^{6T 152} Práce, která se dělá na našich školách nemá být shodná s prací na vyšších ústavech a seminářích tohoto světa. Ve výchovné práci nemá vědecké vzdělání zaujímat podřadné místo, ale za prvořadé se musí považovat to vědění, které činí lidi schopnými, aby ve veliký den zkoušky, měli před Bohem jisté místo. Naše školy se musí spíše podobat školám prorockým. Měly by být místem výchovy, v němž jsou žáci podřízeni kázni Kristově a vyučováni velikým Učitelem. Měly by být rodinnými školami, na nichž se každému žáku dostává zvláštní pomoci od učitelů, jako ji dostávají členové rodiny doma. Má se tam pěstovat něžnost, soucit, svornost, láska. Nesobečtí, zbožní a věrní učitelé, kteří jsou plni Boží lásky, se mají láskyplně starat o zdraví a štěstí svých žáků. Jejich cílem by měla být podpora žáků v každém důležitém vědním oboru.

Pro naše školy by se měli vybírat moudří učitelé, kteří se cítí Bohu odpovědni za to, aby do myslí vštípili potřebu poznání Krista jako osobního spasitele. Ať se uplatňuje jejich zvláštní péče o záchranu žáků od nejnižší po nejvyšší třídu. Ať se snaží usměrnit jejich nohy na správnou cestu. Ať se s plným soucitem dívají na ty, kteří byli špatně vychovaní v dětství a ať se pokoušejí odstranit chyby, jež by zdeformovaly jejich charakter, kdyby se nechaly být. Nemůže vyučovat nikdo, kdo se tomu předem neučil ve škole Kristově.

Kdo vyučuje na našich školách, měl by mít těsné spojení s Bohem, ^{6T 153} měl by důkladně chápat Jeho slovo, měl by mít božskou moudrost a znalosti pro výchovu mládeže k užitečné službě v tomto životě i na věčnosti. Měli by to být muži a ženy, kteří pravdu nejen znají, ale i prožívají. „Psáno jest” ať se projevuje v jejich slovech a v jejich životech. Svým konáním by měli učit jednoduchosti a správným návykům ve všech oblastech. Nikdo, kdo nemá zkušenosti v poslušnosti slova Božího, by neměl na našich školách působit jako vychovatel.

Správcové škol a učitelé potřebují prožít křest Duchem svatým. Opravdová modlitba kajících duší dospěje k Božímu trůnu a Bůh odpoví na tyto modlitby, když se ho vírou pevně uchopíme. Naše já ať je jedno s Kristem, jako Kristus je jedno s Bohem. Pak se projeví taková moc, která obměkčí srdce a podrobí si je. Kristus učil úplně jinak, než jsou obvyklé vyučovací metody. My bychom měli způsob jeho vyučování napodobit.

Učit znamená víc, než si mnozí myslí. Vyžaduje to velkou moudrost učinit pravdu snadno pochopitelnou. Každý učitel by se proto měl snažit důkladně chápat duchovní pravdy. Tuto znalost však nemůže získat, dokud důkladně nečte Slovo Boží. Pokud chce své síly a schopnosti umocnit, musí denně pilně studovat, musí přijmout Slovo, osvojit si je a pracovat podle Kristových směrnic. Nitro toho, kdo se živí chlebem života, bude mít každou svou schopnost oživovánu Duchem Božím. To je pokrm, který zůstává až do věčného života.

Učitelé, kteří se chtějí učit od velikého Učitele, si budou uvědomovat pomoc Boží, ^{6T 154} jak to činil Daniel a jeho druhové. Musí tíhnout vzhůru a nesetrvávat v přízemí. Ke každé pravé výchově se musí přidat křesťanská zkušenost. „I vy, jako kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.” (1Pt 2,5) Učitelé a žáci by měli pamatovat na toto napomenutí a snažit se, aby náleželi k těm, kteří hojnou milostí dospěli k té zkušenosti, kterou musí vykazovat každé dítko Boží dříve, než může postoupit do vyšší třídy. Při každém poučení by měli učitelé sdělovat světlo z trůnu Božího, vždyť přece výchova je Jeho dílo, její účinek se uvidí na věčnosti.

Učitelé by měli vést žáky k přemýšlení, aby pravdu sami jasně pochopili. Pro učitele nestačí jen vysvětlovat, pro žáka nestačí jen věřit, musí se podnítit vlastní zkoumání a žák musí dojít k tomu, aby pravdu reprodukoval vlastními slovy. Musí tím podat důkaz, že její sílu pochopil a použil ji. Neúnavným úsilím by se měly do mysli vštěpovat životně důležité pravdy. Takovým způsobem lze sice postupovat jen pomalu, má to však větší cenu, než když se tak důležité předměty proberou bez potřebného uvážení. Bůh očekává, že Jeho ústavy předstihnou ústavy světa, neboť ony Jej zde mají zastupovat. Muži, kteří jsou spojeni s Bohem, ukazují světu, že kormidlo vede nadlidská bytost.

Naši učitelé potřebují být neustále žáky. Reformátoři musí být sami reformováni a to nejen jejich způsob práce, ale i jejich srdce. Musí být proměněni milostí Boží. Když Nikodém, veliký učitel v Izraeli, přišel k Ježíši, Mistr mu předložil podmínky duchovního života a tak ho učil počátečním důvodům obrácení. Nikodém se tázal: „Jak se to může stát?” „Ty jsi mistr v Izraeli”, odpověděl Kristus, ^{6T 155} „a toho neznáš?” Tato otázka by mohla být položena mnohým, kteří jsou dnes ustanoveni jako učitelé, ale zanedbali pro tuto práci potřebnou přípravu. Přijmeme-li Kristova slova srdcem, pak pro ně budeme mít mnohem větší pochopení a mnohem hlubší duchovní vědění o tom, jaký musí být učedník, upřímný následovník Kristův a vychovatel, kterého Kristus může uznat.

Nedostatky učitelů

Mnozí z našich učitelů musí mnoho zapomenout a mnohému se naučit. Jestliže to neučiní, jestliže se nechtějí důkladně seznámit se Slovem Božím, jestliže se jejich rozum plně nezabývá tím, aby prozkoumal nádherné pravdy života velikého Učitele, budou podporovat právě ty bludy, jež chce Pán vymýtit. Plány a názory, které se nesmějí pěstovat, se pak vštípí do myšlenek a při vší upřímnosti dospějí k falešným a nebezpečným závěrům. Tak je zaseto símě, jež není dobré. Mnohé zvyky a praktiky, jež jsou považovány za podružné, na našich školách nemůžeme zavádět. Pro učitele bude snad těžké vzdát se dlouho hájených myšlenek a učebních metod, ale když se při každém kroku upřímně a pokorně zeptají: „Je to cesta Páně?” a souhlasí s Jeho vedením, pak On je povede na bezpečnou stezku a jejich názory se zkušeností změní.

Učitelé na našich školách musí prozkoumat Písmo, až mu osobně docela porozumí, musí svá srdce otevřít vzácným paprskům světla jež Bůh dává a kráčet v přijatelném světle. Pak jsou vyučováni Bohem a pracují jinak, přednášejí méně teorie a názorů lidí, ^{6T 156} kteří neměli s Bohem nikdy společenství. Pozemské moudrosti si pak cení méně a pociťují velký duševní hlad po moudrosti, jež přichází od Boha.

Na otázku, kterou Kristus položil dvanácti: „Zdali i vy chcete odejít?” Petr odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Slova věčného života máš, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Kristus, Syn Boha živého.” (Jan 6,67-69) Vnesou-li učitelé tato slova do své školní praxe, pak Duch svatý bude přítomen, aby působil na mysl a na srdce.

Dílo učitele

Učitelé mají být Božími spolupracovníky při šíření a zvěstování díla, které je Kristus svým příkladem učil konat. Mají být skutečným světlem světu, protože zvěstují ty ctnosti, které Kristus zjevoval ve své povaze a díle, vlastnosti, které obohatí a okrášlí jejich život jako učedníků Kristových.

Jaká je to slavná, posvátná a významná práce, představovat našemu světu charakter Krista a Jeho Ducha! To je předností každého vedoucího a učitele, který s ním spolupracuje v odvětví výchovy, výcviku a utváření duševního rozvoje mládeže. Všichni by měli mít nadšené, jisté přesvědčení, že skutečně nosí jho Kristovo a mají jeho hřivny.

Toto dílo nebude bez těžkostí; obzvláště, když učitelé budou vidět, že jejich úsilí není oceněno a budou znechuceni. Satan je bude pokoušet, znechucovat, postihovat tělesným utrpením v naději, že je přivede k reptání proti Bohu a zabrání jim chápat Boží dobrotu, milosrdenství a lásku a tu nesmírnou tíži slávy, ^{6T 157} která má být odměnou vítěze. Bůh však vede tyto duše k plnější důvěře v jejich nebeského Otce. Každou chvíli nad nimi bdí a budou-li k Němu volat s vírou a obrátí-li se k Němu ve své bezradnosti, Pán je vyvede z ohně jako očištěné zlato. Pán Ježíš řekl: „Nikdy tě nezanechám, ani tě neopustím.” (Žd 13,5) Bůh může dovolit takové okolnosti, které je přivedou k Pevnosti, že budou s vírou utíkat k Božímu trůnu uprostřed hustých mraků temnosti, neboť tam je přítomen. On je však vždy ochoten vysvobodit všechny, kteří v Něho doufají. Takto získané vítězství bude plnější a jistější, neboť zkoušené, tísněné a zarmoucené dítko Boží může říct: „Byť mne i zabil, což bych v Něho nedoufal?” (Job 13,15) „Byť pak fík nekvetl a nebylo úrody na vinicích, byť pak ovoce olivy pochybilo a rolí nepřinesla užitku a od ovčince odřezován byl dobytek, a nebylo žádného skotu v chlévech, já však v Hospodinu veselit se budu a plésat budu v Bohu spasení svého.” (Abk 3,17-18)

Osobní výzva

Vyzývám učitele v našich výchovných ústavech, aby nezapomínali na náboženskou opravdovost a horlivost. Neobracejte se zpět; nechť je vaším heslem „Vpřed”. Naše školy musí dosáhnout vyšší pracovní úrovně, musíme mít širší rozhled, musí tu být pevnější víra a hlubší zbožnost. Boží slovo musí být kořenem i větvemi vší moudrosti a rozumového vývoje. Když je uchopí Boží moc, zjistí, že poznání Boha znamená mnohem širší pole, než tzv. „pokrokové pracovní metody”. V celém výchovném úsilí by měli pamatovat ^{6T 158} na Kristova slova: „Vy jste světlo světa.” (Mt 5,14) Nic jim pak nebude příliš překážet při výchově misionářů, kteří půjdou a mezi jinými budou šířit získané poznání.

Máme duševní vlohy, všechny pomůcky, abychom věrně splnili své povinnosti; měli bychom být Bohu vděčni, že z Jeho milosti tyto přednosti máme a poznáme také Jeho milost a přítomnou pravdu i povinnost. Jste tedy jako učitelé i nadále zastánci falešné výchovy, kterou jste sami obdrželi? Ztrácíte převzácné příležitosti lépe se obeznámit s Božími plány a metodami? Věříte Božímu slovu? Jste denně moudřejšími, abyste se odevzdali Pánu a dali se použít v Jeho službě? Jste Božími misionáři ochotnými konat Boží vůli? Věříte Písmu a ostříháte, co říká? Věříte, že žijeme v posledních dnech pozemských dějin? Máte také citlivé srdce? Čeká nás veliké dílo. Ve světě máme šířit svaté světlo, které má osvítit všechny národy. Co jako křesťané děláme?

Učitelé, zaujměte správné postavení pravých vychovatelů a slovem a se zájmem uveďte do srdcí svých posluchačů živý proud spásné lásky. Raďte se s nimi dřív, než je jejich mysl zaujata učením. Proste je, aby hledali Krista a Jeho spravedlnost. Ukažte jim změny, které přijdou, bude-li srdce odevzdané Kristu. Obraťte jejich zřetel na Něho a dveře pošetilých přirozených tužeb budou zamčeny a mysl bude připravena pro přijetí Boží pravdy. Mládež musíme poučit, že čas je drahocenný, že je nebezpečné, aby se domnívali, že mohou rozsévat rozpustilost a že při tom nemusí žnout kletbu, neštěstí a zkázu. ^{6T 159} Musíme je učit skromnosti a obdivu dobrých povahových stránek jiných lidí. Musí být vyučeni konat Boží vůli, aby s nebeskými zástupy mohli zpívat novou píseň.

Odložte všechnu sebedůležitost, neboť ta vám při práci nepomůže a přece vás snažně prosím, abyste si vysoce cenili vlastního charakteru, neboť jste koupeni za mzdu. Buďte pečliví, modlete se a buďte opravdoví. Nemyslete si, že smíte mísit obecné se svatým. V minulosti to tak bylo ustavičně, takže duchovní postřeh učitelů byl zastíněn a oni nemohli rozeznat svaté od obecného. Přijímali obecný oheň, vyvyšovali ho, chválili a pěstovali a Pán se od nich v nelibosti odvrátil. Učitelé, nebylo by lepší, kdybyste se plně posvětili Bohu? Chcete ohrozit své duše rozdělenou službou?

Perem i hlasem vzdávejte čest Bohu. Posvěcujte Pána Boha ve svých srdcích a buďte hotovi komukoliv vydat počet z naděje, která je ve vás ve vší pokoře a bázni. Pochopí to učitelé našich škol? Vezmou Boží slovo jako učebnici moudrosti ke spasení? Budou usměrňovat žáky k vyššímu poznání, dávat jim jasnou a jistou představu pravdy, aby ji dovedli zvěstovat jiným? Může se stát, že učení Božího slova má jen nepatrný vliv na mysl a srdce, jestliže však učitel pracuje pod Božím vedením, pak něco z Boží pravdy zasáhne paměť i toho nejnedbalejšího. Duch svatý zavlaží zaseté semeno a ono vzklíčí často třeba po mnohých dnech a přinese ovoce k Boží slávě.

Ten veliký Učitel, který přišel z nebe, nepřikázal učitelům studovat některého z velikých autorů. ^{6T 160} Řekl: „Pojďte ke mně... učte se ode mne... a naleznete odpočinutí dušem svým.” (Mt 11,28-29) Kristus to zaslíbil a budeme-li se od Něho učit, nalezneme odpočinutí. Všechny nebeské poklady mu byly svěřeny, aby je dal těm, kdo budou pilně a vytrvale hledat. Dostali jsme Ho od Pána jako „moudrost od Boha, i spravedlnost i posvěcení i vykoupení.” (1Kor 1,30)

Učitelé musí rozumět, čemu mají vyučovat, jinak nepřipraví žáky pro vyšší stupeň. Musí studovat Kristova naučení a charakter Jeho učení. Musí vidět Jeho oproštěnost od všeho formalismu a tradice, ocenit originalitu, autoritu, duchovnost, něhu, ochotu a praktičnost jeho učení. Ti, kteří studují Boží slovo a vykopávají poklady pravdy, budou sami proniknuti duchem Kristovým a tímto obdivem budou změněni v Jeho podobu. Ti, kteří si cení Slovo, budou učit jako učedníci, kteří seděli u Ježíšových nohou a zvykli si učit se od Něho. Místo toho, aby se do našich škol vnášely knihy obsahující nápady slavných autorů světa, řeknou: „Nepokoušej mne, abych přehlédl toho největšího Autora a nejslavnějšího Učitele, v Němž mám věčný život. On se nikdy nemýlí. On je tím pramenem, z něhož vyvěrá všechna moudrost.” Nechť tedy každý učitel rozsévá símě pravdy mezi žáky. Kristus je tím vzorným učitelem.

°°°°

Slovo věčného Boha je naším průvodcem. Toto Slovo nás činí moudrými ke spasení. Toto slovo má být vždy v našich srdcích a na našich rtech. ^{6T 161} Naší kotvou má být: „Psáno jest”. Ti, kteří mají Boží slovo za svého rádce, uvědomují si slabost lidského srdce a moc milosti Boží schopné podřídit si každou neposvěcenou, nesvatou pohnutku. Jejich srdce je vždy připraveno k modlitbě a jejich strážci jsou svatí andělé. Když nepřítel přichází jako potopa, Duch Hospodinův ho zažene. V srdci je soulad, neboť tu vládnou vzácné mocné vlivy pravdy. Je tu zjevena víra, která působí skrze lásku a očišťuje duše.

Proste, abyste se mohli znovuzrodit. Jako znovuzrození nebudete mít zálibu v porušených cestách vlastních tužeb, ale v Pánu. Budete toužit po tom, žít pod Jeho vládou. Ustavičně se budete snažit dosáhnout vyšší úrovně. Nebuďte jen čtenáři Písma, ale jeho opravdovými studenty, abyste poznali, co Bůh od vás požaduje. Potřebujete poznat z vlastní zkušenosti, co to znamená konat Jeho vůli. Kristus je náš učitel.

Ať každý učitel v našich školách a každý správce v našich ústavech studuje to, co je podstatně důležité pro jejich práci a ať je vždy provází Duch odpuštění, potěšení a naděje.

Nebeští poslové jsou posíláni ke službě pro ty, kteří mají dědičně obdržet spasení a ti budou rozmlouvat s učiteli, nespokojí-li se s vyšlapanou cestou tradice a nebudou-li se bát vystoupit ze stínu světa. Učitelé by měli dbát o to, aby nezavřeli dveře mladých srdcí natolik, aby do nich nemohl vstoupit Pán.