„Tedy vzdělají pustiny starodávní, pouště staré spraví, a obnoví města zpuštěná, pustá po mnohé národy.” „I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení.” (Iz 61,4; 58,12) Tato Bohem vnuknutá slova poukazují věřícím přítomné pravdy na práci, která by se měla nyní udělat ve výchově našich dětí a mladých lidí. Když se pro tyto poslední dny začala hlásat pravda v prvním, druhém a třetím andělském poselství, obdrželi jsme návod, jak nově upravit výchovu našich dětí, ale potřebovali jsme mnoho času, abychom pochopili, které změny by to měly být.

Naše dílo je dílo reformační. Je Boží vůlí, aby se kvalitní prací v naší výchově obrátila pozornost lidí na poslední veliké úsilí o záchranu ztracených. Na našich školách nesmí klesnout úroveň výchovy. Musí se neustále zvedat nad stav, kterého dosáhla nyní a nesmí se omezit jen na znalosti a vzdělání. Studium jen podle učebnic nemůže dát žákům potřebnou kázeň a také neskýtá pravou moudrost. Úkolem našich škol je to, aby se staly místem, kde by se mladší členové ^{6T 127} rodiny Boží mohli patřičně vzdělat podle Božích plánů pro růst a rozvoj.

Satan použil lstivých cest, aby své plány a zásady smísil s výchovným systémem, aby takovým způsobem postavil baštu do myslí dětí a mladistvých. Úlohou pravého vychovatele je zmařit úklady zlého. Stojíme ve slavném a svatém svazku s Bohem a máme své děti vychovat pro Něho a nikoliv pro svět. Učit je, aby nepodávaly svou ruku světu, ale milovaly Boha, bály se Ho a zachovávaly jeho přikázání. Měly by žít pod vlivem myšlenky, že byly zformovány dle obrazu Stvořitele a že Kristus je vzor, podle něhož se mají utvářet. Té výchově, která dává znalosti o vykoupení a činí život a povahu podobnými Bohu, bychom měli věnovat svou nejvážnější pozornost. Láska k Bohu a čistota duše jsou jako zlaté nitky vetkány do života a jsou skutečnými hodnotami. Vysoký cíl, kterého můžeme dosáhnout takovým způsobem, nebyl plně pochopen.

Pro splnění tohoto díla musíme položit širokou základ. Musíme stanovit cíl a výchovu zařídit tak, aby žáci konali vše podle biblických zásad. Na všechno křivé, všechno, co se odchyluje od rovné čáry, se má jasně ukázat a vyhýbat se tomu, neboť to je hřích, který nesmí dále trvat. Je důležité, aby každý učitel miloval a dbal na zdravé zásady a učení, jež jsou světlem, které má svítit na cestu všech žáků.

Třetí andělské poselství na našich školách

V knize Zjevení čteme o zvláštní službě, kterou Bůh chce vykonat svým lidem v posledních dnech. On zjevil svůj zákon a ukázal nám pravdu pro tuto dobu. ^{6T 128} Tato pravda se neustále rozvíjí a Bůh chce, abychom byli moudří, abychom dovedli rozeznávat mezi právem a neprávem, mezi spravedlností a nespravedlností.

Třetí andělské poselství - veliká zkušební pravda pro tuto dobu - má být vyučována ve všech našich ústavech. Bůh chce, aby se jimi vydávalo zvláštní varování aby na svět svítily jasné paprsky světla. Čas je krátký. Nebezpečí posledních dnů na nás doléhají a my bychom měli bdít a modlit se, studovat učení, jež nám bylo dáno z knih Daniele a Zjevení a všímat si jich.

Když byl Jan vypovězen ze středu těch, které miloval, na osamělý Patmos, Kristus věděl, kde najde svého věrného svědka. Jan řekl: „Já Jan i bratr váš i spolupracovník v soužení i v království i v trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově, který se jmenuje Patmos, pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. A byl jsem u vytržení ducha v den Páně i uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby.” (Zj 1,9-10) Den Páně je sedmý den, sobota stvoření. Ten den Bůh požehnal a posvětil, Kristus poslal „skrze anděla svého služebníku svému Janovi” poznání toho, co se brzy musí stát před ukončením světových dějin a chce, abychom tomu věnovali pozornost. Ne nadarmo říká: ”Blahoslavený, kdo čte i ti, kteříž slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho, což napsáno jest v něm, neboť čas blízko jest.” (Zj 1,1-3) Takto bychom měli trpělivě vychovávat. Ať je naše naučení přiměřené době, v níž žijeme a ať naše náboženské poučování odpovídá poselství, které sesílá Pán.

Budeme se muset ukázat před vrchností, abychom se zodpovídali za svou věrnost zákonu Božímu a vysvětlili důvody naší víry. Mládež by to měla konečně pochopit. ^{6T 129} Ona má znát věci, které se stanou před ukončením světových dějin a týkají se naší věčné blaženosti. Učitelé a žáci by těmto věcem měli věnovat více pozornosti. Toto poznání by se mělo šířit slovem i písemně. Bude v pravý čas potravou nejen mladým, ale i dospělým lidem.

Žijeme v závěrečných scénách této nebezpečné doby. Pán předvídal, že bude velká nevěra ohledně Jeho příchodu a opětovně ve svém Slově varovně připomínal, že tato událost přijde neočekávaně. Ten velký den přijde jako „osidlo na všechny, kteříž přebývají na tváři vší země. (Luk 21,35) Jsou tu však dvě třídy. Jedné apoštol adresuje tato povzbudivá slova: „Vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil.” (1Tes 5,4) Při ženichově příchodu budou někteří připraveni a půjdou s Ním na svatbu. Jak převzácná myšlenka pro ty, kteří bděle očekávají na jeho zjevení. Kristus „miloval církev a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil a očistil obmytím vody skrze slovo, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky nebo cokoliv takového, ale aby byla svatá a bez úhony.” (Ef 5,25-27) Ti, které Bůh miluje, se těší z Jeho přízně, protože jsou mu milí.

Má se ukončit veliké, nádherné dílo - vyvedení ze světa lidu, který má povahu podobnou Kristu a který bude schopný obstát v den Hospodinův. Dokud plujeme v proudu světa, nepotřebujeme ani veslo, ani kormidlo. Teprve když se proti němu vzpíráme, začínají naše potíže. Satan bude zavádět všemožné bludné učení, aby překroutil pravdu. Práce bude jen těžko pokračovat, neboť od pádu Adamova ^{6T 130} patří hřích k povaze světa. Kristus je však v poli, Duch svatý působí. Boží pomocníci pomáhají lidem vytvářet povahu podle dokonalého vzoru a člověk má pracovat tam, kde Bůh. Budeme jako lid konat toto dílo nám svěřené? Budeme pečlivě dbát na všechno to světlo, které nám bylo dáno, maje ustavičně na zřeteli jediný cíl: připravit žáky pro království Boží? Jestliže jdeme skrze víru vpřed krok za krokem správným směrem, následujeme toho velikého Vůdce, světlo bude zářit po celé naší cestě a okolnosti nám samy odstraní těžkosti. Souhlas Boží vůle dává naději a sloužící andělé budou spolupracovat s námi, přinášet světlo a milost, odvahu a radost.

Proto neztrácejme čas a neprodlévejme u mnohých věcí, jež jsou vedlejší a nemají význam pro přítomné potřeby lidu. Neztrácejme čas oslavováním lidí, kteří neznají pravdu, „neboť čas blízko jest.” Nyní nemáme čas na přecpávání lidí učením, které se lidově jmenuje „vyšší vzdělání.” Čas, který není využit k tomu, aby se duše učinila podobnou Kristu, je pro věčnost ztracen. To si ale nemůžeme dovolit, protože každý okamžik má cenu věčnosti. Nyní, kdy začíná veliké dílo vyšetřování žijících, nesmíme dovolit neposvěcené ctižádosti, aby uchvátila naše srdce a my bychom zanedbali výchovu, která je potřebná, abychom se mohli potkat s nesnázemi v těchto nebezpečných dnech.

Každopádně se musíme vážně rozhodnout, zda přijmeme znamení šelmy a její obraz, nebo pečeť živého Boha. Co může mít nyní, když jsme na hranici věčného světa, pro nás tak velkou cenu, jako být nalezeni nebeskému Bohu oddaní a věrní? Čeho bychom si měli cenit víc, než Jeho pravdy a zákona? Jakou výchovu mohou obdržet žáci v našich školách, ^{6T 131} která je tak nutná jako poznání toho, „Co praví Písmo”?

Víme, že je mnoho škol, na nichž je možné získat vědecké vzdělání, ale my si přejeme ještě něco víc. Vědou pravé výchovy je pravda, jež má být duši tak hluboce vtisknuta, aby se nedala vymazat bludem, kterého je všude hodně. Poselství třetího anděla je pravda, světlo a síla a mělo by být úkolem našich škol, sborů a kazatelů je prezentovat tak, aby správně působilo na srdce. Kdo je vychovatelem, měl by stále více oceňovat význam Boží vůle odhalené v Danielovi a ve Zjevení.

Studium Bible

Velké obtíže, jež pociťujeme v této době, vyžadují neustálou výchovu ve slově Božím. To je přítomná pravda. Po celém světě by měla nastat reforma studia Bible, poněvadž jejího učení je nyní potřeba víc, než kdykoliv předtím. Zatímco tato reforma pokračuje, bude se konat veliké dílo, neboť Bůh prohlásil, že Jeho slovo se nemá vrátit prázdné. Správně poznat Boha a Ježíše Krista kterého poslal, je nejvyšší výchovou; ona svou podivuhodnou jasností přikryje zemi jako voda moře.

Potřebujeme studium Bible hlavně na školách. Žáci by měli být zakořeněni v božské pravdě. Jejich pozornost by se měla obracet ne na tvrzení lidí, ale na Slovo Boží. Ze všech jiných knih musí být předmětem našeho studia především Bible - veliká učebnice, základ veškeré výchovy. Naše děti mají být vychovávány v pravdách, které jsou v ní obsaženy, bez ohledu na dřívější zvyky a návyky. ^{6T 132} Probíhá-li to, pak učitelé a žáci najdou ten skrytý poklad - vyšší vzdělání.

Biblické zásady nám mají být vůdcem v denním životě. Kristův kříž má být tématem lekcí, jimž se učíme a které v praxi musíme uskutečňovat. Kristus se musí vnášet do všeho studia, abychom do sebe přijali poznání Boha a mohli Ho představovat svou povahou. Jeho sláva má být naším studiem nyní i na věčnosti. Slovo Boží, jež mluví Kristus ve Starém i Novém zákoně, je chléb z nebe, ale mnohé, co se nazývá vědou, je lidský vynález, falšovaný pokrm; není to ta pravá manna.

Ve Slově Božím se nachází pravda, o které nelze pochybovat, ani ji obsáhnout, moudrost, jež má svůj původ v nekonečném. Ale mnohé z toho, co Bůh zjevuje ve svém Slovu je člověku temné, protože klenoty pravdy jsou pochovány pod haraburdím lidské moudrosti a tradice. Mnohým zůstanou skryty poklady slova, protože tyto poklady nehledají s opravdovou vytrvalostí, až by pochopili to zlaté pravidlo. Slovo se musí zkoumat, aby se očistili a připravili ti, kteří se mají stát členy královské rodiny a dítkami nebeského krále.

Studium Božího slova by mělo nahradit studium těch knih, které vedly k mysticismu a odvracely mysl od pravdy. Budou-li živé zásady Slova Božího vetkány do našeho života, stanou se naší mocnou ochranou ve zkouškách a v pokušeních, neboť její božské poučení je tou jedinou cestou k úspěchu. Jelikož zkouška přijde na každou duši, nastane i odpadnutí. Někteří se ukáží jako zrádci, budou tvrdohlaví, pyšní a domýšliví, odvrátí se od pravdy a ve víře ztroskotají. Proč? Protože nežili „každým slovem vycházejícím z úst Božích”. Nekopali dost hluboko a nepoložili bezpečně svůj základ. 6T 133 Jsou-li jim vyvolenými posly Božími přinesena slova Páně, reptají a myslí, že cesta je příliš těžká. V šesté kapitole evangelia Janova čteme o některých, kteří byli pokládáni za Ježíšovy učedníky, kteří se ale rozzlobili, když se jim dostalo čisté pravdy a dále s Ježíšem nechodili. Stejným způsobem se i nyní odvracejí od Krista povrchní žáci.

Kdo byl obrácen k Bohu, je povolán k tomu, aby použitím svých darů rostl v síle k práci. Každá ratolest živého kmene vinného, jež neroste, bude odřezána a jako odpad odhozena. V čem je tedy zvláštnost výchovy, kterou poskytujeme na našich školách? Má být v souladu s moudrostí tohoto světa nebo s onou moudrostí, jež přichází shůry? Učiní zadost naši učitelé požadavkům své odpovědnosti v této věci a budou usilovat, aby slovo Boží zaujalo širší prostor ve vyučování?

Školení pracovníků

Velkým úkolem našich škol je výchova zdatných lidí pro spolupráci v našich ústavech a různých oblastech práce evangelia. Všude se má lidem otevřít bible. Přišel čas, důležitý čas, v němž se otvírá světu Písmo prostřednictvím Božích poslů. Pravda, kterou obsahuje trojandělské poselství, musí být hlásána každému národu, každému pokolení, jazyku a všemu lidu. Ona musí osvítit tmu každého světadílu a také dospět k ostrovům moře. Žádné lidské názory nesmí tuto práci zadržovat. Aby se to uskutečnilo, je třeba vytříbených a posvěcených darů - potřebujeme lidi, kteří v tichosti Kristově mohou konat vynikající práci, protože jejich „já” je ukryto v Kristu. Nováčci nemohou ukazovat skrytý poklad tak, 6T 134 aby obohatili duše duchovními dary. „Rozuměj co pravím a dej tobě Pán ve všem rozum... Pilně se snažuj, aby ses před Bohem postavil jako milý dělník, za nějž by se nebylo proč styděti, který by správně slovo pravdy rozděloval.” (2Tim 2,7.15) Tento příkaz Timoteovi se má stát výchovným činitelem v každé rodině a škole.

Všichni zaměstnanci našich ústavů, nejen našich škol, ale i našich nemocnic a nakladatelství, jsou povoláni, aby muže, ženy a mládež vychovávali ve spolupráci s Bohem na spolupracovníky Boží. Žáci by měli být poučeni, aby pracovali tak rozumně jako Kristus, měli by svým druhům ukázat ušlechtilý a vznešený křesťanský charakter. Kdo má mladé lidi vzdělat pro některou oblast našeho díla, musí mít hluboký cit pro cenu duší. Nejsou-li zcela naplněni Duchem svatým, bude zlý nepřítel bdít, aby způsobil pohoršení. Vychovatel by měl být dost moudrým, aby pochopil, že věrnost a přívětivost získávají duše, ale nevrlá povaha nikdy. Svévolnost ve slově a skutku podněcuje nejhorší vášně lidského srdce. Když se muži a ženy, kteří chtějí být dobrými křesťany nikdy nenaučili odkládat své chyby a dětinské rozmary, jak mohou očekávat, že budou ctěni a váženi?

Jak pečliví bychom měli být při volbě dobrých učitelů, kteří by byli věrni nejen ve svém povolání, ale měli také správnou povahu. Nejsou-li spolehliví, je třeba je propustit. Bůh bude každý ústav činit zodpovědným za to, když opomene dohlédnout na vlídnost a lásku. Nikdy nesmíme zapomenout, že Kristus vzal ústavy do své ochrany.

Nejnadanější kazatelé by měli být zaměstnáni na našich školách jako bibličtí učitelé. 6T 135 Kdo byl pro tuto práci vybrán, musí důkladně zkoumat Písmo a mít hlubokou křesťanskou zkušenost. Jejich služné by se mělo vyplácet z desátků. Bůh chce, aby všechny naše ústavy byly nástroji k výchově a rozvoji pracovníků, kteří mohou být vysíláni jako dobří a schopní misionáři, aby pracovali pro Mistra. To se však ztrácí ze zřetele. V této práci jsme pozadu a Pán žádá, abychom zde prokázali větší horlivost než dosud. On nás povolal ze světa, abychom byli svědky pravdy a všude u nás by měli být školeni mladí muži a ženy pro prospěšné a vlivné postavení.

Je naléhavá potřeba pracovníků v evangelijní práci. Je třeba mladých lidí pro tuto službu. Bůh je k ní vyzývá. Jejich výchova na našich školách je základem, neměla by být zanedbávána anebo považována za druhořadou. Je nesprávné, když učitelé, mladí lidé, kteří by byli schopni vykonávat přijatelnou práci v kazatelském úřadě, nemají odvahu, když se jim nabízí jiná činnost. Kdo tomu brání, aby se mládež připravovala na tuto práci, pracuje proti plánu Božímu a bude se muset zodpovídat za své jednání. Mezi námi je více schopných lidí, než svět v průměru vykazuje. Kdyby se jejich schopnosti prospěšně použilo, pak bychom měli dvacet kazatelů tam, kde je nyní jen jeden.

Mladí lidé, kteří chtějí nastoupit do kazatelského úřadu, by neměli mnoho let prožít výhradně tak, aby nabyli nějakého vzdělání. Učitelé by měli chápat situaci, přizpůsobit vyučování potřebám této třídy a poskytnout mladým lidem krátké a přece obsažné studium oborů, jež jsou nejvíce potřebné a uschopní je pro jejich práci. 6T 136 Ale tento plán není dodržován. Vzdělání mladých lidí pro kazatelský úřad bylo věnováno málo pozornosti. Již nemáme mnoho let k práci. Učitelé by měli být naplněni Duchem svatým a pracovat ve shodě s Jeho vůlí, namísto toho, aby uskutečňovali své vlastní plány. Každým rokem ztrácíme mnoho, protože nedbáme rady Pána na tomto poli.

Na našich školách by misijně pracující sestry ošetřovatelky měly být vyučovány znamenitými lékaři. Součástí jejich vzdělání by mělo být učivo o tom, jak čelit nemoci a jaká je hodnota přirozených léčebných prostředků. Tato práce je neobyčejně potřebná. Velká i malá města jsou zaplavena hříchy a mravní zkažeností, avšak v každé Sodomě je i Lot. Jed hříchu působí v srdcích lidí, Bůh proto volá po reformátorech, kteří hájí zákony, jenž On vydal, aby ovládly tělo. Zároveň by měli udržovat vysokou duchovní úroveň a vzdělání srdce, aby veliký Lékař pracoval spolu s pomáhajícími lidmi a mohl vykonávat milostivé dílo ve zmírňování utrpení.

Vůlí Boží je, aby naše školy poskytovaly mládeži takovou výchovu, která ji připravuje na vyučování v některém oddělení sobotní školy, nebo k plnění povinností v některém jiném okruhu působení. My bychom se viděli v docela jiném stavu, kdyby se posvěcení mladí lidé věnovali službě v sobotní škole a kdyby usilovali vychovat nejprve sami sebe a potom poučovali jiné tím nejlepším vyučovacím způsobem, jehož se musí použít, aby se duše připoutávaly ke Kristu. Tento způsob práce přináší zisk.

Misijní učitelé

Učitelé by měli být pro misijní práci vzděláni. Misionářům se všude otevírají dveře 6T 137 a je sotva možné odpovědět na volání po misionářích ze dvou nebo tří zemí. Kromě výchovy těch, kteří by měli být vysláni jako misionáři ze starších sdružení, také v různých částech světa jsou lidé, kteří se školí, aby působili mezi svými krajany a sousedy. Je pro ně lepší a jistější, když se jim dostane výchovy v tom poli, ve kterém mají pracovat. Ani pro pracovníka, ani k prospěchu díla není nejlepší, že obdrží vzdělání ve vzdálených zemích. Pán učinil všechna možná opatření, jak čelit těmto nesnázím. Uvědomí-li si sbory svou odpovědnost, pak poznají jak musí jednat v každém jednotlivém případě.

Aby se odstranil nedostatek pracovníků, mají být dle vůle Boží zřízeny v různých zemích místa pro výchovu, kde by se nadaní žáci vyučovali v praktických odvětvích vědění a v biblické pravdě. Když tito lidé spolupracují, razí dílo přítomné pravdy v mnoha polích. Probouzejí mezi nevěřícími účast a napomáhají vysvobodit lidi z otroctví hříchu. Posílejte nejlepší učitele do různých zemí, kde jsou zřízeny školy, aby výchovné práci pomáhali vpřed.

Je možné soustředit mnoho výchovných pomůcek na jedno místo. Avšak mnohem větším požehnáním by byly menší školy zřizovány podle plánu prorockých škol. Prostředky, které byly věnovány na rozšíření školy v Battle Creeku pro vybavení kazatelského učiliště, by byly lépe použity při budování škol na americkém venkově a v zahraničí. V Battle Creeku nebylo nutné stavět další budovy, potřebných pomůcek pro stávající počet žáků bylo dost. Nebylo nejlepší, aby tolik studentů navštěvovalo tuto školu, 6T 138 neboť měla předpoklady pro jistý počet. Kazatelské ústavy mohly být v již vybudovaných stavbách a peníze použité pro rozšíření ústavu mohly být investovány do vybudování škol na jiných místech.

Nové budovy v Battle Creeku jen povzbuzují rodiny, aby se sem nastěhovaly v zájmu vzdělání svých dětí. Mnohem větším požehnáním by však pro všechny zájemce bylo, kdyby byli vychováváni na některém jiném místě a v menším počtu. Hromadění lidu v Battle Creeku je chybou těch, kteří jsou na vedoucích místech jako i těch, kteří se sem přestěhovali. Pro misijní účely máme lepší pole než je Battle Creek, a přece vedoucí bratři plánovali mít právě tam všechno neúplnější a všechno toto napovídá lidu: „Přijďte do Battle Creeku, nastěhujte sem své rodiny a tu vzdělávejte své děti.”

Kdyby některé z našich výchovných středisek byly rozděleny na menší a školy zřízeny na různých místech, pak bychom dosáhli větší pokrok v tělesném, duševním i mravním vzdělání. Pán neřekl, že má být méně budov, nýbrž že tyto budovy nemají být soustředěny na jednom místě. Veliké množství prostředků investovaných na několik míst by se mělo použít k získání pomůcek pro širší pole, kde by studovalo mnohem více žáků.

Nadešel čas, abychom prapor pravdy pozvedli na mnoha místech a vzbudili zájem a rozšířili misijní pole na celý svět. Mnohem více lidí by mělo být upozorněno na poselství pravdy. V tomto směru lze udělat více než dosud. 6T 139 Zatímco jsou sbory zodpovědné za své svítící a hořící lampy, posvěcení mladí lidé musí být vzděláni ve svých vlastních zemích v zájmu rozšíření tohoto díla. Měli bychom zřídit školy, ne snad natolik vybavené, jako jsou školy v Battle Creeku a College View, ale mnohem prostší, se skromnějšími budovami a učiteli, kteří se budou řídit zásadami prorockých škol. Místo soustřeďování světla na jedno místo, kde si ho mnozí necení a nezužitkují co se jim podává, by mělo být světlo rozneseno do mnoha míst země. Půjdou-li posvěcení, bohabojní, uvážlivě a prakticky smýšlející učitelé do misijních polí a budou-li pokorně pracovat a dávat to, co sami přijali, Bůh obdaří svým svatým Duchem mnohé, kteří jsou bez Jeho milosti.

Předpoklady úspěchu

V reformním úsilí by měli učitelé a žáci spolupracovat a každý by se měl snažit o to nejlepší v zájmu takových škol, jaké chce mít Bůh. Jednota v činnosti je nutná pro úspěch. Armáda na bitevním poli by byla zmatena a poražena, kdyby se jednotliví vojáci řídili vlastními nápady namísto souladného postupu pod vedením zkušeného generála. Kristovi vojáci musí pracovat také v souladu. Několik obrácených duší, sjednocených jedním cílem pod jediným vedením, dosáhne vítězství v každém předsevzetí.

Nejednota mezi těmi, kteří tvrdí, že věří pravdě, přesvědčí svět o tom, že tito lidé nemohou být z Boha, neboť pracují jeden proti druhému. Jsme-li jedno s Kristem, pak budeme vzájemně jednotní. Ti, kteří s Kristem spojeni nejsou, půjdou vždy nesprávným směrem. Mají povahu, která patří tělesné přirozenosti člověka a ta pod tou nejmenší záminkou vášně 6T 140 probouzí další vášně. To vede k nedorozumění a ve výborech při poradách i veřejných shromážděních je slyšet zvýšený hlas oponující reformním metodám.

Poslušnost každého Božího slova je další podmínkou úspěchu. Vítězství nejsou získána ceremoniemi nebo okázalostí, nýbrž prostou poslušností nejvyššímu Generálovi, Hospodinu, Bohu nebes. Kdo důvěřuje tomuto Vůdci, nikdy nepozná porážku. Porážka přichází, když jsme závislí na lidských metodách a vynálezech, je-li Boží vůle stavěna na druhé místo. Poslušnosti učil Velitel ohromné zástupy vojsk izraelských, poslušnosti v tom, v čem oni nechtěli vidět žádný úspěch. Budeme-li poslouchat hlasu svého Velitele - Krista, pak povedeme svůj boj tak, že to překvapí i největší mocnosti světa.

Jsme Kristovými vojíny a od těch, kteří se nechávají naverbovat do Jeho armády se očekává, že budou konat těžkou práci, jež krajně vyčerpá jejich síly. Nesmíme zapomenout, že voják počítá s útočným bojem, vytrvalostí a výdrží. Pro Krista máme tyto boje vydržet. Nemáme se pouštět do zdánlivých bojů. Bojovat máme s těmi nejmocnějšími nepřáteli, neboť „není naše bojování proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.” (Ef 6,12) Svou sílu máme čerpat tam, kde první učedníci: „Ti všichni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě. A naplněni jsou všichni Duchem svatým a mluvili slovo Boží směle a svobodně. Toho pak množstvo věřících bylo jedno srdce a jedna duše.” (Sk 1,14; 4,31-32)