Bylo mi ukázáno, že všichni, kteří znají pravdu a přece světským záležitostem věnují všecky své síly, jsou nevěrní. Světlo pravdy nedávají svítit na druhé svými dobrými skutky. Téměř všechny jejich schopnosti směřují k tomu, aby se stali důvtipnými, obratnými lidmi světa. Zapomínají, že Bůh jim dal jejich vlohy, aby je použili k podpoře Jeho díla. Kdyby byli věrni své povinnosti, mohlo by být výsledkem velké získání duší pro Mistra, ale jejich nedbalostí jsou mnozí ztracení. ^{5T 264}

Bůh vybízí všecky, kteří znají Jeho vůli, aby byli činiteli slova. Slabost, polovičatost a nerozhodnost podněcují satana k útoku. Kdo dopustí, aby vyrůstaly tyto charakterové rysy, zahyne bezmocně v zuřících vlnách pokušení. Každý, kdo vyznává jméno Božího Syna, je vyzýván, aby dozrál k plnému mužnému vzrůstu v Kristu, jenž je živou hlavou křesťanů.

Jako námořník potřebuje lodivoda k proplutí mělčinou nebo kolem úskalí, právě tak nás musí doprovázet průvodce mnoha úžinami života. Kde ale najdeme tohoto průvodce? Odkazujeme vás na Bibli, milí bratři. Vnuknutá Bohem, napsaná svatými lidmi, ukazuje velice jasně a přesně starým i mladým jejich povinnosti. Ona pozvedá mysl, uklidňuje srdce a dává duchu svatou radost a veselou mysl. Bible je dokonalé měřítko pro charakter. Ona je v každé situaci neomylným průvodcem až do konce životní dráhy. Vezmi ji jako svého rádce, jako směrnici svého denního života.

Využij pečlivě každého prostředku milosti, aby Boží láska ve vás více a více rostla, "k tomu, abyste zkušením rozeznat mohli užitečné věci od neužitečných, tak abyste byli upřímní a bez úrazu, až ke dni Kristovu. Naplněni jsouce ovocem spravedlnosti." F 1,10-11. Váš křesťanský život musí být pevný a silný. Můžete dosáhnout vysokého stavu, který je Biblí stanovený; musíte jej dosáhnout, chcete-li být Božími dětmi. Nemůžete nečinně stát; buď jdete vpřed nebo klesáte zpět. Musíte se obohatit duchovním poznáním, abyste "mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost a dlouhost a hlubokost a vysokost a poznat přenesmírnou Kristovu lásku, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží." Ef 3,18-19

Mnozí znají pravdu opravdu dobře a dovedou uvádět důkazy na její obranu, nečiní však nic pro zřízení Kristova království. Tu a tam je potkáme, ale neoznamují žádné nové svědectví osobní zkušenosti z jejich života víry. Nedovedou vyprávět o novém vítězství ve svaté válce. Místo toho pozorujeme tentýž ^{5T 265} starý stav, tytéž výrazy v modlitbě a v napomínání. Jejich modlitby nemají nový zvuk. Neprozrazují žádné větší pochopení pro božské věci, žádnou hlubší živou víru. Takoví lidé nejsou živými rostlinami v zahradě jejich Pána, jež vyhánějí čerstvé výhonky a nové listy, ani nevydávají příjemnou vůni svatého života. Jsou křesťany bez růstu. Jejich zorné pole a jejich plány jsou omezené, nerostou v poznání a nerozmnožují poklad křesťanského vědění vlastními hodnotnými náhledy. Jejich síly nebyly v tomto směru použity. Oni nenaučili se pohlížet na lidi a věci tak, jak se na ně dívá Bůh. V mnohých případech neposvěcený soucit lidi zranil a Boží dílo velmi poškodil. Všeobecně rozšířená duchovní nečinnost je hrozná. Mnozí vedou formální křesťanský život a tvrdí, že jejich hříchy jsou jim odpuštěny, zatím jim však chybí pravé poznání Krista jako hříšníkům.

Bratři, chcete ubohý křesťanský růst, nebo byste chtěli v duchovním životě docílit zdravý pokrok? Kde je duchovní zdraví, tu je vzrůst. Boží dítko vyrůstá do plné zralosti v Kristu. Jeho zdokonalení není postavena žádná hranice. Je-li Boží láska živou zásadou naší duše, pak již nejsou žádné úzkoprsé, omezené názory. Výstrahy a napomínání dýchají láskou a věrností, koná se vážná práce a převládá ochota nést břemena a odpovědnosti.

Někteří nejsou ochotni k sebezapíravé práci. Mají-li převzít odpovědnost, stávají se netrpělivými. "K čemu potřebujeme vzrůst v poznání a zkušenosti?" táží se. To přece vysvětluje všechno. Oni myslí, že jsou bohatí, mají dosyta a nepotřebují nic, kdežto Pán je označuje jako chudé, bídné, slepé a nahé. K nim praví věrný svědek: "Radím, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý a roucho bílé, abys oblečen byl a neokazovala se hanba nahoty tvé. A oči svých pomaž kollyrium, abys viděl." Zj 3,18. Právě vaše převeliká ^{5T 266} samolibost ukazuje, že vám chybí všechno. Jste duchovně nemocní a potřebujete Ježíše jako svého lékaře.

V Písmě svatém jsou tisíce perel pravdy, jež zůstávají skryty povrchnímu čtenáři. Důl pravdy se nevyčerpá nikdy. Čím více zkoumáte Písmo s pokorným srdcem, tím větší bude vaše touha a tím ochotnějšími se stanete zvolat s Pavlem: "Ó, hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho." Ř 11,33. Každý den byste se měli z Písma něčemu novému naučit. Hledejte v něm skrytý poklad, neboť ono obsahuje slova věčného života. Modlete se o moudrost a pochopení, abyste porozuměli těmto svatým spisům. Budete-li to činit, odhalíte nové skvosty ve Slově Božím. Pocítíte, že jste obdrželi nové, vzácné světlo o předmětech pravdy a Písmo bude mít pro vás stále větší hodnotu.

"Blízký jest den Hospodinův veliký, blízký jest a rychlý velmi zvuk dne Hospodinova." Sf 1,14. Ježíš praví: "Aj, přijdu brzy." Mějme stále na paměti tato slova a jednejme podle své víry, že příchod Páně je blízko a my jsme poutníci a cizinci na této zemi. Životně důležité síly Boží církve musí být činné ve veliké úloze sebeobnovení. Každý člen církve se musí stát činným Božím spolupracovníkem. "Neboť skrze něho obojí máme přístup v jednom Duchu k Otci. Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží, vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus, na němž všecko stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu. Na kterémž i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém." Ef 2,18-22. Toto dílo musí být konáno v duchu svornosti, jednoty a pokoje. Pochybování, kritizování a nevěru bychom neměli připustit.

Sdružení v Horní Kolumbii a Severním Pacifiku jsou celá léta pozadu. Někteří, kdo by měli být silní a utvrzení v Kristu, jsou jako nemluvňata v chápání a ve ^{5T 267} zkušenostním poznání působení Ducha Božího. Po letech zkušeností jsou schopni rozumět pouze prvním zásadám z toho velikého systému víry a učení, které tvoří křesťanské náboženství. Nerozumní oné dokonalosti charakteru, která obdrží doporučení: "Dobře, služebníče dobrý."

Povinnost, štěstí, budoucí služba a konečně spása vašich duší, vyžadují od vás, bratři a sestry, abyste své náklonnosti zbavili spojení se vším pozemským a zkaženým. Bývá zde neposvěcený soucit, který má něco společného se sentimentální zamilovaností a je přízemní a smyslný. Pro mnohé z vás bude tu potřebí nemalého úsilí, abyste se s tím vypořádali a změnili svůj způsob života, neboť vy jste se nespojili se sílou v Izraeli a proto všechny vaše schopnosti jsou oslabeny. Nyní jste důrazně vyzýváni, abyste pilně využívali každého prostředku milosti, aby se váš charakter proměnil a vy dosáhli plné zralosti v Kristu Ježíši.

Můžeme vybojovat velká vítězství, nebo ztratit nebe, když zápas nevyhrajeme. Tělesné srdce musí být ukřižováno, neboť je náchylné k mravní zkaženosti, jejíž konec je smrt. Jen životodárný vliv evangelia může člověku pomoci. Modlete se, aby mohutná síla Ducha svatého se svým oživujícím, uzdravujícím, proměňujícím vlivem jako elektrický proud protékala ochrnutou duší, a způsobila, aby se každý nerv zachvěl novým životem a opět dala vzniknout duchovnímu zdraví celého člověka z jeho mrtvého, pozemského, smyslného stavu. Tak se stanete podílníky božské bytosti a uniknete zkaženosti, která zlými žádostmi vládne světem a bude se ve vás zrcadlit Ježíšův obraz.

Desátky a oběti

Pán žádá, abychom mu v desátcích a obětech vrátili část toho požehnání, které nám propůjčil. Přijímá tyto oběti jako čin pokorné poslušnosti od nás ^{5T 268} a vděčné uznání našeho dluhu Jemu za všechna Jeho požehnání, z nichž se těšíme. Obětujme tedy ochotně a řekněme s Davidem: "Od tebe jest zajisté všecko a i to z ruky tvé dali jsme tobě." 1Pa 29,14. Ponechat si víc než se patří, vede k chudobě. K některým je Pán dlouhoshovívavý, ale vyzkouší a prozkoumá všechny; jeho zlořečenství však jistě postihne sobeckého, svět milujícího vyznavače pravdy. Bůh zná srdce. Každá myšlenka a každý záměr jsou odkryty Jeho zraku. Říká: "Těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou." 1S 2,30. On ví, koho požehnat a kdo si zasluhuje Jeho zlořečenství. Nikdy se nemýlí, neboť andělé zaznamenávají všechny naše činy i slova.

Když Boží lid měl vybudovat na poušti svatyni, byly nutné rozsáhlé přípravy. Byl posbírán vzácný materiál, mezi kterým bylo mnoho zlata a stříbra. Jako skutečný vlastník všech jejich pokladů, vyzval Pán svůj lid k obětem; přijal však pouze to, co mu bylo dáno dobrovolně. Lid obětoval ochotně a Mojžíšovi bylo oznámeno: "Mnohem více přináší lid, nežli potřebí jest k dělání díla, kteréž přikázal Hospodin dělati.“ A celému shromáždění bylo ohlášeno: „Ani muž, ani žena, žádný nepřinášej více oběti k svatyni. I zbráněno jest lidu, aby nenosili. Nebo měli potřeb hojně dosti k dělání všelikého díla, tak že zbývalo." Ex 36,5-7

Kdyby někteří lakomí lidé přišli na toto místo, s hrůzou by otevřeli své oči. Ptali by se jako Jidáš: "K čemu to všechno?" Proč neudělat všechno laciněji?" Avšak svatyně neměla být k poctě člověka, nýbrž Boha nebes. On dal zvláštní pokyny, jak má být všechno učiněno. Lid měl být poučen, že On je bytostí vznešenou a majestátní a má být uctíván v bázni a třesení.

Dům, kde je Bůh uctíván, by měl odpovídat Jeho povaze a majestátu. Existují malé sbory, které vždy ^{5T 269} budou malé, protože kladou své vlastní zájmy nad zájmy Božího díla. Zatímco sami mají vhodné domy a svou situaci stále vylepšují, spokojí se i s tím nejméně vhodným místem k uctívání Pána, kde má přebývat Jeho přítomnost. Diví se, že Josef a Marie byli nuceni se uchýlit do hospody a že Spasitel se tam narodil, ochotně však vynakládají pro sebe velikou částku svých peněz, zatímco dům modlitby je hanebně zanedbáván. Jak často říkají: "Nepřišel čas, aby byl vybudován dům Hospodinův." Pán jim však praví: "Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domech svých taflovaných a dům tento pustý stál?" Ag 1,2.4.

Dům, kde se má Ježíš stýkat se svým lidem, měl by být čistý a přitažlivý. Je-li tu jen málo věřících, připravte čistý, i když skromný dům, posvěťte ho a pozvěte Ježíše, jako svého hosta. Jak hledí na svůj lid, který má všechno pohodlí, které si srdce žádá a ochotně se schází k bohoslužbám v bídné, nevhodné budově, nebo laciném, opuštěném bytě. Když pracujete pro své přátele, vynakládáte prostředky, abyste všechno kolem nich udělali pokud možno nejpůvabnější.Avšak Ježíše, který dal všechno pro vás, i svůj drahý život, který je Majestátem nebes, Králem králů a Pánem pánů, toho vedete na místo snad jen o něco lepší, než stáj, v níž se narodil. Což nebudeme hledět na tyto věci tak, jak na ně hledí Bůh? Neprozkoumáme své pohnutky, abychom viděli, jaká je naše víra?

„Ochotného dárce miluje Bůh“ a ti, kdo Ho milují, dají štědře a radostně, mohou-li tím urychlit pokrok Jeho díla a rozšířit Jeho slávu. Pán nikdy nežádá, aby jeho lid obětoval víc než může, nýbrž podle své možnosti přijímá a žehná jejich obětem díků. Nechť ochotná poslušnost a čistá láska poutají k oltáři každou oběť Pánu, neboť v takové oběti má zalíbení, zatím co oběti reptavé ^{5T 270} jsou pro Něj urážkou. Nemají-li sbory nebo jednotlivci srdce při svých obětech, nýbrž chtěli by omezit náklady šíření Božího díla a stěsnat ho svými omezenými náhledy, zjevně ukazují, že nemají živé spojení s Bohem. Nejsou zajedno s Jeho plánem a způsobem práce a on jim nepožehná.

Budujeme pro Pána a musíme budovat na základě, který nám připravil. Nikdo nemůže budovat na vlastním základě, nezávisle na Božím plánu. Jsou tu lidé, které Pán povolával za rádce, lidé, které poučil a jejichž srdce, duše a život jsou posvěceny dílu. Tito lidé mají být váženi pro svou práci. Někteří budou chtít následovat své vlastní nezralé nápady, musí však přijmout radu a pracovat ve shodě se svými bratřími, jinak budou rozsévat pochybnost a nesoulad a s tím se neradi setkají u žně. Je Boží vůlí aby ti, kteří pracují na Jeho díle, byli podřízeni jeden druhému. Jeho bohoslužba musí být vedena důsledně, jednotně a uvážlivě. Bůh je náš jediný dokonalý pomocník. Zákony, které ovládají Jeho lid, jakož i zásady, které řídí jeho myšlení a činy, přijímají od Něho skrze Jeho Slovo a Ducha. Tam, kde se poslouchá a miluje Jeho slovo, Jeho dítky chodí ve světle a není žádná příležitost pro klopýtnutí. Nepřijímají nízkou úroveň světa, nýbrž pracují podle biblického stanoviska.

Sobectví, které existuje mezi Božím lidem, Jej velice uráží. Písmo označuje žádostivost jako modloslužbu. Pavel říká: „Ani lakomec, jenž jest modloslužebník, nemá dědictví v království Kristově a Božím.“ Ef 5,5. Chybou přemnohých je, že mají příliš malou víru. Jako boháč v podobenství chtějí vidět přebytky ve svých stodolách. Svět má být varován a Bůh chce, abychom cele pracovali v Jeho díle; avšak lidé mají tak mnoho práce na uskutečňování svých plánů jak získat peníze, že nemají čas šířit vítězství Kristova kříže. Nemají ani čas, ani chuť namáhat svůj mozek a vyvíjet úsilí pro Boží dílo. ^{5T 271}

Bratři a setry, chci probudit ve vaší mysli nechuť k vašim současným omezeným představám o Božím díle a práci. Chci, abyste pochopili velikou oběť, kterou Kristus přinesl pro vás, když se stal chudým, abyste se Jeho chudobou mohli stát dědici věčného bohatství. Nepřivádějte anděly k pláči, a ať si nemusí zakrývat tváře znechuceni vaší lhostejností k věčné říši slávy, která je vám na dosah. Procitněte ze svého smrtelného spánku, probuďte všechny Bohem vám dané schopnosti a pracujte pro vzácné duše, pro něž Kristus zemřel. Tyto duše, přivedené do Kristova stáda budou žít po celé nekonečné věky věčnosti; vy chcete plánovitě vykonat co nejméně pro jejich záchranu? Tak jako onen muž s jednou hřivnou, zakopete své prostředky do země? Jako onen nevěrný sluha obviňujete Boha, že žne tam, kde nerozséval a sbírá tam, kde nerozdával?

Všechno, co jste a co máte, patří Bohu. Nechcete říci celým srdcem: " Od tebe je zajisté všechno a i to z ruky tvé dali jsme tobě?" 1Pa 29,14. "Cti Hospodina ze statku svého a z nejpřednějších věcí všech úrod svých." Př 3,9. Pavel napomíná Korintské bratry ke křesťanské štědrosti takto: "A protož jakž ve všech věcech jste hojní, u víře i v řeči i v známosti i ve všeliké snažnosti i v lásce své k nám, tak i v této milosti hojní buďte." 2K 8,7. Ve svém listě k Timoteovi říká: "Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání. A ať dobře činí a bohatnou v dobrých skutcích a snadní ať jsou k udílení i přívětiví. Skládajíce sobě základ dobrý k času budoucímu, aby dosáhli věčného života." 1Tm 6,17-19.

Štědrost nám není tak vrozená, že bychom ji mohli probudit nahodile. Musíme ji pěstovat. Musíme se ochotně rozhodnout, že budeme Boha ctít vším, co máme a pak nesmíme dovolit, aby nás něco pokoušelo olupovat Ho o desátky a oběti, které Mu patří. Musíme moudře, soustavně a plynule konat skutky lásky lidem ^{5T 272} a projevovat vděčnost Bohu za Jeho štědrost k nám. Je to příliš svatá povinnost, než abychom ji přenechali náhodě nebo pocitům. Pravidelně bychom měli něco odložit na Boží dílo, aby nebyl oloupen podíl, na který si činí nárok. Loupíme-li Boha, loupíme také sami sebe. Vzdáváme se nebeského pokladu, abychom měli víc na této zemi? Toto je ztráta, kterou si nemůžeme dovolit. Žijeme-li tak, abychom měli Boží požehnání, pak Jeho žehnající ruka bude s námi v našich časných záležitostech; je-li však Jeho ruka proti nám, může zničit všechny naše plány a rozptýlit důkladněji, než my dovedeme shromaždovat.

Bylo mi ukázáno, že situace těchto dvou sdružení je skutečně žalostná; Bůh však má zde mnoho převzácných duší, nad nimiž pečlivé bdí a neopustí je, aby byly zklamány a svedeny.