^{7T 175} Jelikož kolportéři nemohli vyplatit své dluhy, naše traktátní společnosti se zadlužily; nemohou splnit své závazky vydavatelstvím; a tak se tyto ústavy dostaly do těžkostí a jejich dílo je zmařeno. Někteří kolportéři se domnívali, že se s nimi nesprávně zachází, když se od nich požaduje, aby nakladatelstvím okamžitě vyplatili za knihy, které převzali; avšak okamžité vyrovnání účtu je jedinou úspěšnou cestou obchodu.

Nedbalost, s jakou někteří kolportéři konali své dílo ukazuje, že se musí naučit mnohému důležitému. Bylo mi ukázáno mnoho nahodilé práce. Lehkovážností ve světských záležitostech si někteří zvykli na nedbalost a liknavost, a tento nedostatek vnesli i do Božího díla.

Bůh volá po rozhodné změně, po nápravě v různých odvětvích díla. Obchodní záležitosti související s Jeho dílem měly by se vyznačovat větší pečlivostí a přesností. Musí být vynaloženo pevné, rozhodné úsilí, aby došlo k hlubším změnám.

°°°°

"Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě." Jr 48, 10.

"Nebo když přivodíte slepé k obětování, což to není nic zlého? A když přivodíte chromé aneb nemocné, což to není nic zlého? Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li mu se tím, a přijme-li tvář tvou, praví Hospodin zástupů." "Zlořečený jest fortelný,... činí slib, a obětuje Pánu to, což jest churavého. Nebo král veliký já jsem, praví Hospodin zástupů a jméno mé jest hrozné mezi národy." Mal 1, 8.14. ^{7T 176}

Autor

Bůh chce přivést lidi k přímému vztahu se samým sebou. V každém svém jednání s lidmi uznává zásadu osobní zodpovědnosti. Snaží se povzbudit smysl osobní závislostí a zdůraznit potřebu osobního vedení. Jeho dary jsou lidem svěřeny jednotlivě. Každý člověk je šafářem svěřených hřiven; každý má naložit s tím, čím byl obdařen podle pokynů Dárce; a každý musí vydat ze svého šafaření počet Bohu.

Tím vším se Bůh snaží přivést člověka do společenství s božstvím, aby se mohl skrze toto spojení změnit v božskou podobu. Pak zásada lásky a dobroty bude součástí jeho přirozenosti. Satan, usilující se zmařit tento záměr, ustavičně působí, aby podnítil závislost na člověku a tím jednoho učinil otrokem druhého. Když se mu podaří odvrátit mysl od Boha, naznačuje své vlastní, sobecké, zlostné a bojové záměry.

V každém jednání jednoho člověka s druhým Bůh chce, abychom pečlivě dbali na zásady osobní zodpovědnosti vůči Bohu a závislosti na Něm. Naše nakladatelství by mělo obzvláště pamatovat na určitou zásadu ve svém jednání s autory.

Někteří tvrdili, že autoři nemají žádné právo nakládat se svým vlastním dílem; že by ho měli odevzdat kontrole nakladatelství nebo konferenci; a že kromě režijních vydání neměli by požadovat žádný podíl ze zisku. Ten by prý měl připadnout konferenci nebo nakladatelství a měl by být použit podle jejich ^{7T 177} úsudku k různým potřebám díla. Takto by autorovo právo na jeho díle cele přešlo z něho na jiné.

Bůh se však takto na dílo nedívá. Schopnost napsat nějakou knihu je právě tak, jako každá jiná hřivna, darem od Pána za jehož využití vlastník zodpovídá Jemu; a on má vložit zisk pod Jeho správu. Nesmí se zapomínat, že to není naše vlastnictví, které nám bylo svěřeno k investici. Kdyby bylo, mohli bychom se libovolně dovolávat moci; mohli bychom svoji zodpovědnost přesunout na jiné a přenechat své autorství jiným. Toto však nemůže být, neboť Pán nás učinil osobně zodpovědnými svými šafáři. Jsme odpovědni za to, abychom tyto prostředky investovali sami. Naše vlastní srdce má být posvěceno; naše ruce mají příležitostně něco přinést z příjmu, který nám Bůh svěřuje.

Bylo by zrovna tak nerozumné, jako kdyby konference nebo vydavatelství převzalo kontrolu nad příjmem, který některý bratr dostává ze svých domů nebo pozemků, jako si přisvojit to, co pochází z práce jeho mozku.

A není ani spravedlivé aby si nakladatelství dělalo nárok na tělesné, duševní a duchovní síly zaměstnance, jakož i všechny plody jeho péra, protože tato instituce mu vyplácí mzdu. Kromě pracovní doby v instituci, pracovním časem disponuje sám, jak to za vhodné uzná, pokud takové zužitkování času není v rozporu s jeho povinností k instituci. Za to co může vytvořit v těchto hodinách, odpovídá svému vlastnímu svědomí a Bohu.

Člověk nemůže žádným jiným způsobem hůř zneuctít Boha, než když začne disponovat ^{7T 178} s hřivnami. Zlo není odstraněno tím, že zisk smlouvy má být věnován na dílo Boží. V takových případech člověk, který dovoluje aby jeho mysl byla ovládána myslí někoho jiného, je odloučen od Boha a vystaven pokušení. Přesouvání odpovědnosti za své šafářství na jiné lidi a závislostí na jejich moudrosti dáváme člověka tam, kde má být Bůh. Ti, kteří usilují o takový přesun zodpovědnosti jsou zaslepeni a nevidí výsledek svého jednání; Bůh nám to však jasně ukázal. On říká: "Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své." Jr 17, 5.

Na autorech by se nemělo požadovat, aby se vzdali nebo prodali své právo na knihy, které napsali. Měli by dostat spravedlivý podíl ze zisku své práce; tyto své prostředky ať pak pokládají za hřivnu od Boha, kterou mají spravovat podle moudrosti, kterou jim On udělil.

Ti, kteří mají schopnosti psát knihy, měli by si uvědomit, že mají schopnost investovat zisk, který přijímají. I když je správné, aby jistou část odvedli do pokladny, a nahradili všeobecné potřeby díla, měli by to pokládat za svou povinnost obeznámit se s potřebami díla, a s modlitbou k Bohu o moudrost měli by osobně naložit se svými prostředky podle toho, kde je potřeba největší. Měli by si vyhledat některé odvětví dobročinnosti. Jestliže jejich mysl usměrňuje Svatý Duch, prozíravě postřehnou, kde jsou potřebné prostředky, a poskytnou-li pomoc v této potřebě, budou velice požehnáni.

Kdyby byl vždy sledován Boží plán, mnohé věci by dnes vypadaly zcela jinak. Tak mnoho prostředků by se nevynaložilo na několik málo míst a nenechávalo by se tak málo k investování na mnoha, mnoha místech, kde prapor pravdy ještě nebyl pozdvižen. ^{7T 179}

Naše nakladatelství by se měla varovat toho, aby v jednání s Božími pracovníky nevládly nesprávné zásady. Jestliže v některých institucích pracují lidé jejichž srdce není ovládnuto Duchem Svatým, tito jistě uvedou dílo na nesprávné cesty. Někteří, vyznávající křesťané pokládají obchod spojený s dílem Božím za něco zcela odlišného od náboženské služby. Říkají: "Náboženství je náboženství, obchod je obchod. Jsme rozhodnuti učinit to, co přináší určitý úspěch a chopíme se každé možné příležitosti provést toto zvláštní dílo." Takto přicházejí plány, které odporují pravdě a spravedlnosti, s tvrzením, že toto nebo ono musí být vykonáno, neboť je to dobré a slouží to pokroku díla Božího.

Lidé, jimž sobectví zužuje a zatemňuje pohled, pokládají si to za svoji přednost nutit i ty jednotlivce, které Bůh používá k rozšíření světla, které jim dal. Pracovníci, kteří měli být v Pánu svobodní, byli omezováni „naléhavými plány“ těch, kteří byli pouze jejich spolupracovníky. Všechno toto nese pečeť lidskou a ne Boží. Právě toto lidské rozdělování vede k nespravedlnosti a k útlaku. Boží dílo nemá žádné poskvrny nespravedlivosti. Zisk se nesnaží nabýt tím, že své členy zbavuje jejich osobnosti nebo jejich práv. Pán neposvěcuje libovolnou autoritu, ani nebude spolupracovat se sebemenším sobectvím anebo lstivostí. Všechny takové způsoby se Mu oškliví.

On říká: "Já zajisté Hospodin miluji soud, a nenávidím loupeže při oběti". "Aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce, většího a menšího. Váhu celou a spravedlivou míti budeš, též míru celou a spravedlivou budeš míti... nebo v ohavnosti ^{7T 180} jest Hospodinu Bohu Tvému, kdožkoli činí ty věci, všeliký činící nepravost." Iz 61, 8; Dt 25, 14-16.

"Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud, a miloval milosrdenství, a pokorně chodil s Bohem svým." Mi 6, 8.

Jedno z nejhlavnějších uplatnění těchto zásad nacházíme v uznání lidského práva na sama sebe, na ovládání své vlastní mysli, na šafaření Jeho hřivnami, právo přijímat a dávat z ovoce své vlastní práce. Síla a moc bude v našich ústavech pouze tehdy, když v každém svém spojení se svými spolubližními uznají tyto zásady, - pouze když ve svém jednání budou dbát na naučení Božího Slova.

°°°°

Každá schopnost, kterou nám propůjčil Bůh, ať už tělesná, duševní nebo duchovní má být posvátně pěstována za tím účelem, aby vykonala dílo určené pro naše spolubližní, kteří hynou ve své nevědomosti. Každý člověk má věrně konat svou povinnost, ustavičně sloužit Pánu v pokoře, každý je odpovědný za své vlastní dílo. "A všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jako Pánu, a ne lidem, vědouce, že ode Pána vzíti máte odplatu dědictví; nebo Pánu Kristu sloužíte." "Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho." Kl 3, 23.24; Ř 2, 6.

°°°°

Satan uplatňuje, své chytráctví při vymýšlení bezpočetných plánů a metod k uskutečnění vlastních záměrů. On se snaží omezit náboženskou svobodu a vnést do náboženského světa různé otroctví. Nebude-li Boží moc udržovat tyto ústavy, ovládne ^{7T 181} je satan a uvede pracovníky pod lidskou kontrolu. Podvod a lest ponese zdání horlivosti pro pravdu a pro pokrok Božího království. Cokoliv v našem životě není jasné jako den, náleží k metodám knížete zla.

°°°°

Lidé upadli do bludu tím, že začali budovat na falešných předpokladech, a pak se jim všechno hodí, aby blud prokázali za pravdu. V některých případech obsahují první zásady určitou dávku pravdy protkávanou bludem; to však nevede k žádné správné činnosti; a toto je důvod, proč bývají lidé svedeni. Touží vládnout, mít moc, a ve snaze ospravedlnit své zásady přisvojují si satanovy metody.

°°°°

Jestliže lidé nedbají napomenutí, které jim posílá Pán, pak jdou nesprávným směrem; takoví lidé předstírají, že přebírají na sebe činnost vyhrazenou Bohu, - dovolují si konat to, co Bůh sám nekoná, snažíce se ovládat mysl lidí. Takto jdou ve šlépějích Říma. Zavádějí své vlastní metody a plány a nyní nesprávným představováním Boha oslabují víru jiných v pravdu a do díla uvádějí falešné zásady, co působí jako kvas na porušení institucí a sborů.

Cokoliv snižuje důvěru lidí ve spravedlnost, rovnost a nestranné posuzování, každý vynález nebo příkaz, který přivádí člověka pod kontrolu jiného člověka, zeslabuje víru lidí v Boha a odhání duše od Něho.

Bůh nebude obhajovat žádný úskok nebo výmysl, jímž by člověk i v nejmenším stupni ovládal nebo utlačoval svého spolubližního. Jakmile člověk začíná vytvářet železné pravidlo pro jiné lidi, zneuctívá Boha a ohrožuje svoji vlastní duši i duši svých bratří.