^{7T 68} Pracovníci našich sanatorií mají vznešené a svaté povolání. Musí si uvědomit svatost svého díla. Charakter této práce a rozsah jejího vlivu si vyžaduje vážné úsilí a bezvýhradné posvěcení.

V našich sanatoriích smíme nemocné a trpící vést k tomu, aby si uvědomili, že potřebují duchovní pomoc, jakož i tělesné zotavení. Měla by se jim zde věnovat každá příležitost k zotavení tělesného zdraví; mělo by se jim poukázat také na význam požehnání světla a života Kristova a také - co znamená být s Ním spojen. Měli by být vedeni k tomu, aby postřehli, že Kristova milost v srdci zušlechťuje celou bytost. Žádným lepším způsobem nemohou se o Kristově životě dovědět víc, než budou-li ho vidět zjeveného v životě svých následovníků.

Věrný pracovník upírá svůj zrak na Krista. Pamatuje, že jeho naději na věčný život mu dává Kristův kříž, je rozhodnut nikdy nezneuctít Toho, který dal za něj svůj život. Hluboce se zajímá o utrpení lidstva. Prosí a pracuje, bdí nad dušemi, neboť ví, že musí za ně vydat počet; ví, že tyto duše, které Bůh přivádí do styku s pravdou a spravedlností, mají být zachráněny.

Pracovníci našich sanatorií vedou svatý boj. Nemocným a trpícím mají představit pravdu Ježíšovu; mají ji představit ve vší její slávě a přece tak prostince a laskavě, že duše budou přitaženy k Spasiteli. Slovem i skutkem mají vždy vyvyšovat Jeho, jako naději věčného života. Neměli by vyslovit žádné unáhlené slovo ^{7T 69} a provést žádný sobecký čin. Pracovníci by měli se všemi zacházet laskavě. Jejich slova by měla být něžná a laskavá. Ti, kteří projevují pravou skromnost a křesťanskou zdvořilost, získají duše pro Krista.

Měli bychom usilovat o zotavení tělesného i duchovního zdraví těch, kteří přicházejí do našich sanatorií. Udělejme proto vše, abychom je na jistý čas odvedli od těch okolností, které odvracejí od Boha a přivedli je do čistšího ovzduší. Venku, v prostředí krásných věcí stvořených Bohem, při vdechování svěžího životodárného vzduchu, je možno nemocným nejlépe vyprávět o novém životě v Kristu. Zde se může prosvěcovat srdce zatemnělé hříchem. Trpělivě a soucitně veďte nemocné, aby viděli, že potřebují Spasitele. Řekněte jim, že "On dává ustálému sílu, a tomu, ježto žádné síly nemá, moci hojně udílí." Iz 40, 29.

Potřebujeme plněji ocenit význam slov: "V stínu jeho žádostivá jsem byla seděti." Pís 2, 3. Tato slova nám nepřipomínají obraz uspěchané roztěkanosti, nýbrž klidného odpočinku. Je mnoho vyznávajících, ustaraných a zarmoucených křesťanů, mnozí, kteří tak překypují aktivitou, že si nemohou najít čas ke klidnému odpočinutí v zaslíbeních Božích a kteří jednají tak, jakoby si nemohli popřát klidného oddechu. Všechny takové Kristus pozývá: "Pojďtež ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám." Mt 11, 28.

Odvraťme se od různých zaprášených silnic života k odpočinku, ve stínu Kristovy lásky. Zde načerpáme síly k zápasu. Zde se naučíme, jak zmenšit lopotu a trápení a jak mluvit a zpívat k slávě Boží. Unavení a obtížení by se měli učit od Krista tichému důvěřování. Musí sedět v Jeho stínu, chtějí-li mít Jeho pokoj a odpočinek. ^{7T 70}

Ti, kteří se zapojují do zdravotního díla, měli by mít pokladnu plnou převzácných zkušeností, neboť pravda je vštípena do srdce a jako svatá rostlinka je podporována a živena Boží milostí. Zakořeněni a zbudováni v pravdě, měli by mít víru, která působí skrze lásku a očisťuje duši. Ustavičně by měli prosit o požehnání, a mít uzavřeny okna duše před pozemským nakaženým ovzduším světa a otevřít je k nebesům, aby obdrželi jasné paprsky slunce spravedlnosti.

Kdo se připravuje pro rozumné lékařsko-misijní dílo? Pomocí tohoto díla mají být vedeni ke Kristu ti, kteří se přišli do našich sanatorií zotavit, a mají být poučeni, aby svoji slabost spojili s Jeho mocí. Každý pracovník by měl být rozumně činný. Pak v plném smyslu může představovat pravdu zjevenou v Ježíši Kristu.

Pracovníci našich sanatorií jsou ustavičně vystaveni pokušení. Jsou ve styku s nevěřícími, a ti kteří nejsou zdraví ve víře, utrpí tímto stykem. Ti však, kteří setrvávají v Kristu, setkají se s nevěřícími jako se On s nimi stýkal a nenechal se jimi odvést, nýbrž vždy pohotově promluvil vhodné slovo, a vždy byl hotov k rozsévání semene pravdy. Budou modlitebně bdít a zachovají si svoji upřímnost, denně projevujíc důslednost svého náboženství. Vliv takových pracovníků je mnohým k požehnání. Dobře spořádaným životem přitahují duše ke kříži. Pravý křesťan ustavičně vyznává Krista. Vždy je něžný a pro trpící má vždy slova naděje a útěchy. ^{7T 71}

"Bázeň Hospodinova je počátkem moudrosti" Př 1, 7. Jediná věta Písma má větší cenu než tisíce lidských myšlenek nebo výroků. Ti, kteří odmítají následovat Boží cestu, nakonec uslyší to strašné: "Odejděte ode mne." Podřídíme-li se Boží cestě, Pán Ježíš usměrní naše myšlenky a naplní naše ústa jistotou. Můžeme být silní v Pánu a v síle Jeho moci, přijímaje Krista, odění býváme Jeho mocí. V srdci přebývající Spasitel nás naplňuje svojí mocí. Pravda se nám stává podpěrnou holí. Život nevykazuje žádnou nespravedlnost. My pak dovedeme vhodně mluvit k těm, kteří neznají pravdu. Kristova přítomnost v srdci je oživující mocí, posilující celou bytost.

Našim pracovníkům mám říci, že nevěra a soběstačnost jsou nebezpečím, před nímž se musí ustavičně mít na pozoru. Musí bojovat proti zlu s takovou opravdovostí a odevzdaností, že nemocní pocítí povznášející vliv jejich nesobeckého úsilí.
Ani stín hledání vlastních zájmů nemá poskvrňovat naši službu. "Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." Vyvyšte Jeho, Muže Golgaty. Vyvyšte Ho živou vírou v Boha, aby vaše modlitby mohly mít účinek. Uvědomujeme si jak blízko k nám přijde Ježíš? Osobně k nám mluví. On se zjeví každému, kdo je ochoten přiodít se rouchem Jeho spravedlnosti. On prohlašuje: "Já podpírám tvoji pravici." Jděme tam, kde nás může vést svou rukou, kde Ho můžeme slyšet mluvit s jistotou a mocí, že On je ten "živý, ježto jsem byl mrtvý, a aj živý jsem na věky věků."