^{7T 210} Pán přikázal Mojžíšovi, aby obšírně vyprávěl dětem Izraelským o Jeho jednání s nimi, když byli vysvobození z Egypta a o obdivuhodném vedení na poušti. Měl jim připomenout jejich nevěru a reptání, když přišli do těžkostí a velikou milost a milosrdenství Páně, které je nikdy neopustily. Toto mělo oživit jejich víru a posílit jejich odvahu. Zatím co byly vedeny k tomu, aby si uvědomovaly svůj vlastní hřích a slabost, měly si také uvědomit, že Bůh byl jejich spravedlností a sílou.

Je zrovna tak podstatně důležité, aby lid Boží v těchto dnech pamatoval na to, jak a kdy byl zkoušen a kde ochabla jeho víra; kde Jeho dílo svojí nevěrou a sebedůvěrou přivedl do nebezpečí. Boží milosrdenství, Jeho prozřetelnost, nezapomenutelné vysvobození, má být znovu připomínáno a to krok za krokem. Při takovémto zpětném pohledu do minulosti měl by Boží lid vidět, že Hospodin vždy opakuje své jednání. Měl by rozumět daným napomenutím a neměl by se dopouštět svých omylů. Vzdávajíce se jakéhokoli spoléhání na sebe měl by důvěřovat v Něho, že ho zachrání od nového zneuctění Jeho jména. V každém vítězství, které satan získává, jsou duše v nebezpečí. Někteří se stávají předmětem Jeho pokušení, aniž by kdy z toho procitli. Pak by ti, kteří se dopustili omylů, měli pečlivě dbát a na každém kroku se modlit: "Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé." Ž 17, 5.

Bůh posílá soužení, aby se ukázalo, kdo v pokušení věrně ostojí. Všechny přivádí do zkoušek, aby viděl budou-li spoléhat na nějakou moc mimo sebe a nad sebou. Každý má neobjevené rysy charakteru, které musí ^{7T 211} skrze pokušení vyjít na světlo. Bůh dovoluje, aby ti, kdo jsou soběstační, byli těžce pokoušeni a mohli pochopit svoji bezmocnost.

Když na nás dolehnou těžkosti, když místo zdaru vidíme před sebou tíseň, vyžadující si všestrannou oběť, jak přijmeme satanovo našeptávání, že přicházejí na nás přetěžké chvíle? Jestliže poslechneme jeho našeptávání, začneme nedůvěřovat Bohu. V takových chvílích bychom měli pamatovat, že Bůh se vždy postaral o své ústavy. Měli bychom hledět na dílo, které učinil a změny, které provedl. Měli bychom se poohlédnout po důkazech nebeského požehnání, důkazech dobra a říci si: "Hospodine, věříme v Tebe, důvěřujeme Tvým služebníkům a Tvému dílu. Chceme Ti cele důvěřovat. Toto nakladatelství je Tvým vlastním nástrojem a nechceme být zklamáni, ani znechuceni. Tys nás poctil tím, že jsi nás povolal do svého díla. Chceme zachovat cestu Hospodinovu, činit spravedlnost a soud. Vykonáme co vykonat máme, zůstaneme věrní dílu Božímu."

°°°°

Jestliže se nám nedostává víry tam kde jsme a dostavují se jen samé těžkosti, pak by nám víra chyběla na každém místě.

°°°°

Naší největší potřebou je víra v Boha. Hledíme-li na temnou stránku věci, přestáváme se držet Boha Izraele. Když je v srdci plno strachu a nejistoty, pak nám v cestě pokroku stojí nevěra. Nikdy nemějme pocit, že Bůh zapomněl na své dílo.

Musíme méně mluvit o nedůvěře, méně si představovat, že ten nebo onen je překážkou na cestě. Jděte vpřed ve víře; důvěřujte že Pán své dílo povede dál. Pak naleznete odpočinek v Kristu. Pěstujete-li ^{7T 212} víru a máte-li správný vztah k Bohu a opravdovou modlitbou se pouštíte do svých povinností, pak budete pracovat s Duchem Svatým. Mnoho problémů které jsou nyní tajemstvím, můžete sami rozřešit ve svém vlastním zájmu tím, že nepřestáváte důvěřovat v Boha. Nemusíte žít v ustarané nejistotě, protože žijete pod vedením Svatého Ducha. Můžete žít a pracovat v důvěře.

Musíme méně důvěřovat tomu co můžeme vykonat a mít větší víru v to, co Bůh může vykonat pro nás, jestliže máme čisté ruce a čisté srdce. Nemáte se pouštět do své vlastní práce; máte konat dílo Boží.

Potřebujeme více lásky, více upřímnosti, méně podezírání a méně zlého smýšlení. Potřebujeme méně pohotového hanění a obviňovaní. Právě toto je takovou urážkou Boha. Srdce musí být obměkčeno a přemoženo láskou. Bezmocný stav našeho lidu vyplývá z toho, že jeho srdce není upřímné k Bohu. Odcizení se Jemu je příčinou těžkostí naších ústavů.

°°°°

Netrapte se. Hleděním na to, co se vidí a naříkáním nad těžkostmi a tísnivou situací, zjevujete chorobně oslabenou víru. Svými slovy a skutky dokazujte, že vaše víra je nepřemožitelná. Pán má nesmírné možnosti. Jeho je celý svět. Hleďte k Tomu, který má světlo, moc i úspěch. On požehná každého, kdo se snaží šířit světlo a lásku.

Pán chce, aby všichni pochopili, že jejich zdar je skryt v Kristu, že je závislý na jejich pokoře a tichosti, jejich poslušnosti a odevzdanosti celým srdcem. Přijmou-li radu toho Velikého Učitele aby zemřeli sobě, naprosto nedůvěřovali člověku ^{7T 213} a tělo nepokládali za oporu, pak jim Pán bude hotov pomoci v každém času potřeby budou-li se k němu obracet. Bude s nimi v soudu, bude po jejich pravici a bude jim radit. Řekne jim: "Toto je cesta, choďte po ní."

Bratři na zodpovědných místech by měli mluvit o víře a odvaze pracovníků. Hoďte síť na správnou stranu lodě - na stranu víry. Ve zkoušce prokažte, co může učinit posvěcená živá církev.

°°°°

Nerozumíme jak bychom rozumět měli onomu velikému sporu, který se odehrává mezi neviditelnými mocnostmi, sporu mezi věrnými a nevěrnými anděly. O každého člověka bojují dobří a zlí andělé. Toto není jen nějaký pověrčivý spor. Nejsme vtaženi do nějakého pomyslného boje. Potýkáme se s nejmocnějšími protivníky, a je na nás abychom se rozhodli, kdo zvítězí. Svoji sílu máme čerpat odtud, odkud první učedníci. "Ti všickni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s bratřími jeho." "I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého a naplnil všecken dům, kdež seděli." "I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati." Sk 1, 14; 2, 2.4.

Není žádná omluva pro porážku nebo malomyslnost, neboť všechna zaslíbení nebeské milosti patří těm, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti. Síla a touha hladových a žíznivých je zárukou, že bude dán vytoužený pokrm. Jakmile si uvědomujeme svoji neschopnost pro Boží dílo a necháme se vést Jeho moudrostí, Pán může s námi pracovat. Jestliže ze srdce vymýtíme sobectví, On nám dá všechno potřebné. ^{7T 214}

Uveďte svoji mysl a vůli tam, kde vás Duch Svatý přímo může zasáhnout, neboť On vás neosloví svědomím a srdcem někoho druhého. S opravdovou prosbou o moudrost pusťte se do studia Božího Slova. Naslouchejte přitom i radám posvěceného a vůli Boží cele poddaného rozumu.

Hleďte na Ježíše ve vší prostotě a u víře. Upřeně hleďte na Ježíše dokud duch nebude přemožen přemírou světla. Ani z poloviny se nemodlíme. Ani z poloviny nevěříme. "Proste, a budeť vám dáno." L 11, 9. Modlete se, věřte, posilujte jedni druhé. Modlete se, jak jste se nikdy před tím nemodlili, aby Pán vložil své ruce na vás, aby jste byli uschopněni pochopit dalekosáhlost, širokost, hloubku a výšku, a poznat lásku Kristovu, která přesahuje každé poznání, abyste mohli být naplněni všelikou plností Boží.

°°°°

Skutečnost, že jsme povoláni snášet těžkosti, dokazuje, že Pán Ježíš vidí v nás něco velice vzácného, co chce rozvinout. Kdyby v nás neviděl nic, čím by mohl oslavit své jméno, neztrácel by čas našim očišťováním. Nevynakládáme zvláštní námahu štěpováním ostružin. Kristus nehází bezcenné kameny do své pece. Zde právě jde o ryzí zlato.

Kovář klade železo a ocel do ohně, aby se přesvědčil o jaký kov jde. Svým vyvoleným Pán dovoluje procházet pecí soužení, aby se ukázala jejich vhodnost a způsobilost pro Jeho dílo.