^{7T 199} Nemáme právo přepínat ani duševní ani fyzické síly tak, abychom byli snadno podrážděni a vedeni k promluvení slov, které zneuctívají Boha. Bůh chce, abychom byli vždy klidní a trpěliví. Ať jiní konají cokoliv, máme představovat Krista a jednat tak, jak by On konal za podobných okolností.

Na určitém zodpovědném postavení je každodenně nutné učinit rozhodnutí, na němž závisí výsledky velikého významu. Častokrát nutno rychle myslet a to mohou úspěšně provést pouze ti, kteří pracují s co nejpřísnější střízlivostí. Mysl sílí, jestliže správně zacházíme s fyzickými a duševními silami. Jestliže napětí není příliš veliké získává novu sílu s každým vypětím.

°°°°

Pouze křesťan s celým srdcem může být pravým gentlemanem - čestným, vznešeným člověkem.

°°°°

Nedbalost přizpůsobit se každému sebemenšímu požadavku Božímu znamená jistý pád a ztrátu pro činitele nepravostí. Jestliže nechodí cestou Hospodinovou, olupuje svého Stvořitele o službu, kterou Mu dluží. Jemu samému se to vymstí; neboť nezískává onu milost, moc a charakterovou sílu, kterou přednostně smí obdržet každý, kdo všechno podřídí Bohu. Tím, že žije mimo Krista, je vystaven pokušení. Ve své práci pro Mistra se dopouští omylů. Nevěrný v malých věcech, neplní Boží vůli ani ve větších věcech. Jedná podle svých vlastních navyklých zásad.

Bůh se nemůže spojit s těmi, kteří žijí, aby se líbili pouze sami sobě a kteří na první místo kladou sebe. Ti, kteří toto konají, budou nakonec ze všech nejposlednější. Téměř nejbeznadějnějším a nejhůř léčitelným hříchem ^{7T 200} je názorová pýcha, domýšlivost. Toto stojí v cestě veškerému růstu. Když je člověk tak prosycen soběstačností, že nemůže vidět svůj omyl, jak může být očištěn? "Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní." Mt 9, 12. Jak může někdo usilovat o vyšší úroveň, když se domnívá, že jeho způsoby jsou dokonalé?

Když někdo, o kom se předpokládá, že je veden a vyučován Bohem, sejde z dobré cesty kvůli sebedůvěře, mnozí následují jeho příklad. Jeho falešný krok může končit svedením tisíců.

°°°°

Zamyslete se nad podobenstvím o fíkovníku:

"Člověk jeden měl strom fíkový, štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl. I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej, proč i tu zemi darmo kazí? On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, až jej okopám a ohnojím. Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej." L 13, 6-9.

"Potom, pak". V těchto slovech je zahrnuto naučení pro všechny, kdož pracují v Božím díle. Strom, který nenesl žádné ovoce, dostal určitý čas zkoušky. Podobně Pán shovívá svému lidu. Těm však, kteří měli veliké přednosti, a kteří jsou ve velice zodpovědném a svatém postavení a přece nenesou žádné ovoce, říká: "Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?"

Nechť ti, kteří jsou spojeni se zvláštními Božími institucemi pamatují, že On od nich bude požadovat ovoce ze své vinice. Úměrně udělenému požehnání, ^{7T 201} bude požadován i výsledek. Nebeští andělé navštívili a sloužili na každém místě, kde jsou zřízeny Boží instituce. Nevěrnost v těchto institucích je větším hříchem než kdekoli jinde, neboť má určitý větší vliv, než by měla kdekoli jinde. Nevěrnost, nespravedlnost, nepoctivost, shovívavost ke zlému překáží světlu, které podle Boží vůle má svítit z Jeho ústavů.

Svět je ihned připraven ostře a přísně kritizovat vaše chování i vaše obchodních jednání. Každý kdo je činný v Božím díle je střežen a vážen na váhách lidského rozsuzování. Na mysli těch s kterými máte co činit, neustále doléhají dojmy příznivé, nebo nepříznivé biblickému náboženství.

Svět pozoruje, jaké ovoce přinášejí ti, kteří vyznávají, že jsou křesťané. Právem očekává sebezapření a sebeobětavost od těch, kdo tvrdí, že věří větší pravdě.

°°°°

Mezi našimi pracovníky byli a ještě nepřestali být takoví, kteří si neuvědomují svojí potřebu Ježíše na každém kroku. Domnívají se, že si nemohou najít čas, aby se modlili a zúčastnili se náboženských shromáždění. Mají tolik práce, že si nedovedou najít čas, aby svoji duši udržovali v lásce Boží. Pakliže je tomu tak, satan má základ pro vytvoření zbytečné obrazotvornosti.

Pracovníci, kteří nejsou usilovní a věrní, působí nevypočitatelnou škodu, dávají příklad jiným. V každé instituci jsou ti, kteří slouží radostně a z celého srdce; avšak nezasáhne je tento kvas? Zůstane taková instituce bez některých skvělých příkladů křesťanské věrnosti? Když lidé tvrdí, že jsou představiteli Krista a zjevují, že jsou ^{7T 202} neobráceni, že jejich povaha je hrubá, sobecká, nečistá, měli by zanechat dílo.

Pracovníci si musí uvědomit svatost povolání, jímž je Pán poctil. Náladové pohnutky a nestálé jednání musí být odstraněny. Ti, kteří nemohou rozeznat mezi svatým a obecným, nejsou bezpečnými správci vysokých zodpovědností. Jsou v pokušení zradit své povolání. Ti, kteří nedoceňují přednosti a příležitosti ke spojení s Božím dílem, neostojí, když jim nepřítel představí svůdná pokušení. Snadno jsou svedeni sobeckými, ctižádostivými plány. Jestliže po poznání pravdy ještě stále nepostihují správné od nesprávného, pak čím dřív opustí instituci, tím čistší a vznešenější bude charakter díla.

°°°°

Žádný by neměl být zdržován v kterékoli Boží instituci, kdo si v kritické chvíli neuvědomuje, že Boží ústavy jsou svaté. Jestliže si pracovníci neoblíbili pravdu, jestliže je zaměstnání v této instituci nevede k lepšímu a neposiluje v nich lásku k pravdě, pak je po dostatečně dlouhé zkušební době propusťte z díla; neboť jejich neposvěcenost a nevěra ovlivňuje jiné. Jejich prostřednictvím svádějí zlí andělé ty, kdo se v ústavech učí. Za učně by jste měli přijímat slibné, nadějné mladé lidí. Pakliže je necháte pospolu s těmi, kteří nemají žádnou lásku k Bohu, pak jsou v ustavičném nebezpečí neposvěceného vlivu. Polovičatí a světsky smýšlející, povídaví a pomlouvační a své vlastní chyby přehlížející lidé měli by být z díla propuštěni.