl zachránit Židy v jejich kritické chvíli, je klidný. Neprojevuje žádné rozhořčení nad hříchy lidu, nevyčítá ani sobě a nejeví ani známku lítosti nad svou nepravostí. Snaží se ospravedlnit své počínání, svou účast na strašném hříchu. Za svou slabost se vymlouvá na lid, že podlehl jejich žádosti. Nechtěl snášet reptání Izraelovo, tlak jejich dotěrných žádostí a nerozvážných přání, které snášel Mojžíš bez výčitek svědomí, ale se vcítil do ducha pocitů lidu a pak mu připsal odpovědnost.

Shromáždění Izraele pokládalo árona za mnohem vhodnějšího vůdce, než byl Mojžíš. Mojžíš nebyl tak povolný. ^{3T 342} Izraelité se domnívali, že Mojžíš projevil velice zlého ducha a jejich sympatie byly s áronem, kterého Mojžíš přísně kritizoval. Bůh odpustil Mojžíšův čin upřímné horlivosti, když rozbil desky zákona, ale árona činil zodpovědným za jeho hříšnou slabost a nedostatek věrnosti v kritických chvílích. áron obětoval tisíce Izraelských, jen aby se zachránil sám. Židé sice pocítili Boží trest za toto odpadnutí, ale v krátké době byli opět plní nespokojenosti a vzpoury.