Bratr D mi byl představen v práci, bez níž by se při soudu nejraději obešel. Není přesný ve všech bodech učení a tvrdošíjně trvá na svých mylných stanoviscích. Je žalobníkem bratří. Nejen, že smýšlel zle o těch, které Bůh povolal za předsedy do svého díla, nýbrž šířil tyto zlé zprávy i mezi jiné. Nezařídil se podle biblického pravidla a neradil se s vedoucími bratřími, a přece nachází chyby u všech.

Lidé ho omlouvají takto: "Bratr D je přece tak hodný člověk. Je to vzor laskavosti a srdečnosti a ochotný pomocník všude." Bratr D má mnoho skvělých povahových vlastností. Nemá veliké řečnické schopnosti, ale může se stát opravdovým, věrným pracovníkem. Nepřítel vnikl pomocí jeho domýšlivosti. Kdyby si nebyl o sobě myslel víc než měl, nikdy by si nedovolil tupit své bratry, jak to udělal. Tím, že libovolně sbíral a opakoval falešné zprávy, dostal se mezi lid a poselství, které dal Bůh svým kazatelům nést lidu, aby ho připravil pro Hospodinův den. Kvůli svým dobrým vlastnostem se stal ještě nebezpečnější, neboť ty mu propůjčily vliv. Lid si myslel, že to co řekl, je všechno pravda. Kdyby byl nemravný nebo hádavý člověk, nezískal by důvěru tak mnohých. ^{5T 290}

Způsob práce bratra D však zasluhuje pokárání, neboť je urážkou Boha. Kdyby své pocity projevil nezastřeně, kdyby veřejně řekl to, co mluví v soukromí, nemohlo by nikoho ani napadnout poslat ho do misijní práce ve sdružení. Pracuje-li z jeho pověření, bratři právem předpokládají, že jeho náhledy jsou správné. A tímto pověřením byl jeho vliv mocí zla. Někteří by nikdy nepodezírali své bratry anebo o nich zle smýšleli, nebýt jeho slov. Mysl mnohých vedl tak, že by to končilo v odboji a ztrátě duší. Toto je dílo zbavené masky, které konal náš dobrý bratr.

Bůh mi to představil v pravém světle. Srdce bratra D není upřímné. Je poskvrněno trpkostí, hněvem, závistí a podezíráním a musí být očištěno. Nezmění-li naprosto své jednání, brzy odpadne. "Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nevzpouzí se, neobmýšlí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká." 1K 13,4-7.

Předpokládejme, že bratr D vede lid k pochybování a zavržení svědectví, které Bůh dával svému lidu během minulých 38 let. Předpokládejme, že lidem namlouvá, že vedoucí tohoto díla jsou pleticháři, nepoctiví lidé, svádějící lid. Jak veliké a dobré dílo udělal? Je to dílo přesně podobné dílu Chorého, Dátana a Abirona a u všech, které ovlivnil, bude výsledek katastrofální. Domníval se, že se nemůže mýlit, nese však jeho dílo znamení nebe? Nikoli. Bratr D pěstoval samospravedlivého ducha, který ho téměř zničil. Nechť se shodne se svými bratřími a má-li s nimi těžkosti ohledně jejich jednání, nechť ukáže, v čem spočívá jejich hřích. ^{5T 291}

Když se v nebi probudila v satanovi nespokojenost, nešel se svou stížností k Bohu nebo ke Kristu, ale šel k andělům, kteří ho považovali za dokonalého a vysvětloval jim, že předností, kterou Bůh dává Kristu, jemu ukřivdil. Výsledkem tohoto falešného vylíčení bylo, že třetina andělů ze soucitu se satanem ztratila svou bezhříšnost, své vysoké postavení a svůj šťastný domov. Nyní satan ponouká lidi, aby v díle žárlivosti a nedůvěry, které začal v nebi, pokračovali na zemi.

Když Ježíš byl na zemi, Židé mu byli jako špehové ustavičně v patách. Sbírali každou falešnou zprávu a obviňovali Ho z jednoho zločinu po druhém. Ustavičně se snažili odvrátit od Něho lid. Bylo jejich jednání správné? Pakliže bylo, pak bratr D nezhřešil, neboť koná podobné dílo. Nyní může zlomit nástrahy satanovy; může přemoci ducha, který ho vede k sebevyvyšování nad jeho bratry. Nechť se učí tichosti a usiluje vážit si jiných více než sebe. Bude-li pracovat věrně a podle Boží vůle, uslyší z úst Mistra líbezná slova: "Dobře, služebníče věrný". Jestliže však zavrhuje dílo Božích služebníků, jde-li svou vlastní cestou a lpí-li na svých představách, jeho víra jistě ztroskotá. Bůh nešel kolem svého lidu a nevybral si jen tu a tam jednotlivého člověka, aby toliko jemu svěřil svou pravdu. On nedá jednomu člověku nové světlo, jež je v rozporu k ustálené víře církve. Při každé reformaci vystupovali lidé a takovým tvrzením. Pavel varoval církev své doby: "A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluvit převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě." Sk 20,30. Největší zlo přichází Božímu lidu od těch, kteří vyšli z jeho středu a mluví převrácené řeči. Skrze ně dostává pravda špatnou pověst.

Nikdo nebuď sebou tak jist, jakoby mu Bůh poskytl zvláštní poznání, jež přesahuje znalosti jeho bratří. Kristus sídlí mezi svým lidem. O věřících se praví, že jsou "vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež je gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus. Na němž všecko stavení příslušně vzdělané ^{5T 292} roste v chrám svatý v Pánu. Na kterémž i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém." Ef 2,20-22. "Prosím tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste, se vší pokorou, tichostí i s snášenlivostí, snášejíce se vespolek v lásce. Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. Jedno je tělo a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko a skrze všecko i ve všech vás." Ef 4,1-6.

To, co bratr D nazývá novým poznáním, je zdánlivě nevinné. Také to nepůsobí dojmem, jakoby někomu z toho mohla vzniknout škoda. Ale, bratři a sestry, to je satanova lest, jeho vražený klín. On stále takto pokouší. Někdo se chopí nové, podnětné myšlenky, jež zdánlivě neodporuje pravdě. Mluví o ní, prodlévá u ní, až se mu jeví jako hodnotná a důležitá, neboť satanův vliv je tak veliký, aby vzbudil toto zdání. Nakonec to bude vše ovládající myšlenka, kolem níž krouží všechno a pravda je vykořeněna ze srdce.

Sotvaže vznikly tyto zvláštní myšlenky v jeho duchu, bratr D začíná ztrácet víru a uvádí v pochybnost dílo Ducha, které se tak mnoho let projevovalo v našem středu. On není člověkem, který by své myšlenky nepovažoval za zvláštní světlo a nesděloval je jiným. Je proto nebezpečné povolit jeho vlivu, jehož působením se mohou zachvět myšlenky jiných. To by byly dveře, kterými by satan mohl podloudně vpravit četné bludy, aby odváděl od důležité pravdy na tuto dobu. Bratři a sestry, jako Kristova poslankyně vás varuji, chraňte se před takovými podružnými otázkami, jejichž účelem je odvádět od pravdy. Blud není nikdy neškodný. Nikdy neposvěcuje, ale neustále přináší zmatek a tříštění. Je stále nebezpečný. Nepřítel má velikou moc nad lidmi, kteří nejsou důkladně opevněni modlitbou a utvrzeni v biblické pravdě. ^{5T 293}

Pro ty, kteří mají světlo pravdy, jsou přichystány tisíce zamaskovaných pokušení. Proto jediná ochrana pro nás všechny je v tom, abychom nepřijímali žádné nové učení a žádný výklad Písma, dokud jsme to dříve nepředložili zkušeným bratřím. Předložme jim to s pokorným, přístupným duchem a s vážnou modlitbou. A když oni v tom neuvidí žádné nové poznání, pak se podrobte jejich úsudku, neboť "spomožení je ve množství rádců." Př 11,14.

Satan viděl v bratru D rysy, které by mu umožnily získat výsadní postavení. "Kníže tohoto světa přichází", řekl Kristus, "ale nenachází nic na mně." Zatím však co projevoval velikou pokoru, bratr D se příliš vyvyšoval. Po celá léta živil pocity, že jeho bratři jej neoceňují a vyjádřil tyto pocity jiným. Satan u něj nalezl ješitnost, na níž může úspěšně navázat.

Toto je doba krajního nebezpečí jak pro bratra D tak i pro mnoho jiných. Boží andělé se dívají na tyto duše s hlubokým zájmem a satan se svými anděly netrpělivě čekají, jaký úspěch budou mít jejich plány. Toto je krize v životě bratra D. Zde se rozhodne buď pro časnost nebo pro věčnost. Bůh jej miluje a tato zkušenost může být pro něj velice cenná. Jestliže cele odevzdá své srdce Bohu a přijme-li celou pravdu, bude neúnavným pracovníkem. Bůh bude působit skrze něho a může vykonat mnoho dobrého. Musí však pracovat v souladu se svými bratřími. Musí překonat přecitlivělost a naučit se snášet těžkosti jako ctný rytíř Kristova kříže.

Satan neustále pracuje, ale jen málokdo má představu o jeho horlivosti a potměšilosti. Boží lid musí být připraven odolat úskočnému nepříteli. Takového odporu se satan bojí. On zná lépe než my hranice své moci a ví, jak snadno může být přemožen, jestliže se proti němu postavíme a vzdorujeme mu. Ten nejslabší věřící je pomocí Boží síly pro satana a jeho andělské vojsko víc, než vyrovnaný bojovník, a kdyby došlo ke zkoušce, mohl by převahu své moci dokázat. Proto je satanův krok ^{5T 294} nehlučný, jeho pohyby jsou nenápadné a jeho útoky maskované. On se neodváží ukázat otevřeně, aby neprobudil dřímající síly křesťanů, aby se neutíkali v modlitbě k Bohu.

Nepřítel se připravuje na své poslední tažení proti církvi. Tak se dokáže zamaskovat, že málokdo věří v jeho existenci a ještě méně se jich dá se přesvědčit o jeho úžasné činnosti a moci. Z velké části zapomněli na jeho minulost a při jeho nových výpadech nepoznávají jej, starého hada, jako svého nepřítele, nýbrž vidí v něm přítele, který jim chce prokázat dobro. Zatímco se chlubí svou nezávislostí, pod jeho zaslepujícím a okouzlujícím vlivem povolují nejhorším pudům lidského srdce a ještě si myslí, že Bůh je vede. Kdyby se však mohly otevřít jejich oči, aby poznali svého vůdce! Viděli by pak, že slouží ne Bohu, nýbrž nepříteli vší spravedlnosti. Pochopili by, že jejich domnělá nezávislost je jedněmi z nejtěžších pout, jaké může satan položit jejich nevyrovnaným myslím.

Člověk je satanovým zajatcem a od přírody nakloněn poslouchat jeho rady a rozkazy. Nemá v sobě žádnou sílu, aby účinně odporoval zlu. Jen když Kristus skrze živou víru v něm přebývá, ovlivňuje jeho přání a sílou shůry ho vyzbrojuje, může se člověk odvážit protivit se takovému hroznému nepříteli. Každý jiný obranný prostředek je úplně marný. Avšak skrze Krista mohou být satanově moci určeny hranice. To je významná pravda, kterou by měli pochopit všichni. Satan je nepřetržitě činný a chodí sem a tam po zemi, hledá, koho by pohltil. Ale vážná modlitba víry zmaří jeho nejsilnější úsilí. Proto vezměte "štít víry", bratří a sestry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti". " Ef 6,16.

Naši nejhorší nepřátelé usilují zničit vliv strážců na hradbách Sionu. Satan působí skrze své nástroje. Vyvíjí na zemi vážné úsilí. Pracuje plánovitě v plné dohodě ^{5T 295} se svými pomocníky. Nevěra se šíří po celé zeměkouli a dotýká se také Boží církve. Její vliv má podkopat důvěru k práci Božího Ducha. Tato síla je již zde a tajně působí. Buďte opatrní, abyste nepravdivými zprávami, kritizováním a rozhodnou opozicí nestali se pomocníky nepřítele Boha a lidí.

Lstivým způsobem a neviditelnými cestami se satan snaží posílit svůj vliv, staví do cesty lidu Božího překážky, aby se lidé nevysvobodili z jeho moci a neshromáždili se pod Kristovou korouhví. Podvodem se snaží vylákat duše ze společenství s Kristem a kdo není zakotven v pravdě, jistě upadne do jeho osidel. Koho nemůže svést ke hříchu, toho pronásleduje, tak jako Židé pronásledovali kdysi Krista.

Satanovým úmyslem je zneuctít Boha a on používá každého neposvěceného člověka, aby vykonal svůj úmysl. Tyto zaslepené nástroje nevidí co činí, až jsou tak hluboko zapleteni do hříchu, že si myslí, že jejich veškerá námaha pro to, aby začali znovu, je marná. Tak dávají v sázku všechno a setrvávají na cestě přestoupení až k hořkému konci.

Satan doufá, že ostatky Božího lidu zatáhne do všeobecné záhuby, která čeká tento svět. Čím se více blíží opětný Kristův příchod, tím rozhodnější a odhodlanější je ve svém úsilí, aby je přemohl. Povstanou mužové a ženy a budou tvrdit, že mají nové poznání nebo zjevení, jež směřuje k tomu, aby podkopalo víru v základní pravdy. Jejich učení nijak neobstojí ve zkoušce skrze Boží slovo a přece lidé podlehnou jejich klamům. Kolují falešné zprávy a mnozí upadají do této léčky. Lidé věří těmto pověstem, znetvořené je šíří dál a přijímají tak pojící článek k arcipodvodníkovi. Tento duch se neprojevuje vždycky otevřeným odmítnutím Božího poselství, ale vyslovená nevěra se projevuje mnohými způsoby. Každá falešná představa živí ^{5T 296} a upevňuje tuto nevěru a vede mnohé duše falešným směrem.

Nemůžeme být dost bdělí vůči každé formě bludu, neboť satan se nepřetržitě pokouší odvádět lidi od pravdy. Naplňuje je představou jejich vlastní soběstačnosti a přesvědčuje jako bratra D., že originalita je velice žádoucím darem. Bratr D se musí naučit, že pravda je dokonalejší. Satan těží z jeho nevědomosti v tomto ohledu a odtud to nebezpečí. Jeden člověk, kterého bylo těžké přesvědčit, že postavil své nohy na špatnou cestu, byl odsunut stranou, a mnoho lidí myslících si, že jdou za následovníkem Kristovým, bylo podvedeno, jakmile se obrátil zády ke svému Spasiteli.

V srdci bratra D sídlí pýcha a bude mu krajně těžké ustoupit. Neodevzdá-li se plně Kristu, nepřítel bude i nadále pracovat skrze něho. Nezaujme-li ihned rozhodné postavení, obávám se, že ho nikdy nezaujme.

Sbory ve … převzaly těžkou zodpovědnost. Plný důsledek práce, kterou konaly, bude znám jedině u soudu. Bratři, potřebujete nebeskou moudrost, neboť hřích má mnoho tváří. Klopýtáte jako slepí pro nedostatek duchovního vidění. Kdybyste měli jediný cíl, tak by ve vašem sdružení byla ohromná moc. Přišlo však to, čeho jsem se nejvíc obávala. Mělo být uděláno dílo, které zůstalo nevykonáno. Skupiny které jsem viděla, měly být probuzeny jako důsledek dobře usměrněného úsilí. Kde jsou modlitebny, které měly být vybudovány? Vaše nevěra zdržela práci. Sami jste neudělali poměrně nic a když někdo jiný chtěl dělat, stáli jste mu v cestě, aby nemohl úspěšně pracovat.

Někteří jsou velice pomalí a ještě se tím chlubí. Avšak tato lenost je povahovým kazem, jímž by se nikdo neměl chlubit. Učiňte pevné rozhodnutí být pohotovými a s Boží pomocí budete mít úspěch. Nechť je vaše ^{5T 297} posvěcení úplné. Odevzdejte svůj majetek a přátele na Boží oltář a je-li srdce připraveno přijmout nebeský jas, zářivé paprsky od Božího trůnu osvítí vaši duši a probudí všechny její dřímající síly.

Někteří lidé nemají pevný charakter. Podobají se tmelu a lze je jakkoli formovat. Nemají určitou formu a tuhost a nejsou na světě k ničemu užitečnému. Tato slabost, nerozhodnost a neúčinnost musí být přemožena. Pravý křesťanský charakter má určitou nezdolnost a nelze ho utvářet a zdolat nepřátelskými okolnostmi. Lidé musí mít mravní páteř a poctivost, která se nedá získat lichocením, úplatky nebo zastrašováním.

Velice se obávám o církev. Jak to Pavel vyjádřil: "Bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž je v Kristu." 2K 11,3. Pavel pak vysvětluje, že se to děje prostřednictvím zkažených učitelů, kdy nepřítel ohrožuje víru církve. Říká: "Neboť takoví falešní apoštolé jdou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy. A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti. Protož není to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti..." 2K 11,13-15.

Čím víc se dovídáme o prvních dobách křesťanské církve a vidíme s jakou úskočností satan usiloval o to, aby oslabil a zničil, tím lépe budeme připraveni odolávat jeho klamům a čelit přicházejícím nebezpečím. Jsme v době, kdy přijdou soužení, jaká svět dosud neviděl. "Běda těm, kteříž přebývají na zemi a na moři, nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.“ Zj. 12,12. Bůh však stanovil meze, které satan nemůže překročit. Naše víra je touto překážkou a budujeme-li ve víře, budeme bezpečni, když se budeme přidržovat toho Mocného. "A poněvadž jsi ostříhal slova trpělivosti mé, i já tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, kteráž přijíti má na všechen svět, aby zkušeni byli obyvatelé země." Zj. 3,10.

^{5T 298} Kritizování kazatelů

Jeden omyl vede k druhému. Naši bratři se musí naučit jednat moudře a ne náladově. Pocit nesmí být měřítkem. Zanedbání povinností a pěstování nesprávného soucitu, bude následkem zanedbání pravého ocenění těch, kteří budují Boží dílo. Ježíš řekl: "Já jsem přišel ve jménu Otce svého a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete." J 5,43.

Mnozí nehledí na kázání jako Kristův určený způsob vzdělávání Jeho lidu, jež z toho důvodu má být vysoce oceňováno. Neuvědomují si, že kázání znamená pro ně Boží Slovo a nehodnotí to cenou promluvené pravdy, nýbrž soudí to jako řeč nějakého právníka u soudu - okázale a dovedně zdůvodněnou a stylisticky vytříbenou. Kazatel není neomylný, Bůh ho však poctil tím, že ho povolal za svého posla. Nasloucháte-li mu jako tomu, kdo není pověřen shůry, nebudete si vážit jeho slov a nepřijmete je jako Boží poselství; Vaše duše se nebudou sytit nebeskou mannou, povstanou pochybnosti ohledně některých věcí, které se nelíbí přirozenému srdci a zasednete na soudní stolec nad kázáním, jako byste to dělali nad proslovem přednášejícího nebo nějakého politického řečníka. Jakmile shromáždění končí, jste připraveni s některými připomínkami nebo posměšnými poznámkami, čímž dáváte najevo, že poselství jakkoli pravdivé a potřebné, nebylo vám k žádnému užitku. Neceníte si ho, uvykli jste si kritizovat, nacházet chyby a vybírat si; zavrhujete snad právě to, co nejvíc potřebujete.

Je příliš málo úcty k svatým věcem i ve sdružení Horní Kolumbie a Severního Pacifiku. Pověřené Boží nástroje jsou téměř cele ztraceny ze zřetele. Bůh neustanovil žádnou novou metodu na získávání synů lidských. Pakliže nepřijímají nebem určené prostředky na pokárání svých hříchů k napravení jejich bludů a k ukázání ^{5T 299} povinnosti, není cesty jak je zasáhnout jakýmkoli nebeským způsobem. Jsou ponecháni v temnotě a polapeni nepřítelem.

Služebník Boží má příkaz: "Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého a oznam lidu mému převrácenost jejich a domu Jákobovu hříchy jejich." Iz 58,l. Pán říká o těchto lidech: "Každého dne mne hledají a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí…" Iz 58,2. Je zde lid, který žije v sebeklamu, je samospravedlivý, samolibý, a kazatelé mají přikázáno volat hlasitě a ukázat mu jeho přestoupení. Ve všech dobách bylo toto dílo pro Boží lid konáno a dnes je mnohem potřebnější, než kdykoli před tím.

Slovo Hospodinovo přišlo k Eliáši; nechtěl být Hospodinovým poslem, byl však osloven. Bůh vždy měl lidi, jimž svěřil své poselství. Jeho Duch působí na jejich srdce a nutí je mluvit. Povzbuzeni svatou horlivostí a Božským vybídnutím, začínají konat svou povinnost bez chladné vypočítavosti a bez ohledu na důsledky promluveného Slova, které Pán lidu poslal. Avšak Boží služebník brzy poznává, že něco riskoval. Zjišťuje, že sám i se svým poselstvím je předmětem kritiky. Jeho způsoby, jeho život, jeho vlastnictví, to všechno podléhá dohledu a stává se předmětem poznámek. Jeho poselství je rozpitváváno a zavrhováno nejlibovolnějším a neposvěceným duchem, jak to lidé ve svém omezeném úsudku uznají za vhodné. Vykonalo poselství to dílo, které jím zamýšlel udělat Bůh? Nikoli, zřejmě nesplnilo, protože srdce posluchačů nebyla posvěcena.

Není-li tvář kazatele z kamene, nemá-li nezdolnou víru a odvahu, není-li jeho srdce silné ustavičným obecenstvím s Bohem, pak začne utvářet své svědectví podle libosti neposvěcených uší a srdcí těch, jimž ho zvěstuje. Ve snaze vyhnout se kritice, jíž je vystaven, odděluje se od Boha, ztrácí vědomí božské přízně a jeho svědectví se stává nudné a bezduché. Zjišťuje, že jeho odvaha a víra ochabla a jeho práce je bezmocná. Svět je plný lichotníků a pokrytců, ^{5T 300} kteří povolili touze líbit se, avšak věrných mužů, kteří nehledají vlastní zájem, nýbrž příliš milují své bratry, než aby u nich snesli hřích, těch je opravdu málo.

Satanovým záměrem je zpřetrhat všechno spojení mezi Bohem a Jeho lidem, aby mohl uplatnit své svůdné zločiny, aniž by je někdo před tímto nebezpečím varoval. Může-li přivést lidi k tomu, aby nedůvěřovali poslu, anebo zbavit poselství vší svatosti, ví, že se nebudou cítit nijak vázáni dbát na Boží Slovo k nim promluvené. A když je světlo dá stranou jako temnota, satan dosáhl svého cíle.

Náš Bůh je žárlivý Bůh, Jemu se nikdo nebude posmívat. Ten, který činí všechny věci podle své vůle, ten uvedl lidi do různých okolností, určil jim povinnosti a zvláštní pravidla, týkající se času, v němž žijí a podmínek, v nichž se nacházejí. Kdyby si vážili daného jim světla, jejich schopnosti by byly velice rozmnoženy a zušlechtěny a rozšiřující se přehled pravd by se před nimi otevřel. Tajemství věčných věcí a obzvláště obdivuhodná Boží milost jak je zjevena v plánu vykoupení, byla by odkryta jejich mysli, neboť duchovní věci je nutno chápat duchovně.

Nikdy nesmíme zapomínat na to, že Kristus učí prostřednictvím svých služebníků. Lidé mohou být obráceni i bez kázání. Tam, kde jsou lidé zbaveni každého prostředku milosti, tam působí Duch Boží a přesvědčuje o pravdě přečteného Slova; avšak Bohem určeným prostředkem k zachraňování duší je "bláznové kázání". 1.Kor. 1,21. Ačkoliv jsou to jen lidé všelijak křehcí, přece jsou to Boží poslové a drahý Spasitel je zarmoucen, když jejich úsilí má jen nepatrný účinek. Každý kazatel, který odchází do rozsáhlého pole, měl by zvelebit svůj úřad. Měl by se snažit nejen přivést lidi k poznání pravdy, nýbrž měl by pracovat jako Pavel: "…Napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši." Kl 1,28. ^{5T 301}

Člověk má být považován pouze za Božího vyslance a jen jako takový uctíván. Vychvalování člověka se Bohu nelíbí.Poselství které přináší, má být porovnáno se svědectvím Písma. "K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedle slova toho, v němž není žádné záře." Iz 8,20. Avšak Boží slovo nesmí být posuzováno lidským měřítkem. Ukáže se, že ti, jejichž mysl je přízemní, ti, kteří mají omezenou křesťanskou zkušenost a jen málo vědí o Božích věcech, jsou právě ti, kteří mají nejméně úcty k Božím služebníkům a nejmenší úctu k poselství, které jim přikazuje zvěstovat. Naslouchají pronikavé přednášce a jdou do svých domovů rozhodnuti zasednout jako soudci nad nimi a dojem mizí z jejich mysli jako ranní rosa před sluncem. Pakliže kázání je citové, zasáhne city, ne však srdce a svědomí. Výsledky takového kázání nemají žádné trvání, nýbrž často získávají srdce lidu a vyvolávají sympatie vůči člověku, který se jim líbí. Zapomínají, že Bůh řekl: "Přestaňte doufat v člověka, jehož dýchání v chřípích jeho jest." Iz 2,22.

Ježíš očekává s velkou touhou, aby odhalil před svým lidem slávu, která bude doprovázet jeho druhý příchod a přenesl je k obdivování příbytků slávy. Tam budou zjeveny všechny divy. Dlouhé údobí života modlitby a zkoumání, zanechá mnoho nevybádaného a nevysvětleného. To však, co nevíme nyní, bude potom zjeveno. Dílo vyučování započaté zde, bude pokračovat po celou věčnost. Beránek, vedoucí zástupy vykoupených k pramenům vod živých, udělí bohaté zásoby poznání, odhalí tajemství se skutcích a prozřetelnosti Boží, které nikdy nebyly pochopeny.

Žádným zkoumáním nemůžeme nikdy vypátrat Boha. On neodhaluje své plány všetečným a slídivým myslím. Nesmíme se pokoušet svatokrádežnou rukou nadzvedat oponu, za níž se skrývá Jeho majestát. Apoštol volá: "…Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho." Ř 11,33. Je to důkaz Jeho milosti, že je skryta Jeho moc, ^{5T 302} že je zahalen hroznými oblaky tajemství a neproniknutelnosti, neboť nadzvednout oponu, která zahaluje Božskou přítomnost, znamená smrt. Žádná smrtelná mysl nemůže proniknout tajemství, v němž přebývá a působí ten Všemohoucí. Nic víc nemůžeme pochopit z Jeho jednání s námi a z pohnutek, které Jej pudí, než co On sám uzná za vhodné nám zjevit. Všechno řídí spravedlivě a my nemáme být nespokojeni a nedůvěřiví, nýbrž sklonit se v uctivé odevzdanosti. On nám zjeví tolik ze svých záměrů, kolik smíme poznat pro naše dobro, a dále musíme důvěřovat všemohoucí ruce a srdci, které překypuje láskou.