Milí bratři a sestry v Oaklandu, cítím povinnost, abych vám napsala. Neustále sním o tom, že k vám promluvím a pokaždé vás nacházím v nesnázích. Ale ať se stane cokoliv, nedejte si tím vzít mravní odvahu, a nedopusťte, aby vaše zbožnost klesla na prázdnou formu. Milující Ježíš je ochoten hojně žehnat, musíme však v opravdové modlitbě a v radosti z Boží lásky činit zkušenosti ve víře. Má někdo z nás být zvážen a shledán lehkým? Musíme se sami hlídat a zpozorovat ty nejnepatrnější bezbožné sklony naší povahy, abychom se nestali zrádci těch vysokých povinností, které na nás vložil Bůh, jako na své lidské nástroje.

Musíme uvažovat o napomenutích a pokáráních, která Bůh v minulých dobách dával svému lidu. Nám neschází poznání. My víme, co máme zanechat a které požadavky dané Bohem ^{5T 533} máme uposlechnout. Když se však nesnažíme vědět a konat to, co je správné, tak je to proto, že konání zla se tělesnému srdci více líbí, než konání dobra.

Vždycky budou nevěrní, kteří čekají na to, aby byli vírou jiných neseni vpřed. Nemají vyzkoušené poznání pravdy a proto také na svých duších neprožili její posvěcující moc. Mělo by být snahou každého člena církve, aby klidně a pečlivě zkoumal své srdce a zjišťoval, zdali jeho život a jeho povaha jsou v souladu s vysokým měřítkem Boží spravedlnosti.

Pán pro vás v Kalifornii, zejména v Oaklandu vykonal mnoho, ale On by rád ještě více učinil, kdybyste pečovali o to, aby se váš způsob života kryl s vaší vírou. Bůh nikdy nepoctí nevěru hojným požehnáním. Uvažujte nad tím, co Bůh již učinil a poznáte, že je to teprve počátek toho, co je ochoten učinit.

Musíme Písmu svatému přikládat větší cenu, než jsme to činili dosud, neboť je v něm zjevena Boží vůle pro nás. Nestačí pouze připustit pravdu Božího slova, musíme daleko víc v Písmě hledat, abychom poznali, co obsahuje. Přijímáme Bibli jako živé slovo Boží? Ona je skutečně takovým sdělením od Boha, jako kdyby byla její slova pronesena k nám slyšitelnou řečí. Nevíme jak je vzácná, protože my její předpisy nedodržujeme.

Všude kolem nás jsou v činnosti zlí andělé, ale protože jejich přítomnost nepozorujeme přirozenýma očima, není nám náležitou měrou jasná jejich existence, jak je popsána ve Slově Božím. Kdyby v Písmu nebylo nic, co bychom jen těžce chápali, tu by se člověk při čtení jeho slov stal pyšným, samolibým a hrdým. Nikdy není dobré, když si někdo myslí, že rozumí každé jednotlivosti pravdy, neboť tomu tak není. Proto ať si žádný člověk nelichotí, že vlastní správné poznání všech pravd Slova Božího a že je jeho povinností donutit jiné, aby ^{5T 534} tomu každý rozuměl tak, jako on. Duchovní pýcha ať je nám cizí. Pozvedám svůj hlas a varuji vás před každým druhem duchovní pýchy. Tu dnes v hojné míře nacházíme v církvi.

Jak podivně nám zněla pravda, kterou nyní milujeme, když jsme ji poprvé poznali jako biblickou pravdu. Jak silný byl odpor, na který jsme narazili, když jsme ji poprvé nabídli lidem! Ale jak opravdoví, věrní a poslušní byli pracovníci, kteří milovali pravdu! Byli jsme lidem opravdu zvláštním. Byli jsme počtem nepatrní, bez bohatství, bez moudrosti tohoto světa nebo světských poct. Ale věřili jsme v Boha, a proto jsme byli silní, měli jsme úspěch, byli jsme postrachem pro ty, kteří činí zlo.Naše vzájemná láska byla stálá; nedalo se jí snadno otřást. A tehdy se mezi námi projevila Boží moc. Nemocní byli uzdravováni a bylo mnoho tiché, srdečné a svaté radosti. Ale zatím, co poznání stále přibývalo, církev tu nedržela krok. Čisté zlato ponenáhlu ztrácelo lesk. Ztrnulost a formálnost vklouzla do církve, aby ji ochromily. Přebohaté možnosti a příležitosti nevedly Boží lid dopředu a vzhůru k čistotě a posvěcení. Svědomité vzdělávání schopností, které mu Bůh propůjčil, by mu znatelně dalo vzrůst. Komu bylo dáno mnoho, od toho se mnoho požaduje. Jen ten, kdo Bohem daná poznání ve víře přijme a váží si jich a kdo klade vysoké měřítko na sebezapírání a sebeobětování, bude moci podávat světu toto světlo. Ti, kdo nejdou vpřed, budou se muset vrátit dokonce od bran nebeského Kanánu. Bylo mi ukázáno, že naše víra a naše jednání žádným způsobem nesouhlasí se svěřenou nám pravdou. Neměli bychom mít polovičatou víru, nýbrž onu dokonalou víru, která je činná skrze lásku a očisťuje duši. Bůh vás v Kalifornii volá, abyste vešli s Ním v těsné společenství.

Nad jedním musíme především bdít a to je osobní nezávislost. Jako vojíni Kristovy armády, jsme povinni konat jednomyslně v různých odvětvích díla. ^{5T 535} Nikdo nemá právo na svou odpovědnost vykládat v našich časopisech své pojetí biblického učení, jestliže je známo, že někteří mezi námi jsou jiného mínění o tomto předmětu a tím byl by vyvolán spor. Adventisté prvního dne tak činili. Každý se dal hnát svým vlastním nezávislým míněním a byl odhodlán přednášet nové ideje tak dalece, až mezi nimi nebylo žádné jednotné počínání, snad kromě jejich nepřátelství k adventistům sedmého dne. Jejich příkladu bychom neměli následovat. Každý pracovník má při svém působení zachovávat úctu k jiným. Ježíšovi následovníci nebudou jednat nezávisle jeden na druhém. Naše síla musí být v Bohu, musí být spojena v jeden celek tak, aby mohla být použita v ušlechtilé, soustředěné práci. Nesmí být promarněna v bezvýznamném počínání.

V jednotě je síla. Jednota by měla vládnout mezi našimi nakladatelstvími i jinými našimi ústavy. Kdyby zde byla jednota, byla by síla. Mezi našimi spolupracovníky by neměly být žádné spory, nebo různice. Dílo je jedno a je vedeno jedním Vedoucím. Příležitostné, křečovité úsilí způsobilo mnoho zla. Ať je jakkoliv plné síly, má přece nepatrnou cenu, neboť reakce se dostaví. Musíme pěstovat stálou, rozhodnou vytrvalost, neustále se snažíc poznávat a vykonávat Boží vůli.

Měli bychom vědět, co musíme konat, abychom byli zachráněni. Milí bratři a sestry, neměli bychom splynout se všeobecným proudem. Naší nynější úlohou je vyjít ze světa a oprostit se od něho. Jen tak můžeme chodit s Bohem, jak to činil Enoch. Božský vliv působil neustále s jeho lidským úsilím. Tak jako on, jsme povoláni k tomu, abychom vlastnili silnou, živou a činnou víru, a je to jediný způsob, jak můžeme být spolupracovníky Božími. Musíme dostát požadavkům uvedeným v Božím slově nebo zemřeme ve svých hříších. Musíme vědět, kde by naše povaha potřebovala mravní změny skrze Kristovu milost, abychom se stali schopnými pro příbytky tam nahoře. V Boží bázni vám pravím: Je zde nebezpečí, ^{5T 536} že budeme žít jako Židé - zatímco všude kolem nás září světlo pravdy, nevíme nic o Boží lásce a neznáme Jeho moc.

Tisíce a tisíce mohou předstírat, že poslouchají zákon a evangelium, a přece žijí jako přestupníci toho zákona. Mnozí umějí jasně vykládat druhým požadavky pravdy a přesto mají tělesné srdce. Mohou tajně milovat a páchat hříchy. Snad Boží pravda není pro ně pravdou, protože jejich srdce nejsou pravdou posvěcena. Snad Spasitelova láska nepůsobí naléhavou mocí na jejich nízké vášně. Z dějin minulosti víme, že lidé mohou stát na svatých místech a přece zacházet podvodně s Boží pravdou. Nemohou "bez hněvu a pochybností" spínat svaté ruce k Bohu, protože Bůh nemá moci nad jejich vnitřním životem. Pravda nebyla nikdy vyryta do jejich srdce. "Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti." Řím.10,10 "Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své i ze všech mocí svých." Mk 12,30 Činíte tak? Mnozí jistě ne, nečinili to nikdy. Jejich obrácení bylo jen povrchní.

Apoštol praví: "Povstal-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. O vrchní věci pečujte, ne o zemské." Kl 3,1.2 Srdce je tvrzí člověka. Z něho vychází život nebo smrt. Dokud srdce není očištěno, člověk není schopen být účastníkem společenství svatých. Cožpak Zpytatel srdcí neví, kdo zůstává v hříchu bez ohledu na svou duši? Není v životě každého jednotlivce svědek nejtajnějších hříchů? Byla jsem nucena vyslechnout, jak muži mluvili k ženám a dívkám lichotivá slova, aby je oklamali a omámili. Satan používá všechny takové prostředky, aby zničil duše. Mnozí z vás snad byli jeho nástroji; jestliže ano, pak se budete muset před soudem zodpovídat. O takových lidech anděl pravil: Nikdy nedali ^{5T 537} své srdce Bohu. Kristus v nich nepřebývá a pravda také ne. Jejich místo zaujímá hřích, podvod a faleš. Božímu slovu nevěří a také dle něho nejednají."

Nynější satanovo působení na srdce lidí, jakož i na církve a národy, by měl pozorovat každý, kdo zkoumá proroctví. Konec je blízko.Pozvedněme naše sbory! Ať jednotliví členové poznají ve svém životě přeměňující Boží moc, pak uvidíme hluboké působení Božího Ducha. Odpuštění hříchů není jediným výsledkem Ježíšovy smrti. On přinesl nekonečnou oběť nejen proto aby vymazal hřích, ale také proto, aby opět obnovil povahu člověka a člověk se mohl opět pozvednout z úpadku ke své kráse, takže je mu umožněno žít v Boží přítomnosti.

Měli bychom svou víru dokázat skutky. Měla by se projevit srdečná touha po větším naplnění Kristovým Duchem, neboť v tom spočívá síla církve. Satan usiluje zlákat Boží děti ze správné cesty. Ach, jak málo lásky máme k Bohu a k sobě navzájem! Kdyby Slovo a Duch pravdy přebývaly v našich srdcích, odloučily by nás od světa. Nezměnitelné zásady pravdy a lásky poutají srdce k sobě navzájem a síla tohoto společenství odpovídá míře milosti a pravdy, které se těšíme. Bylo by dobré pro každého z nás, kdybychom uchopili zlaté zrcadlo, Boží královský zákon a viděli v něm odraz Jeho povahy. Měli bychom se varovat toho, abychom nenechávali bez povšimnutí napomínání a varování před nebezpečím, která jsou nám seslaná v Božím slově. Nebudeme-li na ně dbát a nepřemůžeme-li charakterové chyby, pak jednoho dne tyto chyby přemohou toho, kdo je má a on upadne do bludů, odpadnutí a veřejného hříchu. Kdo se nepovznese na nejvyšší možnou úroveň, ztratí časem schopnost uchovat si to, co již jednou získal. "A protož kdo se domnívá že stojí, hlediž, aby nepadl." 1K 10,12 "Vy tedy, nejmilejší, to prvé vědouce, střežte se, abyste bludem těch nešlechetných nebyli pojati a nevypadli od své pevnosti. ^{5T 538} Ale rozmáhejte se v milosti a známosti Pána našeho a spasitele Jezukrista..." 2Pt 3,17.18

V těchto posledních dnech si Bůh vyvolil lid a učinil ho strážcem svého zákona. Tento lid bude vždycky muset plnit nepříjemný úkol. "Znám skutky tvé a práci tvou i trpělivost tvou a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou a shledals je, že jsou lháři. A snášel jsi a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal." Zj 2,2.3 Bude to vyžadovat mnoho péče a neustálé námahy, chránit církev před zlem. Je třeba udržet stálou, nestrannou kázeň, neboť mnozí, kteří jsou jen zdánlivě zbožní, se budou pokoušet rozvrátit víru druhých a budou vesměs pracovat na tom, aby vyvýšili sami sebe.

Pán Ježíš na hoře Olivetské zřetelně prohlásil: "A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých." Mt 24,12 On mluví o lidech, kteří padli kvůli velké duchovní pýše. Nechť taková slova jako jsou tato, vniknou do srdcí s vážnou, očisťující silou. Kde je horlivost a oddanost Bohu, jež odpovídají velikosti pravdy, k níž se přiznáváme? Láska k světu nebo k nějakému oblíbenému hříchu odvykly srdce od lásky k modlitbě, od uvažování o svatých věcech. Jsou dodržovány bohoslužebné formy náboženských odřadů, avšak kde je láska k Ježíši? Duchovnost odumírá. Tato ztrnulost, tento smutný úpadek má se stát trvalým stavem? Má světlo pravdy blikat a nakonec zhasnout v temnotách, protože nebylo oživeno olejem milosti?

Toužím po tom, aby každý kazatel a všichni naši spolupracovníci mohl vidět tuto věc tak, jak mi byla ukázána. Přeceňování sebe a spokojenost se sebou usmrcují duchovní život. Je vyvyšováno Já, mluví se o sobě. Ó, kdybychom Já chtěli zemřít! Apoštol doznává: "Na každý den umírám." 1K 15,31 Když pyšná a vychloubačná spokojenost se sebou samým a tato pohodlná samospravedlnost vniknou do duše, ^{5T 539} nezůstane v ní místo pro Ježíše. Jemu se nabídne podřadné místo, zatím co Já se nadýmá ke stále větší důležitosti a konečně naplní celý chrám duše. Z toho důvodu může Pán vykonat pro nás tak málo. Kdyby spolupracoval s našim úsilím, pak by si nástroj přivlastnil všechnu čest pro svou vlastní chytrost a své moudrosti a zdatnosti by si sám blahopřál, jak to učinil kdysi onen farizeus: "Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech věcí, kterými vládnu." Lk 18,12 Je-li náš život ukryt v Kristu, nebude naše Já tak často vystupovat do popředí. Poznáme smýšlení Ducha Božího? Budeme více stavět na praktické zbožnosti než na mechanickém pořádku?

Kristovi služebníci by měli žít tak svědomitě, neboť jsou na očích Pánu a Jeho andělů. Měli by se snažit pochopit požadavky naší doby a připravovat se, aby je mohli splnit. Satan nás neustále napadá novými, nám ještě neznámými způsoby. Proč by měli být důstojníci Boží armády v nečinnosti? Proč by měli ponechat část své povahy bez pěstění? Veliké dílo leží před námi a chybí-li při tom jednomyslné počínání, pak je to jen ze samolibosti a kvůli přeceňování sebe sama. Účinnou a společnou práci budeme moci konat jen tehdy, když budeme pečlivě na to dbát, abychom plnili Mistrovy rozkazy a nebudeme usilovat vtisknout práci svou vlastní pečeť, nebo svou svéráznost. Anděl pravil:. "Semkněte se těsně, semkněte se těsně!"

Vybízím vás, kteří se zabýváte svatými věcmi, abyste si více cenili praktické zbožnosti. Jak zřídka je vidět ryzí svědomí, ze srdce vycházející lítost nad hříchem a pravé vědomí viny! Příčina je v tom, že mezi námi není hluboké působení Božího Ducha. Náš Spasitel je žebříkem, který viděl Jákob ve snu a který stál na zemi a horním koncem dosahoval až do nebe. To nám ukazuje způsob, kterým můžeme dosáhnout vykoupení. Jestliže je někdo z nás zachráněn, tedy proto, že se pevně uchopil Ježíše jako příček žebříku. Pro věřícího je Kristus moudrostí a spravedlností, posvěcením i vykoupením. Nikdo se nesmí domnívat, že je to snadné ^{5T 540} přemoci nepřítele, nebo že bez vážného úsilí se může povznést k nepomíjitel- nému dědictví. Ohlížení se zpět působí závrať; ztráta opory znamená záhubu. Jen málokteří poznají, jak je to důležité bez ustání zápasit o vítězství. Jejich horlivost polevuje a následek toho je, že se stávají sobeckými a povolují v kázni. Duchovní bdělost se pokládá za vedlejší. Našemu usilování v křesťanském životě schází potřebná vážnost.

Oněm se strašně povede, kteří se domnívají, že stojí pevně, protože mají pravdu; ale nemají takovou, která je v Ježíši. Jediný okamžik nebýt na stráži, může duši uvrhnout do neodvolatelné záhuby. Jeden hřích dělá cestu druhému, druhý chystá cestu třetímu a tak to jde dále. Jako věrní Boží poslové, musíme Jej vytrvale prosit, aby nás zachoval svou mocí. Odchýlíme-li se jen o šířku prstu od své povinnosti, ocitáme se v nebezpečí, že budeme pokračovat na stezce hříchu, která končí v záhubě. Pro každého z nás je naděje, ale jen jediným způsobem - když se připoutáme ke Kristu a napneme všechny síly, abychom dosáhli Jeho povahy.

Náboženství, které klade hřích na lehkou váhu, které staví na Boží lásce k hříšníkovi a nehledí na chování hříšníkovo, posiluje hříšníka v domnění, že Bůh ho přijme i když setrvá v počínání, o kterém ví, že je hříšné. Tak jednají mnozí, kteří se přiznávají k přítomné pravdě. Pravda je oddělována od života a to je důvod, proč pravda nemá moc usvědčit a obrátit duše.

Bůh mi ukázal, že pravda, jaká je zjevena v Ježíši, se nikdy neprojevila v životě některých z Kalifornie. Oni nemají náboženství Bible. Nikdy nezakusili obrácení a jejich srdce nebyla nikdy posvěcena pravdou, kterou přijali; budou svázáni s koukolem, neboť oni nepřinášejí hrozny ušlechtilého ovoce, jež ukazuje, že jsou větvemi na živém vinném Kmeni.

"Hledejte Hospodina, pokud může nalezen býti, vzývejte ho, pokud blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou ^{5T 541} a člověk nepravý myšlení svá a nechť se navrátí k Hospodinu i slitují se nad ním a k Bohu našemu, neboť jest hojný k odpuštění." Iz 55,6.7 Život mnohých prozrazuje, že nemají živé spojení s Bohem. Jsou hnáni proudem světa. Ve skutečnosti nemají nic společného s Kristem. Velmi milují zábavy a jsou plni sobeckých idejí, plánů, nadějí a cílů. Ačkoliv předstírají, že slouží Bohu, slouží nepříteli. Jsou čeledíny otrokáře a toto poddanství si sami zvolili. Dobrovolně se stávají satanovými otroky.

Mnohými obhajovaná nesprávná představa, že držet děti na uzdě je bezpráví, uvrhla tisíce do záhuby. Satan se jistě zmocní dětí, když vy nebudete bdít. Nepobízejte je ke společenství s nevěřícími. Odvádějte je od nich. Vybředněte sami z takového společenství a ukažte, že stojíte na straně Páně.

Neměli by ti, kteří se nazývají dítkami Nejvyššího, usilovat o vyšší duchovní stav a sice nejen v době bohoslužebného shromáždění, nýbrž v celém svém životě? Nechcete stát na straně Páně a sloužit Mu celým srdcem? Budete-li jako dítky Izraele pohrdat výslovnými Božími požadavky, zcela jistě přijdete na Jeho soud. Jestliže však hřích odložíte a budete pěstovat živou víru, pak se vám dostane nejhojnějšího požehnání nebes.

Basel, Švýcarsko, 1.března 1887