^{6T 120} Naši kazatelé a učitelé mají padlému světu předkládat lásku Boží, proto musí slovo pravdy plynout z něžně cítícího srdce a se všemi bloudícími musí být jednáno s tichostí Kristovou. Jestliže se duše, se kterými pracujete, nedrží pravdy hned, nekárejte je, nekritizujte a nehanobte. Pamatujte na to, že máte zjevovat Krista v jeho tichosti, pokoře a lásce. Musíme počítat s tím, že se setkáme s nevěrou a odporem, pravda s tím musela vždycky bojovat. Narazíte-li na sebetvrdší opozici, neodsuzujte své oponenty. Možná, že věří jako kdysi Pavel, že konají službu Bohu a proto jim musíme prokazovat trpělivost, tichost a dobrotu.

Nesmíme se dát strhnout pocitem, že musíme snášet těžká břemena a boje, protože zvěstujeme nepopulární pravdy. Myslete na Ježíše, kolik On pro vás vytrpěl a buďte klidní. I když jste uráženi, falešně obžalováváni, nežalujte, nereptejte a nedbejte, když se vás zmocní vyčítání a nespokojenost. Jděte přímou cestou „chování své mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení.” (1Pt 2,12)

„Bratrstva milovníci, milosrdní, dobrotiví, neodplacujíce zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečíce, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědičně obdrželi. Neboť kdo chce milovat život a vidět dny dobré, zkrocuj jazyk svůj od zlého a ústa jeho ať nemluví lsti. Uchyl se od zlého a čiň dobré; hledej pokoje a stihej jej. ^{6T 121} Neboť oči Páně na spravedlivé a uši jeho k prosbám jejich, ale zůřivý obličej Páně na ty, kteříž činí zlé věci. A kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete následovníci dobrého? Ale kdybyste pak i trpěli pro spravedlnost, blahoslavení jste. Strachu pak jejich nebojte se, ani se kormuťte, ale Pána Boha svého posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás a to s tichostí a s bázní.” (1Pt 3,8-15)

K bloudícím se chovejte tiše; nebyli jste i vy před krátkým časem v temnotě svých hříchů? Neměli byste kvůli trpělivosti, kterou Kristus měl s vámi, jednat jemně a trpělivě s jinými? Bůh nás mnohokrát napomínal, abychom vůči těm, kteří nám odporovali, prokazovali veliké přátelství, abychom žádnou duši zvráceně neovlivnili.

Náš život musí být s Kristem skryt v Bohu. Musíme Krista osobně znát, jen pak Jej můžeme správně představit světu. Modleme se proto ustavičně: „Pane, nauč mne jednat tak, jak by Ježíš jednal na mém místě.” Ať jsme kdekoliv, musíme vyzařovat světlo v dobrých skutcích k oslavení Božímu. To je veliké, vysoké povolání našeho života.

°°°°

Pán si nepřeje, aby jeho dítky zatracovaly každou nepravost, i kdyby bylo takové odsouzení oprávněné. Chce, abychom činili něco lepšího, než metali výtky proti našim odpůrcům, které je jenom odhání od pravdy. Kristus na náš svět nepřišel proto, aby postavil dělící ohrady a lidem neustále vytýkal, že zbloudili. ^{6T 122}

Kdo chce oklamané osvítit, musí se k nim přiblížit a působit na ně v lásce. Musí se stát středem svatého vlivu.

Při obhajování pravdy musíme i s nejzatrpklejším odpůrcem jednat ohleduplně a pozorně. Někteří nebudou souhlasit s naším úsilím a pozvání evangelia si nebudou vážit. Ti pak, s nimiž jsme jednali tak, jako by překročili hranici Boží milosti, budou získáni pro Krista. Nejposlednější dílo ve velikém boji bude osvícení těch, kteří sice světlo a pravdu nezavrhli, avšak byli v půlnoční temnotě a v nevědomosti působili proti pravdě. Proto jednejte s každým jako s upřímným člověkem. Nemluvte nic takového, čím byste v komkoli utvrdili nevěru.

Pokouší-li se někdo zatáhnout Kristovy služebníky do slovní potyčky nebo hádky o politických otázkách nebo jiných věcech, nemají si všímat přemlouvání, ani vyzývání. Podporujte dílo Boží pevně, rozhodně, ale v tichosti Kristově a tak tiše, jak je jen možno. Nesmí být slyšet žádné lidské vychloubání, žádné známky domýšlivosti. Zjevujte, že vás Bůh povolal, abyste zvěstovali svaté pravdy. Kažte Slovo, buďte pilní, vážní a horliví.

°°°°

Vliv našeho učení by byl desetinásobný, kdybychom byli pečliví ve svých výrazech. Slova, která měla být vůní života k životu, mohou být skrze ducha, který je doprovází, vůní smrti ke smrti. Myslete na to, že když jen jedné duši zavřete dveře svým duchem nebo svými slovy, bude vás brát k odpovědnosti na soudu.

Když poukazujete lidem na Svědectví, nepokládejte za svou povinnost jim je vtloukat do hlavy. Při čtení Svědectví nevkládejte mezi ně svá slova, ^{6T 123} neboť potom posluchači nemohou rozlišit Slovo Boží od vašich slov. Varujte se učinit Slovo Boží pohoršením. Toužíme, abychom viděli reformu; neporozumíme-li jí, dovolíme zlému duchu příliš často, aby do našeho kalichu nakapal žluče, aby takto jiní zahořkli. Skrze naše nerozvážná slova je mysl drážděna a oni se vzpírají.

Každé kázání, které vyslovíte, každý článek, který napíšete, může být správný, avšak skrze jedinou kapku žluče může být pro posluchače nebo čtenáře jedem. Kvůli jedné kapce jedu mohou být všechna naše dobrá slova přehlížena. Jiný se snad tímto občerství, neboť miluje taková tvrdá slova. Následuje vašeho příkladu a mluví stejným způsobem jako vy. Takto se zlo rozmnožuje.

Chce-li někdo předkládat zásady pravdy, potřebuje svatý olej, který plyne z obou oliv do srdce a rozlévá se ve slovech, jež reformují, ale nepopouzí. Pravda musí být vykládána v lásce, pak dá Ježíš skrze Ducha potřebnou sílu a moc; to je jeho dílo.

°°°°

Postavte se do Božího proudu, kde můžete obdržet nebeské povzbuzení, neboť ho můžete mít. Pak ukažte unaveným, obtíženým, zklamaným, zmateným duším na Ježíše, pramen vší duchovní síly. Buďte věrnými muži činu, kteří zjevují ctnosti Toho, jenž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. Zvěstujte to perem a hlasem, že Ježíš žije a přimlouvá se za nás.