^{6T 294} Ve svém pozvání k večeři evangelia Pán Ježíš vyznačil práci, kterou mají konat sbory na každém místě, na severu, na jihu, na východě i na západě.

Sbory musí mít oči pomazané nebeskou mastí, aby viděly ty přemnohé příležitosti ke službě pro Pána všude kolem nich. Bůh opětovně vyzýval svůj lid, aby šel na cesty a mezi ploty a nutil vejít, aby jeho dům byl plný, a přece přímo u prahu našich dveří jsou rodiny, o něž jsme neprojevili patřičný zájem, abychom je přesvědčili, že nám jde o jejich záchranu. Pán vyzývá, aby se církev pustila právě do této nejbližší práce. Nemáme stát a říkat: „Kdo je můj bližní?” Máme pamatovat, že náš bližní je ten, kdo nejvíce potřebuje náš soucit a pomoc. Naším bližním je každý, kdo je Božím vlastnictvím. Kristus nezná židovskou otázku „kdo je můj bližní”. V něm není žádných územních hranic, žádného povrchního rozdílu ani aristokracie.

Promarněné příležitosti

V našich sborech se ve velké míře neprojevuje duch dobrého Samaritána. Vedle mnohých potřebujících pomoci, církev přešla jako kněz a levita přešli vedle raněného a zbitého cizince, který byl ponechán zemřít u cesty. Právě ti, kteří potřebovali pomoc božského Lékaře, který by ošetřil jejich rány, ^{6T 295} byli ponecháni bez pomoci a bez povšimnutí. Mnozí jednali jako kdyby stačilo poznat, že satan nastavil všechny léčky pro duši a oni mohli jít domů a nedbat o ztracené ovce. Je zřejmé, že ti, kteří projevují takového ducha, nemají účast na božské přirozenosti, nýbrž mají vlastnosti nepřítele Božího.

Někdo musí splnit Kristovo poslání, někdo musí konat dílo, které On začal konat na zemi a tuto přednost dostala církev. Pro tento záměr byla zorganizována. Proč tedy členové církve nepřijali tuto zodpovědnost? Někteří viděli tuto velkou nedbalost; viděli potřeby mnohých trpících a nuzných; poznali v těchto ubohých duších ty, za něž Kristus dal svůj život a jejich srdce bylo podníceno soucitem, každá síla byla probuzena k činnosti. Pustili se do díla organizování těch, kteří chtějí spolupracovat s nimi a přinášet pravdu evangelia mnohým, kteří jsou nyní ve zločinu a nepravosti, aby mohli být vyvedeni ze života ponížení a hříchu. Ti, kteří se pustili do křesťanské pomocné služby, konali to, co žádá Pán a On přijal jejich úsilí. To, co bylo v tomto směru uděláno je to, s čím by každý adventista s. d. měl srdečně souhlasit, podpořit a sám se toho vážně chopit. Zanedbáváním této práce, která je jim na dosah a odmítáním těchto břemen, církev ztrácí velmi mnoho. Kdyby se církev náležitě pustila do této práce, její členové by byli prostředníky záchrany mnohých duší.

Pán se dívá nelibě na církev pro její nedbalost. Mnozí projevovali lásku k pohodlí a k vlastnímu já. Někteří, jež měli příležitost poznat biblickou pravdu, ^{6T 296} nevnesli ji do svatyně své duše. Pán všechny tyto povolá k účtování za hřivny, které mu nevrátili v poctivé, věrné službě. Tito leniví sluhové jsou představeni na svatební večeři bez roucha Kristovy spravedlnosti. Formálně přijali pravdu, ale nežili podle ní. Formálně obřezáni, ve skutečnosti jsou bez obřízky.

Proč nejsme proniknuti Duchem Kristovým? Proč jsme tak málo pohnuti zoufalým hříchem trpícího světa? Uvědomujeme si, jakou přednost jsme dostali, že smíme přidat hvězdu do Kristovy koruny - vysvobodit duši z řetězů, jimiž ji satan spoutal, duši zachráněnou v království Božím. Církev si musí uvědomit svůj závazek nést evangelium přítomné pravdy všemu stvoření. Prosím vás, abyste četli třetí a čtvrtou kapitolu Zachariášovu. Jestliže pochopíme tyto kapitoly, jestliže je přijmeme, vykoná se veliké dílo pro ty, kteří žízní a hladovějí po spravedlnosti, dílo, které pro církev znamená: „Jdi vpřed a vzhůru.”

Důsledky nedbalosti

Kdekoliv je zřízen sbor, všichni členové by se měli aktivně zapojit do misijní práce. Měli by navštívit každou blízkou rodinu a dovědět se o jejím duchovním stavu. Jestliže se vyznávající křesťané pustili do této práce, od té chvíle, kdy jejich jména byla napsána do církevních knih, dnes bychom neměli tak rozsáhlou nevěru, takovou hlubinu nepravosti, tak neslýchanou bezbožnost, jakou vidíme ve světě v dnešní době. Kdyby se každý člen snažil osvítit jiné, tisíce a tisíce by dnes stáli na straně lidu, který ostříhá Boží přikázání.

A nejen ve světě vidíme důsledky 6T 297 nedbalosti církve konat dílo Kristovým způsobem. Touto nedbalostí nastala v církvi taková situace, která zastínila vznešené a svaté zájmy díla Božího. Duch kritiky a trpkosti přišel do církve a duchovní postřeh mnohých byl zastřen. Dílo Kristovo tím utrpělo velikou ztrátu. Nebeské bytosti chtěly spolupracovat s lidmi, my jsme však nepostřehli jejich přítomnost.

Potřeba pokání

Je nejvyšší čas, abychom činili pokání. Všechen lid Boží by se měl zajímat o dobročinné dílo. Srdcem i duší by se měli pustit do jednotného úsilí zvedat a poučovat své spolubližní. Měli by se přiodít svatebním rouchem, které připravil Kristus, aby byli připraveni pracovat na Jeho vinici. Boží milost by neměli přijímat nadarmo. Pokornou, odevzdanou uctivostí by měli pracovat vpravo i vlevo a posvěcovat Bohu celou svoji službu a všechny své schopnosti.

Mezi Božím lidem musí dojít k probuzení. Prozkoumaná má být celá církev. Světský, moudrý člověk, který uvažuje a plánuje a jehož podnik mu je neustále na mysli, by se měl snažit stát se moudrým ve věčných zájmech. Kdyby tolik úsilí vynaložil na nebeský poklad a život věčný jako na pozemský zisk, co by nemohl dokázat!

Nevěrný šafář se neobohatil majetkem svého pána, on ho jen utrácel, místo upřímné, z celého srdce konané práce se oddal lenosti. Byl nevěrný v užívání majetku svého pána. Nevěrný šafáři, což nevidíš, že ztratíš svou duši, nebudeš-li spolupracovat s Bohem ^{6T 298} a co nejlépe nevyužiješ hřivny pro svého Mistra? Dostal jsi rozum, aby ses naučil pracovat. Dostal jsi oči, abys postihl příležitosti dané ti Bohem. Svým uchem máš slyšet Boží přikázání. Tvá kolena se mají sklánět třikrát denně v upřímné modlitbě. Tvé nohy mají běžet cestou Božích přikázání. Myšlení, úsilí, schopnosti, vše by mělo být zapojeno do práce, abys mohl být připraven postoupit do věčné školy a slyšet z úst Toho, který zvítězil nad všemi pokušeními za nás slova: „Kdo zvítězí, dám mu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.” (Zj. 3,21) „Takto praví Hospodin zástupů: Jestliže po cestách svých choditi budeš, a jestliže stráž mou držeti budeš, budeš-li také souditi dům můj a budeš-li ostříhati přikázání mých, dám zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími.” (Zach 3,7) Nebudeš-li spolupracovat s Pánem a neodevzdáš-li se Mu, nebudeš-li mu sloužit, budeš pokládán za nehodného pro jeho čisté nebeské království.

Nedbalost kazatelů

Zatímco jsem byla pověřena poukázat na nebezpečí, které hrozí lékařskému misijnímu odvětví, na nedbalost v jiných odvětvích služby, nijak to neomlouvá ty, kteří jsou zapojeni do zdravotně misijní práce. Ti, kteří neměli porozumění s tímto dílem, by měli velice dbát na to, jak mluví, neboť v tomto ohledu nejsou moudří. Nechť zastávají jakékoliv místo v konferenci, měli by velice dbát na to, aby nevyjadřovali pocity, které nikomu nepomohou. Lhostejnost a opozice, kterou někteří projevili, nikterak nenaznačuje, ^{6T 299} že by jejich slova měly rozsáhlý vliv. Nejsou prozíraví.

Někteří se hrozí a jsou zmateni, když vidí, že zdravotně misijní dílo je nepřiměřené, protože dostává tak mnoho talentů a prostředků, toto dílo daleko přesahuje ostatní pracovní úseky. Oč vlastně jde? Je to snad proto, že představení lékařského zdravotně misijního díla konají příliš mnoho, anebo že představitelé jiných pracovních úseků konají příliš málo? Bylo mi ukázáno, že na mnoha pracovních úsecích jsme nesplnili určené úkoly. Víra, horlivost a energie se náležitě neprojevují v kazatelské službě. Úsilí mnohých je mdlé a bezduché. Je zřejmé, že světlo dané nám Bohem ohledně našich povinností a předností zůstalo bez platnosti. Lidé nahradili Boží plány vlastními. Jsem pověřena říci, že prospěch zdravotního díla je podle Božího příkazu. Tuto práci musíme konat, pravda musí být zvěstována na cestách i mezi ploty. A kazatelé a církevní členové by se měli probudit a vidět potřebu spolupráce s tímto dílem.

Ti, kteří si uvědomili zodpovědnost za křesťanskou pomocnou službu, vážně a neúnavně svědčili svými skutky, že nejsou spokojeni být jen pouhými teoretickými věřícími. Snažili se chodit ve světle. Svou víru uplatnili v životě. Víru spojili se skutky. Konali právě to, co Pán určil a mnoho duší bylo poučeno, přesvědčeno a zachráněno.

Lhostejnost mezi našimi kazateli ohledně zdravotní reformy a zdravotní služby je překvapující. Dokonce i nekřesťané mají větší úctu k tomuto předmětu, než mnozí naši lidé, a předbíhají nás.

Ptám se: Proč jsou někteří kazatelé tak pozadu ve zvěstování vznešené zvěsti střídmosti? ^{6T 300} Moji bratři, dostala jsem příkaz: „Chopte se díla zdravotní reformy, jděte vpřed.” Domníváte-li se, že zdravotně misijní práce dosahuje nepřiměřených rozměrů, vezměte lidi, kteří pracovali na tomto úseku s sebou do pracovního pole, dva tu, dva tam. Přijměte tyto zdravotní pracovníky jako byste přijali Krista a podívejte se, jaké dílo mohou konat. Uvidíte, že jejich náboženská zkušenost není v pozadí. Zkuste, zda tímto způsobem nemůžete přivést mnohé z nebeského životního proudu do sborů. Podívejte se, zda tam není někdo, jež by mohl uchopit tuto výchovu, kterou tak mnozí potřebují a přinášet svědectví. „Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kterouž zamiloval nás, také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, obživil spolu s Kristem, (milostí spaseni jste) a spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši.” (Ef. 2,4-6) Naši velikou potřebou je jednota, dokonalé sjednocení v Božím díle.

Ti, kteří nekážou vidět význam a dosah zdravotně misijního díla by se neměli cítit být povolaní k dohlížení nad kterýmkoliv jejím úsekem. Potřebují vyšší poznání v každém ohledu zdravotní reformy. Potřebují být očištěni, posvěceni a zušlechtěni. Potřebují být zformováni a utvořeni podle Boží podoby. Pak budou vidět, že zdravotně misijní práce je část Božího díla. Důvod, proč tak mnoho členů církve nechápe toto pracovní odvětví spočívá v tom, že nenásledují svého Vůdce krok za krokem sebezapíravě a sebeobětavě. Zdravotně misijní práce je Boží dílo a nese jeho pečeť. A zatímco prostředky nesmějí být pohlceny v tomto jednom odvětví natolik, aby byly překážkou nebo ohrožením práce konané na jiných polích, neměli bychom ho pokládat za bezvýznamné.

Služba kazatelů evangelia je organizace pro ^{6T 301} zvěstování pravdy nemocným i zdravým. Je tu spojena misijně zdravotní práce a služba slovem. Tímto spojeným úsilím jsou dány příležitosti šířit světlo a přinášet evangelium všem třídám a všem společenským vrstvám. Bůh chce, aby se kazatelé a členové církve rozhodně a činně zajímali o zdravotně misijní práci.

Služba evangelia znamená: Přistupovat k lidem tam, kde jsou, ať je jakékoliv jejich postavení nebo situace a pomáhat jim každým možným způsobem. Ti, kdo jsou tělesně nemocní, trpí tím i jejich duše. A když je nemocná, tělo je zasaženo také. Kazatelé by si měli uvědomit, jaký podíl své práci mají věnovat nemocným a postiženým, kdekoliv se příležitost naskytne. Kazatel evangelia má předkládat poselství, které musí být přijato, jestliže má být lid posvěcený a připravený pro příchod Páně. Toto dílo má pojmout všechno, co pojala Kristova služba.

Proč tedy všichni naši kazatelé celým srdcem nespolupracují s těmi, kteří konají zdravotně misijní práci? Proč pečlivě nestudují život Kristův, aby věděli, jak mají pracovat a pak následovat Jeho příkladu? Patří to vám, povolaným služebníkům Kristovým, kteří mají Jeho příklad před sebou, abyste se zastavili a kritizovali dílo, které sám přišel mezi lidem konat? Zdravotně misijní dílo dnes konané mělo být již před lety vykonáno a bylo by vykonáno, kdyby Boží lid byl cele obrácen k pravdě, kdyby studovali Jeho slovo s pokorným srdcem, kdyby uctívali Boha vesmíru a studovali Jeho vůli, místo samolibosti. Kdyby náš lid toto konal, mnoho schopných a vlivných osob by bylo obráceno a spolu s námi by šířili poselství o Kristově brzkém příchodu. ^{6T 302}

Ti, kteří rozumí fyziologii a hygieně, budou mít při své kazatelské práci pomoc, kterou mohou poučit jiné o tom, jak správně, rozumně a moudře zacházet s tělesnými, duševními a mravními schopnostmi. Proto ti, kteří se připravují pro kazatelskou službu, by měli pilně studovat lidský organismus, aby věděli, jak pečovat o tělo nejen pomocí léků, ale z laboratoře přírody. Pán požehná ty, kteří se všemožně snaží zachovat si své zdraví a vést jiné k tomu, aby tělesné zdraví pokládali za tak posvátné, jako zdraví duševní.

Kristovi zástupci, ti, jimž bylo svěřeno živé slovo Boží, mohou být dvojnásobně užiteční, jak pomáhat nemocným. Praktické poznání zdravotní reformy lépe připraví muže a ženy na zvěstování poselství milosrdenství a odplaty světu.

Kazatelé by měli být vychovateli, kteří rozumí a chápou potřeby lidstva. Měli by povzbudit členy sboru, aby získali praktické poznání ve všech odvětvích misijního díla, aby mohli být požehnáním všem třídám lidu. Bystře by měli rozeznat ty, kteří rozumí otázkám duchovního života, kteří mají takt a schopnost bdít a pečovat o duše, za něž musí vydat počet. Měli by jim pomáhat organizovat pracovní síly ve sboru, aby muži, ženy, mládež různých povah, rozličných povolání a postavení se dali do potřebné práce a své Bohem jim dané hřivny použili v nejušlechtilejší službě pro Mistra.

Chceme-li si rozšířit představy o křesťanské dobročinnosti, musíme je uplatnit v práci. Praktickou činností dosáhneme mnohem více, než kázáními. Představy našich kazatelů mají být širší a z opravdové osobní zkušenosti by měli mluvit to, co probudí dřímající síly lidu. ^{6T 303} Každodenním obecenstvím s Bohem by měli obdržet hlubší pohled do svého vlastního života a života jiných a tím rozšířit okruh svého vlivu. V tomto smyslu budou Kristovými spolupracovníky, schopnými poučovat jiné, protože sami jsou nositeli světla.

°°°°

Budou-li církve kopat hlouběji a utvrzovat svůj základ a připoutají-li svou duši k věčné Skále a budou-li se učit milovat především Boha, naučí se milovat své bližní jako sami sebe.

Moc Hospodinova je vyvýšena, když lidské srdce je něžné, citlivé k utrpení druhých a soucitné k jeho utrpení. Boží andělé jsou ochotni spolupracovat s lidskými nástroji ve službě duším. Když Duch svatý působí na naše srdce a mysl, nevyhneme se povinnosti a zodpovědnosti a nepřejdeme na druhou stranu, nechávaje raněnou, bezmocnou duši v jejím utrpení.

°°°°

Rozvažme, jakou cenu Kristus připisuje těm, které vykoupil svou krví; přijímá-li je jako své děti, činí-li je předmětem své nejněžnější péče a v zájmu zabezpečení jejich časných i duchovních potřeb je přivádí do církve, říkaje: „Cokoli učiníte jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně to činíte.“

Toto má být naším heslem: „Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.” Jestliže toto věrně splníme ve svém každodenním životě, uslyšíme požehnání: „Dobře, služebníče dobrý a věrný, …vejdi v radost svého Pána.” Vyplatí se to, vydržet jako křesťan zkoušky a utrpení pro Pána? ^{6T 304}

Očišťování a zušlechťování vlastní duše, hluboká touha po jistotě povolání a vyvolení Božím nás inspiruje opravdovým zájmem o jiné, kteří potřebují pomoc. Táž síla a pečlivé promýšlení, které jsme kdysi vnášeli do světských záležitostí, vložíme nyní do služby Toho, jemuž jsme všechno dlužni. Budeme jednat jako Kristus a využívat každou příležitost v práci pro ty, kteří bez pomoci hynou ve svém ponížení. Pomocnou ruku budeme podávat jiným. Pak se zpěvem, chvalořečením a díkůvzdáním se budeme těšit s Hospodinem a nebeskými anděly, když budeme vidět hříchem nemocné duše pozvednuty a zachráněny. Když budeme vidět svedené a nezdravě přioděné a uzříme je sedět u Ježíšových nohou, jak se od Něho učí. Tímto způsobem přijímáme od Boha a vracíme mu to, co nám důvěřivě svěřil, abychom použili k slávě Jeho jména a Jeho požehnání na nás spočine. Pak ať chudé, znechucené, hříchem nemocné duše ví, že v „zachování jeho přikázání je veliká odměna” a svou vlastní zkušeností ukážeme jiným, že požehnání a služba spolu souvisí.

°°°°

I když byl převzácný čas a hřivny promarněny samolibým pečováním o vlastní já, ruka Hospodinova je stále natažena a chceme-li pracovat na Jeho vinici, šířit Jeho milostivé pozvání ve světě, on přijme tuto naši službu. Pro kolik lidí chcete pracovat, aby dosáhli nebeského odpočinku a abyste slyšeli slova: „Dobře, služebníče dobrý a věrný”? Kolika lidem chcete pomoci dosáhnout korunu slávy, cti a věčného života ? Spasitel vyzývá pracovníky: Půjdete ochotně?