^{6T 193} Dílo církevních škol

Církev má při výchově a vzdělání svých dětí zvláštní úlohu, aby její děti školní docházkou nebo příslušností k některému jinému společenství nebyly ovlivňovány lidmi se zkaženými mravy. Svět je plný nepravosti a bezohlednosti k Božím požadavkům. Města jsou jako Sodoma a naše děti jsou denně vystaveny mnohým špatnostem. Kdo navštěvuje vyšší školu, připojí se často k jiným, kteří jsou zanedbanější než on, k takovým, kteří jsou vychováváni ulicí, nemluvě o době strávené ve škole. Srdce mladistvých se dají snadno ovlivnit. Nemají-li správné okolí, satan používá těchto zanedbaných dětí, aby ovlivnily žáky pečlivě vychované. Tak ještě dříve, než rodiče zachovávající sobotu poznají, jaké zlo bylo způsobeno, děti se naučí bezbožnosti a jejich duše jsou zkaženy.

Protestantské církve přijaly nepravou sobotu - výplod papežství a postavilo ji nad Bohem oddělený a posvěcený den. Naší úlohou je vysvětlit našim dětem, že první den týdne není pravou sobotou a že jeho zachovávání je ve zřejmém rozporu s Božím zákonem. Vyučují na základních školách naše děti ve shodě se slovem Božím? Vyučují je poslušnosti všech Božích přikázání jako počátku vší moudrosti? My posíláme své děti do sobotní školy, aby poznaly pravdu, ale později na základní škole se jim podávají jiné pravdy. Všechno to mate ducha a tak by tomu být nemělo. ^{6T 194} Přijímají-li mladí lidé myšlenky, jež překrucují pravdu, jak potom budou moci čelit vlivu této výchovy?

Můžeme se tedy divit, že za takovýchto okolností si někteří naši mladiství necení náboženských předností? Smíme se divit, že vklouznou do pokušení, že své zanedbávané síly věnují zábavám, které jim neslouží? Že se jejich náboženské snahy oslabují a jejich duchovní život je zatemněn? Duch bude odpovídat duchovní stravě, sklizeň bude taková, jako zaseté símě. Nedokazují tyto skutečnosti, že je nutno střežit výchovu mládeže od prvních let? Nebylo by pro mládež lepší, aby mnohé z toho, co se obecně nazývá vzděláním, raději neznala, než aby se stala lhostejnější k pravdě Boží?

Oddělení od světa

Když byly dítky Izraele odděleny od Egypťanů, řekl Pán: „V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já jsem Hospodin.... Vezměte také svazeček yzopu a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě, z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra. Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vejíti do domů vašich k hubení. Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě ^{6T 195} i synům tvým až na věky.” (2Moj 12,12.22-24) Krev na veřejích dveří představovala symbolicky krev Kristovu, který jediný vykoupil z kletby prvorozené z Hebrejů. Hebrejské dítě, jež bylo nalezeno v Egyptském domě, bylo zahubeno.

Tato zkušenost Izraelitů byla napsána k poučení žijících v posledních dnech. Dříve, než dopadnou mohutné rány na obyvatele země, zvolá Pán ke všemu Izraeli, aby se připravil na onu událost. Rodičům dává výstrahu: „Shromážděte své děti ve vlastních domovech, shromážděte je oddělené od těch, kteří učí a páchají zlo. Vyjděte co nejrychleji z velikých měst. Stavějte církevní školy. Dávejte svým dětem slovo Boží jako základ veškeré výchovy!” Toto obsahuje důležité učení a když žáci již v nižších třídách budou bibli studovat, budou připraveni pro vyšší třídy v nebi.

Slovo Boží se dnes na nás obrací: „Netáhněte nerovného jha s nevěřícími, neboť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Neboť vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte a já přijmu vás. A budu vám za Otce a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.” (2Kor 6,14-18) Kde jsou vaše děti? Vychováváte je k tomu, ^{6T 196} aby dělaly rozdíly a unikly na zemi záhubě, která je v rozkoších? Snažíte se zachránit jejich duše, nebo svou nedbalostí napomáháte jejich záhubě?

Naše děti jsou zanedbávány

Obecně se našim dětem a mládeži věnuje málo pozornosti. Starší členové církve jim nejsou nakloněni s něžností a soucitem a myslí na to, aby děti a mládež dělaly pokroky v božském životě. Proto se děti v křesťanském životě nevyvinuly tak, jak by mohly. Někteří členové církve, kteří milovali Boha a báli se ho, dovolují, aby jejich obchody zabraly všechny jejich síly a staví své světlo pod kbelec. Zapomněli sloužit Bohu a svůj podnikatelský život činí hrobem svého náboženství.

Máme připustit, aby se mládež zmítala sem a tam, aby pozbývala mysli a upadala do pokušení, jež číhají všude, aby chytila jejich ukvapené nohy? Nejnaléhavější úkol členů naší církve je ten, aby se zajímali o naši mládež, vlídně, trpělivě a jemně jí dávali předpisy a směrnice, jednu po druhé. Kdo jsou otcové a matky v Izraeli? Měli by být mnozí, kteří jako šafáři milosti Kristovy mají nejen příležitostný, ale zvláštní zájem o mládež. Srdce mnohých by měla být pohnuta politováníhodným stavem, v němž se naše mládež nachází. Měli by si uvědomit, že satan pracuje se vší možnou lstí, aby mladé vtáhl do své sítě. Bůh žádá, aby se církev probudila ze své tuposti a poznala, která služba je potřebná v této době nebezpečí.

Oči našich bratří a sester by měly být pomazány nebeskou mastí, ^{6T 197} aby poznali potřeby této doby. Jehňata a beránci stáda se musí živit a Pán nebe pohlíží dolů, kdo pro děti a mládež koná práci, jež odpovídá Jeho vůli. Církev spí a neuvědomuje si velikost tohoto úkolu. „Nu”, řekne někdo, „proč je to tak naléhavé tak důkladně vychovávat naši mládež? Mi se zdá, že když se někteří rozhodnou pro nějaké vědecké nebo jiné povolání, jež vyžaduje určitou kázeň, měla by se jim věnovat zvláštní pozornost, to je vše, co je nutné. Není žádoucí, aby všichni mladí lidé byli tak dobře vzděláni. Nesplňuje důkladné vzdělání některých všechny podstatné požadavky?”

„Ne”, odpovím „zcela rozhodně ne.“ Jaký výběr bychom mohli učinit z naší mládeže? Mohli bychom předpovídat, kdo je ten nejnadanější nebo nejlépe koná službu pro Boha? Podle našeho lidského úsudku bychom mohli jednat jako Samuel, který, když byl poslán, aby našel pomazaného Páně, všiml si vnějšího zjevu. „Ale Hospodin řekl Samuelovi: „Nehleď na tvárnost jeho a na vzrůst postavy jeho nebo jsem ho zavrhl, neboť nepatřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.” (1Sam 16,7) Nikoho z ušlechtile vyhlížejících synů Izai nechtěl Pán přijmout, ale když David, nejmladší syn, ještě mladík a pastýř ovcí byl povolán z pole a šel kolem Samuele: ”Vstaň, pomaž ho, neboť to je ten.” (verš 12) Kdo může rozhodovat o tom, kdo se z nějaké rodiny ukáže být zdatným v díle Božím? Všem mladým lidem by se mělo dovolit, aby se podíleli na požehnání a výhodách výchovy v našich školách, aby byli nadchnuti stát se spolupracovníky Božími.

^{6T 198} Církevní školy jsou nutné

Mnohé rodiny, které se z důvodu vzdělání svých dětí stěhují tam, kde se nachází naše školy, by prokázaly Mistrovi větší službu, kdyby zůstali tam, kde jsou. Měly by povzbuzovat svůj místní sbor, aby založil církevní školu, na které se dětem uvnitř hranic obce dostane dalekosáhlé praktické křesťanské výchovy. Bylo by lépe pro ně, jejich děti i dílo Boží, kdyby zůstaly v menších sborech, kde je třeba jejich pomoci, místo toho, aby šly do větších sborů, kde jsou neustále v pokušení, že upadnou v duchovní nečinnost, protože je tam nepotřebují.

Také tam, kde je jen několik světitelů soboty, by se rodiče měli dohodnout, aby zajistili místo pro denní školu, kde by mohly být vyučovány jejich děti a mladí lidé. Měli by ustanovit křesťanského učitele, který by jako posvěcený misionář vychovával děti k tomu, aby se také stali misionáři. Měli bychom ustanovit učitele, kteří podávají důkladné vzdělání v obvyklých oborech, přičemž učiní bibli základem a příručkou pro všechno studium. Rodiče by měli obléci duchovní výzbroj a být dětem příkladem, aby byly misionáři. Měli by pracovat dokud je den, neboť „přichází noc, kdy žádný nebude moci dělat.” (Jan 9,4) Budou-li své děti vytrvale a nesobecky učit přijímat odpovědnost, bude Pán pracovat s nimi.

Některé rodiny světitelů soboty žijí osamoceně nebo daleko odloučeni od jiných bratrů a sester. Někdy přiváděli své děti do našich internátů, kde se jim pomáhalo, aby po svém návratu domů byly k požehnání svým milým. Mnozí ale nemohou své děti poslat z domu na vychování. ^{6T 199} Potom by se rodiče měli snažit opatřit vzorného učitele náboženství, jemuž je potěšením konat něco pro Mistra a který je ochoten obdělávat část vinice Boží. Rodiče musí spolupracovat s učitelem a vážně usilovat o obrácení svých dětí. Ať usilují o to, aby se duchovní zájmy udržovaly doma svěží a zdravé a jejich děti se vzdělávaly ve výchově a poučení Pána. Rodiče by měli část dne věnovat studiu a učit se spolu se svými dětmi. Tak mohou z výchovné hodiny udělat hodinu radosti a užitku a jejich důvěra k této práci, při níž se snaží o záchranu svých dětí, bude růst. Rodiče zjistí, že i oni rychleji dozrávají, když se učí pracovat se svými dětmi. Nevěra zmizí, když se pokorně podrobí této práci. Víra a činnosti propůjčují jistotu a uspokojení, jež den co den vzrůstají, když jim přibývá požehnání Páně a když hlásají Krista. Jejich modlitby jsou opravdovější, neboť potom mají pevně vyznačený předmět modlitby.

V některých zemích jsou rodiče zákonem nuceni, aby posílali své děti do školy. V těchto zemích by se měly v místech sborů zřizovat školy, i když školu může navštěvovat jen šest žáků. Pracuj, jako by šlo o tvůj život, jde-li o to, aby se zachránily děti před zahynutím v poskvrněném a zkaženém vlivu světa.

V těchto důležitých věcech jsme dlouho nekonali svou povinnost. Na mnoha místech by školy měly být už léta, tím by se tam dostali zástupci pravdy, kteří by představovali dílo Páně. Místo spojování tak mnoha velkých budov na málo místech bychom měli zřizovat školy na mnoha místech.

Zakládejte tyto školy pod moudrým vedením, ^{6T 200} aby se vychovávaly děti a mladiství sborů. Je těžkou urážkou Boha, že jsme byli v tomto ohledu tak nedbalí, když nás přece Prozřetelnost opatřila tak hojnými prostředky, s nimiž bychom mohli pracovat. Kde jsme v minulosti neudělali to, co se mělo pro mládež udělat, litujme toho a využijme čas. Pán říká: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělají, budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou. Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete.” (Iz 1,18-19)

Povaha církevních škol a jejich učitelů

Práce konaná na našich školách by se měla vyznačovat nejvyšší hodnotou. Ježíš Kristus - Obnovitel - je jediným léčebným prostředkem pro falešnou výchovu. Učení obsažená v jeho Slově by měla být nejpoutavější formou stavěna stále před oči. Školní výchova musí doplňovat rodičovskou výchovu. Doma a ve škole se má zachovávat jednoduchost a zbožnost. Jsou muži a ženy, kteří jsou schopni na těchto malých školách pracovat, kteří ale nejsou způsobilí působit prospěšně na školách větších. Když učí z Písma, dostane se jim samotným výchovy té nejvyšší hodnoty.

Měli bychom vybírat učitele s největší opatrností a vědět, že je to právě tak významné, jako výběr člověka pro kazatelský úřad. Moudří muži, kteří znají lidi, by měli být vybráni, protože ta nejlepší nadání, která může člověk mít, jsou potřebná k výchově a vzdělání mládeže a k úspěšnému plnění práce v mnoha odvětvích, jež musí být vykonána na školách našeho společenství. Nikdo, kdo má jen průměrné nebo omezené myšlení, by tyto školy neměl vést. ^{6T 201} Nedávejte dětem mladé a nezkušené učitele, kteří nerozumějí vedení, neboť jejich námaha vede k rozkladu. Pořádek je prvním zákonem nebes a škola by měla být v tomto ohledu podle nebeského vzoru.

Ustanovit nad našimi malými učitele, kteří jsou pyšní a nelaskaví, je bezbožné. Učitel takovéhoto ražení způsobí velikou škodu těm, jejichž charakter se vyvíjí. Nejsou-li učitelé poddáni Bohu, nemají-li lásku ke svěřeným dětem, jsou-li nakloněni těm, které odpovídají jejich vkusu a lhostejní vůči těm, které působí méně přitažlivě nebo jsou neklidné a nervózní, pak by neměli být učiteli, neboť výsledek jejich práce bude v tom, že duše budou pro Krista ztraceny.

Zvlášť pro děti potřebujeme učitele, kteří jsou klidní a vlídní, kteří ukazují shovívavost a lásku právě těm, kteří ji nejvíce potřebují. Ježíš miloval děti, on na ně pohlížel jako na mladší členy rodiny Boží. Jednal s nimi vždy vlídně a uctivě a učitelé Jeho příklad mají následovat. Měli by mít pravého misijního ducha. Mají přece z dětí vychovat misionáře. Musí vědět, že Pán jim svěřil duše dětí a mládeže jako slavnostní odkaz. Naše církevní školy potřebují učitele s vysokými mravními vlastnostmi, učitele, kterým můžeme důvěřovat, kteří jsou zdraví ve víře, projevují jemnocit a trpělivost, jejichž putování je v nebi a kteří se vyhýbají každému zlému zdání. V jejich práci budou také mraky. Mraky a temnoty, bouře a vichřice povstanou, potkají se s předsudky rodičů, kteří mají nesprávné představy o charakterech, jež v jejich dětech mají rozvíjet; neboť je mnoho těch, kteří tvrdí, že věří Písmu, ale v rodinném životě zásady Písma nezavedou. ^{6T 202} Učí-li se učitelé stále v Kristově škole, nedají se nikdy těmito okolnostmi přemoci.

Ať rodiče s velkou opravdovostí hledají Pána, aby nebyli svým dětem kamenem úrazu na cestě. Ať závist a žárlivost vypudí ze srdce, aby přišel pokoj Kristův a sjednotil členy církve ve věrné, křesťanské společenství. Zavřete okna duše před nakažlivou bahenní zimnicí světa, otevřete je k nebi, aby vpustila hojivé paprsky slunečního světla spravedlnosti Kristovy. Dokud duch kritiky a nedůvěry nebude zapuzen ze srdcí, nemůže Pán pro církev udělat to, co by pro ni rád udělal tím, že otevře cestu ke zřízení škol; dokud nevládne jednota, nepřiblíží se k těm, kterým svěřil prostředky a schopnosti, aby toto dílo hnali vpřed. Rodiče proto musí dosáhnout vyššího mravního stavu, aby zůstali na cestě Páně a byli poctiví. Jen tak mohou být nositeli světla. Musí nastoupit úplná přeměna ducha a povahy. Duch jednoty, jenž je v srdcích málo střežen, přejde na jiné a vliv k dobrému, jež by se vypěstoval školou, se zmaří. Když rodiče nejsou ochotni a nechtějí s učitelem spolupracovat pro záchranu svých dětí, nejsou připraveni, aby se mezi nimi zřídila škola.

Výsledky práce církevních škol

Budou-li naše církevní školy správně vedeny, pak se v místech, kde se nacházejí, pozvedne úroveň pravdy, neboť křesťansky vychované děti jsou svědky pro Krista. Tak jako Ježíš v chrámě vysvětloval tajemství, kterých si nevšímali ani kněží ani starší, tak na konci hlásání evangelia budou správně vychované děti mluvit ve vší prostotě věci, jež udiví lidi, ^{6T 203} kteří nyní mluví slova „vyššího vzdělání”. Jako děti v předsíni chrámové volaly: „Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně”, tak v posledních dnech zazní dětské hlasy, aby hynoucímu světu hlásaly poslední varovná poselství. Vidí-li nebeské bytosti, že lidé nemohou šířit pravdu, vylije se Duch svatý na děti a ty budou pravdu zvěstovat, protože cesta byla uzavřena.

Naše církevní školy jsou nařízeny Bohem, aby se děti připravovaly na tuto službu. Zde mají být poučeny o zvláštních pravdách pro tuto dobu a o praktické misijní práci. Mají vstoupit do vojska pracovníků, aby pomáhali nemocným a trpícím. Děti mohou spolupracovat v lékařské misii. Svou skromnou spoluprací mohou přispívat k její podpoře. Jejich přispění může být nepatrné, ale jejich malé výkony jsou pomocí a jejich úsilím budou mnohé duše získány pro pravdu. Skrze ně bude Boží poselství o spasení hlásáno všem národům. Proto má církev nést břímě odpovědnosti za tyto jehňátka stáda. Vychovejte a vzdělejte děti k tomu, aby konaly něco ve službě Boží, neboť jsou dědictvím Páně.

°°°°

Již před léty jsme měli vystavět přiměřené budovy našim církevním školám, v nichž jsme mohli děti a mládež správně vychovávat.

°°°°

Učebnice používané na našich školách by měly věnovat pozornost zákonu Božímu. Takto se bude oslavovat světlo, moc a síla pravdy. Mladiství ze světa, ^{6T 204} z nichž jsou někteří zkažení, budou tyto školy navštěvovat a tam budou obráceni. Jejich svědectví pro pravdu může být po nějaký čas zadrženo falešným učením, jemuž jsou oddáni rodiče, ale nakonec pravda zvítězí. Mým úkolem je vám sdělit, že tato misijní práce je nanejvýš účinná, když jde o to, aby se šířilo poznání a vědění.

°°°°

Je nutné, aby rodiny, které se usadí tam kde je škola, byly dobrými představiteli naší svaté víry.

°°°°

Sbory, ve kterých byly školy zřízeny, ať se zachvějí, když zjistí, že jim byla uložena mravní zodpovědnost, jež je příliš veliká, aby se dala vyjádřit slovy. Má tato práce, jež tak znamenitě začala, ztroskotat pro nedostatek posvěcených pracovníků? Mají se v ní vyskytnout sobecké a ctižádostivé plány? Strpí naši pracovníci, aby ziskuchtivost, náchylnost k pohodlí a nedostatek zbožnosti zapudily Krista z jejich srdcí a vyloučily ho ze školy? To ať je nám vzdáleno! Dílo pokročilo již daleko. Na poli výchovy je připraveno vše pro novou úpravu, pro pravé, účinné vzdělání. Převezme náš lid tuto svatou úlohu? Pokoří se před křížem na Golgatě a bude ochoten ke každé službě a oběti?

°°°°

Rodiče a učitelé by měli s hlubokou vážností dychtit po moudrosti, kterou je Ježíš stále připraven propůjčit. Rodiče a učitelé přece zacházejí s mladými lidmi v té nejvnímavější době jejich vývoje. Měli by usilovat pěstovat náklonnosti tak, že mládež představuje v každém stupni jejich vývoje přirozenou krásu, jež přísluší onomu časovému úseku a která se pomalu rozvíjí jako rostlinky a květiny na zahradě.

Vedení a poučování dětí je nejušlechtilejší práce, kterou může muž nebo žena podniknout. Správným použitím podobenství by se mělo vyučování zjednodušit, aby se myšlenky dětí přiváděly od přírody k Bohu. Muži na našich školách musí mít cit, takt a obratnost, aby v této práci postupovali a rozsévali tak símě pravdy. Teprve veliký den Hospodinův odhalí to dobré, jež se touto prací vykonává.

°°°°

Výchova mladých vyžaduje zvláštní způsobilost. Mnozí dovedou upevnit jesle vysoko a krmit ovce, těžší je však postavit jesle nízko a krmit jehňata. Tomuto učení se mají naučit učitelé základních škol.

°°°°

Duchovní zrak se musí vychovat, jinak bude dítě s oblibou pozorovat zlo.

°°°°

Učitelé by se měli někdy zúčastnit sportu a her malých a učit je, jak si mají hrát. Takto mohou působit proti pocitům nenávisti a zlomyslnému jednání, aniž by je kritizovali nebo kárali. Toto kamarádství sbližuje učitele s žáky a škola je pak všem radostí.

°°°°

Učitelé musí děti milovat jako mladší členy rodiny Páně. Pán se jich a rodičů zeptá: „Kde je to stádo, které ti dáno bylo, stádce ozdoby tvé?” (Jer 13,20)