^{6T 181} Bylo mi ukázáno něco, co se týká založení a využití pozemků při naší škole a modlitebně a dostala jsem příkaz, abych vám to sdělila. Až donedávna jsem se necítila oprávněna o tom mluvit a i nyní se ještě necítím svobodná vyjevit všechno, protože naši členové nejsou dosud schopni pochopit vše, co se má podle Boží prozřetelnosti rozvinout.

V nočních viděních mi bylo ukázáno, jak lidé vyhledávali parcely blízko školy, na kterých si chtěli stavět domy a příbytky. Někdo stál však v našem středu a pravil:”Dopouštíte se zde velké chyby, které budete ještě litovat. Tato půda zde není k tomu, aby byla poseta budovami. Jsou to přece pozemky pro učitele a žáky školy. Půda kolem školy má zůstat pro školní statek. Má být žákům živým podobenstvím. Žáci nemají mít školní pozemky za něco všedního, má to pro ně být spíše otevřená učebnice, kterou mají podle vůle Páně studovat. Jeho učením budou sdělovány poznatky pro péči o duše.

Připustíte-li, že se půda u školy zastaví soukromými domy a vy budete nuceni hledat jinou půdu pro obdělávání dále od školy, pak by to bylo velikou chybou, které byste stále litovali. Všechna půda blízko budovy se má pokládat za školní statek, na kterém se mládež pod schopným vedením může vzdělávat. Mládež, která navštěvuje naše školy, potřebuje všechnu půdu blízko. Má ji osázet okrasnými a ovocnými stromy a pěstovat zahradní plodiny.

Školní farma má být učebnicí přírody, ^{6T 182} z níž učitelé čerpají své názorné vyučování. Máme žáky poučovat v tom smyslu, že Kristus, který stvořil Zemi a vše na ní, je životem a světlem všeho živého. Život každého dítěte a každého mladistvého, kteří jsou přiměřeně vychováni, bude na škole tím, co vidí, učiněn vděčným a šťastným.

Práce, která nás čeká

Potřebujeme více schopných učitelů, kteří vychovají žáky v různých oborech, aby odtud vycházeli způsobilí lidé, kteří by byli ochotni jít a sdělovat jiným znalosti, jichž sami nabyli. Osiřelí chlapci a dívky zde mají najít domov. Měla by se vystavět budova pro nemocnici, měly by se pořídit čluny, aby byla škola zásobována. Měl by se zaměstnat schopný správce statku, jakož i moudří a rázní muži, kteří by byli činní v různých živnostenských pracech jako dohlížející, muži, kteří by použili svých schopností a naučili žáky pracovat.

Mnozí mladí lidé přijdou na školu a budou si přát vzdělání v hospodářských oborech. Hospodářské vyučování by mělo zahrnout účetnictví, tesařské práce a všechny zemědělské práce. Mělo by se také plánovat učení v kovářství, malířství, obuvnictví, ve vaření, praní prádla, šití, psaní na stroji a tiskařství. Všech sil, jichž se nám dostalo, máme použít pro výchovné dílo, aby žáci, až opustí školu, byli připraveni pro povinnosti praktického života.

Malé a velké budovy, jež škola potřebuje, mají žáci postavit sami. Tyto budovy by neměly stát ani těsně pohromadě, ani blízko u vlastní školní budovy. Aby se zvládla tato práce, ^{6T 183} mají se utvořit malé skupiny a ty mají být vedeny způsobilými vedoucími, aby rozvážně nesli odpovědnost. To vše se nemůže stát najednou, ale s vírou máme s prací začít.

Pozemek, jež třeba za tím účelem vyhradit

Pán by chtěl, aby kolem školy zůstala půda vyhrazená jako Jeho učebnice. My jsme se usídlili tam, kde je mnoho pozemků. Na pozemku blízko školy a modlitebny by se neměly stavět soukromé budovy. Ne všichni věřící v přítomnou pravdu změnili svůj charakter. Nejsou tedy všichni vhodnými vzory, neboť nepředstavují charakter Kristův. Mnozí by chtěli bydlet blízko modlitebny a školy. Nebyli by ale škole k prospěchu, spíše by byli překážkou. Pociťují, že by se jim mělo pomoci a poskytovat jiné výhody. Neoceňují ani povahu ani stav díla, v němž pracujeme, nechápou, že všechno, co povstalo v Avondale, bylo vykonáno s nejtvrdší námahou a peněžními výdaji nebo půjčkou, jež se musí věřícím vrátit.

Mezi těmi, kteří by se chtěli usadit v blízkosti naší školy jsou někteří, kteří jsou přesvědčeni o své vlastní důležitosti a naplněni starostí o vlastní vážnost. Jsou citliví a odbojní a musí být obráceni, neboť jsou daleko od toho, aby mohli přijmou požehnání Páně. Satan je pokouší, aby žádali o přízeň, která by jim byla na újmu, kdyby se jim poskytla a tím připravují starosti svým bratrům. Živé zásady Božího slova musí být uvedeny do života mnohých, kteří nyní o ně nemají zájem. Kdo se učí ve škole Kristově, ^{6T 184} tomu všechna přízeň, kterou mu Bůh prokazuje, bude připadat jako pro něho příliš dobrá. Bude chápat, že všechno to dobré co dostává nezasluhuje a bude proto šťasten. Jeho obličej bude vyzařovat mír a pokoj v Bohu, neboť mají ujištění, že Bůh o ně pečuje.

„Takto praví Hospodin: Nebe je mi stolice a země podnože noh mých. Kdež ten dům bude, kterýž mi vzděláte? Aneb kde bude místo odpočívání mého? Nebo všecko to ruka má učinila a jí stojí všechno, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest zkormouceného srdce a chudý duchem a třese se před slovem mým.” (Iz 66,1-2) Koncem roku 1898 jsme učinili mnohé zkušenosti, které nás naučily, co znamenají tato slova. Já jsem cítila ve svém srdci velikou tíhu. Poté mi bylo oznámeno něco ohledně zla, jež by vzniklo z rozdělení pozemku u školy, kdyby byl zastavěn obytními domy. Zdálo se mi, že jsme se shromáždili k poradě a někdo stál mezi námi, od něhož jsme očekávali, že nám pomůže z našich potíží. Slova, která řekl, byla jasná a rozhodná:

„Tato půda podle Božího ustanovení je tu k prospěchu školy. Měli jste přece příklady lidského působení a toho, čeho je schopen člověk v pokušení. Čím větší je počet rodin, jež bydlí blízko školy, tím větší potíže se budou stavět do cesty učitelům a žákům. Přirozené sobectví lidí oživne, jestliže se jim něco nehodí. Tato půda kolem školy má náležet školnímu statku a tento statek má být větší, než myslíte. Práce ve spojení se studiem se má konat podle udělených rad. Avondale má být středem lidumilných snah. Lid Boží v australském území má být podnícen Duchem Páně, ^{6T 185} aby projevil účast a daroval prostředky na podporu a povznesení mnohých štědrých a dobročinných podniků, jimiž zase budou vychováni chudí, ubozí a nevzdělaní k svépomoci.”

^{Celkový pohled na věc}

Při mnohých příležitostech jsem poznala, že pozemek kolem naší školy se má použít jako Boží statek. Části pozemku by se měly obdělávat podle určitého plánu. Přede mnou se rozprostíral pozemek osázený ovocem, jemuž se v této oblasti daří, také zeleninové zahrady a díl, kde byla zaseta a pěstována semena.

Když správcové tohoto pozemku a učitelé ve škole přijmou Ducha svatého, aby jim pomáhal, budou mít také moudrost ve své práci a Bůh bude jejich námaze žehnat. Péče o stromy, sázení a setí, sklizeň úrody, to vše má být podivuhodným naučením pro všechny žáky. Měli by zkoumat neviditelné články, které spojují setí a sklizeň a má se dokazovat a velebit dobrota Boží. Bůh propůjčil půdě a semenům účinnost a sílu. Kdyby Bůh nepůsobil spolu s lidským jemnocitem a s lidskou schopností, pak by zaseté símě bylo bezcenné. Je tu neviditelná síla, která neustále pracuje pro lidi, aby je živila a odívala. Podobenství o semeni, jak je učitelé a žáci studují v denní zkušenosti, má dávat najevo, že Bůh v přírodě pracuje a má znázorňovat věci nebeského království.

Bůh a příroda

Vedle Bible má být příroda naší největší učebnicí. Není však žádný důvod, abychom přírodu zbožňovali, neboť tím bychom vyvyšovali stvoření nad Mistra Stavitele, ^{6T 186} který ji vytvořil a který ji každou chvíli udržuje podle svého rozhodnutí. Rozséváme-li semeno a pěstujeme rostlinu, máme pamatovat, že toto semeno stvořil Bůh a dává ho do země. Svou božskou mocí se o něj stará. Z jeho rozhodnutí semeno umírá a dává život stéblu a klasu s bohatým obsahem dalších semen pro novou setbu a žeň. Můžeme také studovat, jaký podíl má při této spolupráci člověk. Lidské úsilí tu má svou vyměřenou působnost. Toto je jedno z naučení, jemuž nás příroda učí a my bychom v ní měli vidět slavné a krásné dílo.

Mnoho se mluví o Bohu v přírodě, jako kdyby byl Pán vázán k přírodě zákony jako její sluha. Mnohé teorie chtěly zavést mysl v domnění, že příroda je samosprávným systémem božstvu vzdáleným, majícím vlastní moc udržet se. V tomto ohledu lidé nevědí, co mluví. Domnívají se, že příroda má svou vlastní sílu bez ustavičného působení Božího. Pán nepůsobí svými zákony, aby překonával zákony přírody. On své dílo koná prostřednictvím zákonů a vlastností svých nástrojů a příroda poslouchá příkaz: Takto praví Pán.

Bůh přírody pracuje ustavičně. Jeho nekonečná moc působí neviditelně, ale projevy jsou zřejmé v účincích tohoto působení. Týž Bůh, který usměrňuje planety, působí v ovocném sadu a zeleninové zahradě. Nikdy neudělá trní, bodláčí a koukol. To je satanovo dílo, výsledek degenerace, který uvedl mezi vzácné věci, avšak bezprostředním působením pučí každý pupen v květ. Když byl Kristus v lidské podobě na světě, ^{6T 187} řekl: „Můj Otec až dosud pracuje i já pracuji.” (Jan 5,17) Když tedy žáci používají svůj čas a sílu při polní práci, v nebesích se o nich řekne: „Boží jste zajisté spolupracovníci, vy jste Boží pole.” (1Kor 3,9)

Ponechejme si pozemky kolem školy a sboru. Ti, kteří přicházejí bydlet do Cooranbongu mohou najít blízko školy a sboru pozemek. Avšak podle světla, které jsem dostala, celý tento úsek země od školního sadu do maitlandské cesty, jakož i po obou stranách cesty ze shromáždění do školy by mělo být pole a park ozdobený voňavými květy a ozdobnými stromy. Měly by tu být sady a měly by se pěstovat různé plodiny přiměřené k půdě, aby se toto místo stalo příkladem blízkým i vzdáleným.

Ať je tedy všechno nepodstatné pro školní práce vzdáleno, aby posvátnost tohoto místa nebyla rušena blízkostí rodin a staveb. Škola ať stojí sama. Bude lepší pro soukromé rodiny, jakkoliv odevzdané službě Pánu, budou-li vzdáleny. Škola je vlastnictvím Páně a pozemky kolem ní jsou jeho polem, kde ten veliký rozsévač může otvírat svou zahradu jako učebnici. Pracovní výsledky ukáží: „Nejprve bylinu, potom klas, potom obilí v klasu.” (Mk 4,28) Země vydá své poklady a přinese potěšení hojné žně. Plody sklizené díky Božímu požehnání mají být použity jako učebnice přírody, z níž se můžeme učit duchovnímu naučení a použít to pro potřeby duše.

^{6T 188} Názorný příklad

Jsou před námi velké věci, které musíme udělat a jen co budeme mít prostředky, musíme jít vpřed. Musíme vynakládat trpělivé vytrvalé úsilí, abychom povzbudili a povznesli okolní obce a vychovávali je v nějakém pracovním a zdravotním odvětví. Škola a celé její okolí by měla být příkladem, kde by se lidé učili lepším pracovním způsobům, vyzývali se k reformě, aby vkus, pilnost a jemnost nastoupila na místo drsnosti, nečistotnosti, nepořádku, nevědomosti a hříchu. I ten nejchudší člověk své okolí může zkrášlit, bude-li časně vstávat a pilně pracovat. Svým životem a příkladem můžeme jiným pomáhat rozlišovat to, co je v jejich povahách nebo úsudcích špatné a s křesťanskou zdvořilostí jim pomoci k lepšímu.

Často slyšíme otázku: Co dělat tam, kde převládá bída a kde se s ní setkáváme na každém kroku? Jak můžeme za těchto okolností zasáhnout mysl správnými a novými myšlenkami? Jistěže, tato práce je těžká. A nebudou-li učitelé, myslící a majetní lidé uplatňovat své hřivny a počínat si tak, jako Kristus na jejich místě, významné dílo zůstane nevykonáno. Nutná reformace se nikdy neuskuteční, dokud mužům a ženám nepomůže moc mimo nich. Ti, kteří mají hřivny a schopnosti, musí tyto dary použít pro blaho svých bližních a přivést je na takovou úroveň, aby si mohli sami pomoci. Takovým způsobem bude nejlépe zužitkovaná výchova na našich školách.

Bohem svěřené hřivny nemají být skryty pod kbelcem nebo pod postelí. „Vy jste světlo světa”, řekl Kristus. (Mt 5,14) Vidíte-li žít rodiny v chatrčích ^{6T 189} s bídným zařízením a oděvem, bez náčiní, bez knih nebo jiných pomůcek kolem svého domu, nebudete se o ně zajímat a snažit se je poučit, jak mají co nejlépe využít své síly, aby byli jiným k nejlepšímu užitku a aby jejich dílo pokročilo? Jedině pilnou prací uplatní všechny nejlepší schopnosti, naučí se neztrácet čas a stanou se úspěšnými a budou se zlepšovat předpoklady k pěstování.

Tělesné úsilí a mravní síla se mají sjednotit v našich snahách o obrodu a reformu. Musíme se snažit získat poznání, jak v pozemském tak i duchovním směru, abychom je mohli udělit i jiným. Musíme se snažit prožívat evangeliem v celém jeho rozsahu, aby jeho tělesné a duchovní požehnání pocítilo i naše okolí.

^{Misijní práce jako nejvyšší průprava}

Pán jistě požehná všechny, kteří se snaží být k požehnání jiným. Škola má být vedena tak, aby učitelé a žáci ustavičně získávali sílu věrným využitím hřiven, které jim byly svěřeny. Praktickým použitím toho, co se naučili, budou růst ustavičně v milosti, moudrosti a poznání. Z knihy knih se máme učit zásadám, které budou základem našeho života a práce. Posvětíme-li všechny schopnosti nám dané Bohem jen tomu, kdo má na ně nárok, učiníme skvělé pokroky ve všem, co stojí za naši pozornost.

Půjde-li pracovník s tímto duchem do misijní práce, pak se tato práce stane povzbuzením a povznesením jak pro něj, tak i pro toho, komu pomáhá. Ať se každý, kdo tvrdí, že je dítkem nebeského Krále, ustavičně snaží představovat zásady Božího království. Ať každý pamatuje, že v duchu, slovech a skutcích má být věrný a pravdivý vůči všem příkazům a nařízením Božím. ^{6T 190} Máme být věrnými, spolehlivými poddanými Kristova království, aby moudří lidé světa měli pravou představu o bohatství dobroty, milosrdenství, lásky a zdvořilosti občanů království Božího.

Žáci, kteří chtějí mít co nejvíce dobra ze života, jsou ti, kteří chtějí žít Božím slovem v přísném obcování a jednání se svými spolubližními. Ti, kteří přijímají, aby dávali, pocítí největší uspokojení v tomto životě. Ti členové lidské rodiny, kteří žijí jen pro sebe, mají vždy nedostatek, neboť nejsou nikdy spokojeni. Žádné křesťanství není v tom, když soucítíme jen se svým vlastním sobeckým srdcem. Pán zřídil průtoky, jimiž nechává proudit dobrotu, milosrdenství a pravdu a my máme být spolupracovníky s Kristem v tom smyslu, že jiným přineseme praktickou moudrost a že jim budeme příkladem v praktické moudrosti a ochotě. Do jejich života máme uvést jas a požehnání a tak konat dobré a svaté dílo.

Kdyby škola v Avondale byla vždy tím, čím ji chce Pán mít, misijní úsilí učitelů a studentů by přinášelo ovoce jak ve škole, tak mimo ni. Upřímní lidé budou k Pánu přivedeni. Odboj, který začal v nebi z moci lži a svod, který svedl Adama a Evu k neposlušnosti Božího zákona, otevřel přehradu záplavě bídy na světě, ale všichni, kteří věří v Krista, se mohou stát syny a dcerami Božími. Mocí pravdy mohou být obnoveni, padlí lidé se mohou stát věrnými dětmi svého Stvořitele. Pravda je ve zvláštní působivé síle přizpůsobená myšlení a cítění bloudících hříšníků. Pod jejím vlivem mají ztracené ovce přijít zpět do stáda.

Ať už je postavení nebo majetek toho, kdo zná pravdu jakékoli, ^{6T 191} Boží slovo ho učí, že všechno, co má, mu bylo jen propůjčeno. Bylo mu propůjčeno, aby byl vyzkoušen jeho charakter. Jeho světské záležitosti, jeho hřivny, jeho příjem, jeho příležitosti, za všechno bude muset vydat počet tomu, jemuž patří právem stvoření a vykoupení. Když používá každou vzácnou hřivnu na to, aby pomohl Božímu velkému výchovnému dílu vpřed, když se snaží obdržet to nejlepší poznání o tom, jak být užitečný, jak pracovat pro spasení duší jdoucích do zahynutí, Boží požehnání bude jistě jeho snahy provázet. Bůh nám uděluje své dary, abychom sloužili jiným a stali se mu podobnými. Ti, kdo přijímají Jeho dary, aby je dali jiným, se stávají Kristu podobnými. Jedině tehdy, když pomáháme a pozvedáme jiné, stáváme se ušlechtilými a očištěnými. Toto je dílo k slávě Boží. V tomto ohledu musíme být moudří. Naše duše musí být zbavena všeho sobectví, neboť Bůh chce, aby Jeho lid představoval pravdu.

Naše školy musí být vedeny pod dohledem Božím. Mladí muži a ženy mají práci, která musí být vykonána. Je mnoho mladých lidí, kteří potřebují mít příležitost vzdělat se v našich výchovných školách. Potřebují kurzy pracovní výchovy, kde se naučí, jak mají aktivně a účinně pracovat. V našich školách mají být lidé poučeni o všech pracovních odvětvích. Žáky mají vyučovat moudří, uvážliví, bohabojní učitelé. Každé odvětví díla má být usměrněno co nejdůkladněji a nejsystematičtěji, abychom plánovali a pracovali podle dlouhé zkušenosti moudrosti.

Ať si učitelé uvědomí význam tohoto předmětu a vyučují zemědělství a jiná pracovní odvětví, která jsou pro žáky podstatně důležitá. Usilujte v každém pracovním odvětví o ty nejlepší výsledky. ^{6T 192} Ať věda Božího slova pronikne celou tuto práci, aby žáci pochopili správné zásady a mohli dosáhnout té nejvyšší úrovně. Použijte Bohem vám dané schopnosti a vložte všechny své síly do rozvoje Božího pole. Studujte, pracujte, aby výsledkem setby byly co nejlepší výsledky a nejvyšší příjem, aby byla hojnost potravy tělesné i duchovní pro větší počet žáků, kteří se přijdou vzdělávat na křesťanské pracovníky.

°°°°

Viděli jsme obří stromy padlé a vykořeněné, viděli jsme pluh vtlačený do země, obracející půdu pro sázení stromů a setbu. Žáci se učí, co znamená orba a že motyka, rýč, hrábě a brány jsou nástroje čestné a užitečné. Často se budou dělat chyby, ale každý omyl je v blízkosti pravdy. Omyly nás učí moudrosti a počáteční síla dává naději úspěšného dokončení. Váhání zdržuje, unáhlenost je také brzdou, všechno však může sloužit jako poučení, chtějí-li se lidé z toho poučit.

°°°°

Domněnka, že práce ponižuje, přivedla do hrobu tisíce. Ti, kteří konají jen tělesnou práci jsou často přepracovaní, zatímco duševní pracovník trpí nedostatkem tělesného pohybu. Kdyby duševní pracovníci převzali břímě pracující třídy natolik, aby tím posílilo jejich svalstvo, pracovníci pracující fyzicky by mohli věnovat část svého času duševnímu a mravnímu rozvoji. Kdo je zvyklý sedět a studovat, měl by mít také pohyb. Zdraví by mělo být dostatečným ukazatelem, který by je vedl, aby fyzickou námahu kombinovali s prací duševní.