Drazí přátelé, bylo mi ukázáno, že jako rodina okoušíte mnoho zbytečného neštěstí. Bůh nechtěl, abyste byli ubohými, vy jste však odvrátili svou mysl od Ježíše a soustředili se příliš na sebe. Velký hřích naší rodiny spočívá v tom, že zbytečně naříkáte nad Boží prozřetelností; váš nedostatek poddání se, je v tomto ohledu je skutečně ohromující. Zveličili jste malé těžkosti a mluvili jste příliš znechutivě. Máte zvyk nad vším kolem sebe naříkat a bez příčiny se dělat nešťastnými. Vaše stálé naříkání vás odlučuje od Boha. ^{5T 310}

Měli byste utéci ze satanovy začarované půdy a nedovolit, aby se vaše mysl zpronevěřila Bohu. Skrze Krista můžete a měli byste být šťastní, měli byste si zvyknout ovládat sebe. Vaše myšlení musí být podřízeno Boží vůli a vaše pocity pod kontrolou rozumu a náboženství. Svou představivost nemáte proto, abyste ji dovolili bloudit bez jakéhokoliv cíle. Musíte ji krotit a usměrnit. Je-li myšlení nesprávné, pocity budou zlé. Myšlení a cítění spolu vytváří mravní charakter. Domníváte-li se, že jako křesťané nejste povinni krotit své myšlení a city, býváte svedeni vlivem zlých andělů, říkáte si o jejich přítomnost a jejich dohled. Pakliže povolujete svým dojmům a myšlenkám jít cestou podezírání, pochybování a naříkání, budete mezi nejnešťastnějšími smrtelníky a váš život ztroskotá.

Drahá sestro F, máš chorobnou představivost a zneuctíváš Boha tím, že dovoluješ svým pocitům, aby cele ovládaly tvůj rozum a soudnost. Máš umíněnou vůli, která ovlivňuje mysl, aby reagovala na tělo, poškozovala krevní oběh a tísnila některé orgány, čímž je zdraví obětováno pocitům.

Dopouštíš se omylu, který nebude-li napraven, neskončí jen tím, že tě připraví o tvé štěstí. Nejenže si sama škodíš, nýbrž poškozuješ i ostatní členy své rodiny a obzvláště svou matku. Ona je velice nervózní a vrcholně citlivá. Jestliže jedno z jejich dětí trpí, je zmatená a téměř zbavena smyslů. Duševně je vykolejena častými hysterickými záchvaty, jichž musí být svědkem a veliké neštěstí postihuje všechny kolem tebe. A přece jsi schopna ovládnout svou představivost a přemoci tyto nervové záchvaty. Máš sílu vůle a měla bys ji použít. Tys to však neudělala, ale dovolila jsi, aby tvá předrážděná představivost ovládla rozum. V tomto ohledu jsi zarmoutila Božího Ducha. ^{5T 311} Kdybys neměla moc nad svými pocity, pak by to nebyl hřích, avšak takto se poddávat nepříteli, to je něco jiného. Tvá vůle musí být posvěcena a odevzdána do Boží vůle, místo toho, aby byla namířena proti ní.

Moji drazí přátelé, místo abyste se snažili přemoci nemoc, vy ji hýčkáte a povolujete její moci. Měli byste přestat užívat léky a pečlivě zachovávat zdravotní zákony. Dbáte-li o svůj život, měli byste jíst hodnotnou stravu připravenou nejprostším způsobem a mít více tělesného pohybu. Každý člen rodiny potřebuje blahodárné účinky zdravotní reformy. Jednou provždy byste měli skoncovat s užíváním léků; zatímco neodstraňují žádnou nemoc, oslabují organismus a zbavují ho odolnosti vůči nemocem.

Člověk žije ve světě zármutku, starostí a zmatků. Je tu na zkoušku jako Adam a Eva, aby rozvinul správný charakter a vyvodil soulad z nepořádku a zmatku. Máme co dělat, abychom vykonali to podstatně důležité pro štěstí své i jiných. A z mnohého se smíme těšit. Skrze Krista jsme spojeni s Bohem. Jeho milosrdenství nás ustavičně zavazuje. Máme si uvědomit nehodnost jeho přízně, stále máme ocenit i tu nejmenší z nich.

Za všechno co máte a jste, drazí přátelé, dlužíte Bohu. On vám dal schopnosti, které se do jisté míry podobají těm, které má On sám. A vy byste měli usilovně pracovat, abyste rozvinuli tyto schopnosti. Ne proto, abyste se líbili sami sobě vyvyšovali se, nýbrž abyste oslavili Jeho. Nezužitkovali jste své přednosti k tomu nejlepšímu. Měli byste se vzdělávat k nošení zodpovědností. Musíme rozvíjet své rozumové schopnosti; necháme-li je v nečinnosti, zakrní.

Tato země patří Pánu. Zde můžeme vidět, že příroda živá i neživá poslouchá Jeho vůli. Bůh stvořil člověka jako vyšší bytost, on jediný byl zformován dle Božího obrazu a on je schopen být účastníkem božské přirozenosti, spolupracovat se svým Stvořitelem a provést Jeho plány. A on jediný bojuje proti Božím záměrům. ^{5T 312}

S jakou obdivuhodnou krásou bylo všechno v přírodě utvořeno. Všude vidíme dokonalé dílo velkého Mistra - Umělce. Nebesa zvěstují jeho slávu a země formovaná pro štěstí člověka mluví k nám o jeho čisté lásce. Její povrch není monotónní rovina, nýbrž veliká, odvěká horstva vlní zemský povrch. Jiskřivé bystřiny a úrodná údolí, krásná jezera, široké řeky a bezbřehý oceán. Bůh posílá rosu a déšť, aby zvlažovaly žíznivou zemi. Vánky, očistně a chladivě ozdravující ovzduší ovládá Jeho moudrost. On postavil slunce na nebesích na znamení údobí dne i noci a jeho skvělé paprsky dávají světlo a teplo zemi a působí růst vegetace.

Obracím vaši pozornost k těmto požehnáním hojné Boží ruky. Nechť svěží sláva každého nového jitra probouzí chválu ve vašich srdcích za tyto projevy jeho laskavé péče. Zatím však, co náš laskavý nebeský Otec dal nám tak mnoho věcí k našemu štěstí, dá nám také i to skryté požehnání. On rozumí potřebám padlého člověka. A i když na jedné straně dal nám přednosti, na druhé straně jsou tu svízelné okolnosti, které v nás mají podnítit všechny dané nám schopnosti k činnosti. Tyto rozvíjí trpělivé usilování, vytrvalost a odvahu.

Je tu zlo, které člověk může zmenšit, nikdy je však nemůže odstranit. Má přemáhat překážky a formovat své okolí, místo aby byl jimi formován sám. Má možnost uplatnit své hřivny a ze zmatku vyvodit pořádek a soulad. V tomto úsilí mu může pomoci Bůh, bude-li o Jeho pomoc žádat. S pokušením a s těžkostmi nemusí bojovat vlastní silou. Pomoc nám přinesl Ten, který má moc. Ježíš opustil královské síně v nebesích, trpěl a zemřel na světě poníženém hříchem, aby poučil člověka, jak projít zkouškami života a zvítězit nad jeho pokušeními. Zde máme Vzor.

Zvážíte-li dobrodiní nebeského Otce vůči svému stvoření, ^{5T 313} necítíte se zahanbeni pro své nevděčné naříkání? Na řadu let vám propůjčil dceru a sestru, až jste ji začali pokládat za svou vlastní a pociťovali jste, že máte právo na tento dobrý dar. Bůh slyšel vaše naříkání. Když se objevil nějaký mrak, zdálo se, že jste zapomněli, že slunce někdy svítilo a jakoby vždy byly mraky a temnota kolem vás. Bůh vám poslal utrpení a odloučil vás od vašeho pokladu, abyste dokázali rozeznat mezi štěstím a opravdovým zármutkem. Nepokořili jste však své srdce před Ním a nečinili pokání z velikého hříchu nevděčnosti, který vás odloučil od Jeho lásky. Jako Job jste cítili, že máte důvod k žalu a nechtěli jste se dát potěšit. Bylo to moudré? Víte, že smrt je mocí, jíž nikdo neodolá. Vy jste však téměř úplně znehodnotili svůj život svým nemístním zármutkem. Vaše pocity byly jen o něco menší, než otevřený odboj vůči Bohu. Viděla jsem vás, jak setrváváte ve svém zármutku a oddáváte se podrážděnosti, až vaše hlučné projevy zármutku vedly anděly k tomu, že zakrývali své tváře a odvraceli je od této scény.

Když jste se takto oddávali svým pocitům, vzpomněli jste si, že máte v nebesích Otce, který za vás dal svého jednorozeného Syna na smrt, aby tato nemusela být věčným spánkem? Vzpomněli jste si, že Pán života a slávy prošel hrobem a ozářil ho svou přítomností? Milovaný učedník říká: "Napiš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteří v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od svých prací a jejich skutky jdou za nimi." Apoštol dobře věděl co mluví, když tato slova psal. Když se však oddáváte neovladatelnému zármutku, je vaše jednání přiměřené útěše, jakou vyjadřují?

Pán je milostivý, lítostivý a věrný. Dovolil, aby jeden člen z vašeho rodinného kruhu, ten nejnevinnější a nejlépe připraven, odpočinul před nebezpečími posledních dnů. Ó, neuzavírejte své duše před zpěvem a potěšením, naříkajíc, jako kdyby nebylo žádného vzkříšení z mrtvých, nýbrž chvalte Boha, že ona už nemusí čekat na smrt, nemusí trpět, ^{5T 314} nemusí se rmoutit. Odpočívá v Ježíši až do dne, kdy dárce života povolá své svaté zesnulé k slavné nesmrtelnosti.

F má konat dílo a z Boží milosti ovládat své pocity. Ví, že není v nebesích, nýbrž na světě, kde kraluje smrt a kde naši milovaní jedinci mohou nám být každou chvíli odňati. Měla by si uvědomit, že velikým úkolem života je připravit se pro lepší svět. Pakliže správně rozumí věčnému životu, to jí neznehodnotí pro život v tomto světě a ušlechtilé snášení životních úkolů, nýbrž pomůže jí při sebezapíravém a sebeobětavém vykonávání povinností.

Jako rodina jste mluvili o temnotě a naříkání, až jste se změnili v týž obraz. Zdá se, že jste působili na city jeden druhého, až jste probudili nervózní podrážděnost a prožívali jste temné, smutné a neutěšené chvíle. Vaše naříkání však nepřivábilo anděly kolem vás. Nezměníte-li své jednání, Bůh přijde ještě blíž k vám a bude s vámi jednat v soudu. Není čas, abyste přinášeli oběť díků ve svém domě a s radostí spočítali požehnání, jež vám dal?

Moc pravdy by měla stačit, aby udržela a potěšila v každém soužení. Kristovo náboženství zjevuje svou pravou hodnotu tím, že uschopňuje svého vlastníka vítězit nad soužením. Choutky, vášně a city uvádí pod kontrolu rozumu a svědomí, kárá myšlenky a správně je usměrňuje. Jazyk pak nebude zneuctívat Boha hříšným naříkáním.

Náš Stvořitel uplatňuje oprávněný požadavek rozhodovat o stvoření svých rukou. On má právo vládnout jak chce, a ne jak se to líbí člověku. On však není krutým soudcem, nelítostným, panovačným věřitelem. Je zdrojem lásky, Dárcem nesčíslných požehnání. Mělo by to způsobit váš nejhlubší zármutek, že jste přehlédli takovou lásku a neměli vděčnost a chválu ve svém srdci pro obdivuhodnou dobrotu Boží. My si nezasloužíme všechno Jeho dobrodiní, ^{5T 315} ustavičně nám je však prokazuje přes všechnu naši nehodnost a krutou nevděčnost. Přestaňte proto naříkat jako kdybyste byli služebníky tvrdého otrokáře. Ježíš je dobrý. Chvalte Ho. Chvalte Toho, který je vaší oporou a vaším Bohem.