^{6T 394} Někteří naši bratři mluvili a psali všelicos, což se jim vykládalo jako odpor proti vládě a zákonu. Neměli bychom se vystavovat takovým nedorozuměním. Není moudré neustále kritizovat opatření vládních úředníků. Napadat osoby nebo služební místa není naší úlohou. Měli bychom být velmi opatrní, abychom nebyli chápáni tak, jako bychom byli proti státním úřadům. Naše evangelijní tažení vyzývá sice k boji, ale naší zbraní má být prosté: „Takto praví Hospodin”. Na nás byla přenesena úloha připravit lid, aby mohl obstát v den Hospodinův. Nesmíme se chovat tak, abychom u těch, kteří nejsou stejné víry s námi, nevyvolali spory a nevzbudili jejich nepřátelství.

Náš způsob práce nesmí budit zdání, jako bychom zrádcovství schvalovali. Z našich spisů a projevů bychom měli vymýtit každý výraz, který, je-li uveden samostatně, může být špatně chápán, jako namířený proti zákonu a veřejnému pořádku. Všechno se musí pečlivě uvážit, jinak budeme vykřičeni jako nevěrní zákonu a vlasti. Nesmíme stát provokovat. Přijde čas, kdy za obhajobu biblické pravdy budou s námi jednat jako se zrádci; tento čas nepřivolávejme předčasně neopatrným jednáním, jež podněcuje zaujatost a odpor.

Přijde čas, kdy naši protivníci použijí k obžalobě poznámky, které bratři neuváženě řekli nebo napsali, aby nás odsoudili. Pak se nebude lámat hůl jen nad původci těchto projevů, ^{6T 395} ale bude se to přičítat na vrub celé církvi Adventistů. Žalobci uvedou, že jeden z našich odpovědných mužů toho a toho dne to a to řekl proti provádění zákonů vládou. Mnozí nad tím budou udiveni, čeho že tu nebylo dbáno a co jsme neměli na zřeteli a nyní to dodává důkazný materiál našim protivníkům. Mnozí budou překvapeni, když uvidí, že se jejich slovům podstrčilo mínění, které jim nikdy nepřišlo na mysl. Proto ať naši bratři pečují o to, aby svá slova vždycky a za všech okolností důkladně uvážili. Ať se všichni chrání, aby lehkomyslnými projevy nevyvolali čas soužení, dokud ještě nezačal vlastní rozhodující boj, v němž se mají všichni osvědčit.

Čím méně se budou ozývat naše stížnosti na úřady a vrchnost, tím větší dílo budeme moci vykonat v Americe a v jiných zemích. Jiné národy budou následovat příkladu Spojených států. Ačkoliv Spojené státy učiní počátek, bude náš lid ve všech dílech světa postižen stejnou krizí.

Naší úlohou je učinit zákon Boží slavným a velikým. Pravda Boží se musí zvěstovat. Písma si máme vážit jako směrnice života. Ve vší skromnosti a v duchu milosti a lásky Boží máme lidem poukazovat na to, že Bůh je Stvořitelem nebe a země a sedmý den je sobota Hospodinova.

Ve jménu Páně máme jít vpřed, rozvinout Boží korouhev a hájit Jeho slovo. Poroučí-li vrchnost, abychom to nečinili, zakazuje-li nám hlásat přikázání Boží a víru v Ježíše, pak je to čas, abychom jako apoštolé zvolali: „Jestli je to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte, neboť my nemůžeme nemluvit toho, co jsme viděli a slyšeli.” (Sk 4,19-20) ^{6T 396}

Pravda má být zvěstována v moci Ducha svatého; jedině to může učinit naše slova působivými. Jen mocí Ducha svatého bude vybojováno a utvrzeno vítězství. Lidé musí účinkovat jako nástroje Ducha svatého. Moc Boží skrze víru zachová kazatele ke spáse. Oni potřebují božskou moudrost, aby nemluvili nic, co může dát lidem podnět, aby nám uzavřeli cesty. Hlubokým vštípením duchovních pravd máme lid připravit, aby byl schopen v mírnosti a uctivosti zastupovat svou víru před nejvyššími vrchnostmi světa.

K podpoře praktické zbožnosti musí být pravda hlásána prostě, ale v duchu Kristově. Projev takového ducha má nejlepší vliv na naše srdce a také přesvědčující moc pro jiné. Dejte Pánu příležitost, aby působil svým vlivem. Nedomnívejte se, že můžete sami od sebe plánovat do budoucna; v každé chvíli a v každé situaci uznávejte Pána jako kormidelníka. On použije patřičné prostředky a svůj lid zachová, rozhojní a zdokonalí.

Služebníci Páně mají být rozníceni svatou horlivostí, která se cele podřizuje Boží vládě. Bouřlivé časy přijdou na nás dost rychle, proto bychom neměli jít vlastními cestami, jež ony bouře jen urychlují. Přijde na nás soužení, které bude k Bohu pudit všechny, kteří chtějí náležet jen Jemu. Dříve než jsme byli přečištěni a vytříbeni v peci soužení, doopravdy jsme se ještě neznali. Proto nám nepřísluší právo odsuzovat bližní a soudit takové, kteří ještě nepřijali světlo trojandělského poselství.

Chceme-li přesvědčit lid o tom, že pravda, k níž se přiznáváme posvěcuje naši duši a proměňuje povahu, ^{6T 397} nesmíme na lidi stále dotírat prudkými žalobami. Takto je nutíme jen k názoru, že naše učení nemůže být křesťanské, protože jsme se tímto učením nestali vlídnými, zdvořilými a taktními. Křesťanství není jen obviňování a odsuzování.

Mnozí v našem lidu jsou v nebezpečí, že chtějí jiné ovládat nebo dokonce utlačovat. Ti, kteří nesou odpovědnost, jsou stále v pokušení uznávat jen moc své neposvěcené vůle. Někteří bezohledně použili této moci a připravili Božím nástrojům veliké potíže. Láska k moci je jednou z největších kleteb našeho světa, ukazuje se všude ve společnosti a v církvích. Lidé jsou ovládáni touhou získat moc a oblibu. K naší hanbě a zármutku se tento duch projevuje dokonce v řadách světitelů soboty. Duchovního ovoce se ale dostane jen těm, kteří se ve škole Kristově naučili mírnosti a pokoře.

Měli bychom myslet na to, že svět nás posuzuje podle toho, jak se světu jevíme. Kdo se snaží následovat Krista, musí pamatovat na to, aby se u něho neprojevily žádné nekřesťanské charakterové vlastnosti. Uvažujte o tom, že Duch svatý byl na nás vylit s nebe dříve, než jsme vstoupili na veřejnost. Je-li tomu tak, pak budeme hlásat rozhodné poselství, jehož zásady nejsou tak dalece odsuzovačného druhu, jak je někteří hlásali. Všichni věřící budou s mnohem větší vážností usilovat o záchranu našich protivníků. Úlohu soudit vrchnost a vlády ponechejme úplně v Božích rukou. S mírností a láskou jako věrní strážní, braňme zásady pravdy jaká je v Ježíši.

^{6T 398} Bratrská láska

Nejpotřebnějšími vlastnostmi, které musí Boží lid pěstovat, jsou trpělivost, dlouhoshovívavost, pokoj a láska. Tam, kde chybí láska, dochází k nedozírným škodám. Neboť duše odcházejí od pravdy i tehdy, když s dílem Božím byly spojeny. Naši vlivní bratři na zodpovědných místech by měli pamatovat na slova apoštola Pavla promluvená z podnětu Ducha svatého: „Povinni jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti a ne sami sobě se líbiti. A protož jeden každý z nás bližnímu ať se líbí k dobrému pro vzdělávání. Neboť i Kristus ne sám sobě se líbil, ale jak je psáno: Hanění hanějících tebe připadla na mne.” (Řím 15,1-3) „Bratři, kdyby pak zachvácen byl člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín. Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův.” (Gal 6,1-2)

Pamatujte, že naším úkolem je dílo obnovy. Toto dílo nesmíme konat pyšně, byrokraticky a sebevědomě. Nevyjadřujte se ve svém jednání: „Mám moc, uplatním ji” a vychrlíte na obžalovaného spoustu obvinění. Přispívejte k obnově „v duchu tichosti, pamatujíce, abyste sami nebyli pokoušeni.” Při své práci nemáme přehlížet lidi, a vhánět je do znechucení nebo zoufalství svým soudem: „Zklamal jsi mne, nebudu se již snažit pomáhat ti.” Ten, kdo se dělá moudrý a silný a snižuje utisknutého a zarmouceného a po pomoci toužícího, projevuje farizejského ducha a odívá se rouchem své vlastní důstojnosti. ^{6T 399} V duchu děkuje Bohu, že není jako jiní lidé a domnívá se, že toto jeho počínání je chvályhodné a že příliš dobře stojí, než aby byl sveden. Avšak „zdá-li se komu, že by něco byl, ačkoli nic není, takového vlastní mysl jeho klame.” (Gal 6,3) Sám je v ustavičném nebezpečí. Kdo přehlíží potřeby svých bratrů, bude Bohem prozřetelně doveden a totéž místo, jímž procházel zkouškou a zármutkem jeho bratr; v trpké zkušenosti se pak ukáže, že je právě tak bezradný a potřebuje pomoc, jako ten, kdo před ním trpěl a kterého odmítl. „Nemylte se, Bůh nebude posmíván, neboť cokoli by rozsíval člověk, to bude i žnout.” (Gal 6,7)

„Protož je-li jaké potěšení v Kristu, je-li jaké utěšení lásky, je-li jaká společnost Ducha, je-li nějaký a slitování, naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jedné duše jsouce, jednostejně smýšlejíce, nic nečiníce skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce. Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což je jiných. Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši.“ (Fil 2,1-5.)

Čím těsněji se přibližujeme ke Kristu a čím jsme tišší a pokornější, nespoléhajíce na sebe, tím pevněji se budeme přidržovat Krista a tím větší bude naše moc skrze Krista přivádět k obrácení hříšné, neboť ne člověk působí v duši. Nebeští andělé spolupracují s člověkem a vštěpují pravdu do srdce. Přebýváním v Kristu býváme uschopněni ovlivnit jiné, je to však přítomnost Toho, který řekl: „A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.” (Mat 28,20) Moc k přemožení satana je výsledkem toho, že Kristus v nás působí i chtění i skutečné vykonání podle dobře libé vůle své.

^{6T 400} Hlásejte pravdu s vlídností

Pravdu bychom měli zvěstovat s božským taktem, jemně a něžně. Měla by vycházet z obměkčeného a soucitného srdce. Potřebujeme užší obecenství s Bohem, aby vlastní já nevyrostlo jako v případě Jehu a nevyhrnul se z nás celý proud nevhodných slov, která nejsou jako rosa a jako tiší dešťové, skrápějící zemi. Snažíme-li se získat duše, nechť jsou naše slova laskavá. Bůh bude moudrostí tomu, kdo hledá moudrost v Božím pramenu. Příležitost si máme hledat na každém kroku. Máme bdít a modlit se a vždy být připraveni vydat počet z naděje, která je v nás se vší pokorou a bázní. Abychom nesprávně neovlivnili ani jedinou duši, pro kterou Kristus zemřel, měli bychom své srdce mít stále pozvednuté k Bohu, abychom, když se naskytne příležitost, mohli promluvit pravé slovo v pravý čas. Jestliže se takto pouštíte do díla Božího, Duch Boží bude vaším pomocníkem. Duch svatý použije v lásce promluvená slova k duši. Pravda bude mít oživující moc, bude-li promluvena pod vlivem milosti Kristovy.

Boží plán musí předně uchvátit srdce. Mluvte pravdu a ať On vloží do srdce obnovenou moc a zásady. Nedbejte na to, co říkají protivníci, jen ať jde pravda vpřed. Pravda může řezat do živého. Jasně vyložte slovo ve vší jeho naléhavosti.

Když vás skličují zkoušky, v našich řadách se projeví odloučení i semknutí. Někteří z těch, kdo jsou nyní připraveni k zápasu, v čase skutečného nebezpečí jasně projeví, že nebudovali na pevné skále a podlehnou pokušení. Ti, kdo mají veliké světlo a vzácné příležitosti, ale nevyužili je, odejdou od nás pod tou nebo onou záminkou. ^{6T 401} Protože nepřijali lásku k pravdě, budou polapeni svody nepřítele, budou dbát na svůdné duchy a učení démonů a odejdou od víry. Naproti tomu pravé ovce uslyší Pastýřův hlas, když na nás bouře pronásledování skutečně přijde. Sebezapíravé úsilí bude vynaloženo pro záchranu jiných a mnozí, kteří se odtáhli od stáda, budou opět následovat toho velikého Pastýře. Lid Boží se semkne a ukáže nepříteli sjednocenou řadu. Tváří v tvář společnému nebezpečí ustane boj o prvenství, nebude již žádných hádek o tom, kdo bude největším. Nikdo z pravých věřících neřekne: „Já jsem Pavlův, nebo já Apolův, nebo já Kéfasův.” Svědectvím jednoho a všech bude: „Lnu ke Kristu, těším se v Něm jako ve svém osobním Spasiteli.”

Takto pronikne pravda do praktického života a bude dána odpověď na Kristovu modlitbu před Jeho pokořením a smrtí: „Aby všichni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal.” (Jan 17,21) Láska Kristova, láska našich bratří, bude svědectví světu, že jsme byli s Ježíšem a učili se od něho. Pak poselství třetího anděla propukne v hlasité volání a celá země bude osvícena slávou Pána.

°°°°

Naše přesvědčení musí být denně podpíráno pokornou, upřímnou modlitbou a čtením Božího slova. I když každý z nás je vlastní osobností a každý se má pevně přidržet svého přesvědčení, musíme se ho přidržet, je-li Boží pravdou a to silou, kterou uděluje Bůh. Nebudeme-li to tak dělat, pak stejně takové přesvědčení jednou opustíme.