^{7T 171} Vinným kmenem a jeho větvemi je vystižen vztah Krista k Jeho následovníkům a vztah Jeho následovníků jednoho k druhému. Větve jsou pospojovány jedna s druhou a přece každá má svoji individualitu, která není potlačena zvláštnostmi větve druhé. Všechny mají všeobecný vztah k vinnému kmeni a na něm závisí jejich život, jejich vzrůst a jejich plodnost. Jedna větev nemůže uživit druhou. Každá ve svém vlastním zájmu musí žít s kmene. Při vší své všeobecné podobnosti jsou přece odlišné. Jejich jednota spočívá v jejich společném spojení s kmenem a každá z nich, i když ne stejně, projevuje život kmene.

Tento obraz má své poučení nejen pro jednotlivé křesťany, nýbrž i pro instituce, které jsou zapojeny do Boží služby. Ve svém vztahu jedna k druhé každá si má zachovat svoji individualitu. Spojení jedné s druhou je umožněno spojením s Kristem. V Něm každý ústav je spojen s ústavem druhým, i když jeho osobitost není tím druhým ústavem pohlcena.

Někdy se zdůrazňovalo, že zájmy díla by se měly rozšířit upevněním našich vydavatelství a tím, že bychom je přivedli pod jednu správu. Toto by však, jak Pán ukázal, nemělo být. Není Jeho plánem soustředit moc v rukou několika osob, anebo přivést jednu instituci pod kontrolu druhé.

Naše dílo mi bylo představeno v jeho počátcích jako malý, velice malý potůček. Prorok Ezechiel viděl vody vycházející "od spodku prahu domu na východ" a scházely ^{7T 172} "po straně polední oltáře. Obzvláště si povšimněme verše 8.: "I řekl mi: Vody tyto vycházejí od Galilee první, a sestupujíce po rovině, vejdou do moře, a když do moře vpadnou, opraví se vody." Ez 47, 8. Dílo mi bylo představeno, jak se rozšiřuje na východ i na západ, na ostrovy mořské a do všech částí světa. Jak se dílo šíří, bude nutno spravovat jeho různá veliká odvětví. Dílo nemá být soustředěno na jediném místě. Lidská moudrost tvrdí, že se lépe hodí budovat různá odvětví tam, kde dílo již má určitou povahu a vliv; avšak v tomto směru došlo k omylům. Nošením břemen se získává síla a rozvoj. A kdybychom pracovníky v různých místech velkou měrou zbavili zodpovědnosti, znamenalo by to zabrzdit rozvoj jejich charakteru, potlačit a zeslabit jejich síly. Dílo je Páně a není Jeho vůlí, aby síla a účinnost byly soustředěny na jediné místo. Každý ústav by měl zůstat nezávislým a pracovat podle Božího plánu pod Jeho správou.

Upevňování

Způsob upevňování, ať je to kdekoli, má snahu vyvýšit ono lidské, místo božského. Ti, kteří nesou odpovědnosti v různých odvětvích, očekávají od ústřední autority pomoc a podporu. Když je smysl pro osobní zodpovědnost oslaben, ztrácejí tu nejvyšší a nejvzácnější ze všech lidských zkušeností - ustavičnou závislost duše na Bohu. Neuvědomujíc si svoji potřebu, promeškávají zachovat si onu ustavičnou bdělost a modlitbu, onu stálou odevzdanost Bohu, která jediná může uschopnit lidi k slyšení a poslouchání rad Jeho Svatého Ducha. Člověk se dostává na místo, které patří Bohu. Ti, kteří jsou v tomto světě povoláni ^{7T 173} do služby jako nebeští vyslanci, spokojí se tím, že hledají moudrost u bloudících, smrtelných lidí, zatímco by měli mít moudrost a sílu od neomylného věčného Boha.

Pán nechce aby pracovníci v Jeho ústavech očekávali na člověka, nebo důvěřovali v člověka. On chce, aby se soustředili na Něho.

Nikdy by naše nakladatelství neměla by být v takovém vzájemném spojení, že by jedno mělo moc řídit správu druhé. Když se taková moc soustředí v rukou několika málo osob, satan vynaloží rozhodné úsilí, aby zvrátil soudnost, vnukl nesprávné zásady činnosti, a zvedl nepatřičnou praxi a takovým způsobem může nejen zvrátit jednu instituci, nýbrž tím může získat také nadvládu nad ostatními, a dát nesprávný vzor dílu v různých částech. Zlý vliv se takovým způsobem velice rozšíří. Každá instituce by měla stát ve své mravní nezávislosti a šířit své dílo ve vlastním poli. Každý pracovník by si měl uvědomit, že musí vykonat své dílo jako před Pánem, Jeho svatými anděly a nepadlými světy.

Jestliže některá instituce přijme nesprávné způsoby, druhá instituce tím nemá být nakažena. Věrně má stát na zásadách, na nichž byla vybudována, a dále konat dílo podle těchto zásad. Každá instituce by se měla vynasnažit pracovat v souladu s každou jinou do té míry, jak se sluší na pravdu a spravedlnost; dále však nikdo nemá jít.

Rivalita

Mezi našimi vydavatelstvími by neměla být žádná rivalita. Jestliže pěstujeme takového ducha, bude růst, zesilovat a udusí misijního ducha. Zarmoutí to Ducha Božího a vypudí z ústavu ^{7T 174} služebné anděly, kteří jsou posíláni ke spolupráci s těmi, kteří se těší z Boží milosti.

Správcové našich institucí by se nikdy ani v nejmenším neměli pokoušet těžit jeden z druhého. Takové úsilí nejvíc uráží Boha. Povýšenecké a chytrácké jednání, jednoho s druhým je nesprávné, což Pán nebude trpět. Každé úsilí vyvýšit jednu instituci na úkor druhé je nesprávné. Každá úvaha nebo náznak, který směřuje ke zmenšení vlivu některého ústavu nebo jejich pracovníků, se protiví vůli Boží. Satanův duch podněcuje takové úsilí. Když jednou zaujme místo, bude pracovat jako kvas, aby poskvrnil pracovníky a mrzačil Boží záměry s Jeho ústavem.

Spolupráce

Každé oddělení našeho díla, každá instituce zapojená do našeho úsilí by měla být vedena na uvážlivé, ušlechtilé úrovní. I když si každé odvětví má zachovat svůj odlišný charakter, mělo by chránit, posilovat a budovat každé jiné odvětví. Lidé různých schopností a povahových vlastností jsou zaměstnáni v budování různých odvětví díla. Takový byl Boží plán. Každý pracovník musí vynakládat ve svém vlastním odvětví zvláštní úsilí; každý však přednostně smí studovat a usilovat o zdraví a blaho celku, jehož je členem.

Žádné pohlcovací tendence, žádná rivalita nebo kriticizmus, nýbrž spolupráce je Božím plánem s Jeho institucemi, aby "všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce." Ef 4, 16.