EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Svědectví pro církev číslo 32 - Dílo kazatele evangelia

Svědectví pro církev - svazek pátý


Rejstřík - na začátek na začátek

Svědectví pro církev číslo 32 - Dílo kazatele evangelia

Je mnoho věcí, které by měly být napraveny ve sdružení Horní Kolumbie a Severní Pacifik. Stvořitel očekával, že tamější bratři budou přinášet ovoce podle světla a předností, které jim dal, ale byl zklamán. Dal jim veškeré výhody, oni však nerostli v pokoře, zbožnosti a laskavosti. Svůj život neusměrnili, neprojevili povahu a nepůsobili tím vlivem, který by co nejvíc poctil jejich Stvořitele, zušlechtil je samé a učinil je požehnáním pro jejich spolubližní. Rádi jdou svou vlastní cestou a hledají své vlastní pohodlí, slávu a bohatství a své vlastní potěšení buď celkové, nebo v jeho rafinovaných formách. Jestliže se ženeme cestou světa a držíme se vlastních pokřivených názorů, může z toho vzejít něco dobrého? Což Bůh, který učinil člověka, neočekává od nás něco lepšího?

"Buďte tedy následovníci Boží, jakožto synové milí." Ef 5,1 Křesťané se musí podobat Kristu. Měli by mít téhož ducha, působit tímtéž vlivem a mít tutéž mravní dokonalost jako On. Modláři a lidé zkaženého srdce musí činit pokání a obrátit se k Bohu. Lidé pyšní a samospravedliví musí snížit sebe sama, a stát se kajícnými, poddajnými a pokornými v srdci. Světsky smýšlející musí srdce odpoutat od odpadků světa, k nimž lnou a musí přilnout k Bohu. 5T 250 Musí začít duchovně smýšlet. Nepoctiví a nespravedliví se musí stát spravedlivými a věrnými. Ctižádostiví a chtiví se musí skrýt v Ježíši a hledat Jeho slávu, ne svou. Musí opovrhovat vlastní svatostí a ukládat si svůj poklad v nebi. Ten kdo se nemodlí, musí si uvědomit potřebu soukromé i rodinné modlitby a musí s velikou opravdovostí přinášet své prosby Bohu.

Jako ctitelé pravého a živého Boha měli bychom přinášet ovoce odpovídající světlu a přednostem, jimž se těšíme. Mnozí uctívají modly místo Pána nebes a země. Všechno co člověk miluje a nač spoléhá, místo aby miloval Pána a důvěřoval cele v Něho, stává se modlou a takto je to zaznamenáno v nebeských knihách. I požehnání se často obrátí ve zlořečenství. Sklony lidského srdce, posílené cvikem, jsou někdy zvráceny a stávají se osidlem. Je-li někdo kárán, vždy se najdou takoví, kteří s ním cítí. Naprosto přehlíží skutečnost, jaká škoda byla způsobena Božímu dílu nesprávným vlivem toho, jehož život a charakter se žádným způsobem nepodobají nebeskému vzoru. Bůh posílá své služebníky s poselstvím k lidu, který se prohlašuje za Kristovy následovníky. Avšak někteří jsou jen podle jména Božími dětmi a zavrhují varovné poselství.

Bůh obdivuhodným způsobem obdařil člověka rozumovými schopnostmi. Ten, který uzpůsobil strom, aby přinášel mnoho dobrého ovoce, uschopnil člověka k tomu, aby přinášel hojnost vzácného ovoce spravedlnosti. Postavil člověka do své zahrady, něžně o něj pečoval a proto očekává, že přinese ovoce. V podobenství o fíkovém stromu Kristus říká: "Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám." Lk 13,7. Více než dva roky majitel hledal ovoce, které právem očekával od těchto sdružení, co však našel? Jak úzkostlivě pozorujeme oblíbený strom nebo rostlinu v naději, že odmění naši péči a vypučí, zakvete a přinese ovoce, a jak býváme zklamáni, když zjistíme, že nemá nic než listí. O kolik větší úzkost a lásku věnuje nebeský Otec duchovnímu růstu těch, které učinil ke svému obrazu a pro něž se tak hluboce ponížil, 5T 251 že dal svého Syna, aby je mohl povýšit, zušlechtit a oslavit.

Pán má své povolané služebníky, které posílá k lidem v jejich bloudění a pádech. Jeho poslové mají přinášet jasné svědectví a probouzet lidi z jejich spánku a otvírat jim vzácná Slova života, svatá Písma, aby jim rozuměli. Tito kazatelé nemají být jen kazateli, nýbrž služebníky, světlonoši, věrnými strážci, kteří budou vidět hrozící nebezpečí a varovat lid. Kristu se musí podobat svou opravdovou horlivostí, důmyslným taktem, svým osobním úsilím, zkrátka celou svou službou. Mají mít živé spojení s Bohem a mají tak poznat proroctví a praktické rady Starého a Nového zákona, že budou přinášet z pokladu Božího slova nové i staré věci.

Někteří z těchto služebníků dělají chybu v přípravě svých proslovů. Připravují každou maličkost s takovou přesností, že nedávají Pánu příležitost, aby je vedl a ovlivnil jejich mysl. Každý bod je ustálen, trvale zasazen a nemohou se uchýlit od vyznačeného plánu. Budou-li takto pokračovat, stanou se omezenými, úzkoprsými ve svých náhledech a brzy zůstanou bez života a síly jako pahorky Gelboe bez rosy a deště. Musí otevřít svou duši a nechat Ducha svatého zmocnit se jejich myšlení. Je-li všechno předem připraveno a oni se domnívají, že se nemohou uchýlit od těchto připravených projevů, účinek je jen o málo lepší než z přečteného kázání.

Bůh chce, aby jeho služebníci cele záviseli na Něm, současně však chce, aby byli důkladně vybaveni pro každé dobré dílo. Ve všech shromážděních se nedá o tomtéž předmětu mluvit stejně. Duch Boží, dovolíme-li mu konat jeho dílo, vnukne nám vhodné myšlenky, které se hodí pro případy těch, jež potřebují pomoc. Avšak vlažné, formální projevy mnohých, kteří vstupují za kazatelnu, mají jen velice málo živé moci Ducha svatého. Zvyk přednášet takové proslovy nakonec zničí 5T 252 kazatelovu působnost a schopnost. Toto je jeden z důvodů, proč úsilí pracovníků … a … nebyl úspěšnější. Bohu bylo jen málo dovoleno působit na mysl za kazatelnou.

Další příčinou neúspěchu v těchto sdruženích je, že lid, k němuž jsou Boží služebníci posláni, chce přizpůsobovat jejich myšlenky podle svých a vkládat do jejich úst slova, která by měli mluvit. Boží strážcové nesmí studovat, jak se mají líbit lidu, ani naslouchat jeho slovům a pronášet je, nýbrž musí naslouchat tomu, co říká Pán, svému lidu. Spoléhají-li na proslovy připravené již před mnohými léty, promeškají příležitost pojednávat o potřebách současnosti. Měli by mít otevřené srdce tak, aby Pán mohl ovlivnit jejich mysl a pak budou moci přinést lidu čerstvou, převzácnou pravdu z nebes. Pánu se nelíbí ani omezení kazatelé, kteří věnují Bohem jim dané síly jen chvilkovým věcem a nerostou v Božské moudrosti k plné postavě mužů v Ježíši Kristu. On chce, aby jeho kazatelé byli velkomyslní a měli pravou mravní odvahu. Takoví lidé budou připraveni na opozici a překonávání překážek, budou vést stádo Boží a nebudou v jeho vleku.

Úsilí strážců je všeobecně doprovázeno příliš malou přítomností Ducha a moci Boží. Duch, kterým se vyznačovalo ono obdivuhodné shromáždění ve Dni letnic, má projevit svou moc na lidech, kteří stojí mezi životem a smrtí jako Boží vyslanci. Moc, která tak mocně probudila lid v hnutí roku 1844 bude opět zjevena. Třetí andělské poselství se nebude šířit šepotem, nýbrž hlasitým voláním.

Mnozí vyznavači velikého světla chodí ve světle svých vlastních jiskřiček. Je nutné, aby se jejich rtů dotkl žhavý uhel z oltáře, aby mohli šířit pravdu jako inspirovaní mužové. Příliš mnozí přicházejí na kazatelnu s mechanickými proslovy, které nemají ani trochu nebeského světla. 5T 253

Ve službě všech denominací je příliš mnoho vlastního já a příliš málo Ježíše. Pán používá pokorné lidi pro zvěstování svého poselství. Kdyby Kristus přišel v majestátu Krále s pompou, která doprovází zemské mocnáře, mnozí by ho přijali. Avšak Ježíš Nazaretský neoslňoval smysly vnější slávou a neučinil si z toho základ svého uctívání. Přišel jako pokorný člověk, aby byl Učitelem, Příkladem a rovněž Vykupitelem lidského pokolení. Kdyby podněcoval okázalost, kdyby přišel v doprovodu knížat země, jak by mohl mluvit o pokoře? Jak by mohl přinést tak žhavé pravdy, jaké obsahuje Jeho kázání na hoře? Jeho příklad byl takový, aby Jej mohli následovat všichni Jeho učedníci. Kde by byla naděje ponížených v životě, kdyby přišel v povýšenosti a byl na zemi jako král? Ježíš znal potřeby světa lépe než lidé sami. Nepřišel jako anděl, oděn nebeskou slávou, nýbrž jako člověk. A přece Jeho pokoru doprovázela vnitřní moc a velikost jež budila bázeň, zatímco Jej milovali. Třebaže měl takový příjemný a skromný zevnějšek, pohyboval se mezi nimi s důstojností a mocí nebeského Krále. Lid byl udiven a v rozpacích. Snažili si to vysvětlit, protože se však nechtěli vzdát svých představ, povolili pochybnostem a lnuli ke starému očekávání Spasitele přicházejícímu v pozemské vznešenosti.

Když Ježíš pronesl kázání na hoře, Jeho učedníci se shromáždili kolem Něho a zástup naplněn zvědavostí, také se tísnil jak jen mohl. Očekávali něco zvláštního. Hladové tváře a naslouchavý postoj svědčily o hlubokém zájmu. Zdálo se, že pozornost všech je upřena na mluvícího. Jeho oči zářily nevýslovnou láskou a nebeský výraz tváře dodával význam každému jeho slovu. Nebeští andělé byli v tomto naslouchajícím zástupu. Byl tu také nepřítel duší se svými zlými anděly připraven odporovat, pokud bylo možno, vlivu nebeského Učitele. 5T 254 Pravdy tu zvěstované přicházely od věků a byly světlem uprostřed všeobecné temnoty bludu. Mnozí v nich našli to, co duše nejvíc potřebovala - jistý základ víry a života. Avšak v těchto slovech, promluvených nejslavnějším Učitelem jakého svět znal, není žádná okázalost lidské výmluvnosti. Jazyk je jasný a myšlenky a věty se vyznačují největší prostotou. Chudí, neučení i nejprostší lidé jim mohou rozumět. Pán nebes v milosti a lásce oslovoval duše, které přišel zachránit. Učil je jako ten, kdo má moc, zvěstuje slova věčného života.

Všichni by měli co nejdůsledněji napodobovat tento vzor. I když nemohou mít ono vědomí moci jaké měl Ježíš, mohou se spojit s pramenem síly tak, že Ježíš může přebývat v nich a oni v Něm; tak Jeho Duch a Jeho moc bude v nich zjevena.

"Chodíme ve světle, jako on jest v světle." 1J 1,8. Přízemnost a sobectví nás oddělují od Boha. Nebeská poselství jsou takové povahy, že budí odpor. Věrné svědectví pro Krista a pravdu kárají hřích. Jejich slova se budou podobat kladivu na rozrážení lehkovážného srdce. Neustále potřebujeme opravdové, rozhodné, varovné poselství. Bůh chce mít muže, kteří si věrně plní svou povinnost. V pravý čas posílá své věrné posly konat dílo podobné dílu Eliášovu.

Kazatelé jako vychovatelé

Situace ve --- je velice žalostná. To, co se Pánu zalíbilo mi zjevit, se mně bolestně dotýká. Kdokoliv bude pracovat zde nebo v …, bude mít těžkou práci a musí nést těžké břímě, neboť dílo nebylo věrně konáno a zůstalo nedokončeno. A toto je ještě těžší, protože neúspěch nelze cele připočíst světáctví a nedostatku lásky k Ježíši a pravdě na straně lidí, nýbrž mnohé z toho leží před dveřmi kazatelů, 5T 255 kteří i když mezi tímto lidem pracovali, zřejmě ve své práci neuspěli. Neměli misijního ducha, neuvědomovali si velikou potřebu důkladného vzdělání lidu ve všech odvětvích díla, na všech místech, kde pravda získala půdu. Dílo konané důkladně pro jedinou duši je vykonáno pro mnohé. Kazatelé si to však neuvědomovali a nevychovávali osoby, které mohly stát pevně a obhajovat pravdu a vychovávat a vzdělávat jiné. Tato chatrná, ubohá a polovičatá práce se Bohu nelíbí.

Kazatel se může těšit z kázání, neboť to je příjemná část díla a poměrně snadná. Žádný kazatel by však neměl být měřen podle řečnických schopností. To těžší přichází pak, když odchází z kazatelny a musí zalévat zaseté símě. Probuzený zájem by mělo následovat osobní úsilí - navštěvování, biblické hodiny, poučování o tom, jak zkoumat Písmo, modlitby v rodinách a s lidmi kteří mají zájem, snaha prohloubit dojem učiněný na srdce a svědomí.

Jsou mnozí, kteří nemají žádnou touhu obeznámit se se svými nevěřícími sousedy a s lidmi, s nimiž přicházejí do styku a nepokládají si to za povinnost přemáhat tuto lhostejnost. Pravda, kterou zvěstují a láska Ježíšova by jim měla pomoci zvítězit nad těmito pocity. Měli by pamatovat, že s těmi muži a ženami se musí setkat u soudu. Zamlčeli některá slova, která měli vyřknout? Cítili dostatek zájmu o duše, aby je varovali, napomínali, modlili se za ně a vynaložili všechno úsilí, aby je získali pro Krista? Spojili bystrý úsudek s horlivostí, dbali na pokyn apoštola: "A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce. Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni."? Jd 22.23.

Všichni, kdo chtějí mít úspěch v kazatelské službě, musí konat dílo svědomitě. Prosím vás, drazí bratří, Kristovi služebníci, abyste se nezpronevěřili své vyznačené povinnosti vychovávat lid, by pracoval moudře a podporoval Boží dílo ve všech 5T 256 jeho různých odvětvích. Kristus byl vychovatelem a Jeho služebníci, kteří Ho představují, by měli být vychovateli. Pakliže nepoučují lid o jejich závaznosti vůči Bohu v desátcích a obětech, zanedbávají důležitou část díla, kterou jim svěřil jejich Mistr a v nebeské knize bude u jejich jmen napsaná poznámka: "nevěrný služebník". Církev přichází k závěru, že kdyby tyto věci byly podstatně důležité, kazatel, kterého Bůh poslal zvěstovat celou pravdu, by jim všechno pověděl; mnozí jsou klidní a bezstarostní, zatímco zanedbávají svou povinnost. Jdou proti výslovným Božím požadavkům a výsledkem je, že jsou mdlí, bez života a bez účinku. Nepůsobí správným vlivem na svět a Kristus je představuje jako sůl bez chuti.

Skupiny světitelů soboty mohou být zřízeny na mnoha místech. Často to nebudou veliké skupiny, nesmíme je však zanedbávat, nesmíme je nechat umřít pro nedostatek patřičného osobního úsilí a vzdělání. Dílo bychom neměli opouštět předčasně. Přesvědčete se, zda jsou všichni moudří v pravdě, utvrzeni ve víře a zajímají-li se o každé odvětví díla, dřív než od nich odejdete na jiné pole. A pak jako apoštol Pavel, navštivte je často, aby jste viděli, jak pracují. Ó, ta nedbalá práce, jakou konají mnozí ti, kteří tvrdí, že byli posvěceni Bohem kázat Jeho Slovo, přivádí anděly k pláči.

Dílo by mohlo být ve zdravém stavu v každém misijním poli a ono bude, jestliže kazatelé budou důvěřovat Bohu a nedovolí, aby cokoliv přišlo mezi ně a jejich dílo. Pracovníky potřebujeme víc, než kazatele, avšak toto obojí musí být sjednoceno. V misijním poli bylo dokázáno, že kazatel může být jakýkoliv, zanedbá-li se pracovní část, pakliže nenaučí lid jak má pracovat, jak zařídit shromáždění, jak se zapojit do misijního úsilí, jak úspěšně zasáhnout lid, dílo téměř ztroskotá. Mnohé má být také vykonáno v odvětví sobotní školy, přiváděním lidí k uvědomění si jejich povinností a k tomu, aby vykonali svůj podíl. Bůh je vyzývá k tomu, aby pracovali 5T 257 pro Něho a kazatelé by měli usměrňovat jejich úsilí.

Zřejmá je však smutná skutečnost, že dílo v těchto polích by mělo být o celá léta vpředu s porovnáním s tím, kde je dnes. Nedbalost se strany kazatelů znechutila lidi, a nedostatek zájmu, obětavosti a ocenění za práci v díle ze strany lidu, znechutily kazatele. V nebeském záznamu máme zaznamenány dva roky zpoždění. Tento lid mohl udělat mnoho pro pokrok pravdy a záchranu duší pro Krista v různých místech a současně sám mohl vzrůstat v milosti a v poznání pravdy, kdyby byl všechny své příležitosti využil a co nejvíce získal z těchto příležitostí, kdyby nereptal a nenaříkal, nýbrž věřil a odvážně si počínal. Jen věčnost může ukázat, kolik bylo ztraceno za tyto roky - jak mnoho duší bylo ponecháno takovým jednáním na zahynutí. Škoda je příliš veliká, než abychom ji mohli odhadnout. Pán byl potupen. Způsob, jakým jsme si počínali poškodil dílo na dlouhá léta a jestliže spáchané omyly neuvidíme a nebudeme jich litovat, jistě se zopakují.

Vědomí těchto skutečností mi způsobilo nevýslovné starosti a zbavovalo mne spánku. Někdy se mi zdálo, že mi pukne srdce a zůstávala mi jen modlitba a hlasitý úzkostlivý pláč. Ó, jak jsem byla zarmoucena pro svého Spasitele! Jeho hledání ovoce na listnatých větvích fíkového stromu a jeho zklamání, když nenašel „nic než listí“, probíhalo velice živě před mým zrakem. Cítila jsem, že to nemohu tak nechat. Nemohla jsem být žádným způsobem smířena se zanedbáním povinností minulých let ze strany kazatelů a lidu. Obávala jsem se, že zlořečení, které postihlo fíkovník, může být údělem těchto nedbalých jednotlivců. Strašné zanedbání díla a naplnění poslání, které jim Bůh svěřil, riskuje ztrátu, kterou si nikdo z nás nemůže dovolit. Znamená to riskovat příliš strašné nebezpečí, než abychom se ho odvážili kdykoli v našich náboženských dějinách, obzvláště však nyní, kdy čas je krátký 5T 258 a tolik je třeba vykonat ve dni Boží přípravy. Celá nebesa jsou vážně zapojena do díla záchrany lidí; světlo přichází od Boha k Jeho lidu, určuje jeho povinnost, takže nikdo nemusí bloudit od správné cesty. Bůh však neposílá své světlo a pravdu, aby bylo zlehčováno a aby se s ním zahrávalo. Není-li lid pozorný, pak jeho vina je dvojnásobná.

Když Kristus přijížděl do Jeruzaléma, tak byl na úpatí Olivové hory přemožen pláčem a vzlykal při pohledu na Jeruzalém: "Ó, kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skryto jest to nyní před očima tvýma." Lk 19,42. Neplakal nad sebou, nýbrž nad těmi, kteří pohrdali Jeho milostí, dlouhoshovívavostí a trpělivostí. Cesta zatvrzelých a nekajících obyvatel zpustošeného města se podobá postoji církví a jednotlivců ke Kristu v současné době. Oni zanedbávají Jeho požadavky a pohrdají Jeho dlouhoshovívavostí. Je tu forma pobožnosti, je tu obřadná bohoslužba, jsou tu zdvořilostní modlitby; chybí však skutečná moc. Srdce není změklé milostí, nýbrž je studené a necitlivé. Mnozí jsou jako Židé zaslepení nevěrou a neznají čas svého navštívení. Pokud se týká pravdy, měli veškeré výhody; Bůh je po celá léta vyzýval, varoval, káral, napomínal a poučoval ve spravedlnosti, avšak zvláštní usměrnění byla dána pouze na to, aby byla přehlížena a zařazena spolu s všedními věcmi.

Povinnost kárat milovníky peněz

Mnozí z řad věřících nejsou s ostatními spojeni vírou a zásadami. Dělají přesně totéž, co jim Ježíš nepřikázal - snaží se ukládat si své poklady na zemi. Kristus řekl: "Neskládejte sobě pokladů na zemi ..., ale skládejte sobě poklady v nebi ... Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše." Mt 6,19-21. Tady je nebezpečí, které ohrožuje křesťany. 5T 259 Neposlouchají jasné Kristovy rady. Neprojevují žádnou skutečnou víru a důvěru v Boha. Aby dosáhli bohatství, hromadí si těžkosti a starosti až je jejich mysl do toho téměř cele ponořena. Dychtí po zisku a jsou stále znepokojeni obavou, aby nic neztratili. Čím mají víc peněz a pozemků, tím víc po nich touží. "Zpili se, ale ne vínem; potácejí se, ale ne od nápoje opojného." Iz 29,9. Jsou přetíženi starostmi o tento život, které je opíjí jako silný nápoj opilce. Sobectvím jsou tak zaslepeni, že pracují dnem i nocí, aby si zajistili poklady, které hynou. Jejich věčné zájmy jsou zanedbány; na tyto věci nemají čas. Důležité otázky pravdy se ztrácejí se zřetele jak o tom svědčí jejich slova, jejich plány a jejich jednání. Co na tom, že duše kolem nich hynou ve svých hříších? To se jich tak dalece netýká, jako jejich pozemské poklady. Duše, za které Kristus zemřel musí hynout; oni nemají čas je zachraňovat. V plánování pozemského zisku projevují moudrost a dovednost, avšak tyto vzácné vlastnosti nejsou věnovány na získání duší pro Krista, pro budování Vykupitelova království. Což nejsou smysly takových lidí převrácené? Nejsou opiti opojnou číší světáctví? Což není rozum postaven stranou a sobecké cíle a záměry se nestaly vládnoucí mocí? Příprava na den Hospodinův a využití Bohem daných schopností na přípravu lidu pro onen den se pokládá za příliš nezajímavé a neuspokojivé.

Spasitel světa nabídl nejužitečnější zaměstnání, do něhož se mohou zapojit bohatí i chudí, učení i neučení. Všichni si mohou bezpečně odložit "poklad kterýž nehyne v nebesích". Lk 12,33. Investovat své síly na správné straně - to znamená dát své hřivny penězoměncům.

Ježíš ilustroval své učení příkladem hospodáře, kterého Pán velice upřednostnil. Pán požehnal jeho pozemky, aby bohatě zarodily a poskytl mu možnost projevit štědrost k jiným, ne do té míry požehnaným. Když však tento hospodář shledal, že jeho pozemky bohatě 5T 260 zarodily nad očekávání, nesnažil se pomoci chudým v jejich potřebách, nýbrž začal vymýšlet, jak by to všechno pro sebe uchoval. Když viděl, jak se nebeské dary shromaždují do jeho stodol, neprojevil vděčnost ke štědrému dárci a neuvážil také, že přírůstkem požehnání vzrostla také zodpovědnost. Svou čistě sobeckou povahou se ptal: "Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své." Poradil se svým lakomým srdcem a řekl: "Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nastavím a tu shromáždím všecky své úrody i zboží své. A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnoha léta, odpočívej, jez, pí, měj dobrou vůli." Lk 12,17-19. Prostředky skutečné radosti a potěšení duše jsou činnost, sebeovládání, svaté záměry, avšak všechno to, co tento člověk s Božími dary hodlal udělat, duši jen ponižovalo. A jaký byl výsledek? "Řekl jemu Bůh: Ó, blázne, této noci požádají duše tvé od tebe a to, cožs připravil, čí bude? Takť jest, kdož sobě poklady shromažduje, a není v Bohu bohatý." Lk 12,20-21.

Tento ubohý boháč měl veliký pozemský majetek, neměl však to pravé bohatství. Jak mnoho lidí je dnes odsouzeno z podobného důvodu. Proudy požehnání k nám přichází od Božího trůnu. Časná požehnání jsou daná. Nejsou však zužitkována k požehnání lidstva a k slávě Boží. Pán je náš milostivý dobrodinec. Přinesl světlo a nesmrtelnost, aby svítil skrze Ježíše Krista. Ano, skrze Ježíše Krista máme všechno své požehnání. Kéž by každý jazyk uznal toho velikého Dárce! Kéž každý hlas jasnými a radostnými tóny zvěstuje radostnou zvěst, že skrze Ježíše je nám otevřen budoucí nesmrtelný život a všichni byli pozváni, aby přijali tuto velikou laskavost. Všechny poklady nebes jsou nám dány na dosah, očekává se jen naše požádání. Můžeme být překvapeni, že tento chudý boháč byl nazván bláznem, protože se odvrátil od věčných pokladů, nesmírného daru nesmrtelného života, věčné tíže 5T 261 slávy a spokojil se s hynoucími, pozemskými statky?

Bůh zkouší lidi, některé jedním způsobem, druhé jiným. Některé zkouší tím, že je obdaří bohatstvím a jiné tím, že jim je odejme. Bohaté zkouší, zda budou milovat Boha, Dárce a svého bližního jako sebe sama. Užije-li člověk správně tato bohatství, Bůh je spokojen; může mu pak svěřit větší zodpovědnosti. Pán zjevuje, jak člověk oceňuje časnost a věčnost, zemi a nebe. Napomíná nás: "statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce." Ž 62,11. Má svou cenu, jestliže jej použijeme pro dobro jiných a k slávě Boží. Avšak žádný pozemský poklad nemá být vaším údělem, vaším bohem nebo vaším spasitelem.

Moji bratři, svět nikdy neuvěří tomu že opravdu věříte, dokud nebudete méně mluvit o časných věcech a více o hodnotách věčného života. Pán přichází, avšak mnozí věřící si neuvědomují, že ona událost je tak blízko. Nemohou upnout svoji víru na zjevené Boží záměry. Vládnoucí silou některých se stala vášeň vydělávání peněz a shromaždování pozemského bohatství zastínilo nebeský poklad. Věčné věci se ztratily se zřetele jako bezvýznamné, zatímco světáctví přišlo jako povodeň. Tou nejhlavnější otázkou je: Jak získat peníze? Lidé se chápou každé naděje na zisk. Zkoušejí tisíce plánů a nápadů, mezi nimi různé vynálezy a patentní práva. Někteří kopou v zemi, hledajíc vzácné kovy, jiní se zabývají bankovní činností, další upravují půdu, ale všichni mají na zřeteli jeden a tentýž cíl - vydělávání peněz. Jsou zmateni a dokonce i šílení v honbě za bohatstvím a přece odmítají vidět přednost věčného dědictví.

Když byl Kristus na zemi, setkal se s některými lidmi, jejichž představy horečnatě živila naděje světského zisku. Nikdy neměli klid, nýbrž ustavičně hledali něco nového a jejich výstřední očekávání se probouzelo, jen aby bylo zklamáno. Ježíš znal touhy lidského srdce, které jsou tytéž v každé době a 5T 262 obrátil jejich pozornost na jediné trvalé bohatství. Řekl: "Podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, co má, a koupí pole to." Mt 13,44. On mluvil lidem o převzácném pokladu, který je na dosah všech. Přišel na zem, aby usměrnil jejich smýšlení při hledání tohoto pokladu. Cesta je vyznačena. I ti nejchudší, kteří Jej chtějí následovat, budou bohatší než nejbohatší na zemi, kteří neznají Ježíše a budou učiněni stále bohatšími sdílením svého štěstí s jinými.

"Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí a kdež zloději nevykopávají ani nekradou." Mt 6,19-20. Ti, kteří to činí, nic neztratí. Poklad, uložený v nebi, je jistý a je dán na náš účet, neboť Ježíš řekl: "Skládejte sobě poklady v nebi." Lidé mohou sít zde, žnou však ve věčnosti.

Je to tento věčný poklad, který Kristovi kazatelé mají předkládat, kamkoliv půjdou. Mají vyzývat lid, aby byl moudrý ve spasení. Nemají dovolit svět milujícím, sobě sloužícím vyznavačům ovlivnit jejich jednání a oslabit jejich víru. Není jejich posláním pomáhat jednotlivcům nebo sborům vynalézat způsoby, jak mohou zúžením plánů a omezením úsilí v Božím díle ušetřit peníze. Místo toho mají učit lidi, jak pracovat nezištně a být bohatými v Pánu. Měli by vychovat mysl, aby dovedla správně ocenit věčné věci a upřednostnit nebeské království.

Na těchto dvou polích potřebujeme Kálefy. V těchto sdruženích nesmí být děti, nýbrž mužové, kteří si budou počínat rozumně a nést zodpovědnosti, kteří nechají slyšet svůj hlas nad hlasy nevěrných, kteří dávají námitky, pochybnosti a kritiku. Veliké zájmy nemají být řízeny dětmi. Nerozvitý křesťan, zakrnělý v náboženském růstu, pozbaven moudrosti shůry, není připraven na 5T 263 prudké zápasy, jimiž církev tak často musí procházet. "Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti." Iz 62,6. Nebude-li kazatel nebojácně zvěstovat celou pravdu, nebude-li mít své oči obrácené výlučně na Boží slávu a nebude-li pracovat pod vedením toho velkého Původce spasení, nepůjde-li kupředu, bez ohledu na kritiku a bude-li nakažen chválou, bude pokládán za nevěrného strážce.

Ve … jsou někteří, kteří by měli být muži a ne hochy. Měli by smýšlet nebesky a ne smyslně pozemsky, avšak jejich duchovní vidění bylo zatemněno. Spasitelova velká láska neuchvátila jejich duše. On vám má mnoho co říci, nyní byste to však nesnesli. Rostete jako děti a nemůžete chápat Boží tajemství. Když Bůh probouzí lidi k svému dílu, zpronevěřují se svému povolání, pakliže dovolí, aby se jejich svědectví utvářelo podle libovůle neposvěcených myslí. On připraví lidi pro tento čas. Budou to pokorní, bohabojní mužové, ne opatrní, vychytralí lidé, nýbrž mužové, kteří jsou mravně nezávislí a půjdou vpřed v Boží bázni. Budou to laskaví, ušlechtilí, zdvořilí lidé, neochvějně se přidržující správné stezky a zvěstující pravdu ve spravedlnosti, ať ji lidé poslouchají, nebo ne.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy