^{6T 454} (Následující výzva, napsaná 20. listopadu 1900 pojednává o těžké finanční situaci našeho vydavatelství v Christianii v Norsku. Roku 1899 dostal Výbor zahraniční misie zprávu, že vydavatelství v Christianii se zadlužilo a nemůže splatit své dluhy a ústav je v nebezpečí, že se dostane do rukou svých věřitelů. Odstranit tuto těžkou situaci by mohla finanční pomoc ve výši padesát tisíc dolarů. Tuto sumu Výbor nemohl opatřit a ačkoli naši bratři v Norsku i nadále byli vlastníky tohoto vydavatelství více než jeden rok, bylo mu málo pomoženo. Zdálo se, že budovu bude nakonec nutné přece odevzdat věřitelům nebo ji prodat, aby se dluh mohl zaplatit. Takto by ústav budovaný po celá léta namáhavého úsilí a obětavosti byl ztracen pro dílo Páně. Zabránit tomuto neštěstí měl Boží hlas skrze Jeho služebnici s následující vážnou výzvou, napomenutím a povzbuzením.)

Naše vydavatelství v Norsku je v nebezpečí a ve jménu Páně vyzývám náš lid, aby mu pomohl. Všichni, jimž je dílo přítomné pravdy drahé, jsou v této kritické chvíli povoláni na pomoc.

Ti, kdo milují Boha a slouží mu, by měli pocítit hluboký zájem o vše, co se týká slávy jeho jména. Kdo by mohl snést pomyšlení, že ústav, kde byla pravda zvelebena, kde Pán tak často zjevil svou přítomnost, kde Boží služebníci dávali naučení, kde pravda vycházela v publikacích, které přinesly mnoho dobrého - je v rukou nevěřících lidí, ^{6T 455} ve službách hříšných světských záměrů? Bůh by byl jistě zneuctěn, kdyby měl jeho ústav upadnout pro nedostatek prostředků, které svěřil svým správcům. Kdyby se to mělo stát, lidé by řekli, že je to proto, že Pán tomu nemohl zabránit.

To všechno má veliký význam pro naše bratry a sestry ve skandinávských státech. Bude to pro ně trpká zkouška, budou-li zbaveni těchto vymožeností. Vynaložme posvěcené úsilí pozvednout vydavatelství z těžkostí, do nichž se dostalo.

Někteří mají malou víru a snaží se znechutit jiné a zabránit jim pracovat v tomto dobrém díle. Stačí pouze znechucující slovo, aby se v duši probudilo a posílilo sobectví. Nenaslouchejte pokušitelům. Přestaňte diskutovat o vzniku těžkostí. Velkou měrou to může být důsledkem omylů; teď však nepromarněme čas kritikou a naříkáním. Kritika, naříkání a kárání nepřinese našim bratřím úlevu v jejich zmatku a tísni.

Bůh povolal lidi za své spolupracovníky v díle spasení. Používá lidi všelijak mdlé a bloudící. Nekritizujme proto ty, kteří byli tak nešťastní, že se dopustili chyb. Snažme se spíše o to, abychom byli Boží milostí tak proměněni, že budeme soucitní a dotčeni lidskou bídou. To bude působit v nebesích radost, neboť milujeme-li své padlé bratry jako Bůh a Kristus milují nás, dávejme důkaz, že vlastníme Kristovy ctnosti.

Dnes není čas na kritizování. Dnes potřebujeme pravý soucit a rozhodnou pomoc. ^{6T 456} Jednotlivě bychom měli pouvažovat o potřebách svých bratrů. Každý svůj dech věnujme povzbudivým slovům. Všechny své síly využijme k podnětným činům.

Část služby nebeských andělů je navštěvovat náš svět a dohlížet na dílo Boží v rukou jeho správců. V každé tísnivé době slouží těm, kteří se jako spolupracovníci Boží snaží šířit Jeho dílo na zemi. Tyto nebeské bytosti jsou představeny jako toužebně zahleděné do plánu spasení, těšící se, kdykoliv se některá část Božího díla zdárně vyvíjí.

Andělé mají zájem o duchovní blaho všech, kteří usilují o obnovu Božího mravního obrazu v člověku. Pozemská rodina se má spojit s nebeskou při obvazování ran a šrámů, způsobených hříchem. Andělé, ačkoliv neviditelní, spolupracují s viditelnými lidmi a tvoří společně s lidmi jakési sdružení pro udílení pomoci. Ti andělé, kteří v době satanova úsilí o nadvládu bojovali v nebesích a zvítězili po Božím boku, stejní andělé, kteří jásali nad stvořením světa a jeho bezhříšných obyvatel, ti, kteří byli svědky pádu člověka a jeho vyhnání z rajského domova, tito nebeští poslové se vrcholně zajímají o dílo spojení s padlým vykoupeným lidstvem pro záchranu lidí hynoucích ve svých hříších.

Lidské nástroje jsou vlastně prodlouženou rukou nebeských bytostí, neboť andělé používají lidské ruce k praktické službě. Lidé, jako pomocníci, si mají moudře počínat a používat pomoci nebeských bytostí. Spojením s touto všemohoucí silou se nám dostává jejich vyššího vzdělání a zkušeností. Jako se stáváme účastníky božské přirozenosti a vylučujeme sobectví ze svého života, dostáváme zvláštní hřivny, ^{6T 457} abychom jedni druhým pomohli. Toto je nebeský způsob šíření spásné moci.

Což není něco povzbudivého a inspirujícího v myšlence, že člověk je viditelným nástrojem v šíření andělského poslání? Jsme-li takto Božími spolupracovníky, dílo nese nebeskou pečeť. Poznání a činnost nebeských pracovníků spojena s poznáním a mocí udělenou lidem, přináší úlevu stísněným a zarmouceným. Naše činy nesobecké služby z nás dělají účastníky úspěchů, které jsou výsledkem poskytnuté pomoci.

S jakou radostí pohlíží nebe na tyto sjednocené vlivy! Celé nebe pozoruje tyto nástroje, které jsou jako ruka uskutečňující Boží záměr na zemi, činíce tak vůli Boží v nebesích. Taková spolupráce uskutečňuje dílo, které je poctou, slávou i majestátem Bohu. Ó, kdyby všichni dovedli milovat, jako miloval Kristus, aby hynoucí lidé mohli být zachráněni ze záhuby, jaká změna by nastala na světě!

„A pozůstavím uprostřed tebe lid chudý a nuzný i budou doufat ve jménu Hospodinovu.…pásti se budou a odpočívati a nebude žádného, kdo by je přestrašil. Prozpěvuj dcero sionská, pokřikujte Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero jeruzalémská, že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král izraelský Hospodin je uprostřed tebe, nebudeš se báti více zlého. V ten den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechť neumdlévají ruce tvé. Hospodin Bůh tvůj uprostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milováním svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním.” (Sof 3,12-17) Jaká to změna! Dovedeme pochopit její význam? ^{6T 458}

„Toužící po Jeruzalému zase shromáždím, z tebe jsou, bolestící pro břímě, pohanění vzložené na tebe. Aj, já konec učiním všechněm, kteříž tě trápiti budou v ten čas, a zachovám kulhavou a zahnanou shromáždím; nýbrž způsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohaněni nesli. V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima, dí Hospodin.” (Sof 3,18-20) Čtěme také první kapitolu proroka Aggea.

Když lidské nástroje jako Boží správci vezmou jednotně z toho, co je Boží a použijí to na odstranění dluhů spočívajících na jeho ústavech, Pán bude s nimi spolupracovat.

„Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou a vzbudil mne jako muže, kterýž vzbuzen bývá ze sna svého. I řekl mi: co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všechen a olejný džbán na vrchu jeho a sedm lamp jeho na něm a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně džbánu olejného a druhá po levé straně jeho. Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj? A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevidíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. Tedy odpovídaje mluvil ke mně, řka: Toto je slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů. Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen z hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Ruce Zorobábelovy založily dům tento ^{6T 459} a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám. Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových procházejících všecku zemi? Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu i po levé straně jeho? Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivy, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato? I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. Tedy řekl: To jsou ti dva pomazání, kteří jsou u Panovníka vší země.” (Za 4,1-14)

Celé nebe se zajímá nejen o země blízké a potřebující naši pomoc, ale také o země, které jsou daleko. Nebeské bytosti pozorují a čekají, že lidé budou hluboce zneklidněni potřebami svých spolupracovníků, kteří jsou ve zmatku, těžkosti a soužení, zármutku a tísni.

Když se jeden z ústavů Páně dostane do dluhů, pak by se úspěšnější ústavy měly krajně snažit, aby podle svých možností pomohly postiženému ústavu, aby Boží jméno nebylo zneuctěno. Kdykoli správcové Božích ústavů zavírají svá srdce před potřebami sesterských ústavů a zanedbávají vynaložit všechno možné úislí, aby jim pomohli, sobecky říkajíc: „Ať jen trpí”, pak Bůh zaznamenává tuto jejich hrubost a přijde čas, kdy budou procházet podobně pokořující zkušeností. Avšak, moji bratři, nejednejte tak. Vím, že tak nebudete jednat.

Každá instituce, kterou máme v Evropě pro pokrok díla, je potřebná, každý ústav by měl zdárně vzkvétat před bezbožným světem. ^{6T 460} Ať Boží andělé sloužící těm, kdo nesou odpovědnost, nemusí vidět Boží služebníky znechucené. Kvůli naší liknavosti těžkosti již vzrostly, takže dílo obnovy si vyžádá většího úsilí a nákladů. Ve jménu Páně žádáme Jeho lid, ty, kteří mají prostředky, aby se osvědčili jako věrní hospodáři. Opravte nástroj tak velice důležitý pro šíření Božího díla, aby Jeho lid nebyl znechucen a Jeho dílo nemuselo živořit.

„I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi,řkoucí: Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému. A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskujte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.” (Zach 7,8-10) Toto Boží slovo platí také nám.

Nedovedu si představit, že by závěrečná část této kapitoly byla vaší zkušeností: „Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného a uši své obtížili, aby neslyšeli. A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů. Neboť stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů. A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato zpustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil a tak přivedli zemi žádoucí na zpuštění.” (verš 11-14)

Bratři, ve svém zacházení s Božím příbytkem „usilujme o to, co slouží k pokoji a k vzájemnému budování.” (Řím 14,19) Nemluvme kriticky. Nehaňte toho nebo onoho. Nyní je zapotřebí pomoci, kterou mohou všichni přinést. ^{6T 461} Snažte se překlenout trhlinu, k níž došlo. Čiňte to laskavě. Učiňte to ušlechtile. Přijďte „na pomoc Hospodinu proti mocnému.” Zachraňte okamžitě ústav, který je tak velice ohrožen.

Všichni, kdo si uvědomují blízkost příchodu Páně, ať jednají podle své víry. Vidíme-li jeden z Božích nástrojů hynout, ať ti, kteří mají srdce a duši v díle, projeví svůj zájem.

Lidé v zodpovědném postavení ať ukáží správný příklad. Každý ušlechtilý křesťanský cit by měl vést k tomu, aby plánovali a usilovali s mnohem větší opravdovostí pomoci Božímu ústavu, než kdyby šlo o záchranu vlastního majetku. Ať se všichni snaží něco udělat. Přehlédněte vlastní záležitosti a uvědomte si, co byste mohli vykonat pro spolupráci s Bohem v tomto díle. Jelikož mezi nebem a zemí je vztah hlubokého soucitu a jelikož Bohem poslaní andělé slouží všem, kteří potřebují pomoc, víme, že když vykonáme svou povinnost, tito nebeští představitelé všemohoucí moci nám pomohou v této potřebné době. Budeme-li jedné mysli a jednoho srdce s nebeskými bytostmi, pak nás mohou k dílu uzpůsobit. Co probudí lidi, jimž Bůh svěřil schopnosti a hřivny, hospodařit s finančními prostředky, aby vzali na sebe břímě zodpovědnosti a pomohli našim skandinávských bratrům?

Dílo Boží v Evropě se nemá stát kamenem úrazu, nebo skálou pohoršení nevěřícím. Tamější ústavy není nutno zavřít nebo je přenechat lidem nevěřícím. Neboť Boží služebníci v Evropě vynaloží všechno úsilí, které jen mohou, aby pozvedli, co bylo ztraceno a Pán bude pracovat s nimi. A vyzývám náš lid v Americe, aby spolupracoval se svými bratry v Evropě. Vykoná-li každý svůj podíl v Jeho velikém plánu, Boží záměr bude splněn. Těžkosti budou brzy za námi a nebudou již překážet dílu Božímu. ^{6T 462}

Žádná ruka nemá ochabovat nebo ochromovat. Máte jistotu, že andělé z věčných příbytků, hledící na Boží slávu, jsou vašimi pomocníky. Chcete s nimi spolupracovat a budovat každou instituci, která koná dílo boží pod dohledem andělské služby?

Kdo může pochopit cenu duší, pro jejichž záchranu jejich Kníže, jejich Král, Syn věčného Boha vydal svůj bezhříšný život na potupnou smrt? Kdyby všichni rozuměli tomu, jak by měli rozumět, jaké dílo by se vykonalo! Skrze působení Ducha svatého by měli svým vlivem, svými slovy a svými prostředky vést mnohé duše k tomu, aby unikli z okovů temnosti, pekelných nástrah satana a byli obmyti ze svých hříchů krví Beránkovou. Kéž jde dílo stále vpřed a dál. Nebeští andělé rádi vidí, když hříšníci činí pokání a obracejí se k živému Bohu.

°°°°

Přestaneme-li mluvit nedůvěřivě, budeme-li mluvit nadějně a posílíme-li pilným úsilím nejen svou vlastní víru, ale i víru jiných, náš pohled se vyjasní. Naši duši obklopí čisté ovzduší nebes.

°°°°

Buďte silní a mluvte o naději. Razte cestu překážkami. Jste v duchovním sňatku s Ježíšem Kristem. Slovo je vaším ujištěním. Přistupte k svému Spasiteli plni důvěry živé víry, spojující své ruce s Jeho. Jděte tam, kde On razí cestu. Cokoliv vám říká, učiňte. On vás bude učit právě tak ochotně, jako učil jiné.