Drahý bratře F, je čas, abychom důkladně prozkoumali svá srdce a poznali, zda věříme a jsme zakotveni v Boží lásce. Nenastane-li probuzení mezi námi jako těmi, kteří obdrželi tak veliké světlo a tak mnoho předností, upadneme do zkázy a náš osud bude horší než obyvatel Korozaim a Betsaidy. Nebo Kristus o těchto městech řekl: "Kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili." Mt 11,21

Je nejvyšší čas, aby ses s celou vážností zajímal o vlastní duši a o duše svých dětí. Tvé povolání v Kristu to vyžaduje. Mou duši velice tíží zármutek, mé srdce umdlévá a rmoutí se, pozoruji-li tvůj stav, neboť vím, že nebudeš-li změněným člověkem, kotva tvé duše bude neustále povolovat. "Hledejte Hospodina, pokud může nalezen býti; vzývejte ho, pokud blízko jest." Iz 55,6 Prosím tě, abys pokořil své srdce před Bohem a nikdy, nikdy nepolevil v úsilí, dokud nebudeš jiným člověkem. Cítím hluboký zájem o tvůj duchovní stav a chci vidět, jak se vší vážností usiluješ ^{5T 530} o své vlastní spasení a o záchranu svých drahých dětí, o nichž vím, že jsou spravovány velice podobně, jako Elí vychovával své děti. Kéž všechen tvůj vliv je na straně Páně. Nechť tvé děti vidí, že nejsi impulzivním stvořením, nýbrž člověkem neochvějných zásad. Ony napodobí vzor, jaký jim dáš. Nebudu-li vidět u tebe změnu k lepšímu, nepřestanou tě prosit a napomínat.

Blížíme se konci času. Nechceme jen vyučovat přítomné pravdě na kazatelně, nýbrž žít jí i mimo kazatelny. Prozkoumej důkladně základ své naděje na spasení. Zatímco stojíš v postavení hlasatele pravdy, strážného na zdech Siónských, nemůžeš své zájmy mísit s běžným zaměstnáním a současně účinně konat svaté dílo, jež bylo svěřeno tvým rukám. Tam, kde jsou v sázce duše, kde jde o věčné věci, zájem nemůže být bezpečně rozdělen. Je tomu obzvláště tak ve tvém případě. I když jsi v tomto povolání nepěstoval srdečnou zbožnost, měl jsi horečnatou touhu získat prostředky. Příliš mnoho jsi mluvil o finančních přednostech, které poskytuje investice do pozemků ve -- . Opět a opět jsi byl zaplétán do líčení předností těchto podniků a to tehdy, když jsi byl vysvěceným Kristovým kazatelem, zavázaným dát svou duši, tělo i ducha službě spasení duší. Současně jsi přijímal peníze z pokladny na vydržování sebe i své rodiny. Tvá řeč byla vypočtena na odvrácení pozornosti a prostředků našeho lidu z našich institucí a podniků šířících Vykupitelovo království na zemi. Její snaha byla probudit v nich touhu investovat své prostředky tam, kde podle tvého ujištění získají dvojnásobný výnos a lichotit jim představou, že pomohou dílu větším přínosem, když tak udělají. Snad jsi jim vědomě neradil, aby zadrželi své prostředky z Božího díla, avšak někteří ^{5T 531} neměli jiné prostředky, s nimiž by mohli nakládat, kromě těch investovaných v našich institucích a tak je vyzvedli, aby mohli investovat podle tvých návrhů.

V jistém smyslu jsme strážci svého bratra. Jednotlivě jsme příbuzní duším, které mohou skrze Kristovy zásluhy toužit po slávě cti a nesmrtelnosti. Na jejich jistotu, upřímnost, horlivost, důslednost a zbožnost mají vliv naše slova, činy, chování, modlitby, spolu s naším věrným plněním povinností. Svým učedníkům Kristus řekl: "Vy jste světlo světa." Kazatelé Ježíše Krista musí poučovat církev i jednotlivce o té skutečnosti, že vyznání víry, obzvláště adventistů sedmého dne, nepochází-li ze srdečné zbožnosti, ztrácí smysl. Náboženské světlo má svítit ve sboru obzvlášť od kazatelů jasnými, přímými paprsky. Nemá svítit jen při zvláštních příležitostech a pak pohasnout a blikat, jako kdyby mělo zhasnout. Jedinečnost Ježíše Krista bude vždy svítit v povaze pravých věřících a oni budou ozdobou učení našeho Spasitele. Takto je zjevena vznešenost a moc evangelia. Od každého člena církve se požaduje, aby byl v živém spojení s Pramenem všeho světla a byl duchovním pracovníkem, konajícím svůj úkol dobrými skutky, aby zrcadlil světlo světu.

Obzvláště by se měl kazatel zdržet jakéhokoli směšování se světem a připoutat se ke Zdroji vší síly, aby mohl správně představit, co znamená být křesťanem. Měl by se zbavit všeho, co by jakýmkoli způsobem odvracelo jeho mysl od Boha a velikého díla pro tuto dobu. Kristus od něj očekává a jako od svého zaměstnaného služebníka, aby byl takový jako On svým smyšlením, slovy i činy. Očekává se od každého člověka který otevírá Písmo jiným, že bude pracovat pečlivě a moudře, že nebude vynakládat své síly nemoudře, tak aby je poškozoval nebo je přepínal, nýbrž tak, aby mohl vykonávat dobrou práci pro Pána. Každá duše je povolána k aktivní ^{5T 532} službě v některém z různých odvětvích díla a Pastýř bude vést a usměrňovat své stádo.

Jazyk kazatele nemá být zaměstnán tím, aby vyhledával lidem nejlepší způsob, jak zakopat své prostředky do země; měl by jim říci, jak bezpečně investovat do nebeské banky. Kéž ti Hospodin udělí duchovní postřeh, to je moje prosba; neboť tvá víra jistě ztroskotá, nedostaneš-li se do jiného duchovního stavu. Potřebuješ znovuzrozující Boží moc a jestliže se nezměníš, jistě opustíš pravdu. Třebaže bys mohl získat celý svět, byl by to ubohý zisk proti ztrátě tvé duše. Kéž ti Pán pomůže, můj bratře, aby ses rychle vzpamatoval a jednal jako moudrý muž. Kéž by ses chopil díla celým srdcem a posvěcenými rty a pokorně chodil se svým Bohem.