^{6T 87} Na našich stanových shromážděních bychom neměli všechno břímě kázání a výkladu Písma vložit na jednoho nebo dva pracovníky. Někdy se dosáhne větší úspěch tím, že se veliké shromáždění rozdělí do skupin. Učitel pravdy se tak může dostat do bližšího styku, než ve velikém shromáždění.

V našich stanových shromážděních bývá mnohem více kázání, než by mělo být. Toto je poněkud únavné pro kazatele a v důsledku toho je opomíjeno mnohé, co si vyžaduje pozornost. Mnoho nepatrných věcí, které otevírají dveře vážným zlům se přechází bez povšimnutí. Kazatel je připravován o tělesnou sílu a olupován o čas, který potřebuje pro uvažování a modlitbu, aby udržel vlastní duši v lásce Boží. A když je tolik přednášek jedna po druhé, lidé nemají čas strávit to, co slyší. Mysl je poněkud zmatena a přednášky jim připadají nudné a únavné.

Měli bychom méně kázat a více poučovat. Jsou lidé, kteří chtějí více určitého světla, než se jim dostane z poselství kázání. Někteří zase potřebují více času než jiní na to, aby pochopili zvěstované body. Kdyby pravda byla trochu jasněji zvěstována, rozuměli by jí a rozhodli by se pro ni a to by bylo jako hřebík upevněný na jistém místě.

Bylo mi ukázáno, že naše stanová shromáždění mají posílit zájem a úspěch. Viděla jsem, že čím víc se blížíme ke konci, na těchto shromážděních bude méně kázání a více biblického studování. Budou zde malé skupinky po celém tábořišti s Biblí v ruce při volném studiu Písma pod vedením různých jednotlivců. ^{6T 88}

Této metodě Kristus učil své učedníky. Když se veliké zástupy shromáždily kolem Spasitele, poučil učedníky i celý zástup. Po kázání pak učedníci šli mezi lid a připomínali jim Kristova slova. Posluchači si často nesprávně vykládali Kristova slova a učedníci jim měli připomenout, co říká Písmo a co jim Kristus kázal.

Pokoří-li se člověk, který si uvědomuje, že je Bohem povolán být kazatelem a bude-li se učit od Krista, stane se skutečným učitelem. Co ve svých stanových shromážděních potřebujeme, jsou Duchem svatým oživení kazatelé. Musí méně kázat a více poučovat lid o praktickém náboženství. Musí být proniknuti skutečností, že Kristus je spasením každému věřícímu. „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3,16) Služebník evangelia má veliká témata, o nichž může přemýšlet. Kristus řekl: „Kdož věří ve mne, má život věčný.“ (Jan 6,47)

Jsou-li ústa služebníka dotčena uhlem z oltáře, vyvýší Ježíše jako jedinou naději hříšníka. Když je srdce mluvícího posvěceno pravdou, jeho slova budou živou skutečností jak pro něho, tak i pro jiné. Ti, kteří ho poslouchají, budou vědět, že měl obecenství s Bohem a že se k Němu přiblížil ve vroucí působivé modlitbě. Obdržel Ducha svatého a jeho duše byla zasažena živým nebeským ohněm, takže dovede rozsuzovat duchovní věci. Bude mu dána moc podvracet satanovy pevnosti. Jeho svědectví o Boží lásce zasáhne srdce a mnozí se budou ptát: „Co mám činit, abych byl spasen ?”