^{6T 463} Ve Skodborgu, na předměstí dánského hlavního města Kodaně, vybudovali naši bratři sanatorium. V tom si počínali zcela nadějně v přesvědčení, že konají právě to dílo, které Bůh uložil svému lidu konat. Naši bratři však všeobecně neměli takový zájem o řízení sanatorií v evropských zemích, jak by měli mít a naši drazí bratři, mající v rukou skodborgské sanatorium, šli vpřed rychleji, než jim stačily prostředky a nyní se ocitli v tísnivé situaci.

Jsem velice zneklidněna kvůli těžkostem a nebezpečí, která ohrožují naše ústavy ve Skandinávii. Musím se obrátit na náš lid s výzvou nejen k tomu, aby pomohli vydavatelství v Christianii, ale také dánskému sanatoriu. Byl mi představen nepřítel, jak dychtivě čeká na příležitost zničit tyto ústavy, které jsou Božími nástroji používanými pro záchranu lidstva. Splní se satanova touha? Dovolíme, aby nám tyto ústavy byly vyrvány z rukou a jejich užitečná práce skončila? Protože naši bratři se dopustili chyb, máme je snad opustit, aby nesli důsledky svých nesprávných počtů? Je to způsob, jakým s námi jednal Kristus?

Je-li někdo obtížen těžkým břemenem na pokraji hory těžkostí, obklíčen znechucením a potřebuje silné, ochotné pomocníky, mnoho času se často ztrácí kritizováním, hádáním a rozčilováním. To však neodstraňuje břímě těžkostí. Jednotlivci, na nichž spočívá největší tlak, nepotřebují, ba ani si nezaslouží kritiku. Více by si ji snad zasloužili ti, ^{6T 464} kteří se dříve měli zajímat o zodpovědnou spolupráci. I v takovém případě kritika může být nepatřičná a zcela určitě zbytečná. Naší první myšlenkou by mělo být: Jak můžeme pomoci odstranit břemeno? Čas je drahý. Příliš mnoho je v sázce, riskujeme-li odklad.

Obviňovat práci skodborgského sanatoria ze světské ctižádosti a z touhy proslavit se, by bylo nespravedlivé. Ve snaze rozšířit dílo, usilovali o slávu Boží a vybudovalo se velice blahodárné dílo. Dopustili se však chyby, že investovali nad své možnosti a tím se zadlužili. Tím jsou budoucnost ústavu a čest díla ohroženy. Místo toho, abychom shrnovali těžkou situaci, neměli bychom nyní odvážně usilovat o odstranění dluhů?

Duch Boží mne pudí, abych volala na poplach. Jak by na to pohlíželi andělé, kdyby viděli, že vybudované ústavy, které mají být příkladem šíření zásad reformy a křesťanské životosprávy, se dostávají z rukou těch, kteří je mohou použít v Božím díle do rukou světa! Bratři, je čas, abychom se zajímali o ústavy v Evropě, které nyní trpí nedostatkem pomoci. Jako Kristus jednal s námi, tak se musíme chovat k naším bratrům, kteří jsou v těžkostech.

Boží prostředky nám byly svěřeny právě pro takové tísnivé situace. Ať náš lid, který miluje Boha a jeho dílo, přijde na pomoc Jeho ohroženým ústavům. Naši američtí bratři by se měli vzpamatovat a přispět k pomoci. Naši skandinávští bratři v Dánsku, Norsku a Švédsku by měli pochopit, že nyní je čas pro ně, aby „přišli na pomoc Hospodinu”. Všichni, ^{6T 465} kteří důvěřují Bohu ať věří Jeho Slovu a pilně studují, aby postihli své přednosti, svou zodpovědnost a svou povinnost v této situaci. Neučiníme-li nyní, co je naší povinností, jako Boží pomocná ruka pro podporu skandinávského nakladatelství a sanatoria, připravíme se o veliké požehnání.

Kdo se chce nyní postavit na Boží stranu? Kdo chce být jeho pomocnou rukou a pomáhat celým srdcem? Kdo povzbudí stísněné, aby důvěřovali v Hospodina? Kdo projeví onu víru, která nezklame a nezachvěje se, ale půjde k vítězství? Kdo se bude snažit postavit to, co se satan snaží zbořit, dílo, které by mělo jít mocně vpřed? Kdo chce nyní pro své bratry v Evropě vykonat to, co si sami přáli, aby jim někdo vykonal v podobné situaci? Kdo bude spolupracovat se sloužícími anděly?

Pán vyzývá svůj lid k sebezapíravým obětem. Vzdejme se něčeho, co jsme si chtěli opatřit pro osobní pohodlí nebo radost. Učme své děti zapírat se a stávat se Boží pomocnou rukou při šíření Jeho požehnání.

Prosím své skandinávské bratry, aby vykonali co mohou. My spojíme své úsilí s vaší snahou, láskou a pomocí. V rukou Božích správců je dostatek prostředků k vykonání tohoto díla, budou-li spolu soucítit, usilovat o obnovu, uzdravení a zdar Božích ústavů.

Sumy které dáváte, mohou být v porovnání s potřebami díla malé, nebuďte však znechuceni. Mějte víru v Boha. Mocně se chopte nekonečné moci a to, co se z počátku nezdálo být dost nadějným, bude se jevit zcela jinak. Nasycení pěti tisíců je naučením pro nás. Ten, kdo z pěti bochníky chleba a dvěma rybičkami nasytil pět tisíc mužů kromě žen a dětí, může učinit veliké věci pro svůj lid i dnes. ^{6T 466}

Čteme o tom, jak prorok Elizeus nasytil sto mužů: „V tom muž přišel z Balsalisa, kterýž přinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvaceti chlebů ječných a klasů nových nevymnutých. I řekl: Dej lidu, ať jedí. Odpověděl služebník jeho: Což to mám předložiti sto mužům? Opět řekl: Dej lidu, ať pojedí. Neboť tak praví Hospodin: Jísti budou a ještě zůstane. A tak předložil jim, i jedli a zůstalo ještě podlé řeči Hospodinovy.” (2Král 4,42-44)

Jaký soucit to byl ze strany Kristovy, když učinil tento zázrak a nasytil hladové! Odstranil hlad jednoho sta prorockých synů a od té doby vždy, i když ne tak zřejmým a viditelným způsobem, dbal o lidské potřeby. Kdybychom měli jasnější duchovní postřeh, takže bychom pohotověji postihli Boží milostivé soucitné zacházení s Jeho lidem, získali bychom bohatou zkušenost. Musíme studovat více než studujeme obdivuhodné působení Boží. On zapůsobil na srdce lidí, kteří nespolupracují s námi v uznávání pravdy, aby podpořili Jeho lid. Pán má své lidi pro vhodnou příležitost, jako byl muž, který přinesl pokrm prorockým synům.

Když nám Pán ukládá vykonat určité dílo, nezdržujme se vyptáváním po důvodech přikázání anebo pravděpodobným výsledkem našeho úsilí, poslechneme-li Ho. Pomoc v naších rukou se může zdát mnohem menší, než jsou naše potřeby, avšak v rukou Božích to bude více než dost. Služebník „předložil jim i jedli a zůstalo ještě podlé řeči Hospodinovy.”

Potřebujeme větší víru. Měli bychom mít plněji smysl o Božím vztahu k těm, které vykoupil krví svého jednorozeného Syna. ^{6T 467} Měli bychom věřit v ustavičný pokrok Božího království.

Neztrácejme čas oplakáváním ubohosti našich viditelných zdrojů, co nejlépe však použijme to, co máme. Ačkoliv vnější zdání nemusí být slibné, energie a důvěra v Boha umocní tyto zdroje. Ve svých obětech vyjádřeme díkůvzdání a prosbu, aby Pán požehnal tyto dary a znásobil je, jako nasytil pětitisícový zástup. Použijeme-li všechno, co máme, Boží moc nás uschopní, abychom zasáhli zástupy hladových po chlebě života.

V pomocném díle našim bratrům v Dánsku a Norsku pomáhejme horlivě a ušlechtile, přenechávaje důsledky Bohu. Mějme odvahu věřit, že On rozhojní naše dary tak, že budou stačit, aby se jeho ústavy dostaly na pevnou půdu.

°°°°

Víra je duchovní ruka dotýkající se nekonečna.

°°°°

Prosté modlitby podnícené Duchem svatým proniknou otevřenými dveřmi, o nichž Kristus prohlásil že je otevřel a nikdo je nezavírá. Tyto modlitby smíšené s vůní Kristovy dokonalosti vystoupí jako příjemná vůně k Otci a odpověď přijde.

°°°°

Kristovi pracovníci si nikdy nemají myslet a už vůbec ne mluvit o tom, že jejich dílo ztroskotá. Pán Ježíš je naší silou ve všech věcech; Jeho Duch má být naší inspirací a když se klademe do Jeho rukou, abychom byli průtoky světla, naše prostředky pro konání dobra nebudou nikdy vyčerpány. Můžeme se utéct k Jeho plnosti a přijmout tu milost, která nemá hranic.