^{6T 305} Kristus řekl: „Když činíš oběd nebo večeři, nezvi přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe a měl bys odplatu. Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých a blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých.” (Lk 4,12-14)

V těchto slovech Kristus dává do protikladu sobecké úsilí k nesobecké službě, kterou zpříkladnil svým životem. Za tuto službu nenabízí žádnou odměnu světského zisku nebo uznání. Říká: „Bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých.” Pak bude výsledek života zřejmý a každý sežne, co zasel.

Každému božímu pracovníku by to mělo být podnětem a povzbuzením. V tomto životě se naše dílo pro Pána zdá být téměř bez ovoce. Naše úsilí konat dobro může být opravdové, vytrvalé a přece snad nebudeme vidět žádné výsledky. Úsilí se nám může zdát ztracené. Spasitel nás však ujišťuje, že naše práce je zaznamenaná v nebesích a budeme odměněni. Apoštol Pavel puzen svatým Duchem píše: „Činíce pak dobře, neoblevujme, nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce.” (Gal 6,9) Žalmista říká: „Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plesáním snášeti bude snopy své.” (Žalm 126,6)

A i když ta konečná odplata bude dána při Kristově příchodu, ^{6T 306} upřímná služba pro Pána přináší odplatu i v tomto životě. Překážky, protivenství a trpké, srdcervoucí znechucení, s tím vším se tu pracovník setká. Snad neuvidí ovoce své námahy, přesto všechno nachází ve své práci požehnanou odměnu. Všichni, kteří se odevzdají Bohu v nesobecké službě pro lidstvo, spolupracují s Pánem vlády. Tato myšlenka vždy, za všech okolností, oslabuje všechnu námahu, utužuje vůli, a rozechvívá ducha. Práce nesobeckého srdce, zušlechtěna vědomím účasti na Kristových utrpeních a Jeho soucitu, pomáhají zvětšit proud jeho radosti a přinést čest a chválu Jeho vyvýšenému jménu.

Ve společenství s Bohem, Kristem a svatými anděly, jsou obklopeni nebeským ovzduším, atmosférou, která přináší zdraví tělu, zdatnost mysli a radost duši.

Všichni, kteří posvěcují tělo, duši i ducha Boží službě, budou ustavičně přijímat nový příliv tělesné, duševní i duchovní moci. Nevyčerpatelné zásoby nebes jsou jim po ruce. Kristus jim udělí dech svého vlastního Ducha, život svého vlastního života. Svatý Duch ze všech sil působí na srdce i mysl.

„Tehdy se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé a zdraví tvé rychle zkvetne… Tehdy volati budeš a Hospodin vyslyší tě, zavoláš a řekne: Teď jsem… Vzejde v temnostech světlo tvé a mrákota tvá bude jako poledne. Nebo povede tě Hospodin ustavičně a nasytí i v náramné sucho duši tvou a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.” (Iz 58,8-11)

Mnohá jsou zaslíbení těm, kteří slouží Jeho trpícím. Říká: „Blahoslavený, ^{6T 307} kdož prozřetelný soud činí o chudém, v den zlý vysvobodí jej Hospodin. Hospodin ho ostřeže a obživí jej, blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho. Hospodin ho na ložci ve mdlobě posílí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.” (Žalm 41,2-4) „Doufej v Hospodina a čiň dobré, přebývej na zemi a živ se spravedlivě.” (Žalm 37,3) „Cti Hospodina ze statku svého a z nejpřednějších věcí všech úrod svých a naplněny budou stodoly tvé hojností a presové tvoji medem oplývati budou.” „ Mnohý rozdává štědře, avšak přibývá mu více, jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.” „Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a on za dobrodiní jeho odplatí jemu.” „Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.” (Př. 3,9-10 11,24 19,17 11,25)

I když ovoce z mnohého jejich úsilí není v tomto životě zřejmé, Boží pracovníci mají Jeho jisté zaslíbení o konečném úspěchu. Kristus, jako Vykupitel světa, se ustavičně potýkal se zdánlivým nezdarem. Zdálo se, jako by konal málo z toho, co pro povznesení a záchranu lidstva vykonat chtěl. Satanské síly ustavičně překážely jeho dílu. On se však nedal znechutit. Vždy měl na zřeteli cíl svého poslání. Věděl, že pravda nakonec zvítězí v boji proti zlu a svým učedníkům řekl: „Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě soužení míti budete, ale doufejte, já jsem přemohl svět.” (Jan 16,33) Život Kristových učedníků má být podobný Jeho životu, má být řadou nepřetržitých vítězství, které možná zde nebudou ani považována za vítězství, ale za takové budou uznána v onen veliký den v budoucnu.

Ti, kteří pracují pro blaho jiných, ^{6T 308} pracují ve spojení s nebeskými anděly. Oni je trvale provázejí svou ustavičnou službou. Andělé světla a moci jsou vždy blízko, aby chránili, potěšovali, uzdravovali, poučovali a povzbuzovali. Dostane se jim té nejvyšší výchovy, nejlepšího vzdělání, nejvznešenější služby, jaké se jen lidem může na tomto světě dostat.

Náš nebeský Otec často povzbuzuje své dítky a posiluje jejich víru tím, že jim dovolí vidět důkaz moci své milosti na srdcích a životě těch, pro něž pracují. „Nejsou zajisté myšlení má, jako myšlení vaše, ani cesty mé, jako cesty vaše, praví Hospodin. Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a myšlení má, myšlení vaše. Neboť jakož prší déšť neb sníh z nebe a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě rozsívajícímu a chléb jedoucímu. Tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což se mi líbí a prospěšně to vykoná k čemuž je posílám. A protož s veselím vyjděte a v pokoji sprovozeni budete. Hory a pahrbkové zvučně naproti vám prozpěvovati budou a místo hloží vyroste myrtus a bude to Hospodinu ke slávě, na znamení věčné, kteréž nebude vyhlazeno.” (Iz 55,8-13)

Při přeměně charakteru, zavrhování zlých vášní, rozvíjení vzácných ctností Ducha Božího, vidíme naplněno zaslíbení: „Místo chrastiny vzejde jedlé a místo hloží vyroste myrtus.“ Uzříme, jak „poušť života plésati bude a zkvetne jako růže.” (Iz 35,1)

Kristus má radost, když beznadějný materiál, ^{6T 309} ty, které satan ponížil a s nimiž pracoval, učiní předmětem své milosti. Těší se, když je může vysvobodit z utrpení a od hněvu, který má přijít na neposlušné. Své dítky činí svými nástroji při uskutečňování tohoto díla a v jeho úspěchu, ba i v tomto životě nacházejí vzácnou odměnu.

Co to však je ve srovnání s jejich radostí, která bude ve velký den konečného zjevení? „Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdy tváří v tvář.” (1Kor 13,12) Nyní poznáváme z částky a pak poznáme, jak jsme sami poznáni.

Odplatou Kristových pracovníků je vstup do Jeho radosti. Radost, kterou Kristus sám očekává horoucí touhou je vyjádřena v Jeho prosbě ke svému Otci: „Otče, kteréž jsi mi dal, chci, kde jsem já, aby i oni byli se mnou.” (Jan 17,24)

Andělé čekali na Ježíše, aby Jej mohli přivítat, když vstoupil na nebesa po svém zmrtvýchvstání. Nebeský zástup toužil opět pozdravit svého milovaného velitele, jim vzácného, z vězení smrti, toužebně se kolem Něho tiskli, když vcházel nebeskou branou. On jim však pokynul. Jeho srdce bylo s osamělou zarmoucenou skupinou učedníků na Olivové hoře. On je stále se svými bojujícími dítkami na zemi, které musí zápasit s nepřítelem. Říká: „Otče, které jsi mi dal, chci, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou”.

Jeho klenotem, převzácným a zvláštním pokladem jsou vykoupení v Kristu. „Vystaveno bude kamení pěkně tesané,” „jako bohatství slávy dědictví jeho svatých”. (Za 9,16 Ef. 1,18) V nich „z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude”. (Iz 53,11)

A nebudou se Jeho pracovníci těšit, ^{6T 310} když budou také vidět ovoce své práce? Apoštol Pavel napsal Tessalonickým věřícím: „Neboť jaká je naše naděje nebo radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho? Vy jistě jste sláva naše i radost.” (1Tes 2,19-20) A Filipenské bratry napomíná: „abyste byli bez úhony a upřímní synové Boží, bez obvinění uprostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě, slovo života zachovávajíce, k mé chloubě v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.” (Fil 2,15-16)

Každá pobídka Ducha svatého vedoucí lidi k dobrotě Boží, je zaznamenaná v nebeských knihách a v den Hospodinův každý, kdo sloužil jako nástroj působení Ducha svatého, bude moci spatřit, co v životě vykonal.

Ubohá vdova, která dala dva haléře do pokladny Páně si ani neuvědomila, co udělala. Její sebeobětavý příklad znovu a znovu působil na tisíce lidí v každé zemi, každého věku. Přinesl do Boží pokladny dary od vysokých i nízkých, bohatých i chudých. To pomohlo udržovat misie, zřizovat nemocnice, sytit hladové, odívat nahé, uzdravovat nemocné a kázat evangelium chudým. Celé zástupy byly požehnány jejím nesobeckým činem. A působení všeho tohoto vlivu bude ona v den Hospodinův moci vidět. Tak tomu bylo i s Mariiným vzácným darem Spasiteli. Kolik lidí bylo povzbuzeno ke službě lásky vzpomínkou na tuto rozbitou alabastrovou nádobu! Jak se potěší, když to všechno uvidí!

Obdivuhodný bude pohled na všechen tento svatý vliv se svými vzácnými výsledky. Jaká vděčnost duší, které nás potkají v nebeských dvorech, když pochopí soucitný milující zájem, který je přivedl ke spasení! ^{6T 311} Veškerá chvála, všechna čest i sláva za naše vykoupení bude přinášena Bohu a Beránkovi a přece to nebude na újmu Boží cti, když svoji vděčnost projevíme těm, které On použil za nástroje k záchraně duší, které šly do záhuby.

Vykoupení se setkají s těmi, jejichž zřetel se obrátil na vyvýšeného Spasitele a poznají je. Jaký ohlašující rozhovor budou později mít s každou z těchto duší! Potom bude slyšet slova: „Byl jsem hříšníkem, bez Boha a bez naděje na světě a tys přišel ke mně a obrátil mojí pozornost na toho vzácného Spasitele, jako na moji jedinou naději. Uvěřil jsem také v Něho. Litoval jsem svých hříchů a potom jsem mohl přebývat ve společnosti svatých v nebeských místech v Kristu Ježíši.” Jiný opět řekne: „Byl jsem kdysi pohanem v pohanských zemích. Tys opustil své přátele i svůj domov a přišel jsi, abys mne učil, jak bych našel Pána Ježíše a věřil v Něho, jako v jediného pravého Boha. Zničil jsem své bůžky a klaněl se Bohu a nyní Jej mohu vidět tváří v tvář. Jsem zachráněn, na věky zachráněn, abych na věky spatřoval Toho, jehož miluji. Tehdy jsem Ho pouze viděl okem víry, nyní Jej však vidím tak, jaký je. Nyní mohu svoji vděčnost za Jeho zachraňující milost vyjádřit také Tomu, který mne miloval a obmyl mne od svých hříchů ve své krvi.”

A jiní budou projevovat svoji vděčnost těm, kteří sytili lačné a odívali nahé. „Když zoufalství jímalo moji duši v poutech nevěry, poslal Pán tebe ke mně,” budou svědčit jeho rty, „abys mi přinesl slova naděje a útěchy. Tys mi přinesl pokrm pro mé tělo a potom jsi otevřel Slovo Boží a přivedl jsi mne k poznání mých potřeb duše. Nakládal jsi se mnou jako s bratrem. Měl jsi se mnou soucit v mých bolestech a pozvihls mou ztrápenou a zraněnou duši, takže jsem mohl uchopit ruku Pána Ježíše, kterou ke mně vztáhl, aby mne zachránil. Trpělivě jsi vyučoval mne, nevědomého, že mám v nebi Otce, který o mne pečuje. Předčítal jsi mi vzácná zaslíbení Slova Božího. ^{6T 312} Vštěpoval jsi mi víru, že On mne spasí. Když jsem o tom přemýšlel, jakou obět pro mne přinesl Kristus, bylo mé srdce obměkčeno a zlomeno. Začal jsem hladovět po chlebě života a pravda se mi stala vzácnou. A nyní jsem zde, jsem zachráněn, na věky zachráněn, abych žil v jeho přítomnosti a velebil Toho, který za mne dal svůj život.”

Jaká radost potom bude, když tito vykoupení potkají a pozdraví ty, kteří je nesli na svém srdci! Jaké uspokojení budou pociťovat ti, kteří nežili, aby se líbili sobě, ale aby byli k požehnání nešťastným, kteří tak málo požehnání přijímali! Ti na sobě spatří naplněné zaslíbení: „A blahoslavený budeš, neboť nemají odkud by odplatili tobě, ale bude tobě odplaceno při vzkříšení spravedlivých.” (Lk 14,14)

„Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu a uvedu tě na vysoká místa země a způsobím, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila.” (Iz 58,14)

°°°°

„Neboj se, ... já budu pavéza tvá a odplata tvá velmi veliká.” (1Moj 15,1)

°°°°

„Já jsem díl tvůj a dědictví tvé.” (Nu 18,20)

°°°°

„Kdež jsem já, tu i můj služebník bude.” (Jan 12,26)