Stav církve v … je vzdálen toho, jaký by měl být. Nenastane-li rozhodná změna, zvadne a zanikne. Je tu příliš mnoho obviňování; mnozí se poddávají pochybnostem a nevěře. Ti, kteří mluví o víře a pěstují víru, budou víru mít, avšak ti, kteří pěstují pochybnosti a mluví o nich, sklízí nedůvěru.

Kazatelé mnoho zanedbali vůči svým posluchačům; nezdůrazňovali nutnost věrnosti. Nevzdělávali církev ve všech bodech pravdy a povinnosti, nepracovali horlivě, aby je uvedli do práce a zaujali je v každém odvětví Božího díla. Bylo mi ukázáno, že kdyby církev byla náležitě vychována, byla by mnohem dál, než je dnes. Lhostejnost kazatelů vedla lid k nedbalosti a k nevěrnosti. Neuvědomovali si svoji osobní zodpovědnost, nýbrž vymlouvali se na nedostatečnou pastýřskou práci kazatelů. Bůh však nepřijímá tuto výmluvu. Kdyby neměli Písmo, nebyli varováni, káráni a z nebes žádáni uvědomit si svou povinnost, bylo by méně odsouzení. Pán však radil a poučoval; ^{5T 303} povinnost každého jednotlivce byla tak jasná, že se nikdo nemusí mýlit.

Bůh dává světlo, aby vedlo ty, kteří poctivě touží po světle a po pravdě. Není však Jeho záměrem odstranit všechny příčiny nejistoty a pochybování. On dává dostatečný důkaz, o nějž lze víru opřít a pak žádá lidi, aby přijali tento důkaz a uplatnili víru.

Ten, kdo bude studovat Písmo pokorně a učenlivě, pozná v něm jistého vůdce, neklamně ukazujícího cestu života. Bratři a sestry, jaký význam bude mít vaše studium Písma, nebudete-li do života uvádět jeho pravdy? Ta svatá kniha neobsahuje nic, co není podstatně důležité; nic není zjeveno, co nemá nějakou souvislost ve vašem skutečném životě. Čím hlubší je naše láska k Ježíši, tím vyšší bude zájem o to Slovo jako hlas Boží, mluvící přímo k nám.

Sbor ve … stojí na satanově začarované půdě, a je zde nezbytné důkladné obrácení. Nutné je osobní úsilí. Bohaté zaslíbení Písma platí těm, kteří berou svůj kříž a denně se zapírají. Každý kdo upřímně touží být žákem v Kristově škole, bude pěstovat duchovní smýšlení a přijme každý prostředek milosti; v tomto sboru však byly příležitosti a přednosti zneváženy. Někdo může být schopen veřejně promluvit jen několik málo slov a jen velmi málo vykonat na vinici Páně, má však povinnost něco říci a má mít zájem něco dělat. Každý člen by měl pomáhat posilovat a udržovat sbor. Avšak v mnoha případech jsou jeden nebo dva, kteří mají věrného ducha, jímž se v dávné době vyznačoval Kálef, a těm je dovoleno nést břímě zodpovědnosti, zatímco ostatní se vyhýbají jakékoli zodpovědnosti.

Kálef byl věrný a pevný. Nevychloubal se, nevystavoval na odiv své zásluhy a dobré skutky, avšak jeho vliv byl na straně spravedlnosti. A jaká byla jeho odměna? Když Bůh oznamoval své soudy proti lidem, kteří odmítli poslechnout Jeho hlas, řekl: "Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch a cele následoval mne,) ^{5T 304} uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji." Nu 14,24 Zatímco pomluvači a reptáci zahynuli na poušti, věrný Kálef měl domov v zaslíbené zemi. Hospodin říká: "Nebo těch, kteříž mne ctí, poctím." 1S 2,30

Anna se modlila a doufala, že ve svém synu Samueli dala Božímu Izraeli nejvzácnější poklad - užitečného muže s dobře vytvořeným charakterem, toho, který byl pevný jako skála, když se jednalo o zásady.

V Joppen byla Dorkas, jejíž dovedné prsty byly usilovnější, než její jazyk. Věděla, kdo potřebuje vhodný oděv a kdo potřebuje soucit a ochotně posloužila potřebám obou skupin. Když Dorkas umřela, sbor v Joppen pocítil její ztrátu. Není divu, že ji oplakávali a naříkali, anebo že horoucí slzy padaly na mrtvé tělo. Měla tak velikou cenu, že mocí Boží byla přivedena zpět ze země nepřítele, aby její dovednost a energie mohly být ještě požehnáním pro jiné.

Taková trpělivost, zbožnost a vytrvalá věrnost, jakou měli tito svatí Boží, je velice vzácná a přece bez nich nemůže církev vzkvétat. Je potřebná ve sboře, v sobotní škole a ve společnosti. Mnozí se scházejí v církevním obecenství s vlastními neovládanými povahovými rysy a v kritické situaci, kdy je potřebný silný duch plný naděje, podléhají znechucení a přenášejí břemena na sbor. Neuvědomují si, že to je nesprávné. Dílo nepotřebuje takové lidi, neboť jsou nespolehliví, avšak vždy jsou zapotřebí stateční bohabojní pracovníci, kteří nebudou ochabovat, když přijde protivenství.

Ve sboru … jsou někteří, kteří budou příčinou nepokoje, neboť nikdy nebyli přivedeni do souladu s Kristovou vůlí. Bratr E bude velikou překážkou tomuto sboru. Může-li mít vedoucí postavení, je spokojen. Nemůže-li být prvním, pak je pořád na nesprávné straně. Jedná pudově. Nechce táhnout za jeden provaz, nýbrž pochybuje ^{5T 305} a zastává opačná stanoviska, protože je to v jeho povaze vyhledávat chyby a obviňovat své bratry. Zatímco tvrdí, že je velice horlivý pro pravdu, oddaluje se od těla církve. Nemá dostatečnou mravní sílu, zakořeněnou a upevněnou ve víře. Svaté zásady pravdy se nestaly součástí jeho přirozenosti. Není spolehlivý a Pánu se nelíbí.

Bratr a sestra E nedbali usměrnění Božího slova při výchově svých dětí. Dětem bylo dovoleno vládnout doma velikou měrou, přicházely a odcházely jak se jim líbilo. Nebudou-li zcela jinak usměrněny, budou v řadách nepřítele. Budou bojovat proti pořádku, kázni a podřízenosti. Děti takto ponechané vlastní vůli nejsou šťastné, a tam kde je rodičovská autorita zlehčována, autorita Boží nebude respektována.

Dílo rodičů je vážné a posvátné, mnozí si to však neuvědomují, protože jejich oči oslepil nepřítel vší spravedlnosti. Jejich dětem je dovoleno vyrůstat bez kázně, bez zdvořilosti, chovají se drze, sebedůvěřivě, nevděčně a nesvatě, zatímco by pevná, rozhodná kázeň, v níž byly spravedlnost a milosrdenství spojeny s trpělivostí a sebeovládáním,přinesly obdivuhodné výsledky.

Bratr E musí mít proměňující milost. Není to pro něho bezpečné, když si ponechává své přirozené povahové vady. Proto musí proti nim ustavičně bojovat. Nebude-li žít bdělým modlitebním životem, nebude vyrovnaný, a proto je zde nebezpečí, že pravda bude brzděna, nesprávně představena a jeho vlivem znevážena. Měl by být pečlivý, aby se probudil u nevěřících předsudky, které nelze nikdy odstranit.

V lidské přirozenosti je tendence uhýbat do krajnosti a z jednoho extrému zacházet do druhého, zcela opačného. Mnohé ovládá fanatismus. Spaluje je žhavá horlivost, která je mylně pokládána za náboženství, avšak povaha je pravou zkouškou učednictví. Mají Kristovu tichost? Mají jeho pokornou a ^{5T 306} milou ochotu? Je chrám duše zbaven pýchy, hrubosti, sobectví a posuzovačnosti? Pakliže ne, nevědí, čího jsou ducha. Neuvědomují si, že pravé křesťanství spočívá v přinášení mnohého ovoce k Boží slávě.

Jiní jdou do krajnosti ve svém přizpůsobování se světu. Mezi nimi a světskými lidmi není jasná, dělící čára. Pakliže jsou v jednom případě lidé odpuzováni od pravdy tvrdým, kritickým a odsuzovačným duchem, tu jsou vedeni k závěru, že vyznávající křesťan je zbaven zásad a nic neví o změně srdce nebo charakteru. "Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích" (Mt 5,16.), jsou slova Kristova.

Mnozí nemají správnou představu o tom, co tvoří křesťanský charakter a jejich život je urážkou pravdy. Kdyby byli důkladně obráceni, nerodili by trní a bodláčí, nýbrž bohaté hrozny převzácného ovoce Ducha: "Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost." Ga 5,22. Velikým nebezpečím je zanedbávání díla v srdci. Mnozí se spokojují sami se sebou, myslí si, že formální zachovávání Božského zákona postačí, zatímco nejsou obeznámeni s Kristovou milostí a On nepřebývá skrze víru v jejich srdcích.

Kristus říká: "Beze mne nic nemůžete učiniti". J 15,5. Avšak s Jeho Božskou milostí, působící společně s našim lidským úsilím, můžeme udělat všechno. Jeho trpělivost a tichost ovládat povahu, rozšíří vzácné paprsky, které osvěcují a vyjasňují cestu k nebesům. Pozorováním a napodobováním Jeho života budeme obnoveni k Jeho obrazu. Sláva nebes bude zářit v našem životě a budeme ji odrážet na jiné. U trůnu milosti máme najít pomoc, potřebnou k takovému životu. Toto je pravé posvěcení a po jakém vyšším postavení mohou smrtelníci toužit, než po spojení s Kristem, jako je větev spojena s kmenem? ^{5T 307}

Viděla jsem obraz, na němž byl volek mezi pluhem a oltářem, s nápisem: "Připraven pro obojí" - ochoten dát se zapřáhnout k pluhu, anebo být obětován na oltáři. Toto je postavení, jaké má Boží dítko vždy zaujmout; ochotně jít za hlasem povinnosti, zapřít se a obětovat se pro dílo pravdy. Křesťanská církev byla založena na zásadách oběti. Kristus říká: "Chcete-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám a vezmi kříž svůj a následuj mne." Mt 16,24. On žádá celé srdce, celou lásku. Projevy horlivosti, opravdovosti a nesobeckého úsilí, které věnovali Jemu odevzdaní následovníci světu, měly by zapálit naši horlivost a nést nás k napodobování jejich příkladu. Pravé náboženství dává opravdovost a stálost záměru, který utváří charakter na božský obraz a pomáhá nám všechno pokládat za ztrátu v porovnání se svrchovaností Kristovou. Tato prostota záměru se osvědčí jako živel ohromné síly.

Máme větší a slavnostnější pravdu, než jaká kdy byla svěřena smrtelníkům a jsme zodpovědni za způsob, jak s ní naložíme. Každý z nás by měl být horlivým zachráncem duší. Měli bychom projevit moc pravdy, působící v našich srdcích a povahách a přitom vykonávat všechno, aby si ji i jiní zamilovali. Přivést hříšníka ke Kristu znamená pozvednout, zdůstojnit a zušlechtit celý jeho charakter a učinit ho požehnáním v domově, ve společnosti i v církvi. Cožpak to není dílo, které je hodné našeho nejušlechtilejšího úsilí?

I málo nadaní lidé věrně zachovávající svá srdce v Boží lásce, mohou přivést mnoho duší ke Kristu. Harlan Page byl chudobným mechanikem obyčejných schopností a omezeného vzdělání, avšak jeho hlavním cílem bylo sledovat rozmach Božího díla. A jeho úsilí bylo korunováno významnými úspěchy. Pracoval pro spasení svých spolubližních soukromým rozhovorem a opravdovou modlitbou. Zřizoval modlitebné shromáždění, organizoval nedělní školy a rozdával traktáty a jiné náboženské čtení. A na své smrtelné posteli se stínem věčnosti, spočívajícím na jeho tváři, mohl říci: ^{5T 308} "Vím, že všechno to je z Boží milosti a ne skrze nějaké zásluhy kohokoliv, že jsem to učinil. Domnívám se, že mám důkaz, že více než sto duší bylo obráceno k Bohu mým osobním úsilím."

Každý člen církve by měl být poučen o pravidelném systému práce. Od všech se žádá, aby něco pro Pána vykonali. Mohou zaujmout lidi čtením, mohou mluvit a modlit se s nimi. Kazatel, který bude vychovávat, kárat a vést armádu horlivých pracovníků, získá zde slavné vítězství a čeká ho bohatá odměna, když se setká u bílého trůnu s těmi, kteří byli zachráněni jeho vlivem.

"Dělej něco, čiň to hned a konej to ze všech sil.
Dlouhou nečinností klesá i křídlo anděla.
A Bůh sám by v nečinnosti blažen nemohl být."

Jakmile sbor v … přišel k poznání pravdy, jeho členové měli být užiteční v dobrých skutcích a měli mít vliv, který by je učinil mocí na straně pravdy, kdyby projevili patřičnou opravdovost, horlivost a lásku. Byli však lhostejní, chladli a mrtvěli. Někteří navštěvovali společná shromáždění a přinášeli s sebou spíše ovzduší světa, než ovzduší nebes. Církev nebyla připravena odpovědět na úsilí, které bylo pro ni vykonáno. V jejich současném stavu nemohou vidět ani si uvědomit potřebu spolupráce ze své strany a jejich nedostatek opravdovosti a posvěcení znechutil kazatele. Místo jejich lhostejnosti mělo tu být vědomí osobní zodpovědnosti. Tento sbor nikdy nebude prospívat, dokud jeho členové nezačnou usilovat o nápravu ve svém vlastním srdci. Mnozí vyznavači víry jsou snadno spokojeni, dosáhnou-li určitý stupeň sebezapření a reformy, nevidí potřebu jít dál. Proč je tu taková ospalost? Na tomto břehu nemáme kdy na loudavou chůzi. Nikdo z nás by se neměl spokojit se současným duchovním stavem. Nikdo nežije v souladu se svými možnostmi, nebude-li vykazovat neustálý pokrok. ^{5T 309} Musí stoupat vzhůru, stále vpřed. To je přednost každého křesťana - růst až do plné postavy Ježíše Krista.

Jak mnoho poučení a osobní zbožnosti potřebuje ten drahý lid v … Jak mnoho potřebuje pastorační práce. Nekoná však podle svého poznání. Bratři, Bůh vás vyzkouší, a někteří se ukážou jako sláma a někteří jako vzácné pšeničné zrno. Nepodléhejte moci pokušitele. Přijde jako silný, ozbrojený muž; nedejte mu však žádnou příležitost. Odvážně splňte povinnost a bojujte o každý kousek území. Místo ustupování, jděte vpřed. Místo abyste slábli a ztráceli odvahu, ozbrojte se do boje. Bůh vás volá, abyste ze všech svých sil bojovali proti hříchu v každé podobě. Oblečte se v plnou Boží výzbroj a své oko pevně upřete na Vůdce svého spasení, protože před vámi je nebezpečí. Nenásledujte falešné barvy, nýbrž sledujte prapor Jeho svaté víry a buďte tam kde vlaje, i kdyby to bylo v nejtužším boji. Brzy bude boj ukončen a vítězství bude dobyto. A budete-li věrní, budete víc než vítězi, skrze Toho, který si vás zamiloval. Vzácná cena, věčná tíž slávy, bude vaše.