^{6T 445} Velice mne trápí břímě spočívající na misijních polích, jimž se nedostává prostředků. V blízkém okolí máme vykonat veliké dílo a velice potřebujeme prostředky pro pokrok díla v misijních polích. Naše zahraniční misie ochabují. Misijní stanice nejsou podporovány tak, jak to Pán žádá. Pro nedostatek prostředků nemohou pracovníci nastoupit do nových polí.

Všude kolem nás jsou duše hynoucí v hříchu. Každoročně umírají tisíce bez Boha a bez naděje na věčný život. Rány a soudy Boží konají své dílo a duše odcházejí do zahynutí, protože světlo pravdy jim neosvítilo cestu. Jak málokdo se však trápí nad stavem svých spolubližních! Svět hyne v bídě, avšak toto se stěží dotýká těch, kteří říkají, že věří té nejvznešenější a nejdalekosáhlejší pravdě, jaká kdy byla smrtelníkům dána. Bůh žádá od svého lidu, aby byl Jeho pomocnou rukou při záchraně hynoucích, ale mnozí se spokojují s nic neděláním. Chybí ta láska, která vedla Krista, takže opustil nebeský domov a vzal na sebe lidskou přirozenost, aby uchopil lidství a toto lidství spojil s božstvím. Boží lid je stižen strnulostí a ochromením, které mu brání pochopit potřeby přítomnosti.

Boží lid je podrobován zkoušce před celým vesmírem, avšak nepatrné dary a oběti a slabost jeho úsilí v Boží službě vyznačuje jeho nevěru. Kdyby to málo, co je dnes uskutečněno, bylo to nejlepší, co mohou udělat, nebyli by odsouzeni, avšak se svými zdroji mohli vykonat mnohem víc. Oni vědí a svět také ví, ^{6T 446} že velkou měrou ztratili ducha sebezapření a nesení kříže.

Bůh vyzývá lidi, aby varovali spící svět, mrtvý ve vinách a hříších. Vyzývá k dobrovolným obětem ty, jejichž srdce je v díle a kteří myslí na duše, aby nezahynuli, ale měli věčný život. Satan hraje hru života o lidské duše. Snaží se získat prostředky, aby je mohl zneškodnit a aby nebyly použity pro pokrok misijního úsilí. Což nepostihujeme jeho plány? Dovolíme, aby nám ochromil smysly?

Vyzývám naše bratry všude, aby procitli a posvětili se Bohu a u Něho hledali pomoc. Vyzývám úředníky konferencí, aby vynaložili vážné úsilí v našich sborech. Probuďte je, aby obětovali ze svých prostředků na podporu zahraničních misií. Nebudou-li vaše srdce dotčena při pohledu na situaci v cizích polích, poslední poselství milosti světu bude omezeno a dílo, které Bůh chce mít vykonáno, nebude dokončeno.

Poslední léta zkoušky míjejí. Veliký den Hospodinův je blízko. Nyní bychom měli vynaložit každé úsilí, abychom probudili náš lid. Ať slova Páně skrze proroka Malachiáše proniknou každou duší: „Hned ode dnů otců vašich odešli jste od ustanovení mých a neostříhali jste jich. Navraťte se ke mně a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ale říkáte: V čem bychom se navrátiti měli? Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte mne? Avšak říkáte: V čem tě loupíme? V desátcích a obětech. Naprosto zlořečení jste, protože mne loupíte, vy pokolení všecko. Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, ^{6T 447} nezotvírám-li vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás požehnání, takže neodoláte. A přimluvím pro vás tomu, což zžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli, praví Hospodin zástupů. I budou vás blažiti všichni národové; nebo vy budete zemi rozkošnou, praví Hospodin zástupů.” (Mal 3,7-12)

Je na čase, abychom se zařídili podle Slova Božího. Veškerá jeho naučení slouží k našemu dobru, aby se duše obrátila od hříchu ke spravedlnosti. Při vyučování duší musíme každého poučit, jaké požadavky má Bůh v desátkách a darech. Při zakládání sborů na to nesmíme zapomenout a musíme si počínat v duchu Kristově. Vše, co lidé mají, přijímají od Pána a On s radostí udílí svému dědictví dobré dary. Ale všichni, kteří stojí pod zkrvavenou korouhví knížete Immanuele, mají uznat svoji závislost na Bohu a odpovědnost, že mají část vracet do Jeho pokladny. Má to sloužit na misijní účely, aby se naplnil příkaz, který Syn Boží dal svým učedníkům: „Dána je mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.” „Křtíce ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, co jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny až do skonání světa.”

Všichni, kteří jsou skutečně obráceni, jsou povoláni k dílu, jež vyžaduje peníze a posvěcení. Jsme-li řádnými členy sboru, máme povinnost pracovat pro Pána podle svých sil. On si žádá nerozdělenou službu, úplné odevzdání srdce, duše, mysli i síly. ^{6T 448} Kristus nás uvedl do církve, aby použil naše schopnosti a rozmnožil je v posvěcené službě pro záchranu duší. Nevykonáme-li to, stavíme se proti dílu. Své poklady můžeme uložit na světě jedině na dvou místech - v Boží, nebo satanově pokladnici. Vše, co nevěnujeme Kristově službě, připadá na satanovu stranu a posiluje jeho práci.

Pán si přeje, abychom svěřené prostředky použili v budování Jeho království. Svěřil svým správcům svůj majetek, aby s ním pečlivě hospodařili a získali mu podíl - duše zachráněné pro věčnost. I tyto duše se stanou správci pravdy a spolupracují na zájmech království Božího.

Kdekoli je život, tam je pokrok a růst. V Božím království je ustavičný život - příjem a vydání; my přijímáme a vracíme Pánu Jeho vlastnictví. Bůh spolupracuje s každým opravdovým věřícím a přijaté světlo a požehnání věřících opět šíří svou prací. Tím roste možnost přijímání. Ten, kdo udílí nebeské dary, může přijmout nové proudy milosti a pravdy, které do duše vtékají ze živého zdroje. Získá tak větší světlo, větší poznání a požehnání. Toto dílo, které má konat každý člen církve, tvoří život a růst církve. Ten, jehož život se skládá jen z přijímání (sám dávat nechce), záhy ztrácí požehnání. Nešíří-li pravdu jiným, nemůže ani sám přijímat. Chceme-li mít větší požehnání, musíme z darů nebes udílet.

To platí v časných i v duchovních věcech. Pán nepřichází na tento svět se zlatem a stříbrem k šíření svého díla. Hlavním účelem Božích darů je ^{6T 449} vydržování dělníků na veliké vinici. A stanou-li se muži a ženy zdroji požehnání pro druhé, Pán tyto zdroje naplní. Vracejí-li lidé Bohu jeho vlastnictví, nezchudnou. Naopak. Zadržování vede k chudobě.

Šíření toho, co přijal, činí z každého člena církve Božího spolupracovníka. Sami ze sebe nemůžete nic učinit. Kristus je však ten mocný pracovník. Je předností každého člověka přijímajícího Krista, být Jeho spolupracovníkem.

Spasitel řekl: „A já budu-li povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.” (Jan 12,32) Pro radost ze zachráněných duší Kristus vytrpěl kříž. Stal se živou obětí pro padlý svět. V sebeobětování projevil Kristus své srdce, lásku Boží; a touto obětí dostal svět nejmocnější příliv Ducha svatého. Pomocí obětí musí být šířeno Boží dílo. Od každého dítka Božího se požaduje sebeobětavost. Kristus řekl: „Chce-li kdo za mnou přijít, zapři sám sebe a vezmi svůj kříž na každý den, a následuj mne.” (Luk 9,23) Každému, kdo věří, Kristus dává novou povahu. Tato povaha skrze Kristovu nekonečnou oběť, je reprodukcí jeho vlastní povahy.

Ten, jenž je Původcem našeho spasení , ten je také jeho Dokonavatelem. Přijme-li někdo do srdce jednu pravdu, učiní tato pravda místo pravdě druhé. Kdo stále přijímá pravdu, jeho síly budou podněcovány k práci. Kdyby členové naší církve skutečně Boha milovali, projevovali by ty nejlepší a nejsilnější vlastnosti. Čím je ušlechtilejší jejich povaha, tím více bude jejich mysl jako mysl dětí a proti všemu sobectví budou důvěřovat Slovu Božímu.

Ze Slova Božího vyzařuje záplava světla; ^{6T 450} musíme se probudit a uvidět zanedbané příležitosti. Kdyby byli všichni věrní a kdyby v desátkách a darech dali Bohu co mu náleží, pak by byla otevřena světu cesta, aby uslyšel poselství pro naši dobu. Kdyby srdce dítek Božích zahořela láskou ke Kristu, kdyby každý člen církve byl prodchnut duchem sebeobětování a všichni projevovali hlubokou vážnost, pak by nechyběly peněžní prostředky ani misii doma, ani misii v cizině. Naše zdroje prostředků by se zmnohonásobily, tisíce dveří užitečnosti by se otevřely a zvaly by nás, abychom vstoupili. Kdyby Boží plán zvěstování milostivého poselství celému světu byl prováděn Jeho lidem, byl by Kristus již přišel a svatí by již byli uvítáni v Božím městě.

Byla-li kdy doba, kdy bylo třeba obětí, tedy je to nyní. Kdo má peníze, měl by poznat, že je tu čas použití jich pro Boha. Nepromarněte žádné prostředky k ulehčení na místech, kde je dílo už vybudováno. Nepřidávejte budovu k budově, kde je dílo již pevně zakotveno. Použijte prostředků spíše k zakládání misijních stanic na nových místech. Takovým způsobem získáte duše, které pak budou při výstavbě pomáhat.

Pamatujte na naše misie ve vzdálených zemích. Některé z nich tvrdě zápasí, aby mohly alespoň obstát, časem jim chybí ta nejjednodušší pracovní ulehčení. Vybudujte dílo v těchto potřebných polích, místo toho, abyste ulehčovali tam, kde jsou již hojně ulehčeni. Pán o tom stále a stále mluvil. Jeho požehnání nemůže spočinout na Jeho lidu, neplní-li Jeho poučení.

Buďte šetrní ve svých domovech. Mnozí mají modly a klanějí se jim. Odložte své modly. Zanechejte svých sobeckých zábav. Prosím vás snažně, nepromarněte žádné prostředky, abyste vyzdobili své příbytky, neboť to jsou Boží peníze, a budou od vás požadovány zpět. Rodiče, ^{6T 451} již kvůli Kristu, nepromarněte žádné peníze, abyste vyhověli rozmarům svých dětí, neučte je dychtit po titulech a okázalosti, aby získali ve světě vliv. Učiní je to ochotnými zachraňovat duše, pro něž Kristus zemřel? Ne, to v nich dá vzrůst jen nepřízni, závisti a zlé nedůvěře. Vaše děti by nakonec došly tak daleko, že by chtěly konkurovat okázalosti a výstřednosti tohoto světa a peníze Páně by vydávaly za věci, jež nejsou potřebné k jejich štěstí a k jejich zdraví.

Nevychovávejte své děti v domnění, že se vaše láska k nim musí projevovat v ukájení jejich pýchy, jejich rozkoše a jejich záliby v povrchnosti. Nyní není doba pro hledání cesty, jak nejlépe vydávat peníze. Použijte své vynalézavosti k tomu, abyste vymysleli, jak je možné ještě více šetřit. Místo ukájení sobeckých sklonů a vydávání peněz za věci, jež podkopávají jasnou mysl a střízlivý úsudek, bychom měli dbát na to, abychom se sami zapírali a tím mohli pomáhat vztyčit korouhev pravdy na nových územích. Rozum je dar, použijte toho daru, abyste pochopili jak máte své prostředky co nejlépe upotřebit na záchranu duší.

Učte své děti, že na všechno, co mají, má Bůh nárok, který nemůže nikdo vymazat. Co mají, je jim svěřeno, je to zároveň zkušební kámen jejich poslušnosti. Nadchněte je, aby získali hvězdy do své koruny, když pomohou vést duše od hříchu ke spravedlnosti v Bohu.

Peníze jsou potřebný poklad, neobětujte je pro lidi, kteří je nepotřebují. Mnozí naproti tomu vaše dobrovolné dary potřebují. Zámožní lidé příliš často zapomínají myslet na to, jak mnozí na světě hladoví, protože nemají dostatek jídla. Majetní snad odpoví: Přece nemohu všecky živit. Řídíte-li se Kristovým učením o šetrnosti, můžete uživit nejméně jednoho. Snad také můžete nasytit mnohé, kteří potřebují časný pokrm, ale vy jim můžete podat také chléb života. „Seberte ty drobty, které zůstaly, ^{6T 452} aby nic nepřišlo nazmar.” (Jan 6,12) To řekl Ten, kterému náleží všechny poklady vesmíru. Když jeho divy působící moc dala potravu tisícům, učil zároveň spořivosti.

Buďte hospodární ve využívání svého času. Čas náleží Pánu. Také vaše síly náleží Pánu. Jste-li marnotratní, zanechejte toho. Takové návyky vás činí neschopnými pro věčnost. Spořivost, pilnost a střídmost jsou pro vás a vaše děti i na tomto světě lepším dědictvím než bohatá výbava.

My jsme hosté a poutníci a cizinci na této zemi. Nevydávejme své prostředky na ukojení svých přání, jež máme podle Božího doporučení omezovat. Buďme svým bližním dobrým vzorem a svou víru správně projevujme ovládáním svých přání. Kéž by sbory povstaly a jako jeden muž pracovaly s horlivostí jako ti, kterým svítí plné světlo pravdy pro tyto poslední dny. Kéž by váš vliv zapůsobil na jiné lidi hlubokým dojmem o svatosti božských požadavků.

Jestliže vám Boží prozíravost přisoudila bohatství, pak si nemyslete, že již nepotřebujete konat žádnou užitečnou práci, protože máte dostatek jídla a pití a můžete být veselí. Nestůjte nečinně stranou, zatímco druzí pracují, aby získali prostředky pro dílo. Uložte své jmění v Božím díle. Mějte na mysli svou povinnost poskytovat pomoc ztraceným; opomenutí vás zatíží nesmazatelnou vinou.

Bůh dává sílu, aby získali blahobyt. Avšak tuto schopnost jim nedal jen pro jejich vlastní blaho, ale také jako možnost vrátit Pánu, co mu náleží. V tomto smyslu není hříchem nabývání bohatství. Peníze se mají zasloužit prací. Každý mladistvý má být vychován k píli. Bible nikoho neodsuzuje za jeho bohatství, ^{6T 453} když bylo poctivě nabyto. Sobecká láska k zákonně uloženým penězům je ale kořenem všeho zla. Bohatství se ukáže jako požehnání, považujeme-li je za vlastnictví Boží, jež jsme s díkem přijali a Dárci s vděčností zase vrátíme.

Jakou cenu má to největší bohatství, je-li uloženo v drahých činžácích nebo na bankovním kontě? Co váží všechno bohatství oproti záchraně jedné duše, za kterou Syn Nekonečného zemřel?

K těm, kteří v posledních dnech shromáždili poklady, Pán volá: „Zboží vaše shnilo a roucho vaše je rozežráno moly. Zlato vaše a stříbro zrezavělo a rez jejich bude na svědectví proti vám a stráví těla vaše jako oheň.” (Jak 5,2-3)

Pán vás prosí: „Prodávejte statky své a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, které nevetšejí, poklad, který nehyne v nebesích, kdež zloděj dojít nemůže, aniž mol kazí. Neboť kde jest poklad váš, tam bude i srdce vaše. Buďte bedra vaše připásaná a svíce hořící. A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svatby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu. Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by je a oni bdí. Amen, pravím vám, že přepáše se a vsadí je za stůl a chodě, bude jim sloužiti. A přišel-li by v druhé bdění a pakli by v třetí bdění přišel a tak je nalezl, blahoslavení jsou ti služebníci. Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté a nedal by podkopati domů svého. Protož i vy buďte hotovi neboť v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde.” (Lk 12,33-40)