^{7T 260} Když jde o bloudící členy ve sboru, má Boží lid pečlivě dodržovat pokyny dané Spasitelem v 18 kapitole Matouše.

Lidé jsou Kristovým vlastnictvím, které si sám vykoupil za nekonečnou cenu, a připoutal k sobě láskou, kterou k nim On i Jeho Otec projevili. Jak ohleduplně bychom tedy měli zacházet jeden s druhým. Lidé nemají právo podezřívat své bližní ze zla, které jen tuší. Členové sboru nemají žádné práv řídit se svými vlastními pohnutkami a sklony, když jde o bloudící spolučleny. Neměli by ani vyjádřit své předsudky ohledně bloudících; neboť takovým způsobem vštěpují do myslí jiných lidí kvas zla. Nepříjemné zprávy o některém bratru nebo sestře ve sboru sděluje jeden člen druhému, dělají se omyly a nespravedlnost proto, že někteří členové nejsou ochotni řídit se napomenutím Pána Ježíše.

Kristus prohlásil: „Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým.“ Mt 18, 15. Nemluv o tom s nikým jiným. Řekne se to jednomu, pak druhému, a ještě dalšímu; a co bylo řečeno, rozrůstá se, zlo se množí až celý sbor trpí. Urovnej tuto záležitost „mezi sebou a jím“. Taková je Boží rada. „Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj“. Př 25, 8.9. Netrp hřích při svém bratru; avšak nezveřejňuj ho, a tím nerozmnožuj ^{7T 261} těžkosti, aby se nezdálo, že napomenutí je nějakou pomstou. Naprav ho způsobem vyznačeným v Božím Slově.

Nedovol, aby rozmrzelost dozrála ve zlomyslnost. Nepřipusť, aby rána hnisala a propukla v otrávených slovech, které poskvrňují ty, kdo je slyší. Nedovol, aby trpké myšlenky naplňovaly tvoji a jeho mysl. Jdi ke svému bratru, a v pokoře a upřímnosti si s ním o celé věci promluv.

Ať jde o záležitost jakoukoliv, to nemění Boží radu, která platí pro urovnání nedorozumění a osobních nesrovnalostí. Osamělý a v duchu Kristově vedený pohovor s pobloudilým členem častokrát odstraní nesnáz. Jdi k bloudícímu se srdcem naplněným Kristovou láskou a soucitem a snaž se urovnat spornou záležitost. V klidu a v tichosti s ním pouvažuj. Ať z tvých rtů nevychází žádná hněvivá slova. Mluv tak, že ho to přivede k lepšímu úsudku. Připomeň si slova: „Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti a přikryje množství hříchů.“ Jk 5, 20.

Přines bratru lék, který vyléčí nemoc nespokojenosti. Učiň vše, abys mu pomohl. Pro pokoj a jednotu sboru si pokládej za přednost i povinnost toto vykonat. Jestliže tě poslechne, získal si přítele.

Celé nebe má zájem o rozhovor mezi poškozeným a bloudícím. Jestliže bloudící přijme napomenutí nabídnuté mu v lásce Kristově a uzná svoji chybu a bude-li prosit o odpuštění Pána i svého bratra, jeho srdce bude naplněno nebeským světlem. Spor skončil; utvrdilo se přátelství a důvěra. Olej lásky odstraňuje bolest, způsobenou vzniklým zlem. ^{7T 262} Duch Boží pojí srdce k srdci a v nebesích zní hudba nad takovou jednotou.

Velikého požehnání se dostane těm, kdo jsou v Kristově společenství takto spojeni, modlí se k Bohu, snaží se správně jednat, milovat milosrdenství a chodit pokorně se svým Bohem. Jestliže zarmoutili jiné, neustávají v pokání, vyznání a nápravě, cele rozhodnuti konat dobro jedni druhým; pak jde o naplnění zákona Kristova.

„Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.“ Mt 18, 16. Vezmi s sebou ty, kteří smýšlejí duchovně a promluv si s bloudícím o pochybení. Může povolit jednotné výzvě svých bratří, když vidí jejich shodu v této věci, jeho mysl může být osvícena.

„Pakliť by jich neuposlechl“, co pak udělat? Převezme několik málo osob z výboru na sebe zodpovědnost vyloučení bloudícího? „Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi.“ Mt 18, 17. Církev ať rozhoduje o svých členech.

„Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.“ Mt 18, 17. Jestliže nechce slyšet hlas církve, jestliže odmítá každé úsilí o jeho záchranu, pak na církvi spočívá odpovědnost vyloučit ho z obecenství. Jeho jméno má být pak škrtnuto ze sborové knihy.

Žádný služebník sboru by neměl navrhovat, výbor neměl by doporučovat a sbor by neměl hlasovat, aby jméno bloudícího bylo škrtnuto ze sborové knihy, jestliže toto Kristovo napomenutí nebylo věrně dodrženo. Jestliže však dodrženo bylo, ^{7T 263} církev je čistá před Bohem. Pak se zlo musí projevit ve své nahotě a musí být odstraněno, aby se ještě víc a dál nerozšířilo. Zdraví a čistota církve se musí zachovat, aby před Bohem byla bez poskvrny, oděna rouchem Kristovy spravedlnosti.

Jestliže bloudící činí pokání a podřídí se Kristově kázni, má se mu dát ještě jedna možnost. Jestliže nečiní pokání, a stojí mimo sbor, Boží služebníci mají stále usilovat o jeho záchranu. Vážně se mají usilovat vést ho k pokání. A ať byl jakkoli vážný jeho hřích, jestliže povoluje hlasu Svatého Ducha, a vyznáním a opuštěním svého hříchu dokazuje pokání, má mu být odpuštěno a má být znovu přijat do sboru. Jeho bratří ho mají povzbudit a správně usměrnit. Mají s ním zacházet tak, jak by si sami přáli, aby se s nimi zacházelo, kdyby byli na jeho místě a mají bdít, aby také sami neupadli do pokušení.

Kristus pokračuje: „Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“ Mt 18, 18.

Toto povědění platí pro všechny doby. Církvi byla svěřena moc jednat na místě Kristově. Ona je Božím prostředkem pro zachování pořádku a kázně mezi Jeho lidem. Jí Pán svěřil moc urovnávat všechny otázky týkající se zdaru, čistoty a pořádku. Na ní spočívá odpovědnost za vyloučení těch z obecenství věřících, kteří jsou nehodní a svým nekřesťanským jednáním by pravdu jen zneuctili. Cokoli církev činí podle směrnic Božího Slova, bude schváleno v nebesích. ^{7T 264}

Církev má urovnat velice důležité záležitosti. Když Boží služebníci, Jím samým povoláni za správce Jeho lidu, vykonají, co vykonat měli, pak celou záležitost mají přenechat církvi, aby v rozhodování byla jednota.

Pán chce aby Jeho následovníci přistupovali jeden k druhému velice šetrně. Mají pozvedat, utvrzovat, a uzdravovat. V církvi však nemá být zanedbána patřičná kázeň. Členové se mají pokládat za žáky školy a učit se vytvářet charaktery hodné svého vyššího povolání. V pozemské církvi se mají dítky připravit pro ono veliké shromáždění v nebeské církvi. Ti, kteří zde žijí v souladu s Kristem, mohou hledět vpřed k věčnému životu v rodině vykoupených.

°°°°

Boží láska k padlému lidstvu je zvláštním projevem lásky, - lásky zrozené z milosrdenství; neboť všichni lidé jsou nehodní. Milost počítá s nedokonalostí toho, jemuž je proukazována. Právě v důsledku hříchu začala působit milost.

°°°°

Je možné, že při budování tvého charakteru musí být mnohé vykonáno, že jsi neforemným kamenem, který musí být upraven, a obroušen dříve, než může vyplnit své místo v Božím chrámě. Nesmíš být překvapen, jestliže Boží kladivo a dláto odráží ostré hrany tvého charakteru dokud nebudeš upraven pro místo, které pro tebe připravil. Toto dílo nemůže provést žádný člověk, může to učinit jen Bůh. A buď jist, že ani jeden úder nebude zbytečný. Každý jeho zásah, je zásahem lásky pro tvé věčné blaho. On zná slabosti a pracuje aby obnovil a ne zničil.