EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Církevní kázeň

Svědectví pro církev - svazek sedmý


Rejstřík - na začátek na začátek

Církevní kázeň

7T 260 Když jde o bloudící členy ve sboru, má Boží lid pečlivě dodržovat pokyny dané Spasitelem v 18 kapitole Matouše.

Lidé jsou Kristovým vlastnictvím, které si sám vykoupil za nekonečnou cenu, a připoutal k sobě láskou, kterou k nim On i Jeho Otec projevili. Jak ohleduplně bychom tedy měli zacházet jeden s druhým. Lidé nemají právo podezřívat své bližní ze zla, které jen tuší. Členové sboru nemají žádné práv řídit se svými vlastními pohnutkami a sklony, když jde o bloudící spolučleny. Neměli by ani vyjádřit své předsudky ohledně bloudících; neboť takovým způsobem vštěpují do myslí jiných lidí kvas zla. Nepříjemné zprávy o některém bratru nebo sestře ve sboru sděluje jeden člen druhému, dělají se omyly a nespravedlnost proto, že někteří členové nejsou ochotni řídit se napomenutím Pána Ježíše.

Kristus prohlásil: „Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým.“ Mt 18, 15. Nemluv o tom s nikým jiným. Řekne se to jednomu, pak druhému, a ještě dalšímu; a co bylo řečeno, rozrůstá se, zlo se množí až celý sbor trpí. Urovnej tuto záležitost „mezi sebou a jím“. Taková je Boží rada. „Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj“. Př 25, 8.9. Netrp hřích při svém bratru; avšak nezveřejňuj ho, a tím nerozmnožuj 7T 261 těžkosti, aby se nezdálo, že napomenutí je nějakou pomstou. Naprav ho způsobem vyznačeným v Božím Slově.

Nedovol, aby rozmrzelost dozrála ve zlomyslnost. Nepřipusť, aby rána hnisala a propukla v otrávených slovech, které poskvrňují ty, kdo je slyší. Nedovol, aby trpké myšlenky naplňovaly tvoji a jeho mysl. Jdi ke svému bratru, a v pokoře a upřímnosti si s ním o celé věci promluv.

Ať jde o záležitost jakoukoliv, to nemění Boží radu, která platí pro urovnání nedorozumění a osobních nesrovnalostí. Osamělý a v duchu Kristově vedený pohovor s pobloudilým členem častokrát odstraní nesnáz. Jdi k bloudícímu se srdcem naplněným Kristovou láskou a soucitem a snaž se urovnat spornou záležitost. V klidu a v tichosti s ním pouvažuj. Ať z tvých rtů nevychází žádná hněvivá slova. Mluv tak, že ho to přivede k lepšímu úsudku. Připomeň si slova: „Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti a přikryje množství hříchů.“ Jk 5, 20.

Přines bratru lék, který vyléčí nemoc nespokojenosti. Učiň vše, abys mu pomohl. Pro pokoj a jednotu sboru si pokládej za přednost i povinnost toto vykonat. Jestliže tě poslechne, získal si přítele.

Celé nebe má zájem o rozhovor mezi poškozeným a bloudícím. Jestliže bloudící přijme napomenutí nabídnuté mu v lásce Kristově a uzná svoji chybu a bude-li prosit o odpuštění Pána i svého bratra, jeho srdce bude naplněno nebeským světlem. Spor skončil; utvrdilo se přátelství a důvěra. Olej lásky odstraňuje bolest, způsobenou vzniklým zlem. 7T 262 Duch Boží pojí srdce k srdci a v nebesích zní hudba nad takovou jednotou.

Velikého požehnání se dostane těm, kdo jsou v Kristově společenství takto spojeni, modlí se k Bohu, snaží se správně jednat, milovat milosrdenství a chodit pokorně se svým Bohem. Jestliže zarmoutili jiné, neustávají v pokání, vyznání a nápravě, cele rozhodnuti konat dobro jedni druhým; pak jde o naplnění zákona Kristova.

„Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.“ Mt 18, 16. Vezmi s sebou ty, kteří smýšlejí duchovně a promluv si s bloudícím o pochybení. Může povolit jednotné výzvě svých bratří, když vidí jejich shodu v této věci, jeho mysl může být osvícena.

„Pakliť by jich neuposlechl“, co pak udělat? Převezme několik málo osob z výboru na sebe zodpovědnost vyloučení bloudícího? „Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi.“ Mt 18, 17. Církev ať rozhoduje o svých členech.

„Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.“ Mt 18, 17. Jestliže nechce slyšet hlas církve, jestliže odmítá každé úsilí o jeho záchranu, pak na církvi spočívá odpovědnost vyloučit ho z obecenství. Jeho jméno má být pak škrtnuto ze sborové knihy.

Žádný služebník sboru by neměl navrhovat, výbor neměl by doporučovat a sbor by neměl hlasovat, aby jméno bloudícího bylo škrtnuto ze sborové knihy, jestliže toto Kristovo napomenutí nebylo věrně dodrženo. Jestliže však dodrženo bylo, 7T 263 církev je čistá před Bohem. Pak se zlo musí projevit ve své nahotě a musí být odstraněno, aby se ještě víc a dál nerozšířilo. Zdraví a čistota církve se musí zachovat, aby před Bohem byla bez poskvrny, oděna rouchem Kristovy spravedlnosti.

Jestliže bloudící činí pokání a podřídí se Kristově kázni, má se mu dát ještě jedna možnost. Jestliže nečiní pokání, a stojí mimo sbor, Boží služebníci mají stále usilovat o jeho záchranu. Vážně se mají usilovat vést ho k pokání. A ať byl jakkoli vážný jeho hřích, jestliže povoluje hlasu Svatého Ducha, a vyznáním a opuštěním svého hříchu dokazuje pokání, má mu být odpuštěno a má být znovu přijat do sboru. Jeho bratří ho mají povzbudit a správně usměrnit. Mají s ním zacházet tak, jak by si sami přáli, aby se s nimi zacházelo, kdyby byli na jeho místě a mají bdít, aby také sami neupadli do pokušení.

Kristus pokračuje: „Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“ Mt 18, 18.

Toto povědění platí pro všechny doby. Církvi byla svěřena moc jednat na místě Kristově. Ona je Božím prostředkem pro zachování pořádku a kázně mezi Jeho lidem. Jí Pán svěřil moc urovnávat všechny otázky týkající se zdaru, čistoty a pořádku. Na ní spočívá odpovědnost za vyloučení těch z obecenství věřících, kteří jsou nehodní a svým nekřesťanským jednáním by pravdu jen zneuctili. Cokoli církev činí podle směrnic Božího Slova, bude schváleno v nebesích. 7T 264

Církev má urovnat velice důležité záležitosti. Když Boží služebníci, Jím samým povoláni za správce Jeho lidu, vykonají, co vykonat měli, pak celou záležitost mají přenechat církvi, aby v rozhodování byla jednota.

Pán chce aby Jeho následovníci přistupovali jeden k druhému velice šetrně. Mají pozvedat, utvrzovat, a uzdravovat. V církvi však nemá být zanedbána patřičná kázeň. Členové se mají pokládat za žáky školy a učit se vytvářet charaktery hodné svého vyššího povolání. V pozemské církvi se mají dítky připravit pro ono veliké shromáždění v nebeské církvi. Ti, kteří zde žijí v souladu s Kristem, mohou hledět vpřed k věčnému životu v rodině vykoupených.

°°°°

Boží láska k padlému lidstvu je zvláštním projevem lásky, - lásky zrozené z milosrdenství; neboť všichni lidé jsou nehodní. Milost počítá s nedokonalostí toho, jemuž je proukazována. Právě v důsledku hříchu začala působit milost.

°°°°

Je možné, že při budování tvého charakteru musí být mnohé vykonáno, že jsi neforemným kamenem, který musí být upraven, a obroušen dříve, než může vyplnit své místo v Božím chrámě. Nesmíš být překvapen, jestliže Boží kladivo a dláto odráží ostré hrany tvého charakteru dokud nebudeš upraven pro místo, které pro tebe připravil. Toto dílo nemůže provést žádný člověk, může to učinit jen Bůh. A buď jist, že ani jeden úder nebude zbytečný. Každý jeho zásah, je zásahem lásky pro tvé věčné blaho. On zná slabosti a pracuje aby obnovil a ne zničil.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy