^{6T 141} Bible je do jisté míry zavedena na našich školách, také byla podniknuta nějaká úsilí o obnovu, ale přece je obtížné přijmout správné zásady, když jsme byli zvyklí tak dlouho na populární metody. První pokusy o změnu starých zvyků způsobily vážné starosti a protivenství těm, kteří chtěli jít cestou, jenž jim ukázal Bůh. Dělaly se chyby, jejichž následkem byla velká ztráta. Byly těžkosti, jež se nás pokoušely přidržovat u všeobecných světských obyčejů a chtěly nám zabránit, abychom prováděli správné výchovné zásady. Neobráceným, kteří věci pozorovali z nížin lidské sobeckosti, z nevěry a lhostejnosti se jevily správné zásady a učební postup jako falešné.

Někteří poloobrácení učitelé a správcové jsou kameny úrazu pro druhé. Něco připouštějí a provádějí poloviční opravy. Nastanou-li ale větší zkušenosti, zdráhají se jít také a dávají přednost práci podle svých vlastních představ. Jestliže tak jednají, tedy jedí z onoho stromu poznání, který staví lidské nad božské. „Protož nyní se bojte Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě odvrhněte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě a služte Hospodinu. Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili.” (Joz 24,14-15) „Jestliže Hospodin je Bohem následujte ho, pakli je Bál, jděte za ním.” (1Král 18,21) Náš současný duchovní stav mohl být daleko vyšší, kdybychom šli vpřed, když k nám přišlo světlo.

Při zavádění nových vyučovacích metod bylo podáno tolik pochybovačných otázek, ^{6T 142} konáno tolik porad, aby se zachytila každá nesnáz, aby se překáželo reformátorským silám a někteří se vůbec o reformu nezasadili. Zdálo se, že nebude možno čelit proudu pochybností a kritizování. Poměrně málo bylo těch, kteří v Athénách přijali spasitelné poselství, protože lidé pěstovali rozumovou hrdost a světskou moudrost a Kristovo poselství považovali za bláznovství. Ale „to bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.” Proto „kážeme ukřižovaného Krista, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství, ale povolaným i Židům i Řekům Krista, Boží moc a Boží moudrost.” (1Kor 1,25.23-24)

Musíme tedy opět začít od počátku. Reformy musí začít u srdce, duše a vůle. Bludy mohou být prastaré, ale stáří neučiní blud pravdou, ani pravdu bludem. Příliš dlouho se řídili starými zvyky a obyčeji. Pán chce, aby se učitelé a žáci oprostili od všech falešných představ. Nedal nám svobodu učit tomu, co se srovnává s měřítkem světa nebo s měřítkem církve jen proto, že je to zvykem. Učení Kristovo má být pro nás měřítkem. To, co Pán řekl o poučování na našich školách se má přísně dodržovat. Nepotřebovali bychom vydávat žádné prostředky na získání pozemků a na stavbu školních budov, kdyby se nám nebylo dostalo v mnohém ohledu úplně jiné výchovy, než jaké se dostává na některých našich školách.

Někteří tvrdí, že naše školy již nejsou tak oblíbené, když náboženskému vyučování je přiřknuta vedoucí úloha a že potom věřící jiné víry je už nepodporují. To se nedá nic dělat, pak ať navštěvují jiné školy, na kterých nacházejí výchovný systém, jenž odpovídá jejich chuti. ^{6T 143} Je satanovým úmyslem takovými úvahami bránit dosažení cíle, pro který byly naše školy zřízeny. Jsouce bržděni jeho úskoky, vedoucí myslí jako svět a napodobují jeho plány a zvyky. Mnozí svůj nedostatek moudrosti shůry dokázali tak dalece, že šli společně s nepřáteli Boha a pravdy a poskytovali žákům světské zábavy. Činí-li tak, přivolávají na sebe Boží hněv, neboť svádějí mládež a konají dílo satanovo. Za takovou práci a všechny její výsledky se musí zodpovídat před Bohem.

Kdo takto pracuje, dává tím znát, že mu nemůžeme důvěřovat. I kdyby přiznal svůj omyl, když se zlo stalo, může tím způsobený vliv zneškodnit? Bude slovo: „To dobře, služebníče dobrý a věrný” zavoláno na ty, kteří jednali proti své povinnosti? Tito nevěrní pracovníci nestavěli na věčné skále, jejich základ se ukazuje jako sypký písek. Pán žádá, abychom se oddělili a byli výhradně jeho vlastnictvím. Jak se potom můžeme domáhat obliby u světa nebo napodobovat jeho mravy a praktiky? Což nevíte, že přízeň světa je nepřítelem Božím? „A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.” (Jak 4,4)

Když svou úroveň snižujeme, abychom si zajistili přízeň a přírůstek členů a pak se ještě z toho přírůstku radujeme, svědčí to o naší velké zaslepenosti. Kdyby počet byl důkazem úspěchu, satan by si mohl činit nárok na přední místo, neboť na tomto světě jsou jeho následovníci ve velké většině. Stupeň mravní síly školy je důkazem jejího úspěchu. Ctnost, moudrost a zbožnost těch, kteří navštěvují naše školy, ne jejich počet, by mělo být naší pohnutkou k radosti a vděčnosti. Měly by se naše školy obrátit ke světu a následovat jeho mravy a zvyky? „Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží... ^{6T 144} nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.” (Řím 12,1-2)

Lidé budou používat každého prostředku, aby rozdíl mezi adventisty sedmého dne a světiteli prvního dne týdne byl co nejméně nápadný. Pod jménem Adventisté sedmého dne mi byla ukázána společnost lidí, kteří radili, aby korouhev, jež nás činí zvláštním lidem, nebyla ukazována tak zřetelně. Oni tvrdili, že toto není tou nejlepší metodou, aby se zaručil úspěch naším ústavům. Ale není čas na to, abychom svinuli naši korouhev, nebo se styděli za svou víru. Tato zvláštní korouhev, na níž jsou slova: ”Tu jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy” má být nesena světem až do konce času milosti. Zatímco máme zesilovat své snahy, abychom všude postupovali, nesmíme svou víru skrývat, abychom si zajistili protekci. Pravda musí dospět k lidem, kterým hrozí zahynutí. Bude-li někde skrývána, bude tím Bůh zneuctěn a krev těchto duší poskvrní náš oděv.

Jen tak dlouho, dokud zaměstnanci našich ústavů pokorně kráčejí s Bohem, budou nebeské duchovní bytosti s nimi spolupracovat. Všichni musí mít na zřeteli, že Bůh pravil: „Ty, kteříž mne ctí, poctím.” (1Sam 2,30) Nikdy bychom neměli mít ani na okamžik dojem, že je pro nás výhodnější, když svou víru a její učení skryjeme před nevěřícími lidmi světa z obavy, že bychom mohli být méně váženi, kdyby byly naše zásady známy. Kristus žádá od svých následovníků otevřené a pevné vyznání víry. Každý musí přijmout své postavení, aby tím byl podle vůle Boží divadlem světu, andělům a lidem. ^{6T 145} Celý vesmír pozorně hledí na závěrečný akt velikého zápasu mezi Kristem a satanem. Každý křesťan má být světlem, které není ukryto pod kbelcem nebo pod postelí, nýbrž které stojí na svícnu a všem v domě svítí. Ať pravda Boží pravdy není nikdy zasunuta do pozadí buď ze zbabělosti nebo ze světské opatrnosti.

Ačkoliv se naše ústavy v mnohém ohledu podobají světským, i když se krok za krokem přiblížily světu, přece jsou vězňové naděje. Osud neutkal kolem pracovníků takové sítě, aby zůstali bez pomoci a v nejistotě. Budou-li naslouchat Božímu hlasu a následovat Jeho cesty, Bůh jim pomůže, osvítí je a přivede zpět na pravé místo, kde se budou lišit od světa. Kde si lidé uvědomí přednost smět pracovat podle křesťanských zásad, když vlastní já je skryto v Kristu, dosáhnete mnohem větší pokroky, neboť každý pracovník, uvědomí-li si svou vlastní mdlobu, bude prosit o moudrost, milost Boží a přijme božskou pomoc, o níž prosí v každé situaci.

Protivící se okolnosti by měly vést k pevnému rozhodnutí překonat je. Jedna zdolaná překážka nám dodá větší schopnost a odvahu jít vpřed. Jděte správným směrem a učiňte změnu rozhodně a moudře. Pak se okolnosti stanou vašimi pomocníky a ne vašimi překážkami. Začněte. Dub se ukrývá v žaludu.

Učitelům a správcům

Obracím se na představitele našich škol, aby měli správný úsudek a pracovali podle vyššího plánu. Naše výchovné pomůcky musí být očištěny od veškeré strusky. Naše ústavy musí být vedeny podle křesťanských zásad, chtějí-li zvítězit nad překážkami. ^{6T 146} Jsou-li řízeny podle světských plánů, pak dílo nebude pevné pro nedostatek duchovní prozíravosti. Stav světa před prvním příchodem Kristovým je obrazem stavu světa právě před Jeho druhým příchodem. Židovský národ byl zničen, protože zavrhl poselství o spasení seslaném z nebe. Půjdou ti, jimž dal Bůh v tomto pokolení velké světlo a obdivuhodné příležitosti cestou těch, kteří zavrhli světlo a do zkázy?

Mnozí dnes mají závoj na své tváři. Tímto závojem jsou sympatie se zvyky a způsoby světa, který jim zakrývá slávu Hospodinovu. Bůh chce, abychom upřeli zrak na Něj, abychom ztratili ze zřetele věci tohoto světa.

Jakmile se pravda uplatní v praxi, musí úroveň stoupat stále výš a výš, aby odpovídala biblickým požadavkům. To si nutně vyžádá odpoutání se od módy, zvyků, obyčejů a světských zásad. Vlivy světa dorážejí na následovníky Ježíše Krista jako vlny mořské a chtějí je odtrhnout od pravých zásad Jeho tichosti a ctnosti. My však musíme stát skálopevně na zásadách. K tomu bude potřeba mravní odvahy. Ti, jejichž duše nebudou připoutány ke Skále věků, budou strženi vírem světa. Jedině tehdy obstojíme pevně, bude-li náš život skryt s Kristem v Bohu. Jakmile se jedná o odpor vůči světu, je mravní nezávislost zcela oprávněná. Přizpůsobíme-li se docela vůli Boží, zaujmeme výhodné postavení a poznáme, že rozhodné oddělení se od zvyků a obyčejů světa je nutné.

Svůj prapor nemáme zvednout jen malinko nad prapor světa, ale tento rozdíl musí výrazně vyniknout. Důvodem, proč jsme měli tak málo vlivu ^{6T 147} na nevěřící příbuzné a přátele je, že byl jen malý rozdíl mezi naším jednáním a počínáním světa.

Mnozí učitelé se spokojili s malým rozhledem a nízkou úrovní. Nemají ustavičně na zřeteli Boží plán, ale svůj zrak upírají na světské vzory. Pohleďte tam, „kde sedí Kristus na pravici Boží” a pak pracujte, aby vaši žáci mohli být přizpůsobeni Jeho dokonalé povaze. Ukažte mladým Petrův žebřík o osmi stupních a uveďte jejich nohy ne na ten nejvyšší, ale na nejnižší a svědomitou péčí jim pomáhejte vystupovat k vrcholu.

Tímto žebříkem je Kristus, který spojuje zemi s nebesy. Spodní částí se pevně opírá o zem v Jeho lidství, vrchol sahá k Božímu trůnu, k Jeho božství. Kristovo lidství objímá padlé lidstvo, zatímco Jeho božství se drží Božího trůnu. Naše záchrana spočívá v tom, že budeme vystupovat po tomto žebříku, dívat se na Krista, lnout k Němu, vystupovat krok za krokem k výši Kristově, takže nám bude moudrostí, spravedlností, posvěcením a vykoupením. Víra, ctnost, známost, střídmost, trpělivost, zbožnost, bratrská láska a dobrota jsou stupně tohoto žebříku. Všechny tyto ctnosti mají být v křesťanském charakteru zřejmé a „to činíce nepadnete nikdy. Tak zajisté hojné způsobeno vám bude vejití do věčného království Pána našeho a Spasitele Jezukrista.” (2Pt 1,10-11)

Není snadné získat převzácný poklad věčného života. Nikdo to nemůže udělat, bude-li plout po proudu světa. Musí vyjít ze světa, oddělit se a nedotýkat se nečistého. Nikdo nemůže žít světsky, aniž by nebyl stržen vírem světa. Nikdo neudělá ani krůček směrem vzhůru ^{6T 148} bez vytrvalého úsilí. Kdo chce zvítězit, musí se pevně přidržet Krista. Nesmí se dívat zpět, ale vpřed a získávat jeden stupeň za druhým. Osobní bdělost je plnou jistotou. Satan hraje hru o váš život. Nechoďte na jeho stranu ani centimetr, aby nad vámi nezvítězil.

Budeme-li jednou v nebesích, pak proto, že jsme se připoutali celou duší ke Kristu, lnuli k Němu, přetrhali svazky se světem, jeho pošetilostmi a mámením. Z naší strany to má být duchovní spolupráce s nebeskými bytostmi. Musíme věřit, pracovat, modlit se, bdít a očekávat. Jako vykoupení Božím Synem jsme Jeho vlastnictvím a každý by měl dosáhnout výchovy v Kristově škole. Učitelé i žáci mají pilně pracovat pro věčnost. Konec všech věcí je blízko. Nyní je třeba lidí vyzbrojených a připravených do boje Hospodinova.

Nemáme vyvyšovat lidi, nýbrž Boha, jediného, pravého, živého Boha. Nesobecký život, ušlechtilý, sebeobětavý duch, soucit a láska těch, kteří zastávají zodpovědná místa v našich ústavech, by měly mít očistný, ušlechtilý vliv, který bude výmluvným svědectvím dobra. Jejich rady nebudou plynout z nějakého soběstačného, pyšného ducha, nýbrž jejich nenápadné ctnosti budou mít cenu větší než zlato. Jestliže člověk uchopí božskou přirozenost, pracuje podle Božího plánu sčítání, přidávaje ctnost k ctnosti při budování křesťanského charakteru, Bůh pak bude pracovat podle plánu násobení. Ve svém slově říká: „Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše Pána našeho.” (2Pt 1,2)

„Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, ^{6T 149} aniž se chlub bohatý v bohatství svém. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství soud i spravedlnost na zemi, neboť v těch věcech libost mám, dí Hospodin.” (Jer 9,23-24) „Oznámil tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud a miloval milosrdenství a pokorně chodil s Bohem svým.“ „Kdo je Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, který by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?” (Mich. 6,8; 7,18) „Umejte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti...” (Iz 1,16-17)

Toto jsou Boží slova k nám. Minulost je obsažena v knize, kde je všechno zapsáno. Nemůžeme vymazat tento záznam; rozhodneme-li se z nich poučit, pak nám minulost své poučení dá. Učiníme-li si z ní rádce, snadno se nám může stát přítelem. Připomínáme-li si to, co bylo v minulosti nepříjemné, ať je nám to poučením a neopakujeme stejné chyby. Budoucnost ať nezaznamená nic, čeho bychom pak museli litovat.

Již nyní se můžeme vyvarovat zlé tvárnosti. Každodenně utváříme své dějiny. Včerejšek je mimo našeho dosahu, patří nám pouze dnešek. Nezarmucujme proto Ducha Božího dnes, neboť zítra nebudeme moci odvolat, co jsme udělali. Pak dnešek bude včerejškem.

Snažme se jít podle Boží rady ve všem, neboť tam je nekonečná moudrost. Ačkoliv jsme v minulosti neudělali, co jsme mohli pro své děti a mládež, čiňme nyní pokání a vykupujme čas. Pán říká: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát zbarvený, jako sníh zbělejí, budou-li červení jako šarlat, ^{6T 150} jako vlna budou. Budete-li ochotní a poslušní, dobré věci země jísti budete. Pakli se budete vzpouzet a budete zpurní, od meče sežráni budete.” (Iz 1,18-20) Ať nám stále zní poselství: ”Jděte vpřed”. Měnící se okolnosti v našem světě vyžadují zvláštní, přiměřené úsilí. Pán potřebuje muže duchovně bystré a prozíravé, kteří přijímají svěží mannu z nebe. Duch svatý působí na srdce takových lidí a Boží slovo osvěcuje mysl a zjevuje jim víc pravé moudrosti, než kdykoliv předtím.

°°°°

Výchova daná mladým lidem formuje celou společenskou stavbu. Všude na zemi upadá lidská společnost do nepořádku a potřebuje důkladné přebudování. Mnozí se domnívají, že ulehčení na poli výchovy, lepší připravenost učitelů a metody přiměřené době, uvedou všechno opět do pořádku. Předstírají, že věří slovu Písma a přijímají je, přece však dávají Božímu slovu jen podřadné postavení na rozsáhlém poli výchovy. Co by mělo stát na prvním místě je, podřízeno lidským myšlenkám.

Je to tak snadné přijímat světské plány, učební metody a zvyky a neuvažovat o době v níž žijeme a vůči veliké práci, jež musí být vykonána se chovat tak, jako lidé za dnů Noe. Je tu neustálé nebezpečí, že naši vychovatelé nastoupí tutéž cestu, jako Židé, to znamená, že se přizpůsobí zvykům, počínání a ústnímu podání, jež nejsou od Boha. Někteří houževnatě a vytrvale lpí na starých zvycích. Mají zálibu v různých studiích, jež nejsou důležité, jakoby jejich spasení na těchto věcech záviselo. Tím se odvracejí od zvláštního díla Božího a dávají žákům nedostatečnou ^{6T 151} a nesprávnou výchovu. Od jasného „Takto praví Hospodin”, jež zahrnuje hodnoty věčnosti, se jejich myšlenky obracejí k lidským teoriím a lidskému učení. Nekonečná, věčná pravda, zjevení Boží se objasňuje ve světle lidských výkladů, ačkoliv jen síla Ducha svatého může vykládat duchovní věci. Lidská moudrost je bláznovství, nedostává se jí Boží věčné perspektivy.

°°°°

Reformátoři nejsou ničitelé. Nikdy nebudou dychtit po záhubě lidí, kteří nesouhlasí s jejich plány nebo je chtějí usměrnit. Reformátoři musí kráčet vpředu, nesmějí couvnout. Musí být rozhodní, pevní, odhodlaní a vytrvalí, ale jejich pevnost se nesmí zvrhnout v panovačnost. Bůh chce, aby všichni, kteří Mu slouží, byli pevní v zásadách, přitom však tiší a pokorní srdcem, jako byl Kristus. Budou-li přebývat v Kristu, mohou vykonat dílo, jež by vykonal On na jejich místě. Neotesané, odsuzující chování na poli reformy dnes není žádoucí. Každá sobecká metoda v Boží službě je Bohu ohavností.

°°°°

Satan pracuje, aby Kristovu modlitbu znehodnotil. Ustavičně se snaží vzbudit zatrpklost a neshodu, neboť tam, kde je jednota, je také síla a jednomyslnost, kterou žádná moc nemůže zmařit. Všichni, kdo chtějí jakkoliv podkopávat, zarmucovat a znechucovat kohokoliv z Božího lidu a pomáhat nepříteli Božímu svými zvrácenými představami a povahovými sklony, pracují přímo proti Kristově modlitbě.