Vzácná hřivna je ve sbořích v Oregonském a Washingtonském území, a kdyby byla rozhojněna dobře řízenou prací, mohli být nyní pilní pracovníci v těchto sdruženích. Živá církev je vždy pracující církev. Pravda je moc a ti, kteří vidí její sílu, budou jí otevřeně a nebojácné hájit. Pravdu nutno uchopit rozumem, přijmout do srdce a její zásady vtělit do charakteru a pak tu musí být ustavičné úsilí získat jiné, aby ji přijali, neboť Bůh činí lidi zodpovědnými za užívání světla, které jim uděluje.

Pán vyzývá všechen svůj lid, aby použil schopnosti, které jim dal. Rozumové schopnosti by se měly rozvíjet do krajnosti, měly by být posíleny a zušlechtěny setrváváním na duchovních pravdách. Pakliže se mysl může zabývat téměř cele bezvýznamnými věcmi a běžnými záležitostmi každodenního života, pak podle jednoho z Jeho neměnitelných zákonů zeslábne, zpovrchní a pozbude duchovní moci. ^{5T 273}

Nastanou nám časy, kdy lidé budou vystaveni zkoušce a kdo je ve víře slabý, neodolá pokušení této nebezpečné doby. Veliké pravdy zjeveného Slova Božího se musí pečlivě zkoumat, neboť my všichni potřebujeme rozumnou znalost Božího Slova. Studiem Bible a denním společenstvím s Ježíšem získáme jasné, správně formulované názory týkající se naší osobní odpovědnosti a k tomu obdržíme sílu, abychom v době pokušení mohli obstát. Čí život je neviditelnými pouty spojen s Kristem, ten mocí Boží skrze víru zůstane zachráněn.

Věnujte věci Božího království více pozornosti, časným záležitostem naproti tomu méně. Kdyby světsky smýšlející učitel svého ducha cvičil v tomto směru, mohl by být s Božím slovem obeznámen právě tak, jak je nyní obeznámen se svým světským odborem. "Ptejte se na Písma", praví Kristus, "neboť vy domníváte se v nich věčný život míti a tať svědectví vydávají o mně". J 5,39. Křesťan je vybízen, aby pilně četl Písmo a pravdy Božího Slova neustále zkoumal. Dobrovolná neznalost tohoto oboru ohrožuje život a charakter křesťana. Kalí rozum a kazí nejušlechtilejší síly. Tím proniká zmatek do našeho života. Naši členové církve musí rozumět živému Božímu Slovu. Musí si osvojit promyšlené znalosti zjevených základních pravd, které nás vyzbrojí pro to, co má přijít na naši zemi a uchrání nás, abychom nebyli sem i tam zmítáni každým větrem učení.

Na světě brzy nastanou velké změny. Potom bude každý jednotlivec potřebovat na zkušenosti založenou znalost Božích věcí. Je satanovým dílem, aby Boží lid zmalomyslněl a kolísal ve víře. Různým způsobem se ho pokouší nepozorovaně zatáhnout do pochybností a zpochybnit postavení, víru a plány těch, na které Bůh vložil odpovědnost a kteří se ji snaží horlivě vyplnit. I když je satan stále odrážen, přece obnovuje své útoky svými nástroji, kteří tvrdí, že jsou pokorní a bohabojní a kteří ^{5T 274} zdánlivě věří přítomné pravdě nebo se o ni zajímají. Od svých zjevných nepřátel mohou zastánci pravdy očekávat prudké a rozhořčené nepřátelství. Ale to není zdaleka tak nebezpečné jako skrytá pochybnost těch, kteří se pokládají za oprávněné odhalovat chyby v počínání Božích služebníků a jejich počínání zpochybnit. Oni jsou zdánlivě pokorní lidé, ale klamou sebe i jiné. V jejich srdcích doutná závist a nedůvěra. Oni podkopávají víru členů církve v ty, které Bůh vyvolil pro své dílo a ke kterým by naopak měli mít důvěru. Jsou-li za své počínání káráni, považují to jako osobní urážku. Ačkoliv tvrdí, že konají Boží dílo, ve skutečnosti pomáhají nepříteli.

Bratři, nikdy nedovolte, aby myšlenka kohokoliv zneklidnila vaši víru pokud se týče pořádku a souladu, jaký by měl být v církvi. Mnozí z vás nevidí všechno jasně. Pokyny týkající se pořádku služby ve svatyni byly zaznamenány proto, aby se z toho poučili všichni obyvatelé země. Byli vybráni lidé k vykonávání různých činností při vztyčování a rozebírání svatostánku, a kdyby někdo lehkomyslně nebo lhostejně sáhl na dílo určené někomu jinému, měl být usmrcen. Dnes sloužíme témuž Bohu. Trest smrti byl však zrušen; v opačném případě by nebylo tolik lhostejnosti a nepořádku v práci na Jeho díle. Nebeský Bůh je Bohem pořádku a žádá ode všech Jeho následovníků, aby dodržovali pravidla a směrnice a zachovávali pořádek. Všichni by měli dokonale rozumět Božímu dílu.

Není bezpečné pěstovat v srdci pochybnost třeba jen na chvíli. Símě pochybnosti, které zasel faraón, když zavrhl první zázrak, mohlo vzklíčit a přineslo tak bohatou žeň, že všechny další zázraky nemohly ho přesvědčit o jeho nesprávném jednání. Šel dál svou vlastní cestou z jedné pochybnosti do druhé a jeho srdce bylo čím dál zatvrzelejší, až nakonec musel hledět na studené mrtvé tváře prvorozených.

Bůh pracuje a my nekonáme ani polovinu toho, co musí být vykonáno, abychom připravili lid, který by obstál v den, ^{5T 275} kdy Syn člověka bude zjeven. Běda člověku, který se i co nejméně snaží překážet dílu, které koná Bůh. Musíme pracovat pro jiné, musíme se usilovat oslabit lásku bratří k jejich pozemským majetkům, neboť mnozí prodají své prvorozenství věčného života za časné přednosti. O kolik lépe by bylo, kdybychom je povzbudili, aby si svůj poklad odkládali v nebesích, než naříkavě trousili slova: "Jen peníze, peníze tito lidé ustavičné žádají a jimi se obohacují." Jak to lahodí svět milujícím vyznavačům, jak je posílena jejich odvaha zadržet od Boha částku, která patří Jemu a která Mu má být vrácena v desátcích a obětech! Zlořečení Hospodinovo spočine na těch, kteří Mu nevracejí, což Jeho jest. Pracujme v souladu s Bohem. Jeho služebníci mají nést poselství milovníkům peněz. Proč by nenesli důkladné svědectví ohledně přinášení všech desátků do pokladnice, když jim sám Hospodin dal příklad?

Kristovo náboženství si podrobuje sobeckého ducha a proměňuje mysl a city. Ponižuje pýchu člověka, aby jedině Bůh mohl být vyvýšen. A právě toto chybí bratru A. Potřebuje praktickou víru v Boha. Potřebuje vidět a cítit slávu služby Kristu, potřebuje vyvýšit zásady a povznést křesťanský prapor, potřebuje si vyzbrojit mysl bohatými zaslíbeními, napomenutími, radami a varováním Božího Slova. Potřebuje vidět jakou důležitost má víra a odpovídající skutky, aby mohl otevřeně představovat doma, v církvi i ve svém zaměstnání čistý a vznešený charakter náboženství. Měl by se spojit s Kristem, aby měl duchovní sílu. Jeho spojení se světem a vlivy odporujícími duchu pravdy, mají větší moc nad ním, než Kristův duch. Tu je jeho nebezpečí a on nakonec ztroskotá nezmění-li své jednání a nebude-li pevně spojen s pramenem světla.

Kdyby byl jeho zájem o duchovní věci tak veliký jako o věci toho světa, ^{5T 276} jeho posvěcení Bohu by bylo úplné, osvědčil by se jako pravý Kristův učedník a Bůh by přijal a použil hřivny, které jsou nyní cele ve službě světu. V Božím díle jsou požadovány tytéž schopnosti, které jsou věnovány získávání majetku. Potřebujeme správce v každém odvětví Jeho díla, aby bylo šířeno důrazně a spořádaně. Má-li někdo takt, pilnost a nadšení, bude mít úspěch v časném zaměstnání. A tytéž ctnosti posvěceny Božímu dílu budou dvojnásob užitečné, protože Boží moc se spojí s lidským úsilím. Nejlepší plány, ať už v časných nebo duchovních záležitostech se neosvědčí, pakliže jejich provedení je svěřeno nezkušeným, neschopným rukám.

Ti, kdo pohřbívají své hřivny v tomto světě, nelíbí se Bohu. Všechny jejich síly jsou věnovány získávání majetku a touha shromaždovat se stává vášní. Bratr A je muž aktivní, je pyšný v provádění světských plánů. Kdyby Božímu dílu věnoval týž zájem, takt a snahu, jak mnohem větší, ušlechtilejší výsledky by dosáhl. Výchova získaná ve světském zaměstnání nebude mít tu nejmenší přednost v budoucím životě, neboť v nebi již nebude žádné takové zaměstnání. Pakliže jsou Bohem dané schopnosti použity k Jeho slávě, k budování Jeho království, pak dosáhnete vzdělání, s nímž lze jít i do nebe.

Jaké je naše postavení ve světě? Žijeme v čekací době. Tuto dobu nemáme však promarnit v abstraktním odevzdání. Nutno spojit očekávání a bdění s bdělou prací. Svůj život nemáme věnovat jen shonu a plánování věcí tohoto světa a zanedbávat osobní zbožnost a službu, kterou požaduje Bůh. I když nemáme být líní v zaměstnání, měli bychom být duchem vroucí a sloužit Pánu. Lampu duše musíme pozvednout a musíme mít olej milosti ve svých nádobách a lampách. Musíme se vší opatrností zamezit duchovnímu úpadku, aby nás Hospodinův den nezastihl jako zloděj. Ten den nemá být ^{5T 277} oddalován, je blízko a nikdo by neměl říkat ani ve svém srdci, tím méně svými skutky: "Pán odkládá se svým příchodem", aby jeho díl nebyl s pokrytci a nevěrci.

Viděla jsem, že Boží lid je ve velikém nebezpečí. Mnozí ulpívají na zemi. Jejich zájem a láska se soustřeďují na svět. Jejich příklad není správný. Svět je sveden jednáním mnohých, kteří vyznávají veliké a ušlechtilé pravdy. Velikost naší zodpovědnosti se měří podle přijatého světla a darů milosti. Nejtěžší zodpovědnost spočívá na pracovnících, jejichž hřivny, prostředky, příležitosti a schopnosti jsou největší. Bůh vyzývá bratra A, aby změnil své jednání, použil své schopnosti k Boží slávě a nesnižoval je k bezvýznamným světským zájmům. Nyní je den zodpovědnosti, brzy přijde den účtování.

Byl mi představen bratr A jako zástupce třídy, která je v podobné situaci. Nikdy nebyli lhostejní k té nejmenší světské příležitosti. Usilovným obchodním jednáním a úspěšnými investicemi, obchodováním ne s librami, nýbrž s drobnými haléři získali majetek. Přitom však vzdělávali schopnosti, které jsou v rozporu rozvojem křesťanského charakteru. Jejich život žádným způsobem nepředstavuje Krista, protože milují svět a jeho zisk více, než Boha a pravdu. "Miluje-li kdo svět, není lásky Otcovy v něm." 1J 2,15

Všechny lidské schopnosti patří Bohu. Přizpůsobování se světu a láska k němu jsou v Jeho Slově důrazně zakázány. Pocítí-li srdce moc proměňující Boží milosti, pak to povede člověka, dosud světsky smýšlejícího ke každému dobrému skutku. Ten, kdo je v srdci rozhodnut odkládat si poklad ve světě, „upadne do pokušení a osidla, jakož i do mnoha pošetilých a škodlivých vášní, které stahují lidi do záhuby a zatracení. Neboť milování peněz je kořenem všeho zla, základem všeho lakomství a světáctví, čehož se někteří ^{5T 278} dopustili, zabloudili od víry a obtížili se mnohým zármutkem.“

Každý člen církve by měl cítit svatou povinnost přísně střežit zájmy Božího díla. Jednotliví členové církve jsou odpovědni za její rozháraný, znechucující stav, jímž jsou zneuctěny ty nejsvětější pravdy, jaké kdy byly člověku svěřeny. Tuto situaci nic neomlouvá. Ježíš poskytl každému cestu k moudrosti, milosti a moci. On je náš příklad ve všem a nic by nemělo odvrátit naši mysl od hlavního cíle v životě, jímž je mít Krista v duši, který utváří a podrobuje si srdce. Je-li tomu tak, každý člen církve, každý vyznavač pravdy bude Kristu podobný povahou, slovy i činy.

Někteří nositelé světla, jejichž srdce bylo obšťastněno vzácným světlem pravdy, zapřeli pravdu připodobňováním se světu. Ztratili tak ducha sebeobětavosti a moci pravdy a své štěstí upnuli na nejisté pozemské věci. Jsou ve velikém nebezpečí. Tím, že se kdysi těšili ve světle, budou ponecháni v naprosté temnotě, pakliže okamžitě nepřijmou paprsky, které je osvěcují a nenavrátí se k Pánu s pokáním a vyznáním. Žijeme v nebezpečných dnech, kdy blud a svody zotročují lid. Kdo bude varovat svět, kdo jim ukáže lepší cestu, nebudou-li ti, kdo měli světlo pravdy, posvěcení touto pravdou a nenechají-li toto světlo zářit, aby jiní mohli vidět jejich dobré skutky a slavit Boha? Přeji si, abych mohla všechny upozornit na nebezpečí, že mohou ztratit nebesa. Stát se členem církve je jedna věc a být spojen s Kristem je úplně něco jiného. Ne všechna jména zaznamenaná v církevních knihách jsou zaznamenána v Knize života Beránka. Mnozí, i když zdánlivě upřímně věřící, neudržují živé spojení s Kristem. Jejich jména jsou zapsána v knize, avšak vnitřní dílo milosti nebylo v srdci provedeno. V důsledku toho nejsou šťastní a ztěží slouží Bohu.

"Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni." Pamatujte, že vaši bratři jsou omylní jako vy, ^{5T 279} pohlížejte tedy na jejich omyly a poblouzení tak slitovně a shovívavě, jak si sami přejete, aby se oni chovali k vám. Není nutno je střežit a jejich nedostatky vystavovat na odiv světu. Ti, kdo se k tomu odvažují, posadili se na soudnou stolici a stali se soudci,zatímco zanedbali zahrádku svého vlastního srdce a dovolili vyrůstat jedovatému býlí.

Každý z nás osobně máme své záznamy v nebesích. Charakter každého je vážen na váhách svatyně. Všichni by měli co nejvážněji toužit po tom, aby žili pokorně a pečlivě, aby zanedbáním služby světu neztratili Boží milost a všechno, co má cenu. Každá nehoda, všechny různice a vyhledávání chyb má zůstat stranou se vším nesprávným mluvením a trpkostí; měli bychom pěstovat laskavost, lásku, slitování jednoho k druhému, aby Kristova modlitba o jednotu učedníků, jako On je jedno s Otcem, mohla být vyslyšena. Soulad a jednota církve jsou pověřovací listiny, které představují světu, že Ježíš je Božím Synem. Pravé obrácení vždy povede k pravé lásce k Ježíši a všem, za něž zemřel.

Požehnáno bude úsilí každého, kdo koná všechno co může pro Pána a kdo věrně a opravdově koná dobro svým bližním. Člověk může účinně sloužit Bohu i když není hlavou nebo srdcem Kristova těla. Služba rukou a nohou, představená v Božím Slově, jakkoli nepatrná, přece je důležitá. Ne velikost práce, nýbrž láska s jakou ji konáme a pohnutka, která je základem činu, to rozhoduje o její ceně. Máme konat dílo pro své bližní a pro ty, s nimiž pracujeme. Nemůžeme libovolně skončit s trpělivým modlitebním úsilím pro duše, dokud je někdo mimo bezpečného korábu. V tomto boji není přestávka. Jsme Kristovými bojovníky a jsme zavázáni bdít, aby nepřítel nezískal přednostní postavení a duše pro sebe, které by mohly být získány pro Krista. ^{5T 280}

Den svěřené nám důvěry a zodpovědnosti patří nám, pro Pána máme vykonat dílo. Sbor ve … postupně chladl a ztrácel duchovní život. Mnoho je třeba vykonat pro jeho jednotlivé členy. Jejich cestu osvětlovalo velké světlo. Za to budou zodpověděni. Kristus řekl: "Vy jste světlo světa", "Vy jste sůl země". Potřebují hlubší dílo milosti ve svých srdcích. Dřív, než jim Bůh může požehnat, musí dojít k reformaci. Je tu mnoho formálních vyznavačů. Sobecká honba za ziskem zastíní nebeské dědictví. Pakliže nebeské království budeme stavět na prvním místě, ušlechtilá jednota bude vyzařovat v životě a v charakteru. Toto je to, co bratr A potřebuje, chce-li působit dobrým vlivem. Rád manipuluje s penězi a rád vidí, když jich takovým, nebo jiným způsobem přibývá. Jeho mysl a city jsou pohříženy ve světských zájmech. Je opojen pečováním o tento život, to znamená, že je tak pohřížen ve svém zaměstnání, že nemůže rozumně a moudře přemýšlet o Božích věcech; jeho vidění je zastíněno láskou k penězům. Pravda by měla proniknout hluboko do srdce a přivést ovoce v jeho soukromém i veřejném životě.

Bratr A omlouval svoji neúčast na denním studiu Písma tím, že je zaměstnán. Avšak i tomu, kdo je tísněn obchodními starostmi, bude Písmo pramenem síly a bezpečí. Takový člověk potřebuje víc světla z Božího Slova, jeho rad a napomenutí, než ten, kdo není v tak nebezpečném postavení. Kdyby bratr A uplatnil tutéž prozíravost a obchodní takt v Božích věcech, jaké věnoval světským zájmům, dosáhl by skutečně požehnaných výsledků. Domnívá-li se, že Bůh je s ním spokojen, když svoje hřivny a svoji energii téměř úplně věnuje službě mamonu, strašně se mýlí. Kristus řekl: "Žádný nemůže dvěma pánům sloužit. Neb zajisté jednoho nenáviděti bude a druhého milovati, aneb jednoho přidržeti se bude a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužit i mamonu." Mt 6,24. Bude-li bratr A i nadále podřizovat věčné věci světským zájmům, jeho láska k hromadění bude ustavičně vzrůstat, dokud neovládne zásadovost ^{5T 281} a bude tak oslepen bohem tohoto světa, že nebude s to rozeznat mezi svatým a obecným.

Bratr A má silný vliv na mysl svých bratří; dívají se velkou měrou jeho pohledem. On potřebuje duchovní zdraví a moudrost v Božích věcech. Měl by začít projevovat zájem a oddanost nebeským věcem, a tak vycvičit své schopnosti, aby mohly sloužit v Božím díle. Potřebuje výzbroj spravedlnosti, s níž bude odrážet útoky nepřítele. Není možné, aby dosáhl spasení, nebude-li rozhodná změna v cílech a záměrech jeho života, nebude-li se sám ustavičně cvičit v duchovních věcech.

Bůh vyzývá jednotlivé členy církve v těchto dvou sdruženích, aby se probudili a obrátili. Bratři, vaše světáctví, vaše nedůvěra a vaše reptání vás přivedly do takové situace, že bude pro kohokoli krajně těžké mezi vámi pracovat. Zatímco váš předseda zanedbal své dílo a nesplnil svou povinnost, váš postoj mu nikterak nedával povzbuzení. Ten, kdo má určitou autoritu, měl by si počínat jako Boží muž. Kárat, napomínat, povzbuzovat podle případu, ať už byste přijali nebo zavrhli jeho svědectví. On se však snadno nechal znechutit a nechal vás bez pomoci, kterou věrný Kristův kazatel měl dát. Nedokázal držet krok s projevující se Boží prozřetelností, neukazoval vám vaši povinnost a nevychovával vás pro potřeby doby; avšak nedbalost kazatele by vás neměla znechutit a vést vás k omlouvání sebe sama pro zanedbání povinností. Na vaší straně je o to větší potřeba energie a věrnosti.

Slibovat a neplatit

Někteří z vás zakopávají o vlastní sliby. Duch Boží přišel do shromáždění v …, jako odpověď na modlitbu a když vaše srdce byla obměkčena jeho vlivem, slibovali jste. Zatímco proudy spasení vnikaly do vašich srdcí, cítili jste, že musíte ^{5T 282} následovat příklad Toho, který šel a dobře činil a který dobrovolně dal svůj život jako výkupné za člověka z hříchu a ponížení. Za působení nebeského inspirujícího vlivu jste viděli, že sobectví a světáctví se neshoduje s křesťanským charakterem a že nemůžete žít sami pro sebe a tak se podobat Kristu. Když však vliv Jeho hojné lásky a milosrdenství nebyl tak výrazně cítit ve vašich srdcích, zadrželi jste své oběti a Bůh zadržel své požehnání.

Někteří se dostali do těžkostí. Úroda zklamala, takže nemohli splnit své sliby a někteří upadli ještě do tísnivějších okolností. Pak ovšem nikdo nečekal, že něco obětují. Kdyby však nereptali a neodvolávali své sliby, Bůh by jim požehnal a pomohl, aby každý mohl zaplatit, co slíbil. Nečekali ve víře a nedůvěřovali, že Bůh otevře cestu, aby mohli splnit své sliby. Někteří mají prostředky po ruce, a kdyby měli tutéž ochotnou mysl jako když slibovali a ochotně by dali Bohu v desátcích a obětech to, co jim k tomuto účelu půjčil, byli by velice požehnáni. Satan však přišel se svými pokušeními a vedl některé k pochybnostem nad pohnutkami a duchem, který vedl Božího služebníka k tomu, aby vyzýval k obětavosti. Někteří si mysleli, že byli oklamáni a podvedeni. V duchu odvolali své sliby a cokoliv pak vykonali, bylo vykonáno s nechutí a proto neobdrželi žádné požehnání.

Člověk, jemuž byla v podobenství o hřivnách svěřena jedna hřivna, projevil reptavého ducha a skryl své prostředky tak, že Pán z nich nic neměl. Když Pán žádal vyúčtování od svého šafáře, omluvil svoji nedbalost obviněním svého Pána. "Pane, věděl jsem (vyznává, že zná svého Pána), že jsi člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval a sbíraje, kde jsi nerozsypal. I boje se, že všechno mé úsilí nebude mé, nýbrž že ho požádáš, odešel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. ^{5T 283} A, teď máš, což tvého jest. A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kde jsem nerozsíval a sbírám, kdež jsem nerozsypal. Protož měl jsi ty peníze mé dát penězoměncům a já přijda, byl bych vzal, což je mého s požitkem. Nu vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. Nebo každému majícímu (kdo správně užíval mé jmění) bude dáno a bude mít více (neboť mu mohu svěřit s vědomím, že správně použije co jsem mu propůjčil), od nemajícího (který mi ze strachu nedůvěřoval) pak i to, což má, bude odňato. (Odejmu od něho i to, co pokládá za své; ztratil veškerou důvěru; vezmu od něho hřivny a dám je tomu, kdo je zužitkuje). A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tam bude pláč a skřípění zubů." Mt 25, 24-30

Duch projevený bratřími ohledně jejich slibů, velice urážel Boha. Kdyby viděli, jak se dílo zdárně rozmáhá v polích, do nichž jsme vstoupili, jinak by smýšleli. Nikdo je nepodvedl a obvinění z podvodu, které pronesli, bylo proti Duchu Božímu a ne proti služebníku. Kdyby si bratr A v tomto směru správně počínal, kdyby pěstoval ducha, který jej ovlivnil ke slibu, nepocítil by takovou neochotu investovat do Božího díla. On však přemýšlel, kolik by mohl vykonat se svými prostředky, kdyby je investoval do světských podniků. Lakomství, světáctví a žádostivost jsou povahovými kazy, které jsou překážkou křesťanských vlastností. Apoštol řekl: "Obcování veďte bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. On zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím." Žd 13,5

Bylo zřejmé, že mnozí z těch, kteří slibovali, neměli žádnou víru a sami se cítili poškozeni. Mluvili o tom, přemýšleli o tom, až jim to vypadalo jako skutečnost. Domnívali se, že neměli pomoci Generální konferenci a tvrdili, že ^{5T 284} potřebují prostředky pro vlastní pole. Pán pracoval pro ně podle jejich omezené víry. Satan, který držel jejich mysl ve svodu, vedl je k tomu, že si mysleli, že udělali velikou věc, když poslali prostředky Generální konferenci, zatímco průzkum skutečnosti ukázal, že jim pořád chybí značný obnos vrátit Generální konferenci, aby se to krylo s obnosem, který byl vyplacen tím, že jim byli posláni pracovníci a že jim bylo různým způsobem pomoženo začít dílo a šířit ho vpřed. A přece tito lidé byli uražení, nespokojení, nešťastní a odpadli od Boha, protože se domnívali, že konají tak veliké věci. To svědčí jen o tom, jak strašný klam může postihnout mysl, není-li pod zvláštním dohledem Božího Ducha. Jejich pochybování, jejich podezírání, jejich předsudky vůči Generální konferenci všechny podnítil satan. Na světě je jedno Boží dílo. Každé odvětví tohoto díla se soustřeďuje v Kristu. Žádná část pole není nezávislá na zbytku.

Drazí bratři, dovolili jste, aby satan vnikl do vašich srdcí a on nikdy nebude úplně přemožen, dokud nebudete činit pokání ze svých bezbožných pochybností a nesplněných slibů. Bylo opovrhnuto polem Páně a byl obviněn z toho, že lid uvádí do nepatřičné tísně. Počínání bratra B se nelíbilo Bohu, protože nepřinášel rozhodné svědectví proti všemu podobnému zlu a neukázal vám váš hřích, jaký ve skutečnosti byl.

"Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá libosti v bláznech. Cokoli slíbíš, splň. Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil. Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvat Boha řečí svou, kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých?" Kaz 5,4-6

Zde je tato záležitost představena v pravém světle. Vaše práce byla konána před Božím andělem. Vaše slova neslyšeli jen lidé, nýbrž naslouchal jim Boží anděl a můžete být překvapeni, že Bůh se na vás hněvá? Můžete se divit, že vám nepožehnal a nepomohl, ^{5T 285} abyste mohli dostát svým slibům? Když jste byli nespokojení a ještě reptali a nedostáli svým slibům, a mysleli si, že Boží služebníci vás zklamali a vynutili od vás sliby, že nekonali správně, nepřítel jásal. Kdybyste své jednání viděli v pravém světle, nikdy byste se to ani náznakem nesnažili omlouvat.

Pečlivě dbejte na svá slova, když chcete snížit vliv Božích poslů. Snad se od vás někdy žádalo příliš mnoho. Když však světlo a láska Ježíšova osvěcuje srdce Jeho následovníků, nebude tu žádná příležitost vyzývat je k službě a žebrat od nich prostředky. Budou-li jedno s Ježíšem a uvědomí-li si, že nejsou sami svoji, že jsou koupeni za cenu a proto jsou vlastnictvím Páně, a že všechno co mají je jim jako šafářům svěřeno, ochotným srdcem a neochvějnou věrností vrátí Bohu to, co je Jeho. Pán nepřijme oběť dávanou neochotně a s reptáním. Při vašem dnešním smýšlení by nebylo správné konat další sliby. Zotavíte-li se z tohoto osidla nepřítele, vyplníte-li trhlinu, kterou jste udělali a uvědomíte-li si, že potřeby Božího díla jsou tak ustavičné jako Jeho dary lidem, vaše skutky budou odpovídat vaší víře a vy obdržíte bohaté požehnání od Pána.