^{6T 254} Když Kristus viděl kolem sebe shromáždění mnoha lidí, bylo mu jich líto, neboť strádali a byli rozptýleni „jako ovce nemající pastýře”. (Mt 9,36) Kristus viděl nemoc, starost, nedostatek a ponížení zástupů, jež se tísnily kolem Něho. Jemu byly přinášeny nesnáze a bědy lidí na zemi. Ve všech společenských třídách, mezi nejvznešenějšími a nejponíženějšími uviděl duše, které potřebují jen poznat jeho milost, aby se staly občany Jeho království. „Tehdy řekl učedníkům svým: Žeň zajisté je mnohá, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.” (Mt 9,37-38)

Dnes existuje stejná potřeba. Svět potřebuje služebníky, kteří jako Kristus pracují pro trpící a hříšníky. Vskutku, musí se dosáhnout mnoha lidí. Svět je plný nemocí, utrpení, bídy a hříchu. Je plný takových, kteří potřebují našich služeb, slabých, bezmocných, nevědomých a ponížených.

Mnozí mladiství našich dnů volí cestu záhuby, ačkoliv patří ke společenstvím, náboženským ústavům a rodinám, jež se přiznávají ke křesťanství. Nestřídmostí přivádí nemoci a z dychtivostí po penězích na ukojení svých hříšných sklonů propadají nepoctivosti. Zdraví a charakter jsou zničeny. Jsou odcizeni Bohu a ze společnosti vyobcováni, pociťují, že nemají žádnou naději ani pro tento, ani pro budoucí život. Srdce jejich rodičů jsou zlomena. Lidé sice označují tyto zbloudilé jako beznadějné případy, ^{6T 255} ale Bůh se na ně dívá se soucitnou něžností, protože zná okolnosti, jež způsobily, že podlehli pokušením. To je třída lidí, o kterou se musíme starat.

Všude jsou lidé, nejen mládež, ale každého věku, kteří v chudobě, bídě a hříších klesají a jsou zkrušeni pocitem viny. Úkolem poslů Božích je vyhledávat takové duše a modlit se s nimi a za ně a krok za krokem je vést k Vykupiteli.

Ale ti, kteří neuznávají Boží požadavky, nejsou jediní, kteří se nacházejí v bídě a potřebují pomoci. V dnešním světě, v němž vládnou sobectví, dychtivost a útlak, jsou mnohé dítky Boží v nouzi a bídě. Jsou obklopeni chudobou, nemocí a vinou, mnozí nesou trpělivě břímě svého vlastního utrpení a snaží se ve svém okolí těšit beznadějné a kleslé do hříchu. Mnozí z nich jsou téměř neznámí sborům nebo kazatelům, ale oni jsou světly Páně, svítícími ve tmě. Jim patří zvláštní péče Páně a On vyzývá svůj lid, aby mu podal pomocnou ruku odstranit jejich nedostatky. Kdekoliv je sbor, měl by si zvlášť všímat této třídy, vypátrat ji a sloužit jí.

Pracujeme-li pro chudé, měli bychom si všímat také bohatých, jejichž duše jsou v očích Božích rovněž vzácné. Kristus pracoval pro všechny, kteří chtěli slyšet Jeho slovo. Vyhledával nejen celníky a vyobcované, ale i bohaté a vzdělané farizeje, židovské šlechtice a římské vládní úředníky. Pro bohaté musíme pracovat v lásce a bázni Boží. Oni často důvěřují svému bohatství a nepozorují nebezpečí, v němž stojí. Pozemské vlastnictví, jež Pán lidem svěřil, ^{6T 256} je často pramenem velkých pokušení. Tisíce přicházejí takto k hříšnému uspokojení, které je posiluje v nesmírných neřestných návycích. Mezi ubohými obětmi bídy a hříchu nacházíme mnohé, kteří kdysi byli bohatí. Muži různých povolání a stavů byli poníženi špínou světa, alkoholickými nápoji a tělesnými rozkošemi, podlehli pokušením. Zatímco padlí vzbuzují náš soucit a potřebují pomoc, měli bychom věnovat svou pozornost také těm, kteří ještě neklesli tak hluboko, aby nastoupili tutéž cestu. Tisíce, kteří přijali čestná a užitečná postavení, holdují zvykům, jež znamenají zhoubu pro tělo a duši. Neměli bychom se vážně snažit je poučit?

Služebníci slova, státníci, spisovatelé, zámožní a nadaní muži, vynikající zemědělci, lidé, kteří by mohli být nanejvýš užiteční, se vznášejí ve smrtelném nebezpečí, protože nevidí, že přísná střídmost je žádoucí ve všem. Jejich pozornost musí být obrácena na zásady střídmosti. To se nesmí dít fanaticky nebo svévolně, nýbrž v poznání velikého díla Božího s lidmi. Dovedeme-li takto vyložit zásady pravé střídmosti, pak mnozí příslušníci vyšších tříd poznají cenu těchto zásad a rádi je přijmou.

Ještě jinému nebezpečí jsou zvláště bohatí lidé vystaveni. I tu je pole činnosti pro lékařské misionáře. Mnozí, kteří mají štěstí na světě a kteří se nikdy neskloní k obyčejným formám neřesti, svou láskou k bohatství přece upadají. Jsou zaujati svými pozemskými statky, stávají se lhostejnými k požadavkům Božím a k bídě svých bližních. Místo, aby své bohatství považovali za dar, kterého má být použito ke cti Boží a na pozvednutí lidstva, ^{6T 257} mají ho za prostředek, aby hýčkali a velebili sebe. Nabývají dům za domem, pozemek za pozemkem a plní své příbytky drahými věcmi, zatímco nedostatek se plíží ulicemi a kolem nich žijí lidé v bídě, zločinech a v nemoci. Kdo ve svém životě slouží jen sobě, ten v sobě nerozvíjí vlastnosti Boží, ale satanovy.

Tito lidé potřebují spasitelné poselství. Jejich oči se musí obrátit od marnosti pozemských věcí ke skvostům věčných pokladů. Musí poznat radost z dávání, jakož i požehnání být Božími spolupracovníky.

Lidé těchto tříd jsou často těžko přístupni, ale Kristus nám otevře cesty, na kterých jich můžeme dosáhnout. Nejmoudřejší, nejdůvěryhodnější a v naději nejradostnější pracovníci mají hledat tyto duše. S moudrostí a taktem, které se zrodí s božské lásky, se vzděláním a zdvořilostí, jež povstávají jen z přítomnosti Kristovy v duši, ať pracují pro lidi, kteří jsou zaslepeni pozlátkem pozemských bohatství, nevidí nádheru nebeského pokladu. Kazatelé s nimi mají zkoumat Bibli a svaté pravdy jim vštípit do jejich srdcí. Čtěte jim slova Boží: „Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost i posvěcení i vykoupení.” (1Kor 1,30) „Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi, nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.” (Jer 9,23-24) „V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho.” (Ef 1,7) „Bůh pak můj naplní všelikou potřebu vaši ^{6T 258} podle bohatství svého slavně v Kristu Ježíši.” (Fil 4,19)

Taková výzva, vydaná v duchu Kristově, se nebude pokládat za neskromnou. Ona zapůsobí na mysl mnohým z vyšších tříd společnosti.

Moudré a láskyplné úsilí mohou mnohého boháče probudit k chápání jeho odpovědnosti před Bohem. Když pochopí, že Pán očekává, aby oni jako Jeho zástupci podporovali strádající lidi, budou s tím mnozí souhlasit, pocítí soucit s chudými a opatří pro ně prostředky. Oproštěni od svých sobeckých přání se mnozí oddají Kristu. Se svěřenými prostředky a svým vlivem se spojí radostně v dobročinné službě s misionářem, který byl Božím pomocníkem při jejich obrácení. Správným použitím svého pozemského majetku si shromažďují „poklad v nebesích, který nehyne, kam zloděj dojít nemůže, aniž mol nezkazí.” (Luk 12,33) Získají poklad, který nabízí Moudrost: „zboží trvanlivé i spravedlnost.” (Př 8,18)

°°°°

Pozorováním našeho života si lidé světa tvoří své mínění o Bohu a o náboženství Kristově. Všem, kteří Krista neznají, se musí vznešené, šlechetné zásady jeho povahy projevovat v životě těch, kteří Boha znají. Je povinností lékařských misionářů tomuto nedostatku čelit a nést poznání lásky Kristovy do domovů vznešených a poučených, bohatých i chudých.

„Vy jste sůl země”, řekl Kristus svým učedníkům. Tato slova platí dnes jeho služebníkům. ^{6T 259} Jste-li solí, máte také konzervující vlastnosti a síla vaší povahy bude působit k zachování.

°°°°

I když je člověk hluboko zapleten do hříchu, jsou ještě možnosti jej zachránit. Mnozí již nevnímají věčné pravdy, oni již nevědí, že jsou Božím obrazem a sotva chápou, že mají duši, jenž musí být zachráněna. Nevěří v Boha a nedůvěřují svým bližním, mohou ale pochopit a ocenit skutky praktického soucitu a snahu ochotně pomoci. Vidí-li, že do jejich bídných domovů přichází někdo, kdo nečeká na pozemskou chválu nebo na pozemskou odměnu, kdo slouží nemocným, sytí hladové, nahé odívá a všem něžně poukazuje na Toho, jehož lásku a soucit on jako posel zastupuje, když toto uvidí, budou jejich srdce pohnuta. Pak vzniká vděčnost, roznítí se víra. Oni vidí, že Bůh o ně pečuje a jsou ochotni naslouchat, když se jim Jeho Slovo otevírá.

Tato práce obnovy vyžaduje mnoho namáhavého úsilí. Takovým duším by se nemělo sdělovat žádné učení vzbuzující údiv. Když však obdrželi tělesnou pomoc, pak by se jim měla podat přítomná pravda. Muži, ženy a mládež musí poznat zákon Boží s jeho dalekosáhlými požadavky. Ne svízele, práce, nebo chudoba ponižuje lidi, ale hřích, přestoupení zákona Božího. Vynaložená námaha na záchranu vyobcovaných a ponížených je marná, jestliže požadavky Božího zákona a věrnost vůči Bohu nebyly vštípeny do srdce a mysli. Bůh neuložil nic nepotřebného jako povinnost, aby lidi k sobě připoutal. „Zákon Hospodinův je dokonalý, občerstvující duši... Přikázání Hospodinovo čisté, osvěcující oči.“ „Z strany pak skutků lidských, já podle slova rtů tvých ^{6T 260} vystříhal jsem ze stezky zhoubce.” (Ž 19,8-9 17,4)

Andělé pomáhají při úsilí o povzbuzení padlých, aby byli přivedeni zpět k Tomu, který dal svůj život, aby je vykoupil; Duch svatý působí s lidmi, aby probudil mravní síly tím, že pracuje na srdcích, kárá hříchy a poukazuje na spravedlnost a soud.

Věnují-li se dítky Boží této práci, pak mnozí uchopí ruce, jež byly napřaženy, aby je zachránily. Budou nuceni zanechat svého zlého chování. Někteří ze zachráněných mohou vírou v Krista postoupit k vysokému postavení ve službě Boží. Mohou být s odpovědností pověřeni dílem zachraňování duší. Oni ze zkušenosti znají nesnáze těch, pro něž pracují a vědí, jak je možné jim pomoci, znají také prostředky, kterých by bylo nejlépe použít, aby byli hynoucí zachráněni. Jsou vděční Bohu za požehnání, jichž se jim dostalo, jejich srdce jsou oživena láskou a jejich síly jsou dosti mocné, aby narovnaly jiné, kteří by se nikdy nemohli pozvednout bez pomoci. Tím, že přijali Bibli jako svého vůdce a Ducha svatého jako svého pomocníka a utěšitele, otevírá se před nimi nový život. Každá z těchto duší, která je připojena k vojsku pracovníků a která je poučena, jak možno pro Krista zachránit lidi, se stane spolupracovnicí těch, kteří ji přivedli k poznání pravdy. Tak se Bůh ctí a jeho pravda šíří.

°°°°

Svět nebude tolik přesvědčen kázáním z kazatelny, jako tím, jak církev žije. Kazatel zvěstuje teorii evangelia, praktická zbožnost církve ale dokazuje jeho sílu.