^{7T 76} Veliké zdravotní ústavy v našich městech, nazývané sanatorii, konají jen nepatrnou část té služby, kterou by mohly konat, kdyby byly umístěny tam, kde by nemocní měli příležitost přijímat požehnání pobytu ve volné přírodě. Byla jsem upozorněna na to, že sanatoria mají být zřizována na mnohých místech na venkově, a že dílo těchto ústavů velice přispěje pokroku zdravotního úsilí a šíření spravedlnosti.

Příroda je Božím požehnáním, pro zdraví těla, duše a ducha. Zdravým má sloužit k tomu, aby si udrželi zdraví a nemocným aby ozdravěli. Použitím vodoléčby můžeme mnohem lépe posloužit k ozdravění, než všemi možnými léky.

Na venkově nemocní nacházejí mnohé, co odvrací jejich pozornost od nich samých a od jejich utrpění. Na cokoliv se podívají, všude se mohou těšit z krásného díla přírody - květů, polí, stromů, bohatě obtížených ovocem, lesních stromů vrhajících svůj vděčný stín, i kopců a údolí se svými různými odstíny zeleně a mnohými podobami života.

Nejen že jsou tímto okolím povzbuzeni, současně se učí poznávat ty nejvzácnější duchovní pravdy. Při pohledu na obdivuhodné Boží dílo je jejich mysl obrácena od viditelných věcí k neviditelným. Krása přírody je vede k přemýšlení o neposkvrněném kouzlu nové země, kde již nebude nic, co by mařilo krásu, nic poskvrňujícího, nebo ničivého, nic co způsobuje nemoc a smrt.

Příroda je Božím lékařem. Čistý vzduch, radostný slunečný svit, překrásné květy ^{7T 77} a stromy, křoví a vinice - pohyb na volném vzduchu uprostřed této scenérie, je ozdravujícím elixírem života. Život v přírodě je jedinečným lékem, který potřebují mnozí nemocní. Jeho vliv mocně uzdravuje nemoc umělého života, života, který oslabuje a ničí tělesné, duševní a duchovní síly.

Jak blahodárné je tiché a volné prostředí venkova pro unavené nemocné, uvyklé na městský život v lesku mnoha světel a hluku ulic. Jak dychtivě se obracejí ke scénám přírody. Jak radostní by měli být pro přednosti sanatoria na venkově, kde by mohli sedět ve volné přírodě, těšit se z paprsků slunce a dýchat vůni stromů a květů. V pryskyřici smrků a vůni jedlí, borovic a ještě mnoha jiných léčivých stromů je mnoho životodárných vlastností. Takové stromy bychom neměli nemilosrdně kácet. Radujte se z nich kde jich je dostatek a sázejte nové, kde je jich málo.

Chronicky nemocným nic tak nepomáhá ke zdraví a štěstí, jako život uprostřed půvabného venkovského prostředí. Zde i ti nejslabší mohou sedět nebo ležet na slunci nebo ve stínu stromů. Stačí, aby pozvedli své oči a viděli nad sebou krásu listí. Diví se, že si nikdy předtím nepovšimli, jak půvabné větve vytváří nad nimi živý baldachýn a poskytují jim žádoucí stín. Sladké vědomí klidu a osvěžení přichází na ně, když naslouchají šumění vánku. Ochabující duch oživuje, ubývající síla se obnovuje. Mysl se nepozorovaně uklidňuje a horečnatý tep se ztišuje a vyrovnává. Jakmile nemocným přibývá síly, odvažují se udělat několik kroků za krásnými květinami - převzácnými posly Boží lásky trpící rodině zde dole. ^{7T 78}

Povzbuzujte nemocné k častějšímu pobytu ve volné přírodě. Plánovitě je udržujte venku, kde prostřednictvím přírody mohou mít obecenství s Bohem. Umisťujte sanatoria na rozsáhlých pozemcích, kde mají pacienti možnost obdělávat půdu a být činní na čerstvém vzduchu. Takové cvičení spojeno s léčbou bude zázračně působit při obnově a posílení nemocného těla a k osvěžení vyčerpaných a ztracených duševních sil. Za těchto příznivých podmínek pacienti nebudou vyžadovat tolik péče, jako když jsou uzavřeni v některém městském sanatoriu. Ani nebudou na venkově tolik nakloněni k nespokojenosti a naříkání. Pohotově se budou učit duchovním pravdám a poznávat Boží lásku - ochotně uznají, že Ten, který tak obdivuhodně pečuje o ptáky a květiny, bude pečovat i o ty, kteří byli stvořeni k Jeho obrazu. Takto je poskytnuta příležitost lékařům a pomocníkům, aby oslovili duše, a oslavili Pána přírody před těmi, kteří hledají ztracené zdraví.

°°°°

V nočním vidění jsem spatřila jedno venkovské sanatorium. Ústav nebyl veliký, byl však uprostřed krásných stromů, křoví, sadů a hájů. Poblíž byly zahrady, v nichž nemocné ženy mohly, když chtěly, pěstovat květiny všeho druhu. Každá nemocná žena mohla pečovat o jiný záhon. Cvik na vzduchu v těchto zahradách byl plánovanou součástí pravidelné léčby.

Scéna za scénou míjela před mým zrakem. V jedné scéně jistý počet trpících nemocných právě došel k jednomu z našich venkovských sanatorií. V jiné jsem viděla tutéž společnost, ale jak byl změněn jejich vzhled - nemoc zmizela, pokožka byla jasná, tvář byla radostná - tělem i duší pronikal nový život. ^{7T 79}

Byla jsem také poučena, že když se ti, kteří byli nemocní a bylo jim v naších venkovských sanatoriích vráceno zdraví, vracejí do svých domovů, budou živým příkladem a mnoha jiným se dostane příznivého světla z proměny, která v uzdravených nastala. Mnozí nemocní a trpící odejdou z města na venkov a nebudou napodobovat způsoby a zvyklosti městského života. Budou chtít získat zdraví v některém z našich venkovských sanatorií. A tak i když jsme vzdáleni od měst dvacet i třicet mil, budeme moci sloužit lidu, a ti, kdo hledají zdraví budou mít příležitost získat ho za nejpříznivějších podmínek.

Bůh pro nás učiní divy, budeme-li u víře s Ním spolupracovat. Moudře si tedy počínejme, aby naše úsilí bylo nebem požehnáno a korunováno úspěchem.

°°°°

Proč mladí mužové a mladé ženy, kteří chtějí získat poznání jak se starat o nemocné, nemají větší přístup k obdivuhodným zdrojům přírody? Proč by neměli být co nejpilněji poučováni o tom, jak oceňovat a jak používat tyto zdroje?
V umístění sanatorií se naši lékaři minuli cíle. Nevyužili darů přírody jak měli. Bůh chce, aby místa volena pro zdravotní službu, byla půvabná - aby nemocní byli obklopeni vším, co potěší jejich smysly. Kéž nám Bůh pomůže vynaložit všechno úsilí na to, abychom zužitkovali životodárnou moc slunce a čerstvého vzduchu. Budeme-li se jako lid věrně přidržovat Božího plánu ve zdravotní službě, budeme si vážit také přírodních zdrojů.