^{7T 215} Zákony Kristova království jsou tak prosté a přece tak dokonalé, že lidské dodatky tvoří jen zmatek. A čím prostší jsou naše plány pro dílo v Boží službě, tím více splníme. Přinášet světské způsoby do Božího díla znamená přivádět neštěstí a porážku. Prostota a pokora musí charakterizovat každé účinné úsilí pro pokrok Jeho království.

Aby se evangelium dostalo ke všem národům, pokolením, jazykům a lidu, musíme si zachovat sebeobětavost. Ti, kteří jsou na zodpovědných místech, mají ve všem jednat jako věrní správcové, svědomitě dohlížející na prostředky, které byly přineseny lidem. Pečlivě se musíme vyhnout všem zbytečným vydáním. Při budování a zařizování díla měli bychom dbát, aby naše příprava nebyla taková, že by pohltila zbytečně velké sumy peněz; neboť to v každém případě znemožňuje dílo v jiných polích, obzvláště v cizích zemích. Prostředky nemají být odčerpávány z pokladnice na výstavbu institucí v domácích polích když je nebezpečí, že ochromíme pokrok díla v cizích zemích.

Boží prostředky se mají použít nejen ve vaší bezprostřední blízkosti, nýbrž i ve vzdálených krajích a ostrovech. Pakliže lidé nechtějí pracovat v tomto díle, Bůh jistě odstraní moc, která není správně použita.

Mnozí mezi věřícími mají sotva dostatek pokrmu a přece ve své hluboké bídě přinášejí své desátky a oběti do pokladny Páně. Mnozí, kteří vědí co znamená podporovat dílo Boží za těžkých a nesnadných okolností, investovali prostředky do nakladatelství. ^{7T 216} Ochotně snesli těžkosti a sebezapírání, bděli a modlili se o úspěch díla. Jejich dary a oběti vyjadřují vroucí vděčnost jejich srdce k Tomu, který je povolal ze tmy v předivné světlo své. Jejich modlitby a oběti přicházejí jako připomínka před Pána. Žádná příjemnější vůně se nemůže nést k nebi.

Dílo Boží v celé své šíři je jeden celek a tytéž zásady by měly platit ve všech odvětvích. Ono musí nést pečeť misijního díla. Každý pracovní úsek je spojen se všemi částmi evangelijního pole a duch, který ovládá jedno odvětví, bude pociťován v celém poli. Jestliže určitá část pracovníků dostává veliké mzdy, jsou jiní v různých odvětvích díla, kteří se také dožadují vysokých platů a duch sebeobětování slábne. Jiné instituce postihnou téhož ducha, a Boží přízeň od nich odstoupí, neboť Bůh nikdy nemůže posvětit sobectví. Takto bude učiněn konec průbojnému dílu. Lze ho šířit pouze za ustavičné oběti. Ze všech koutů světa přicházejí žádosti po lidech a prostředcích, aby dílo šlo vpřed. Bude jim nutno říci: „Musíte čekat, v pokladnici nemáme žádné prostředky?“

Někteří ze zkušených a zbožných lidí, kteří vedli toto dílo, zapírali se a neváhali přinášet oběti pro jeho úspěch, nyní odpočívají v hrobě. Byli to Boží prostředníci, Jeho představitelé, skrze něž zásady duchovního života byly sdělovány církvi. Získali zkušenost vysoké ceny. Nemohli být koupeni ani prodáni. Jejich čistota, odevzdanost a sebeobětavost, jejich živé spojení s Bohem, bylo požehnáním při budování ^{7T 217} díla. Naše instituce se vyznačovaly duchem sebeobětavosti.

V dobách, kdy jsme zápasili s chudobou, ti kteří viděli jak obdivuhodně Bůh o své dílo pečoval, si uvědomovali, že žádná větší čest nemohla by jim být prokázána, než aby byli s dílem spoutáni svatými svazky, které by je spojovaly s Bohem. Měli složit břímě a dohadovat se s Pánem o mzdě? - Ne, ne. Kdyby každý oportunista opustil své místo, oni by nikdy neutekli z díla.

Ti věřící, kteří v počátcích přinášeli oběti pro vybudování díla, byli proniknuti tímž duchem. Pociťovali, že Bůh vyžadoval ode všech těch, kteří pracovali v Jeho díle bezvýhradně posvěcení těla, duše, ducha, a všechny jejich síly a schopnosti, aby dílo šlo úspěšně vpřed.

V některém směru však dílo ochablo. Zatímco se rozmáhalo do šířky a ubývalo těžkostí, opouštěla ho zbožnost.

Poučný je pro nás život krále Šalomouna. Mladý izraelský král dostal zaslíbení. On si vyvolil Boží moudrost a sláva jeho vlády budila údiv světa. Mohl jít od síly k síle, od dobré vlastnosti k lepší, až by dospěl k podobě charakteru Božího. Jak smutná je však jeho životní zkušenost. Byl povolán k největší odpovědnosti, avšak zpronevěřil se jí. Ovládla ho soběstačnost, pýcha a sebevyvyšování. Vášnivá touha po rozšíření politické moci vedla k tomu, že se začal spolčovat s pohanskými národy. Stříbro z Tarsu a zlato z Ofír bylo příčinou hrozné ztráty, kdy obětoval svojí věrnost a ztratil svatou důvěru. Společenství s modláři nahlodávalo jeho víru. Jeden falešný krok vedl k druhému, až byla zbořena ohrada, kterou Bůh vystavil pro bezpečnost svého lidu. Jeho život rozvrátilo mnohoženství. ^{7T 218} Nakonec začal uctívat falešné bohy. Charakter kdysi tak pevný, čistý a posvěcený, byl podlomen a mravně zchátral.

Nechyběli ani zlí rádcové, kteří zviklali kdysi tak statečnou mysl a usměrnili ji po svém, neboť neučinil Boha svým vůdcem a rádcem. Jeho citlivé svědomí otupělo; postřeh a uvážlivý duch z počátků jeho kralování se změnily. Vlastní já se mu stalo bohem, jeho panování se zvrhlo v přísnou a krutou tyranii. Přepych a sobectví si vynucovaly od chudých kruté daně. Z nejmoudřejšího panovníka, jaký kdy držel královské žezlo, se stal Šalomoun krutovládce. Jako král stal se modlou národa a mnozí napodobovali to, co řekl a konal. Jeho příklad působil takým vlivem, jehož plný dosah bude zřejmý, jedině když skutky všech budou přehledně promítnuty před Bohem a každý člověk bude souzen podle svých skutků učiněných za svého života.

Ó, jak Bůh může souhlasit s nešlechetnostmi těch, kteří měli veliké světlo a přednosti a přece šli podle svých vlastních zálib ke své věčné škodě. Šalomoun, který při posvěcení chrámu slavnostně zavázal lid: "Budiž tedy srdce vaše celé k Hospodinu Bohu našemu." 1Kr 8, 61., šel svou vlastní cestou a jeho srdce odstoupilo od Hospodina. Mysl, která byla jednou Bohu posvěcena a Jím inspirována k napsání těch nejvzácnějších slov moudrosti (kniha Přísloví) - nesmrtelných pravd - ta ušlechtilá mysl nešlechetným spolčováním a povolováním pokušení ochabla, mravně zeslábla ^{7T 219} a Šalomoun zneuctil sám sebe, zneuctil Izraele a zneuctil Boha.

Při pohledu na tento obraz vidíme, čím se lidé mohou stát, když se rozhodnou odstoupit od Hospodina. Jediný falešný krok připravuje cestu druhému. Každý další krok je snadnější než předcházející. A tak duše jdou za jiným vůdcem, než je Kristus.

°°°°

Všichni, kdo v našich institucích zastávají určité postavení, budou zkoušeni. Pakliže Kristus bude jejich vzorem, dá jim moudrost, poznání a porozumění. Porostou v milosti a moudrosti Kristovou cestou; jejich charaktery budou formovány podle Jeho podoby. Nepůjdou-li cestou Páně, jiný duch ovládne jejich mysl a soudnost, budou plánovat bez Pána, půjdou vlastní cestou a zanechají postavení, které kdysi měli. Bylo jim dáno světlo; pakliže od Něho odstupují, nikdo by se ani nejméně neměl snažit přemlouvat je, aby zůstali. Budou překážkou a osidlem. Přišel čas, aby bylo otřeseno všechno, co otřeseno může být, a zůstalo to, čím nelze otřást. Bůh sleduje každý případ; měří chrám i své ctitele v něm.