^{6T 402} Lid Boží uzná lidskou vládu jako Bohem zřízenou a bude učit poslušnosti jako svaté povinnosti v jejím oprávněném rozsahu. Když však její požadavky odporují Bohu, Boží slovo musíme uznat za nadřazené všem lidským zákonům. „Takto praví Pán” nesmí být nahrazeno „takto praví církev nebo stát”. Kristova koruna má být vyvýšena nad diadémy pozemských mocnářů.

Zásada, jíž se máme v této době přidržovat, je tatáž, které se přidržovali vyznavači evangelia v době velké reformace. Když se shromáždila knížata na Špýrském sněmu roku 1529, zdálo se, že naděje světa je ztracena. V tomto shromáždění byl předložen císařský dekret, omezující náboženskou svobodu a zakazující další šíření reformačního učení. Měla německá knížata přijmout tento dekret? Mělo světlo evangelia zhasnout těm zástupům, které byly ve tmě? Šlo o dalekosáhlé důsledky pro svět. Ti, kteří se rozhodli pro reformační víru se sešli a jednomyslně se rozhodli: „Zavrhneme tento výnos. V otázce svědomí většina nemá žádnou moc.”

Prapor pravdy a náboženské svobody, který tito reformátoři drželi, byl v tomto posledním boji svěřen nám. Odpovědnost za tento veliký dar spočívá na těch, které Bůh požehnal poznáním svého Slova. Boží Slovo máme přijímat jako svrchovanou autoritu. Musíme přijmout jeho pravdy. A můžeme se těšit z těchto pravd pouze tehdy, když je osobně studiem zkoumáme. Pak, bude-li Boží Slovo naším vůdcem v životě, bude pro nás vyslyšena Kristova modlitba: ^{6T 403} „Posvěť je v pravdě své, slovo tvé pravda jest.” (Jan 17,17) Uznání pravdy slovem i činem je naším vyznáním víry. Pouze takto mohou jiní poznat, že věříme Písmu.

Ti reformátoři, jejichž protest nám zanechal jméno protestant, si uvědomovali, že Bůh je povolal šířit evangelium ve světě a přitom byli ochotni obětovat své majetky, svou svobodu i své životy. Jsme v tomto posledním zápase velikého sporu věrni tomu, co nám bylo svěřeno, jako byli reformátoři tomu, co přijali?

Tváří v tvář pronásledování a smrti, pravda pro onu dobu se šířila daleko i blízko. Slovo Boží se dostalo lidu, všechny třídy, vysoké, nízké, bohaté i chudé, učené i neučené, lid dychtivě zkoumal a ti, kdo přijali světlo se stali jeho posly. V těch dobách byla pravda rozšířena tiskem. Lutherovo pero bylo mocné a jeho rozšiřované spisy probudily svět. Podobné prostředky máme k dispozici i my se stonásobnými pomůckami. Bible, mnohojazyčné publikace, přinášející zvěst pravdy pro přítomný čas, jsou po ruce a mohou se rychle roznést do světa. Máme přinést poslední varovné poselství, poslední varování Božím lidem; s jakou opravdovostí bychom proto měli studovat Písmo a s jakou horlivostí šířit světlo!