^{7T 42} Jestliže kdy byla doba, kdy by každý dům měl být domem modlitby, pak je to dnes. Nevěra a pochybovačnost převládá. Rozhojňuje se nepravost, zkaženost proudí v našich žilách a odboj proti Bohu protkává náš život. Mravní síly, zotročeny hříchem, jsou pod vládou satana. Duše je terčem jeho pokušení; nezachrání-li ji nějaké mocné rameno, člověk jde tam, kam ho arciodbojník vede.

A přece v této době strašného nebezpečí někteří z těch, kteří vyznávají, že jsou křesťané, nemívají rodinné pobožnosti. Neuctívají Boha doma. Neučí své děti milovat a bát se Ho. Mnozí se natolik odtrhli od Něho, že se cítí odsouzeni, mají-li se k Němu přiblížit. Nemohou přistupovat svobodně k "trůnu milosti" a "pozdvihovat čistých rukou bez hněvu a bez roztržitosti". Žd 4, 16; 1Tm 2, 8. Nemají živé spojení s Bohem. Mají formu pobožnosti bez moci.

Představa, že modlitba není podstatně důležitou, je jedním ze satanových nejúspěšnějších hesel pro zkázu duše. Modlitba je obecenství s Bohem, zdrojem moudrosti, pramenem síly, pokoje a radosti. Ježíš se modlil k Otci "s křikem velikým a slzami". Pavel napomíná věřící: "Bez přestání se modlete"; ve všem mají modlitbou a prosbou s děkováním oznamovat své prosby Bohu." "Modlete se jedni za druhé" - říká Jakub. "Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová." Žd 5, 7; 1Te 5, 17; Jk 5, 16.

Upřímnou, opravdovou modlitbou měli by rodiče učinit ^{7T 43} ohradu kolem svých dětí. Měli by se modlit v plné víře, že Bůh zůstane s nimi a že svatí andělé budou střežit je a jejich děti od satanovy ukrutné moci.

V každé rodině měl by být stanoven čas ranních a večerních bohoslužeb. Jak je to pěkné, když rodiče shromáždí své dítky kolem sebe před snídaní, aby poděkovali nebeskému Otci za Jeho ochranu v noci a žádali Ho o pomoc, vedení a péči ve dne. Jak utěšené, když přichází večer, a rodiče se s dětmi shromažďují znovu před Ním a děkují Mu za požehnání uplynulého dne.

Otec, a v jeho nepřítomnosti matka, měli by nést pobožnost, vyhledat zajímavou a snadno pochopitelnou část Písma. Tato pobožnost by měla být krátká. Když se čte dlouhá kapitola a zdlouhavě se někdo modlí, bohoslužba se stává únavnou a při ukončení cítíme určitou úlevu. Bůh je zneuctěn, když hodina bohoslužby je mdlá a únavná, když je nudná, bez zájmu, takže děti jsou z toho unaveni.

Otcové a matky učiňte chvíli rodinné pobožnosti nanejvýš zajímavou. Není žádného důvodu proč by tato hodina nemohla být tou nejkrásnější a nejradostnější chvílí z celého dne. Nepatrná myšlenka věnovaná přípravě na ni vás uschopní, aby tu byl plný zájem a užitek. Z času na čas tuto službu pozměňte. Mohou se vyskytnout otázky na texty přečteného Písma a několik opravdu časových poznámek může být učiněno. Může zaznít Píseň chvály. Modlitba by měla být krátká a výstižná. Kdo se modlí, měl by prostými a vroucími slovy poděkovat za Jeho dobrotu a prosit Ho o pomoc. Jak to okolnosti dovolí, mohou se také děti účastnit čtení a modliteb. ^{7T 44} Teprve ve věčnosti bude zjeveno, kolik dobrého způsobily takovéto chvíle pobožnosti.

Život Abrahama, Božího přítele, byl životem modlitby. Všude, kde zřídil svůj stan, postavil také i oltář, na němž přinášel ranní a večerní oběť. Když pak svůj stan složil, oltář zůstal na svém místě. Šel-li tudy nějaký Kananejec, věděl, kdo na tom místě byl. Když postavil svůj stan, opravil oltář a modlil se k živému Bohu.

Tak by křesťanské domovy měly být světlem ve světě. Ráno i večer by se z nich měly vznášet modlitby k Bohu jako dobrá vůně. Jeho milost a požehnání sestoupí pak na modlitebníky jako ranní rosa.

Otcové a matky, shromážděte každého jitra i večera své dítky kolem sebe a pozdvihujte svá srdce k Bohu v pokorných prosbách o Jeho pomoc. Vaši milí jsou denně vydáni všelikým pokušením. Stezka mladých i starých jest každého dne obklíčena nebezpečím. Kdo tu chce vést život trpělivosti, lásky a radosti, musí se modlit. Nad vlastním já zvítězíme pouze tehdy, když ustavičně přijímáme pomoc od Boha.

Sebe i své dítky posvěcujte Pánu každého jitra znovu pro nastávající den. Nepočítejte na měsíce i léta dopředu, neboť ty nejsou vaše. Vám je dán jenom krátký den. V průběhu jeho hodin pracujte pro Mistra, jako by to byl váš poslední den na zemi. Všechny své záměry předkládejte Bohu a zkoumejte, máte-li je podle Jeho prozřetelnosti provést nebo zavrhnout. Jeho úmysly přijměte místo svých vlastních, i kdyby si to vyžadovalo vzdát se zamilovaných předsevzetí. Potom se váš život bude vždy víc podobat vašemu nebeskému vzoru a "pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši." F 4, 7.