O dávných svatých mužích je zaznamenáno, že Bůh se nestyděl nazývat se jejich Bohem. Jako důvod je zde udáno to, že místo světských statků a hledání pozemského štěstí ve světských cílech a touhách, všechno vložili na Boží oltář odevzdali to k budování jeho království. Žili pouze k Boží slávě a jasně dali najevo, že na zemi byli cizinci a poutníky, hledajícími tu lepší vlast, onu nebeskou. Svým jednáním svědčili o své víře. Bůh jim svěřil svou pravdu a přenechal jim svět, aby mu oznámili Jeho vůli.

Jak však dnes vyznávající Boží lid zachovává čest jeho jména? Z čeho by mohl usuzovat svět, že jsou zvláštním lidem? Jak dokazují svou nebeskou příslušnost? Svým shovíváním vůči vlastnímu já a láskou k pohodlí falšují Kristův charakter. Nemohl by je poctít před světem žádným významným způsobem, aniž by tím schválil jejich nesprávné znázornění Jeho povahy.

Mluvím k Battle-Creekskému sboru: Jaké svědectví přinášíte světu? Při upozornění na vaše jednání, bylo mi poukázáno na budovy, které nedávno vystavěl náš lid v onom městě. Tyto budovy jsou svědectvím o tom, že tomu učení, které vyznáváte, vůbec nevěříte. Ony kážou mnohem účinněji, než cokoli, co řeknete z kazatelny. Viděla jsem, jak se světští lidé posmívali z takového popření naší víry. Svět provolával to, co měli členové sboru ve svých srdcích: "Můj Pán podlévá."

Hleděla jsem na oděv mnohých vyznavačů pravdy a naslouchala jejich rozhovorům. Obojí odporovalo zásadám pravdy. Oblečení a rozhovory prozrazují, co je největším pokladem u těch, kteří tvrdí, že jsou na zemi jen poutníky ^{5T 189} a cizinci. "Oni jsou ze světa, a proto o světu mluví a svět je poslouchá." 1J 4,5.

Puritánská čistota a prostota by měly vyznačovat příbytky a ozdoby všech, kteří věří vzácným přítomným pravdám. Všechny prostředky zbytečně vydávané na oděv, anebo ozdobování našich domovů, je mrhání peněz našeho Pána. Je to olupování Božího díla pro ukojení pýchy. Naše instituce jsou zatíženy dluhem a jak můžeme očekávat, že Pán vyslyší naše prosby o jejich rozkvět, když nečiníme co můžeme, abychom je pozvedli z tísnivé situace?

Chci vás oslovit, jako Kristus oslovil Nikodéma: „Musíte se znovuzrodit.“ Ti, které ovládá Kristus, nebudou cítit žádnou touhu napodobovat světskou okázalost. Bude všude s sebou nosit prapor kříže, stále budou přinášet svědectví o vznešenějších a ušlechtilejších otázkách, než v jakých jsou pohříženi lidé světa. Náš oděv, naše příbytky, naše rozhovory by měly svědčit o našem posvěcení Bohu. Jaká moc by doprovázela ty, kteří tímto dokazují, že se pro Krista všeho vzdali. Bůh by se nestyděl uznat je za své dítky. Požehnal by svůj posvěcený lid a nevěřící svět by se ho bál.

Kristus touží po tom, aby svým Duchem mocně přesvědčil a obrátil hříšníky. Avšak podle jeho božského plánu dílo musí být vykonáno prostřednictvím nástrojů jeho církve a její členové odešli tak dalece od něho, že skrze ně nemůže splnit svou vůli. On používá ve svém díle i peníze a přece tyto prostředky musí být použity v souladu s jeho charakterem.

Kdo je v Battle Creeku tím věrným a pravým služebníkem? Nechť se postaví na stranu Páně. Chceme-li, aby nás Bůh použil, musíme mít osobní víru a osobní zkušenost. Pouze ti, kdo cele důvěřují Bohu, jsou nyní v bezpečí. Nesmíme následovat žádný lidský příklad ani ulpívat na žádné lidské pomoci. Mnozí ustavičně ^{5T 190} zaujímají nesprávné stanovisko a nesprávně si počínají; budeme-li důvěřovat jejich vedení, budeme svedeni.

Někteří z těch, kteří vyznávají že jsou služebníci Páně, ve svém každodenním životě zapírají víru. Představují lidu důležité pravdy; kdo je však těmito pravdami dojat? Kdo je přesvědčen o hříchu? Posluchači vědí, že ti, kteří dnes káží, budou se zítra první bavit, veselit a světsky smýšlet. Jejich vliv z kazatelny uklidňuje svědomí zatvrzelých a způsobuje, aby se službou slova pohrdalo. Sami spí na prahu věčného světa. Krev duší je na jejich rouchu.

Tím se zaměstnávají věrní Kristovi služebníci? "Všemi modlitbami a prosbami se modlete každého času v Duchu" - modlíce se v komůrce, v rodině, ve shromáždění, všude - "k tomu bděte velmi vytrvale". Uvědomujíc si, že duše jsou v nebezpečí a proto se vší opravdovostí a v pokorné víře vyprošují pro ně Boží zaslíbení. Kristem zaplacené výkupné - smíření na kříži, mají stále na zřeteli. Získané duše budou pečetí jejich kazatelské služby.

Pán kárá svůj lid pro jeho pýchu a nevěru. Neudělí jim radost svého spasení, pokud zanedbávají naučení Jeho Slova a jeho Ducha. Milost dá těm, kteří se ho bojí a chodí v pravdě a své požehnání odejme ode všech přizpůsobujících se světu. Milosrdenství a pravda jsou zaslíbeny pokorným a kajícím a soudy dopadnou na všechny nepoddajné.

Sbor v Battle Creeku se nemusel dopustit modloslužby a jeho věrnost by byla příkladem jiným sborům. On je však ochotnější opustit Boží přikázání, než vzdát se přátelství světa. Spojil se s modlami, které si zvolil a protože má pozemský úspěch a přízeň bezbožného světa, věří, ^{5T 191} že je v Bohu bohatý. To bude pro mnohé osudným zklamáním. Jeho božský charakter a duchovní síla ho opustily.

Radím tomuto sboru, aby dbal Spasitelova napomenutí: "Pamatuj tedy z jaké výše si spadl, kaj se a čiň dřívější skutky. Pakli ne, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, nebudeš-li se káti." Zj 2,5.