V době, kdy se přibližuje konec a čím více se šíří dílo hlásání poslední výstrahy světu, je zvlášť důležité pro všechny, kteří přijímají přítomnou pravdu, aby měli jasný pojem o podstatě a vlivu Svědectví, které Bůh od počátku spojil s dílem třetího andělského poselství. Následující stránky obsahují výňatky z toho, co jsem napsala v průběhu posledních čtyřiceti let o mých vlastních dřívějších zkušenostech v tomto zvláštním díle a rovněž něco z toho, co mně Bůh zjevil o podstatě a důležitosti Svědectví, o způsobu jak mají být sdělována a jak se má na ně pohlížet.

„Nedlouho po roce 1844 jsem měla první vidění. Byla jsem na návštěvě u jedné milé sestry v Kristu, se kterou jsem byla velmi spřátelena. Bylo nás pět žen, poklekly jsme klidně k rodinné pobožnosti. Když jsme se pomodlily, sestoupila na mne Boží síla tak mocně, jako dosud nikdy. ^{5T 655} Zdálo se mi, jako bych byla obklopena světlem a vznášela se stále výše od země.“ (1T 58) Tehdy mi byly ukázány zkušenosti věřících adventistů, příchod Kristův a odměna věrných.

„Nedlouho po prvním vidění mi byly v druhém vidění ukázány těžkosti, které mně potkají, jakož i moje povinnost, abych šla a vypravovala jiným, co mi Bůh zjevil. Bylo mi ukázáno, že má práce narazí na veliký odpor a mé srdce bude naplněno bázní, ale že Boží milost bude dost silná, aby mi ve všem pomáhala. Poučení z tohoto vidění mi přineslo mnoho starostí, neboť mne zavazovalo, abych šla mezi lid a sdělovala pravdu.“

„Skličovala mne veliká obava, že bych se mohla hříšným způsobem vyvyšovat, když uposlechnu výzvy, vyjdu a budu se vydávat za tu, kterou Nejvyšší obdařil přízní, abych měla vidění a zjevení pro lid. Mohla bych tím, když bych se povyšovala v postavení, jež jsem měla zaujmout, způsobit Boží nelibost a takto ztratit své vlastní spasení. Byly mi známy případy právě popsaného způsobu a mé srdce se zaleklo těžké zkoušky.“

Prosila jsem tedy, aby mne Pán uchránil od sebepovyšování, až půjdu a budu zvěstovat, co mi Bůh zjevil. Nato anděl pravil: "Tvé modlitby byly slyšeny a budou vyslyšeny. Když ti bude hrozit nebezpečí, jehož se lekáš, Pán vztáhne svou ruku, aby tě vysvobodil. Skrze utrpení tě přitáhne k sobě a zachrání tě ve tvé pokoře. Hlásej věrně poselství. Vytrvej až do konce, pak budeš jíst ovoce ze stromu života a pít z pramene života." (1T 62.64.65)

V té době někteří z těch, kteří uvěřili prvnímu poselství, propadli fanatismu. Povážlivé bludy se vloudily do učení i života a někteří byli ochotni odsoudit každého, kdo by nechtěl přijmout jejich názory. Bůh mi zjevil tyto bludy ^{5T 656} ve vidění a poslal mne k těm bloudícím duším, abych jim vše objasnila. Avšak když jsem za nimi přišla, setkala jsem se s prudkým odporem a s trpkými výčitkami.

„Bylo mi velmi těžko vypravovat bloudícím, co mi bylo o nich ukázáno. Bolelo mne, když jsem viděla zneklidněné a sklíčené lidi. Proto jsem poselství, které jsem jim musela vysvětlit, častokrát zmírňovala a představovala jim je co nejpříjemněji. Pak jsem se vzdálila a plakala v duševní úzkosti. Pohlížela jsem na ty, kteří se museli starat jen o vlastní duše a myslela jsem si, že bych nereptala, kdybych byla na jejich místě. Bylo mi těžko vyjadřovat Bohem mně daná jasná a ostrá svědectví. S úzkostí jsem pozorovala následky a když napomínané osoby odmítly pokárání a vystupovaly pak proti pravdě, povstaly ve mně otázky: Zdali jsem poselství vyřídila tak, jak jsem měla? Zdali by nebyla nějaká možnost zachránit tyto duše? Pak jsem trpěla takovou duševní trýzní, že by mi byla smrt vítaným poslem a hrob sladkým místem odpočinku.“

„Nepoznala jsem nebezpečí a hříšnost takového chování, až jsem byla ve vidění přivedena k Ježíši. Pohlédl na mne káravě a pak ode mne odvrátil svůj obličej. Není možno popsat úzkost a hrůzu, která mne pojala. Padla jsem před Ním na tvář, ale nedostalo se mi sil, abych vyslovila aspoň jedno slovo. Ó, jak jsem toužila být skryta před tím hrozným pohledem! Tehdy jsem zčásti porozuměla, jaké pocity budou mít ztracení, až budou volat: "Hory a skály, padněte na nás a skrejte nás před obličejem toho, který sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka.“ Zj 6,16

„Pak mi anděl přikázal, abych povstala. Pohled, který se naskytl mému zraku, se dá těžko popsat. Přede mnou stál zástup lidí s rozcuchanými vlasy a v roztrhaných šatech a jejich obličeje byly obrazem zoufalství a hrůzy. Přišli blíže a třeli svůj šat o můj oděv. Když jsem pohleděla na svůj oděv, ^{5T 657} viděla jsem, že je potřísněn krví. Jako mrtvá jsem opět padla k nohám provázejícího mne anděla. Nemohla jsem říci nic na omluvu a přála si opustit toto svaté místo. Anděl mne zase pozvedl a pravil: "Toto není tvůj nynější osud, ale ten obraz byl ti ukázán, abys poznala, co tě čeká, budeš-li se zdráhat jiným povědět, co ti Bůh zjevil.“ (1T 73.74) Pamětliva jsouc tohoto důrazného varování, vyšla jsem nyní, abych lidem řekla slova výtky a nařízení, která mně Bůh dal.

Osobní svědectví

Poselství, která mi byla dána pro různé jednotlivé osoby, jsem často pro ně psala a to mnohdy na jejich naléhavé prosby. Když přibývalo mé práce, stalo se toto důležitou a vyčerpávající částí mé služby. Před uveřejněním Svědectví č.15 (1868) obrátilo se na mne mnoho osob, kterým jsem před tím radila nebo je napomínala s prosbou o napsané svědectví. Ale byla jsem velmi vyčerpána únavnou prací a ulekla se té úlohy zvláště proto, poněvadž jsem věděla, že mnozí z těch lidí byli nanejvýš nehodní a byla jen malá naděje, že ta napomenutí způsobí v nich rozhodnou změnu. Tehdy jsem byla povzbuzena následujícím snem:

„Někdo mi přinesl kus bílého plátna a rozkázal mi, abych z toho stříhala na šaty pro osoby každé velikosti, každého charakteru, žijící v různých životních okolnostech. Bylo mi řečeno, abych přistřižené díly pověsila, aby se mohly na požádání dohotovit. Měla jsem dojem, že mnozí, kterým jsem měla nastříhat na šaty, nebyli hodni. Tázala jsem se, zdali toto je poslední kus látky, z níž mám stříhat a dostala jsem odpověď, že ne, že látky je dostatek a mohu jí použít, jakmile budu hotova s tím jedním kusem. Pozbyla jsem odvahy z množství práce ležící přede mnou. Řekla jsem, že již více jak dvacet let stříhám na šaty, avšak moje práce pro jiné ^{5T 658} nebyla dosud oceněna, ani jsem nepozorovala, že by byla užitečná. Mluvila jsem s tím, jenž mi látku přinesl, zvlášť o jedné ženě, které jsem měla také nastříhat na šaty. Řekla jsem mu, že ona ty šaty neocení a proto že je to jen ztráta času a látky, kdyby se jí šaty daly. Ona byla velmi chudá, omezeného rozumu a k tomu nepořádných návyků. Brzy by oděv zašpinila.

Zákazník odpověděl: „Stříhej na šaty. Je to tvá povinnost. Ty tím nic neztratíš, jedině já. Bůh se nedívá na lidi. On plánuje práci, kterou chce mít vykonanou a ty nevíš, zda bude mít úspěch to, nebo ono….“

Pozvedla jsem potom své ruce pokryté mozoly od stálého stříhání a řekla jsem, že se hrozím myšlenky, budu-li muset v této práci pokračovat. Opět jsem dostala odpověď. "Stříhej na šaty. Tvé vysvobození ještě nenastalo".

Velmi unavená jsem se opět chopila práce. Přede mnou ležely nové lesklé nůžky, kterých jsem nyní použila. Ihned mne opustila únava a sklíčenost. Zdálo se mi, jakoby nůžky stříhaly bez mého úsilí, takže jsem stříhala jedny šaty po druhých poměrně snadno.(2T 10-12)

„Mnohé sny jsou způsobeny všedními životními vlivy, s nimiž Boží Duch nemá nic společného. Jsou to nepravé sny jakož i nepravá vidění, pocházející od satana. Avšak sny dané od Pána, jsou ve Slově Božím postaveny na stejnou úroveň s viděními a jsou jistě taktéž ovocem Ducha proroctví, jako vidění. Takové sny, jestliže máme na zřeteli lidi, kteří je zažili a okolnosti, kdy byly dány, mají své vlastní důkazy pravdivosti.“ (1T 569)

„Jelikož výstrahy a poučení dané ve svědectví jednotlivým osobám, platí se stejným důrazem i pro jiné osoby, jež nebyly ^{5T 659} zvlášť jmenovány, cítila jsem se povinna uveřejnit taková osobní svědectví pro dobro církve. Ve Svědectví č.15, v němž jsem poukázala na nutnost takového jednání jsem řekla: "Nevím, jak bych mohla lépe nabídnout své poznání všeobecného nebezpečí a bludného učení, jakož povinnosti všech těch, kteří milují Boha a zachovávají jeho přikázání, než uveřejněním takových svědectví. Snad není jednodušší a účinnější cesty jak vyložit to, co mi Pán ukázal. (2T 9)

V jednom vidění ze dne 12.června 1868 byl můj úmysl uveřejnit osobní svědectví dokonale ospravedlněn. Když Hospodin vybírá jednotlivé případy a odhaluje jejich bezpráví, tedy jiní, kteří se v tom vidění neuvádí, považují to za důkaz, že oni jsou bez chyby nebo, že téměř správně kráčejí. Když je někdo kárán za určitý hřích, mají se bratři a sestry sami zkoumat, aby poznali, kde oni chybili nebo zdali se nedopustili stejného hříchu. Mají pokorně vyznávat své hříchy. I když jiní je považují za dobré, nečiní je to ještě dobrými. Bůh se dívá na srdce. Takovým způsobem zkoumá a váží duše. Když trestá chyby u jednoho, chce tím napravit mnohé. Ale když oni to napomenutí nepřijímají pro sebe a lichotí si, že Bůh jejich chyby přehlíží, protože je zvlášť nevybírá, tedy klamou sami sebe. Oni upadnou do bludu a tmy a Pán je nechá jít jejich vlastní cestou podle jejich vlastních představ.

Mnozí jednají nesprávně vůči vlastním duším a jsou ve velkém klamu v názoru na svůj pravý postoj vůči Bohu. Bůh užívá prostředků a cest, které nejlépe slouží jeho účelu, aby zkusil co je v srdci jeho domnělých následovníků. On odhaluje chyby jednotlivých osob, aby jiné varoval, aby se báli těch omylů a vystříhali se jich. Při důkladném sebepoznání se přesvědčí, že činí tytéž hříchy, jež Bůh u jiných odsuzuje. Jestliže chtějí opravdově sloužit Bohu a bojí se jej urazit, tedy nebudou čekat, ^{5T 660} až je jim zvlášť poukáže na jejich hřích, ale vyznají je a v pokorné lítosti se obrátí zpět k Bohu. Dle poučení, které bylo uděleno jiným, odloží vše, co se Bohu nelíbí. Když naproti tomu ti, kteří nejednají správně, uvidí, že činí tytéž hříchy, které jsou u druhých kárány a budou v nich pokračovat, protože nebyli osobně jmenováni, tedy přivádějí své duše do nebezpečí a dobrovolně se stávají satanovými zajatci. (2T 112.113)

„Bylo mi ukázáno, že to neodpovídá Boží moudrosti, aby hříchy a chyby každého byly zjeveny. Všichni, kteří jsou věrní, jsou v těchto osobních svědectvích osloveni, ačkoli jejich jména v žádném svědectví nejsou zvlášť uvedena. Když ale takové svědectví stále a stále přehlížejí a své hříchy skrývají, protože jejich jména nejsou výslovně uvedena, nebude jim Bůh žehnat. Nebudou moci v duchovním životě docílit žádného pokroku, ale budou upadat do stále větší temnoty, až jim světlo nebes bude úplně odňato.“ (2T 447)

„V jednom vidění, které jsem měla v roce 1871, jsem byla vybídnuta, abych vydala slovem i písmem všeobecné směrnice a zároveň abych uveřejnila nebezpečí, bludy a hříchy některých lidí, aby tak všichni byli varováni, napomenuti a dostalo se jim rady. Viděla jsem, že každý musí prozkoumat své vlastní srdce a život, aby poznal, jestli se nedopustil stejných chyb, pro které jsou druzí káráni a jestli výstrahy a varování, udělené druhým, také se netýkají jeho. Je-li tomu tak, měl by každý pohlížet na radu a pokárání tak, jako kdyby byla zvlášť pro něho určena, a proto by je měl prakticky použít, jako by se to svědectví týkalo jeho osoby ... Bůh zkouší víru všech, kteří se vydávají za Kristovy následovníky. On bude zkoušet upřímnost modliteb u všech, kteří tvrdí, že si upřímně přejí poznat své povinnosti. Představí jim jasně jejich povinnosti a dá jim příležitosti, aby se ukázalo, co se nalézá v jejich srdcích.“ (2T 687)

^{5T 661} Účel svědectví

"Před věky mluvil Bůh s lidmi prostřednictvím proroků a apoštolů. Dnes k nim mluví skrze svědectví Ducha svatého. Nikdy důrazněji nepoučoval Bůh svůj lid o své vůli a cestě, kterou má jít." (4T 148)

"Pán považoval za vhodné dát mi vidění o potřebách a bludech svého lidu. Ač mi to bylo velmi bolestné, přece jsem věrně vytkla hříšníkům jejich přestoupení, ale i ukázala prostředky na jejich odstranění. Tak vyřkl Duch Boží výstrahy a soudy, aniž přitom zadržel drahocenná zaslíbení milosti...

Kající hříšníci nemají důvod k zoufání, protože jsou jim ukázány jejich hříchy a jsou varováni před nebezpečím. Tyto vážné snahy o ně naopak dokazují, jak velmi je Bůh miluje a jak rád by je chtěl zachránit. Oni musí uposlechnout Jeho rady a činit Jeho vůli, aby mohli zdědit věčný život. Bůh ukazuje svému bloudícímu lidu jeho hříchy, aby je viděl v celé jejich ohavnosti ve světle božské pravdy. Pak se jich musí navždy vzdát. Kdyby Boží lid poznal, jak s ním Bůh jedná, kdyby přijal Jeho poučení, tedy by měl rovnou cestu před sebou a světlo, jež by ho vedlo přes temnotu a malomyslnost." (4T 14.15)

"Výstrahy a napomenutí nejsou dány bloudícím adventistům sedmého dne proto, že by jejich život zasluhoval více trestání než život jiných domnělých křesťanů v jiném společenství. Také ne proto, že by jejich příklad nebo jednání byly horší, než oněch adventistů, kteří nechtějí uposlechnout požadavků Božího zákona. Děje se tak spíše proto, že oni mají hojné poznání a protože svým vyznáním chtějí být Božím zvláštním, vyvoleným lidem, jemuž byl Boží zákon napsán do srdce. Oni se vyznačují jako věrní poddaní Boha nebes, když poslouchají Jeho zákon. ^{5T 662} Oni jsou Božími představiteli na zemi. Avšak každý na nich lpící hřích odděluje je od Boha a zneucťuje zvláštním způsobem Jeho jméno, čímž je nepříteli Jeho svatého zákona dána příležitost, aby tupil Boží dílo a Jeho lid, který je nazván "národem vyvoleným, královským kněžstvem, lidem svatým a dobytým, jenž má zvěstovat ctnosti toho, který jej povolal ze tmy v předivné světlo své". 1Pt 2,9

Bůh napomíná a kárá ty lidi, kteří předstírají, že zachovávají Jeho zákon. On poukazuje na jejich hříchy a odhaluje jejich nepravosti, neboť by chtěl od nich vzít všechny hříchy a všechno zlé, aby mohli v Boží bázni dosáhnout svého posvěcení. Bůh je kárá, napomíná a trestá, aby očistění, posvěceni a zušlechtěni mohli nakonec dospět k Jeho trůnu."(2T 452,453)

Prohlédla jsem svědectví, která byla dána pro světitele soboty a byla jsem udivena milostí a Boží péčí o Jeho dítky, že jim dává tolik výstrah, ukazuje jim jejich nebezpečí a poukazuje jim na vznešené postavení, jehož mohou dle jeho vůle dosáhnout. Kdyby zůstali v Jeho lásce a odloučili se od světa, spočinulo by na nich Jeho zvláštní požehnání a svítilo by jim Jeho světlo. Jejich dobrý vliv by byl pociťován v každém odvětví díla a v každé části pole. Když se však budou protivit Božímu úmyslu a budou mít stále tak nepatrné pochopení pro vznešenost díla jako dosud, tedy jejich vliv a příklad ukáže se jako hrozná kletba. Budou působit škodu na škodu. Krev drahocenných duší poskvrní jejich oděv.

"Znova a znova byla dána varovná svědectví. Táži se: Kdo na ně dbal? Kdo upřímně litoval svých ^{5T 663} hříchů a modlářství? Kdo vážně usiloval dosáhnout cíle - odměny vysokého povolání v Kristu Ježíši? Toužebně jsem očekávala a doufala, že Bůh vylije svého Ducha na některé a použije je jako své nástroje spravedlnosti, aby probudili církev a přivedli ji opět do pořádku. Téměř jsem si zoufala, když jsem viděla každým rokem větší uchýlení od prostoty, která, jak mi Bůh ukázal, měla vyznačovat život Jeho následovníků. Zájem a odevzdání se Božímu dílu stále mizí. Táži se: V jakém ohledu chtějí žít ve shodě s daným poznáním ti, kteří předstírají, že věří svědectví? Jak dbali daných jim výstrah? Dle kterých daných jim pokynů se řídili? - (2T 483,484)

Nezaujímají místo Bible

Že svědectví nebyla dána proto, aby zaujala místo Bible, vysvítá z následujícího výňatku ze svědectví, uveřejněného roku 1876:

"Bratr R chtěl zmást mysli, když se snažil představit svědectví tak, jakoby poznání, jež Bůh dal prostřednictvím svědectví, byla přídavkem ke slovu Božímu, tím však postavil tuto věc do nepravého světla. Bůh uznal za vhodné svědectvím obrátit mysl svého lidu na své slovo, aby mu lépe mohl rozumět." (4T 246) "Slovo Boží může osvítit nejtemnější mysl a může být pochopeno každým, kde jen chce rozumět. Přesto však někteří, kteří dle svého vyznání studují Písmo, žijí v přímém rozporu s jeho nejprostším učením. Aby však muži a ženy byli bez výmluvy, dává Bůh jasná a určitá svědectví, aby je přivedl zpět ke Slovu, jež oni zanedbali uposlechnout." (2T 455) "Slovo Boží je bohaté na všeobecné zásady pro vytváření správných životních návyků. ^{5T 664} Všeobecná a osobní svědectví jsou určená k tomu, aby obrátila pozornost právě na tyto zásady." (4T 323)

30. dubna 1871 mi byl ve snu ukázán tento případ: Zdálo se mi, že jsem přítomna na důležitém shromáždění, na něž se sešlo množství a lidí. Mnozí byli skloněni ve vážné modlitbě před Bohem a zdálo se, jakoby byli stísněni. Prosili vroucně Boha o zvláštní poznání. Někteří, jak se zdálo, pociťovali velkou duševní úzkost a jejich city byly vzrušeny. Se slzami volali hlasitě o pomoc a světlo. Naší nejpřednější bratři byli zúčastněni na této dojemné scéně. Bratr S ležel natažen na zemi, zřejmě ve veliké bolesti. Jeho žena seděla u skupinky lhostejných posměvačů. Vypadalo to, jakoby si přála, aby všichni porozuměli, že pohrdá těmi, kteří se tak pokořují.

„Zdálo se mi, že na mne sestoupil Duch Boží. V tom křiku a modlení jsem se pozvedla a pravila jsem: Duch Pána Boha je nade mnou. Cítím se puzena k vám volat, že musíte začít pracovat, osobně na sobě. Pohlížíte na Boha a přejete si, aby On učinil na vás dílo, jež přenechal vám, byste je sami vykonali. Když začnete pracovat na sobě, Bůh vám pomůže, budete-li potřebovat Jeho pomoci. Ale vy jste nevykonali právě to, co vám Bůh uložil. Volali jste k Bohu, aby On vykonal větší práci. Kdybyste postupovali podle poznání, jež vám Bůh dal, osvítil by vás ještě více. Když však nedbáte na Jeho rady, výstrahy a napomenutí, jak můžete pak očekávat, že vám Bůh dá více světla a požehnání, jen abyste je zavrhli a nevážili si jich? Bůh není člověk, nedá se sebou zahrávat.

"Vzala sem drahou Bibli a obklopila ji různými svědectvími, jež jsou dána pro Boží lid. Pravila jsem: Zde jsou učiněna opatření pro problémy skoro každého člena. Jsou zde přesně zapsány hříchy, ^{5T 665} jimž se máte vyhýbat. Můžete zde nalézt radu, kterou hledáte, je obsažena v případech, které se podobají vašemu. Bohu se zalíbilo dát vám poučení za poučením, návod za návodem. Ale málokdo z vás ví, co svědectví ve skutečnosti obsahují. Nejste obeznámeni s Písmem. Kdybyste zkoumali Bibli s touhou, abyste splnili požadavky Písma a dosáhli křesťanské dokonalosti, nepotřebovali by jste svědectví. Ale že jste zanedbali seznámit se s Biblí, která je vnuknuta Bohem, tedy se vám chce přiblížit prostým a přímým svědectvím a obrátit vaši pozornost na slova Písma svatého, jehož jste nebyli poslušni. Jimi vás důrazně napomíná, abyste přizpůsobili svůj život čistému a svatému učení Písma.

"Danými svědectvími chtěl by vás Pán varovat, trestat a vám radit, chtěl by vám vštípil důležitost pravdy svého slova. Napsaná svědectví nemají nám přinášet nové poznání, nýbrž zjevené pravdy Božího slova živě vtisknout do srdce. Povinnost člověka vůči Bohu a bližnímu je zřetelně napsána v Božím slově, ale jen málo vás dbá daného naučení. Svědectvími nemá se hlásat žádná další pravda, spíše Bůh zjevené již pravdy představuje jimi jednodušeji a svým vlastním způsobem předkládá lidu, aby jej probudil a vštípil mu tyto pravdy, aby nikdo neměl výmluvu.

"Pýcha, sebeláska, sobectví, závist a žárlivost zatemnily mysl. Proto pravda, která by vás učinila moudrými ku spasení, pozbyla své síly, aby upoutala a ovládla mysl. Nejsou chápány ani ty nejpodstatnější zásady zbožnosti, neboť není hladu a žízně po poznání Písma, čistotě srdce a svatosti života. Svědectví nemají Slovo Boží snižovat, nýbrž vyvýšit a přitahovat lidi k němu, aby vznešená prostota pravdy u každého mohla působit svým vlivem. ^{5T 666} Dále jsem pravila: Tak jako Slovo Boží je obklopeno těmito knihami a spisy, tak vás obklopil napomenutími, radami, výstrahami a povzbuzením. Zde prosíte v úzkosti srdce o více světla od Boha. Bůh mne pověřil, abych vám sdělila, že žádný další paprsek světla nedopadne prostřednictvím svědectví na vaši cestu, dokud prakticky nevyužijete toho světla, jež vám bylo uděleno. Pán vám dal poznání, ale vy jste si ho nevážili, nýbrž pošlapali jste je. Mnozí jím zcela pohrdli, jiní je zanedbávají nebo se k nim chovají lhostejně. Jen nemnozí se rozhodli opravdově poslouchat světlo, které jim Bůh dal dle svého zaslíbení.

Mnozí dostali prostřednictvím svědectví zvláštní výstrahy, ale po několika týdnech na napomenutí zapomněli. Některým byla svědectví několikrát opakována, ale nepřipadala jim dost důležitá, aby je přesně zachovávali. Stavěli je na stejnou úroveň s nicotnými pohádkami. Kdyby dbali daných poznání, unikli by různým ztrátám a zkouškám, jež se jim zdají příliš těžké. Nechť si sami připíší vinu na tom, neboť vzali na svá bedra jho, které bolestně nesou. To není jho, které jim naložil Kristus. Bůh pečoval o ně s láskou, ale jejich sobecká, zlá a nevěrná srdce nemohla poznat Jeho dobrotu a milost. Ve své vlastní moudrosti se ženou dále, až jsou zkouškami poraženi, až upadnou do bezradnosti a zmatku a nakonec jsou zajati satanem. Když sbíráte paprsky světla, jež vám Bůh v minulosti daroval, pak vám daruje více světla.

Poukázala jsem na starého Izraele. Bůh jim dal svůj obřadní zákon, ale oni ho nechtěli poslouchat. Potom jim dal předpisy, aby plněním jich pamatovali na Boha. Přesto však na Něj zapomínali i na Jeho požadavky. Takže bylo nutné stále jim připomínat, aby poznali své závazky: ^{5T 667} poslouchat a ctít svého Stvořitele. Kdyby byli poslušní a ochotně zachovávali Boží přikázání, nebylo by třeba takového množství předpisů a obřadů.

Kdyby lid, který předstírá, že je zvláštním Božím pokladem, chtěl být poslušný Jeho přikázání tak, jak jsou podána v Jeho Slově, nebylo by třeba žádných zvláštních svědectví, jež by mu připomínala jeho povinnosti a ukázala jeho hříchy a hrozné nebezpečí, v němž se octnou, když nezachovávají Boží Slovo. Svědomí mnoha lidí je otupeno, neboť poznané pravdy odvrhli, zanedbali a dokonce zneuctili...

Potom se někdo postavil po mém boku a řekl: "Bůh tě probudil a dal ti slova, která nedával nikomu, abys je mluvila lidem a ta proniknou do jejich srdcí. On tvá svědectví podal tak, aby byla vhodná pro všechny případy, kde je zapotřebí pomoci. Nesmíš dbát na posměch, výčitky, pohanění a kritiku. Jestliže máš být zvláštním Božím nástrojem, nesmíš se opírat o nikoho, jen o Něho. Jako vinná ratolest musíš vinout své úponky okolo Něho. On tě chce použít za nástroj k udělení světla lidu. Musíš každý den čerpat sílu od Boha, aby tvé okolí nezakalovalo a nezatemňovalo světlo, jež má skrze tebe svítit lidu. Satan se zvlášť snaží zadržet Božímu lidu toto světlo, jež lid tak mnoho potřebuje uprostřed nebezpečí těchto posledních dnů.

Tvůj úspěch spočívá ve tvé jednoduchosti. Když od toho odstoupíš a přizpůsobíš svědectví chuti jiných lidí, ztratíš svou moc. V dnešních dnech je skoro všechno přikrášlené a falešné. Svět má přemíru líbivých svědectví, jež na okamžik upoutají a lichotí vlastnímu já. Tvé svědectví je jiné. Má se zabývat důkladněji podrobnostmi života, zachraňovat slabou víru od odumření a vštípit věřícím přesvědčení, že mají být světlem světa.

Bůh ti dal svědectví, abys ukazovala odpadlým a hříšníkům jejich skutečné postavení a nesmírnou škodu, ^{5T 668} kterou utrpí, když budou dále žít ve hříchu. Bůh to zjevil tvému zraku jako nikomu jinému mezi současně žijícími a podle poznání, jež ti udělil, tě bude volat k zodpovědnosti. "Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů." Za 4,6 "Pozdvihni hlasu svého jako trouba a oznam lidu mému přestoupení jejich a domu Jákobovu hříchy jejich." Iz 58,1 (2T 604-8)

Nesprávné používání svědectví

Mnozí z těch, kteří věří svědectví, chybují v tom, že je jiným nevhodným způsobem vnucují. Následující slova o tom jsou v prvním svazku Svědectví pod č.8: "V --- byly osoby, jež se považovaly za Boží dítky, a přece pochybovaly ve vidění. Jiní nic nenamítali, ale neměli také odvahu se k nim rozhodně přiznat. Někteří pochybovali a měli k tomu své důvody. Vrcholem toho byla falešná vidění a fanatické jednání, jež nevyhnutelně nesly ubohé plody, působily takovým vlivem na dílo v ---, že mysli lidí nedůvěřovaly ničemu, co bylo označeno jako vidění. Na všechny tyto věci je třeba brát zřetel a moudře postupovat. Takové, kteří ještě nikdy nikoho neviděli při vidění, a kteří sami nebyli pod vlivem vidění, nebylo možno činit odpovědnými nebo na ně zvlášť tlačit. Neměli být připraveni o požehnání a církevní práva, když jinak jednali správně jako křesťané ...

Bylo mi ukázáno, že někteří by mohli pochopit uveřejněná svědectví, kdyby posuzovali strom podle ovoce. Jiní se podobají pochybujícímu Tomášovi; nemohou uvěřit publikovaným svědectvím, nebo přijmout něčí důkazy, ale musí je sami vidět a mít v ruce důkazy. Ti, nemají být opomíjeni, ale musí být vůči nim ukázáno mnoho trpělivosti a bratrské lásky, až nabudou jasného postoje pro nebo proti svědectví. Jestliže bojují pro viděním, ^{5T 669} o nichž nemají ponětí a jestli ve svém odporu se protiví něčemu, čeho vůbec nezkusili ... tu církev může vědět, že nejednají správně." (1T 328)

Někteří z našich bratří mají velké zkušenosti v pravdě, znají mne celou řadu let, znají i vliv mých vidění. Přesvědčili se o pravdivosti svědectví a tvrdili, že jim věří. Pocítili mocný vliv Božího Ducha, který na nich spočinul, aby potvrdil pravdivost svědectví. Bylo mi ukázáno, že když takoví bratři jsou káráni svědectvími, vystoupí proti nim a budou skrytě pracovat na oslabení jejich vlivu, je třeba s nimi postupovat opatrně a moudře, neboť jejich jednání může být nebezpečné pro ty, kteří nemají křesťanské zkušenosti. (Viz 1T 382)

První čísla svědectví která byla vůbec uveřejněna, obsahovala výstrahu před nerozumným použitím poznání, jež je tímto způsobem dáváno Božímu lidu. „Prohlásila jsem, že někteří postupovali nerozumně, když v rozmluvě s neměřícími o své víře byli pak dotazováni na důkazy, četli jim mé spisy, místo aby jim přečetli důkazy z Písma svatého. Bylo mi ukázáno, že takové jednání je nerozvážné a může u nevěřících způsobit zaujatost proti pravdě. Ti, kteří ještě neznají ducha svědectví, nepřikládají jim žádnou váhu. V takových případech se nemáme na svědectví odvolávat.“ (1T 119)

Další výstrahy ohledně používání svědectví mi byly postupně udělovány, jako např.: „Někteří kazatelé jsou velmi nedůslední. Předstírají, že věří svědectví a škodí tím, že je činí železným pravidlem pro ty, kteří ještě podobné zkušenosti se svědectvím neprožili. Sami se však jimi neřídí. Znovu a znovu jim byla dávána svědectví, na která vůbec nedbali. Takové jednání není důsledné.“ (1T 369)

"Viděla jsem, že někteří využili toho, co Bůh ukázal o hříších a nepravostech jiných. Dávali ^{5T 670} nejostřejší význam tomu, co bylo ve viděních zjeveno, a pak to představovali tak přepjatě, že oslabili víru mnohých v tom, co Bůh zjevil a i v církvi vyvolávali malomyslnost." (1T 166)

Nepřítel se chápe všeho, co je v jeho moci, aby hubil duše. "Svědectví byla dávána k užitku osob, jež zaujímaly vedoucí postavení. Zpočátku brali ochotně na sebe břímě a vykonávali to, co na ně připadalo v Božím díle. Avšak satan je pronásleduje svými pokušeními, až nakonec podlehnou. Těm, kteří vidí jejich převrácené jednání, satan našeptává, že ve svědectvích, daných těmto osobám, něco nesouhlasí, jinak že by se neprojevili jako nehodní pracovníci v Božím díle.

Takovým způsobem vzniká pochybnost o zjevení, jež Bůh dal. To, co za jistých okolností je možné povědět o některých lidech, za jiných okolností již vhodné není. Lidem se tolik nedostává mravní síly, jsou takovými sobci, naplnění pýchou, spokojeni sami se sebou, takže Bůh nemůže jejich prostřednictvím působit. Jsou přenechání sami sobě, tápají jako slepí a projevují velikou slabost a nerozumnost, že se mnozí diví, proč takové osoby byly někdy přijaty a uznány za hodné pro spolupráci v Božím díle. A to je právě ono, co si satan přeje. Jeho cílem bylo, když je poprvé pokoušel, aby hanil Boží dílo a svědectví představil v nepříznivém světle. Kdyby byli zůstali tam, kde jejich vliv na Boží dílo by neměl valného významu, tedy by je nebyl satan tak ostře pokoušel, neboť tehdy by nedosáhl svého cíle, kdyby jich použil jako svých nástrojů k vykonání zvláštního díla." (3T 469.470)

^{5T 671} Suďte dle ovoce

Posuzujte svědectví podle jeho ovoce. V jakém duchu nás učí? Jaký vliv mají? "Všichni, kteří si to přejí, mohou se seznámit s ovocem těch vidění. Bůh po sedmnáct let je udržoval ve své moudrosti a posiloval je proti satanově moci a proti vlivu zlých lidí, kteří pomáhají satanovi v jeho díle." (1T 330)

"Bůh buďto církev poučuje, kárá její nepravosti a posiluje její víru nebo toho nečiní. Toto dílo je buď od Boha nebo ne. Bůh nic nečiní společně se satanem. Proto mé dílo .... buď nese Boží pečeť nebo pečeť nepřítele. V tomto ohledu není polovičatosti. Svědectví pocházejí buď od Božího Ducha nebo od ďábla." (4T 230)

Vy víte, jak Pán sám mluvil skrze dar prorockého ducha. Minulost, přítomnost i budoucnost přešla před mým zrakem. Byly mi ukázány tváře, které jsem nikdy neviděla a po letech jsem je poznala, když jsem je uviděla. Byla jsem probuzena ze spánku živým uvědoměním si toho, co mi dřív bylo ukázáno a psávala jsem o půlnoci dopisy, které šly přes kontinent a tím, že došly v kritické chvíli, zachránily Boží dílo před velikým neštěstím. Takové bylo mé dílo po mnoho let. Určitá moc mne nutila kárat a trestat nepravosti, na které jsem ani nepomyslila. Je toto dílo za posledních třicet šest let shůry nebo zdola? (5T 64-65)

Kristus varoval své učedníky: "Varujte se falešných proroků, kteří k vám přicházejí v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví. Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, anebo z bodláčí fíky? Tak každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. Nemůže dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. Všeliký strom, kterýž nenese ^{5T 672} dobrého ovoce vyťat a na oheň uvržen bývá. A tak tedy po ovocích jejich poznáte je." Mt 7,15-30 To je zkušební kámen a všichni jej mohou používat, jestliže chtějí. Kdo opravdu touží po poznání pravdy, nalezne dosti důvodů, aby uvěřil.

Pochybnost ve svědectví

"Satanovým úmyslem je oslabit víru Božího lidu ve svědectví. Satan ví, jak musí vést své útoky. Ovlivňuje mysl, aby zasel nedůvěru a vzbudil žárlivost a nespokojenost s vedoucími díla. Následně se pochybuje o darech, jež pak jsou přirozeně málo oceněny a naučení, podávaná prostřednictvím vidění, se nedbají. Potom přicházejí pochybnosti o podstatném učení naší víry, jež je základním pilířem našeho postoje, pak pochybnost v Písmo svaté a konečně tak to jde dále až k úplné záhubě. Jakmile někdo pochybuje o svědectví, kterému předem věřil a zavrhne je, satan již ví, že u tohoto se svedení nezastaví, proto zdvojnásobí své úsilí, až jej přivede ke zjevné vzpouře, z níž již není uzdravení a končí záhubou." (4T 211, 1T 236) "Když se lidé poddají pochybnostem a nevěře, ve věcech Božího díla chovají pocity nedůvěry a podezření, sami tvoří předpoklady k tomu, aby se stali obětmi klamu. Oni jsou rozhořčení nad těmi, kteří se odvážili mluvit o jejich chybách a kárat jejich hříchy." (3T 328)

Svědectví pro jisté mladé lidi, uveřejněné poprvé v roce 1880, mluví o tom následovně: "Dnes převládající duch pochybnosti vůči svědectvím Ducha Božího se stále vzmáhá, protože tito mladí lidé nic nevědí o duchu, síle a moci svědectví; živí nedůvěru a pochybnost, místo aby ji potírali." (4T 437)

"Bylo mi ukázáno, že mnozí měli tak málo duchovního porozumění, že nechápali ceny svědectví nebo jejich pravý cíl. Vyjadřovali se lehkomyslně o svědectvích, která Bůh dal ^{5T 673} pro dobro svého lidu. Posuzovali je, měli o nich své vlastní názory a kritizovali to a ono, místo, aby raději mlčeli a pokořili se. Neměli pravé pochopení pro svědectví, protože tak málo věděli o Božím Duchu. (4T 443)

"Ve --- jsou někteří lidé, kteří nikdy plně neuznali oprávněnost výtky a jednali tak, jak chtěli sami. Tím vždycky - více nebo méně - ovlivňovali ty, kdo povstali, aby hájili to, co je správné a kárali, co je špatné. Mají také velmi špatný vliv na jednotlivce, kteří sem přicházejí, a kteří jsou s nimi ve styku jako spolubydlící nebo strávníci. Tito lidé naplňují mysl nových příchozích dotazováním a pochybnostmi ohledně svědectví Božího Ducha.Vykládají svědectví nesprávně a místo toho, aby vedli lidi k tomu, aby se zasvětili Bohu a naslouchali hlasu církve, učí je, aby byli nezávislí a nedbali na mínění a úsudek jiných. Působení této třídy lidí zůstávalo utajeno. Někteří si neuvědomují škodu, kterou páchají; ale protože sami jsou neposvěcení, pyšní a vzpurní, vedou na nesprávnou cestu i jiné. Tito neposvěcení lidé otravují ovzduší, které jiní vdechují. Na rouchu takových lidí ulpívá krev duší a Kristus jim v den posledního soudu řekne: „Odejděte ode mne všickni činitelé nepravosti“ Lk 13,27. Pak se budou velmi divit; ale jejich život nebyl životem křesťana, byl to klam a podvod. (4T 513-514)

"Někteří vyjadřují své náhledy, že svědectví sestry Whiteové nemůže být spolehlivé. Toto je všechno, co si neposvěcení jednotlivci přejí. Svědectví pokárání odhalilo jejich marnivost a pýchu, kdyby se jim však povolilo, šli by to krajnosti v módě a pýše. Všem takovým Bůh dá příležitost, aby dokázali a rozvinuli svůj pravý charakter." (3T 313) ^{5T 674}

"Viděla jsem, že důvodem, proč vidění v poslední době nebyla tak častá je, že církev si jich nevážila. Církev téměř ztratila svou duchovnost a víru, pokárání a varování na ně jen nepatrně působilo. Mnozí z těch, kteří vyznávali víru ve Svědectví, nedbali o ně." (1T 119)

"Ztratíte-li důvěru ve Svědectví, opustíte také biblickou pravdu. Obávala jsem se, že mnozí z vás zaujmou kritické, pochybovačné stanovisko a ve své úzkosti o vaše duše bych vás chtěla varovat. Kdo z vás chce přijmout toto napomenutí? Cítili byste se dokonale svobodni přijmout nebo zavrhnout kteroukoli část nebo celek při svém nynějším postoji ke svědectví, kdyby vám někdo zkřížil dráhu anebo snažil se napravit vaše omyly? To, co byste s nejmenší ochotou přijali, je právě to nejdůležitější." (5T 98)

"Moji bratři, varujte se zlého a nevěrného srdce. Boží slovo je jasné a důsledné ve svých omezeních, ono zasahuje vaši sobeckou shovívavost, proto ho neposloucháte. Svědectví Jeho Ducha obrací vaši pozornost k Písmu. Ukazuje vám vaše povahové kazy a kárá vaše hříchy, proto je zanedbáváte. A abyste ospravedlnili své tělesné, pohodlí milující jednání, začínáte pochybovat, zda Svědectví pochází od Boha. Kdybyste chtěli poslouchat jejich naučení, byli byste ujištěni o jejich božském původu. Pamatujte, vaše nevěra nepodvrátí jejich pravdivost. Jsou-li od Boha, ostojí." (5T 234)

"Bylo mi ukázáno, že nevěrou ve varovné, povzbuzující a trestající svědectví se vzdaluje světlo od Božích dítek. Nevěra oslepuje jejich oči, takže nepoznávají své pravé postavení. Míní, že trestající svědectví nejsou žádoucí, nebo že se nevztahují na ně. Takoví lidé potřebují zvlášť Boží milost ^{5T 675} a duchovní rozeznávací schopnost, aby odhalili nedostatek duchovního poznání." (3T 255,253,254)

"Mnozí z těch, kteří odstoupili od pravdy, udávají jako důvod, že nevěří svědectvím. Tu je otázka, znali se chtějí zříci svých model, jež Bůh odsuzuje nebo chtějí dále chodit po převrácených cestách svých náklonností, zavrhovat poznání, jež jim Bůh dal, které trestá právě to, v čem mají zálibu? U nich se jedná o to: Mám zapřít sebe sama a přijmout od Boha svědectví, jež kárá mé hříchy? Nebo mám odmítnout svědectví, protože kárají mé hříchy?

"Ve mnoha případech mnozí přijali svědectví docela, zanechali hříchů a hříšných sklonů dle Bohem daného světla. V jiných případech pěstovali dále hříšné sklony, svědectví odmítli a jiní uváděli různé nepravdivé důvody, proč je nepřijali. Pravá příčina udána nebyla. Těm lidem se nedostávalo pravé odvahy, aby se zřekli zhoubných zvyků a neměli vůli posilovanou a ovládanou Duchem Božím." (4T 32)

"Satan má zvláštní schopnost budit nedůvěru a vynalézat námitky proti jasným svědectvím, jež Bůh dal. A mnozí to považují za ctnost a znamení své moudrosti, když jim nevěří, pochybují o nich nebo když najdou výmluvu. Kdo chce stůj co stůj pochybovat, najde k tomu dostatek příležitostí. Bůh nemá v úmyslu odstraňovat každý podnět k nedůvěře. On dává důkazy, jež se musí pokorným srdcem a učenlivým duchem prozkoumat. Každý se musí rozhodovat podle přesvědčivé síly těchto důkazů." (3T 255) "Bůh dává upřímnému srdci dostatečné důkazy pro utvrzení jeho víry; kdo se však odvrací od přesvědčivých důkazů, proto že jsou věci, jež nemůže pochopit svým omezeným rozumem, ^{5T 676} zůstane ve studeném, mrazivém ovzduší nevěry a mučivé pochybnosti, jeho víra ztroskotá." (4T 232.233)

Povinnost zvěstovat pokárání

"Jsou-li mezi Jeho lidem nepravosti a Boží služebníci se k nim zachovají lhostejně, tím vlastně podporují a ospravedlňují hříšníka a jsou podobně vinni a zcela jistě upadnou do Boží nelibosti, neboť budou zodpovědni za hříchy přestupníka. Ve vidění mi bylo ukázáno mnoho příkladů, kdy nedbalost ze strany Jeho služebníků vůči nepravostem a hříchům existujícím mezi nimi vyvolala Boží nelibost. Ty, kdo tyto nepravosti omlouvali, lid pokládal za velice přátelské a laskavé prostě proto, že se vyhnuli splnit jasnou povinnost Písma. Úkol nebyl příjemný jejich pocitům, proto se mu vyhnuli." (3T 266)

Pronikavé svědectví Ducha Božího "oddělí od Izraele ty, kteří kdykoliv bojovali proti prostředkům, jež poslal Bůh, aby z církve vyloučil porušení. Zlo nutno nazvat zlem. Těžké hříchy nutno označit jejich pravým jménem. Celý Boží lid by se měl přiblížit k Pánu... Pak uvidí hřích v pravém světle a uvědomí si jak urážlivý je v Božích očích." (3T 324) "Jasné, přímé svědectví musí žít v církvi, jinak zlořečenství Boží spočine na Jeho lidu tak jistě, jako na starém Izraeli pro jejich hříchy." (3T 269)

"Nikdy nebylo zapotřebí věrného varování a pokárání tak, jako právě v této době. Satan sestoupil s velikou mocí věda, že má krátký čas. Zaplavuje svět líbivými bajkami a Boží lid má lichocení velice rád... Bylo mi ukázáno, že Boží lid musí vynaložit pevnější, rozhodnější úsilí, aby zatlačil přicházející temnotu. ^{5T 677} Pevné dílo Božího ducha je potřebné nyní víc, než kdykoli předtím." (3T 327.328)

Když jsem ve svém mládí přijala dílo, které mi svěřil Bůh, přijala jsem ho s příslibem, že onen mocný Pomocník mi obzvláště pomůže. Dostala jsem také vážnou zodpovědnost věrně odevzdat poselství Páně bez ohledu na přátele či nepřátele. Bůh nikoho neupřednostňuje. Ať jedná s bohatými nebo chudými, vysoce postavenými, vzdělanými nebo nevědomými, Boží služebník nesmí zradit své poslání.

Ať se nikdo nedomnívá, že lituji nebo odvolávám nějaké jasné svědectví, které jsem přinesla jednotlivcům nebo lidu. Dopustila-li jsem se někdy nějaké úchylky, pak snad v tom, že jsem hřích nekárala ještě rozhodněji a pevněji. Někteří z bratří brali si za zodpovědnost kritizovat mé dílo navrhujíce snadnější cestu k nápravě zla. Těmto lidem bych chtěla říci: Jdu Boží cestou a ne vaší. Co jsem řekla nebo ve svědectví a pokárání napsala, nebylo vyjádřeno příliš příkře...

Ti, kteří by nějakým způsobem chtěli oslabit sílu ostrého pokárání, které mi Bůh dal vyslovit, musí se setkat se svým dílem u soudu ... Těm, kteří si vzali na sebe zodpovědnost kárat mne a ve svém omezeném úsudku navrhovat způsob, který se jim zdá moudřejší, opakuji, nepřijímám vaše úsilí. Nechte mne s Bohem a nechť mne On učí. Přijmu slova od Pána a budu je mluvit lidu. Neočekávám, že všichni přijmou pokárání a budou usilovat o nápravu svého života, já však i tak musím splnit svou povinnost, budu kráčet před Bohem a konat své dílo pro současnost i pro věčnost.

Mým bratřím Bůh nedal dílo, které dal mi. Bylo mi vytýkáno, že můj způsob veřejného kárání vedl jiné k tvrdosti, kritičnosti a přísnosti. Je-li tomu tak, pak si to musí urovnat s Pánem. Jestliže jiní berou zodpovědnost, ^{5T 678} kterou na ně Bůh nevložil, jestliže přehlížejí naučení, které jim Bůh opětovně dal skrze pokorný nástroj, pro který se rozhodl, aby byli laskavými, trpělivými a dlouhoshovívajícími, sami musí nést zodpovědnost za důsledky. Se zarmouceným srdcem jsem splnila svou nepříjemnou povinnost svým nejdražším přátelům, neodvažujíc se líbit sama sobě tím, že bych zamlčela pokárání i mému manželovi a nebudu méně věrná při varování jiných, ať již chtějí slyšet nebo ne. Mluvím-li k lidu, mluvím častokrát o tom, o čem jsem před tím nepřemýšlela. Boží Duch častokrát přichází ke mně. Připadá mi, to jako bych byla vytržena mimo sebe; život a povaha různých osob je mi jasně představena. Vidím jejich úsilí i nebezpečí a cítím se být nucena mluvit o tom, co je mi představeno. Neodvažuji se odporovat Božímu Duchu.“ (5T 19-20)

Zavržené pokárání

"Mnozí dnes pohrdají věrným pokáráním, které se jim dostává od Boha ve svědectvích. Bylo mi ukázáno, že někteří v těchto dnech zašli tak daleko, že spálili psaná slova pokárání a varování, jak to činil bezbožný izraelský král. Avšak opozice vůči Božímu varování nepřekáží jejich uskutečnění. Vyhnout se slovům Páně promluveným skrze Jeho vyvolené nástroje, jen vyvolá Jeho hněv a nakonec přinese jistou zkázu provinilému. V srdci hříšníka se často zapaluje odpor vůči nástrojům, které Bůh volí k zvěstování káravého poselství. Vždy tomu tak bylo a i dnes existuje týž duch, který pronásledoval a uvěznil Jeremiáše, když poslechl hlas Hospodinův" (4T 180)

Od počátku svého díla, kdy jsem byla povolána nést jasné, ostré svědectví, kárat nepravosti a nešetřit, byli takoví, kteří stáli v odboji proti mému svědectví a raději mluvili příjemné věci, ^{5T 679} aby vše zakryli nevhodnou maltou a zničili vliv mého úsilí. Pán chtěl působit na mně, aby přinesl pokárání a pak se postavili jednotlivci mezi mne a lid, aby zmařili mé svědectví.

Téměř v každém případě, kde je potřebné pokárání, budou někteří, kteří cele přehlédnou skutečnost, že Duch Hospodinův byl zarmoucen a Jeho dílo potupeno. Tito budou mít soucit s těmi, kteří zasloužili pokárání, protože byli dotčeny jejich osobní pocity. Všechen tento neposvěcený soucit staví sympatizující tam, kde se z nich stávají podílníci na vině pokáraného. V devíti příkladech z deseti bylo káranému pomoženo vidět a zanechat nepravosti, když byl ponechán u vědomí svých nepravostí. Avšak všeteční, neposvěcení přátelé zcela nesprávně vykládají jak pohnutky kárajícího tak i podstatu daného káravého poselství a soucitem s pokáraným vedou ho k pocitu, že mu bylo skutečně ublíženo a jeho pocity se bouří proti tomu, kdo pouze splnil svou povinnost. Ti, kdo věrně splní své nepříjemné povinnosti při vědomí své zodpovědnosti vůči Bohu, přijmou Jeho požehnání." (3T 359)

"Někteří v těchto posledních dnech budou volat: "Mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání." Iz 30,10 Toto však není mé dílo. Bůh mne povolal k tomu, abych napomínala Jeho lid a právě tak jistě jako vložil na mně těžké břímě, učiní zodpovědnými ty, jimž dal toto poselství, za to, jakým způsobem s ním naložili. Bohu se nebude nikdo posmívat a ti, kteří nenávidí Jeho dílo, přijmou odplatu podle svých skutků. Toto nepříjemné dílo jsem si sama nezvolila. Není to práce, která mi přinese přízeň nebo chválu lidí. Je to dílo, které jen málokdo ocení. Ti však, kteří se snaží udělat mi práci dvojnásobně těžší svými falešnými pomluvami, závistivým podezíráním a nedůvěrou, vytvářejí tak předsudky v mysli jiných proti Svědectvím, které mi dal Bůh, omezují ^{5T 680} mé dílo. Ti si to musí urovnat s Bohem, zatímco já půjdu vpřed, když mi Prozřetelnost a bratři otevřou cestu. Ve jménu a síle svého Vykupitele, budu dělat, co budu moci... Moje povinnost není líbit se sama sobě, nýbrž konat vůli mého nebeského Otce, který mi dal konat mé dílo." (4T 231.232)

Bůh mi dal nést Jeho lidu určité poselství, a ti, kteří by mi chtěli překážet v díle a oslabovat víru lidu v Jeho pravdivost, nebojují proti nástroji, nýbrž proti Bohu. "Nesnižujete a neurážíte nástroj nýbrž Boha, který k vám mluvil v těchto varováních a napomenutích." "Je stěží možné, aby lidé mohli více urážet Boha, než pohrdat a zavrhovat nástroj, který určil, aby je vedl." (5T 235, 3T 355)

Zanedbávání svědectví

Nejen ten, kdo otevřeně zavrhuje svědectví nebo o něm pochybuje, je na nebezpečné půdě; nedbat poznání je totéž, jako je zavrhovat.

„Někteří z vás ústy uznávají pokárání, ale nepřijímají je do srdcí. Zůstávají takoví jako předtím, ale jsou méně citliví na vliv Božího Ducha, stávají se zaslepenějšími, mají méně moudrosti a sebeovládání, méně mravní síly a méně horlivosti a radosti z plnění náboženských povinností. Když se neobrátíte, ztratíte konečně svou oporu v Boha. Po napomenutí nenastala žádná rozhodná změna ve vašem životě, neboť jste neviděli ani nepoznali chyby své povahy a veliký rozdíl mezi vaším a Kristovým životem. Co vám pomohou vaše modlitby, když máte ve svých srdcích nespravedlnost? Jestli se úplně nezměníte, tedy se vám brzy výstrahy omrzí, jako napomenutí synům izraelským a jako oni odpadnete od Boha." (4T 332) ^{5T 681}

"Mnozí jednají právě v rozporu s poznáním, jež Bůh udělil svému lidu, poněvadž nečtou knihy, které v radách, napomenutích a výstrahách obsahují světlo a poznání. Pozemské starosti, strojení a nedostatek Boží bázně odvrátily vaši pozornost od poznání, jež Bůh milostivě udělil, když knihy a časopisy, plné bludů, šíří se stále více po celé zemi. Pochybovačnosti a nevěry stále přibývá. Nádherné světlo od Božího trůnu se staví pod kbelec. Za tuto nedbalost bude Bůh volat svůj lid k odpovědnosti. Musíme se Mu zodpovídat z každého paprsku světla, který nechává svítit na naši cestu, ať jsme ho použili na podporu náboženského života nebo byl zavržen, protože nám bylo milejší jít za svými sklony." (4T 391)

"Svazky Ducha proroctví a Svědectví by se měly nacházet v každé rodině, jež zachovává sobotu. Bratři a sestry měli by znát jejich hodnotu, přidržovat se jich a číst je. Nebylo moudré vydávat tyto knihy v nepatrném počtu a mít v jednom sboru jen jeden výtisk. Mají být v knihovně každé rodiny a stále mají být čteny. Umístěte je tak, aby je mohlo číst mnoho lidí." (4T 390)

Nechť kazatelé, věřící bratři a sestry pamatují na to, že pravdy evangelia, když nezachraňují, zatvrzují. Lidé, kteří zavrhují světlo, stávají se vězni spoutanými řetězy tmy a nevěry. Duše, která se stále zdráhá denně poslouchat pozvání božské milosti, může brzy slyšet nejnaléhavější pozvání, aniž to na ni učiní nejmenší dojem. Jako Boží spolupracovníci potřebujeme hlubší zbožnost a méně sebeoslavování. Čím více vyvyšujeme své já, tím menší budeme mít víru ve svědectví Ducha Božího. Kdo všechnu svou důvěru klade jen v sebe, bude ve svědectvích Ducha nacházet stále méně Boha." (5T 134)

^{5T 682} Jak máme přijímat napomenutí

"Kdo je napomínán Duchem Božím, neměl by se stavět proti skromnému Božímu nástroji. Bůh a ne chybující smrtelník k němu mluví, aby jej zachránil od záhuby. Lidem není příjemné, když jsou káráni, lidské srdce, jestliže není osvíceno Duchem Božím, rovněž nepochopí, jak nutná jsou pokárání nebo jaká požehnání přinášejí. Tou měrou, jakou člověk povolí pokušení a otročí hříchu, bude zatemněna jeho mysl. Jeho mravní cítění je porušeno, nedbá výstrahy svědomí a hlas svědomí slyší jen nejasně. Člověk pomalu ztrácí schopnost rozeznávat mezi správným a nesprávným a nakonec nebude mít jasného pojetí o svém poměru k Bohu. Může zachovávat formy náboženství a dokonce horlivě zastávat jeho učení a přece nemít Jeho ducha. Věrný svědek popisuje jeho stav následovně: "Pravíš: Bohatý jsem a zbohatl jsem a ničeho nepotřebuji a nevíš, že jsi bídný a mizerný, i chudý, i slepý i nahý." Zj 3,17 Když Boží Duch dává člověku poselství napomenutí, že se nachází v takovém stavu, člověk to nemůže pochopit, že se to shoduje. Má snad proto výstrahu odmítnout? Nikoliv. Bůh dal dostatečné důkazy, takže všichni, kteří chtějí, mohou se sami přesvědčit, jaká je hodnota svědectví. A když poznají, že pocházejí od Boha, pak je jejich povinností, aby přijali napomenutí, i kdyby sami neviděli hříšnost svého jednání. Kdyby plně chápali svůj stav, nač by potom potřebovali varování? Ale poněvadž svůj stav neznají, ukazuje jim jej Bůh ve své milosti, aby litovali hříchů a změnili se, než bude pozdě. Kdo nedbá výstrah, bude ponechán ve své slepotě a sebeklamu. Kdo ale na ně dbá a horlivě se snaží odstranit své hříchy, aby dosáhl potřebných ctností, ten otevírá dveře svého srdce, tak že drahý Spasitel může vejít a přebývat u něho." (3T 257) "Ti, kteří jsou nejtěsněji s Bohem spojeni, ^{5T 683} poznají hlas Páně, když k nim Bůh mluví. Kteří jsou z ducha, rozeznávají duchovní věci a budou vděční, že jim Pán ukázal jejich chyby." (5T 134)

"David se naučil moudrosti z toho, jak s ním Bůh zacházel a v pokoře přijímal trest Nejvyššího. Prostřednictvím proroka Nátana věrně vylíčil pravý jeho stav, a to jej přivedlo k poznání svého hříchu a pomohlo mu, aby jej mohl odložit. Přijal tiše bez reptání radu a pokořil se před Bohem. "Zákon Hospodinův jest dokonalý", volal, "a občerstvuje duši."Ž 19,8 (4T 14.15)

"Pakli jste bez kázně, kteréž všichni účastni jsou, tedy jste cizoložňata a ne synové." Žd 12,8. Náš Pán řekl: "Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci." Zj 3,19 "Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se být potěšené, ale smutné, než potom rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteří by v něm pocvičeni byli." Žd 12,11. I když kázeň je hořká, je nařízena z něžné lásky Otcovy, abychom se mohli stát spoluúčastníky jeho svatosti."

Neoprávněné rozlišování

Mnozí zastávali stanovisko, že varování, rady a napomínání, jež Pán prostřednictvím své služebnice dal bez zvláštního vidění k jednotlivému případu, nemají takovou cenu jako rady a výstrahy z jiných pramenů. Uznávali jen ty, které byly dány ve zvláštních viděních pro každý jednotlivý případ. V různých případech bylo to vylíčeno tak, že já jsem byla ovlivněna dopisy od jednotlivých členů církve, abych svědectví sepsala na sbor nebo na jednotlivce tak, jak jsem to dělala. Byli lidé, kteří tvrdili, že svědectví, jež pocházela od Božího Ducha, jsou jen výrazem mého vlastního úsudku, přičemž že jsem se opírala o sdělení lidských pramenů. Toto tvrzení je úplně nesprávné. Když však svědectví bylo napsáno jako odpověď na dotaz, sdělení nebo prosby sborů nebo také jednotlivých členů a reprodukovalo Bohem dané poznání o tom, ^{5T 684} tedy tato skutečnost, že pochází z toho podnětu, nečiní jeho platnost nebo význam o nic menší. Uvádím ze Svědectví č.31 některá místa, jež se vztahují bezprostředně na tuto námitku:

„Jak to bylo s apoštolem Pavlem? Zprávy, které obdržel ohledně stavu korintského sboru prostřednictvím Chloiny domácnosti, vedly jej k napsání prvního listu tomuto sboru. Dostával soukromé dopisy, které líčily skutečný stav a apoštol ve své odpovědi uvedl všeobecné zásady, jejichž uplatněním mělo být odstraněno existující zlo. S velikou něhou a moudrostí je napomíná, aby všem mluvili stejně, aby nebylo mezi nimi žádné rozdělení.

Pavel byl Duchem svatým inspirovaný apoštol a přece mu Pán nezjevil při každé příležitosti pravý stav Jeho lidu. Ti, kteří se zajímali o prospěch sboru a viděli jak se nepravost vkrádá, upozornili jej na to a podle světla, které dříve obdržel, mohl posoudit skutečný stav událostí. Protože mu Pán nedal nové zjevení pro tuto zvláštní dobu, ti, kteří skutečně hledali světlo, nezavrhli jeho poselství jako nějaký obyčejný dopis. Nikoliv. Pán mu již předem zjevil těžkosti a nebezpečí, která ve sborech povstanou, aby si s nimi uměl v pravou dobu poradit.

On měl hájit církev. Měl bdít nad dušemi jako ten, kdo za ně musí vydat Bohu počet. A cožpak si neměl všímat zpráv o jejich zmateném a rozděleném stavu? Zcela jistě, a napomenutí, které jim poslal bylo napsáno pod stejnou inspirací Božího Ducha, jako kterýkoli z jeho listů. Když však přišla tato napomenutí, někteří nechtěli učinit nápravu. Zaujali stanovisko, že Bůh k nim skrze Pavla nemluvil, že apoštol jim sdělil jen svůj lidský názor a svůj vlastní úsudek pokládali za stejně dobrý jako Pavlův. ^{5T 685}

Tak je to i s mnoha našimi lidmi, kteří se uchýlili od starých mezníků a šli podle svých vlastních nápadů.“ (5T 65.66)

Jestliže náš lid zaujme toto stanovisko, tedy zvláštní napomenutí a rady Boží skrze Ducha proroctví, nebudou mít žádného vlivu, ani nezpůsobí změny v životě a v povaze. Pán nedává vidění pro každý jednotlivý případ, který může vzniknout za různých situací Jeho lidu ve vývoji Jeho díla. Ale On mi ukázal, že v minulosti vedl svou církev tak, že svým vyvoleným služebníkům nebo jednotlivým členům dal cítit potřeby a nebezpečí svého díla a uložil jim, aby varovali a radili.

Tak i mi dal Bůh ve mnoha případech poznání zvláštních vad charakteru členů církve, jakož i nebezpečí, jež hrozí dílu i jednotlivcům, kdyby tyto chyby nebyly odstraněny. Bývají takové okolnosti, že mohou vzniknout a zakořenit nesprávné sklony a škodit Božímu dílu a zničit jednotlivé členy. Když hrozí Božímu dílu nebo jistým členům nějaké zvláštní nebezpečí, dostávám od Pána výstrahu ve snu anebo v nočním vidění a takové případy mám živě před očima. Slyším hlas mluvící ke mně: "Vstaň a piš, tyto duše jsou v nebezpečí." Uposlechnu rozkazu Božího Ducha a mé pero popisuje jejich pravé postavení. Když cestuji a na různých místech stojím před sbory, Duch Páně mi představuje dříve ukázané případy a oživuje události, jež mi byly dříve zjeveny.

V posledních pětačtyřiceti letech mi Pán zjevil potřeby svého lidu a případy jednotlivých členů na každém stupni vývoje a ukázal mi, kde a jak opomenuli rozvíjet křesťanskou pravdu. Přede mnou byly rozvinuty události stovek takových jednotlivých osob, přitom mi bylo otevřeně objasněno, ^{5T 686} co se Bohu líbí, ale také co odsuzuje. Bůh mi dal vidět, jaké to má následky, když se jde určitou cestou nebo když se trpí jisté charakterové rysy. Takovým způsobem mne Bůh vychovával a poučoval, abych viděla nebezpečí, jež hrozí duším a abych jeho lid stále a stále předpisy a poučováním učila a varovala, aby poznal satanovu lest a mohl se dostat z jeho sítě.

Příkaz, který mi Pán zvlášť dal, zní: Mladé a staré, učené a neučené, důrazně napomínat, aby sami studovali Písmo, vštípit všem, že studium Božího slova rozšiřuje chápání, posiluje každou schopnost a myšlení činí způsobilým, aby promyslilo hluboké a dalekosáhlé otázky pravdy; dát všem ujištění, že jasná znalost bible předčí všechno ostatní vědění, poněvadž činí člověka tím, čím by měl být dle Božího plánu. "Začátek učení tvého osvěcuje a vyučuje sprostné rozumnosti." Ž 119,130. Mohu-li s poznáním, jež jsem získala studiem Božího slova a se zvláštní znalostí, jež mi byla propůjčena o jednotlivých případech Jeho lidu za všech okolností a na každém stupni rozvoje ještě nyní být v téže nevědomosti, v téže duchovní nejistotě a duchovní slepotě jako na počátku této zkušenosti? Mohou moji bratři říci, že sestra Whiteová byla tak špatným žákem, že její úsudek o tom nestal se jasnějším, než před jejím vstupem do Kristovy školy, v níž měla být vychována a vyškolena pro toto zvláštní dílo? Zdali nemám více pochopení pro povinnosti a nebezpečenství Božího lidu nežli ti, kterým tyto věci nebyly nikdy zjeveny? Nechtěla bych zneuctít svého Stvořitele doznáním, že všechno toto poznání, všechen rozmach Jeho mohutné síly v mé práci a mé zkoušce byly bezvýsledné, takže se můj úsudek nerozvinul a neuzpůsobil mne lépe pro Jeho dílo.

Neměla bych být zděšena, když vidím muže a ženy, kteří jdou toutéž cestou a živí tytéž slabosti, které jiné lidi ohrožují a Božímu dílu škodí, ačkoli Pán ^{5T 687} je stále káral? Mnohé malomyslné duše jsou stísněny pocitem své nedokonalosti a přece se snaží svědomitě konat to, co Bůh prohlásil za správné. Vím, že Pán pohlíží s libostí na jejich věrné úsilí. Nemám těmto ubohým, bázlivým lidem říci slovo na jejich povzbuzení? Mám mlčet jen proto, poněvadž ve zvláštním vidění jsem nebyla upozorněna na každý jednotlivý případ?

"Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu a lid by nebyl napomenut a přijda meč, zachvátil by někoho z nich, ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného vyhledávat budu. Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem izraelským, aby slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho, ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávat budu. Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho tak, aby se od ní odvrátil, avšak neodvrátil by se od cesty své, on pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš." Ez 33,6-9

Nedávno jsem byla ve snu před shromážděním. Někteří z přítomných chtěli smazat vážný dojem jistého velmi varovného svědectví, které jsem jim dala. Pravili: "Věříme svědectvím sestry Whiteové. Ale když nám praví něco, co výslovně o tomto předmětu v daném vidění neviděla, pak její slova nemají pro nás větší cenu než slova někoho jiného. Duch Boží na mne sestoupil. Povstala jsem a trestala je ve jménu Páně. Opakovala jsem to, co jsem právě mluvila o strážném. To se týká vás i mne, dodala jsem.

Jestliže nyní ti, kterým platí tato vážná napomenutí říkají: To je pouze osobní názor sestry Whiteové, ^{5T 688} avšak já se budu řídit vlastní úsudkem a jestliže nepřestanou činit nadále právě to, před čím byli varováni, ukazují tím, že pohrdají Boží radou. Výsledek bude takový, jak mi Boží Duch ukázal: Škoda pro Boží dílo a jejich vlastní záhuba. Někteří ve snaze setrvat na svém stanovisku, odvolávají se na výroky svědectví. Podle jejich mínění tato místa potvrzují jejich názory a přikládají jim co největší váhu. Ale místa, která neschvalují jejich způsob jednání anebo se neshodují s jejich názory, považují za vlastní mínění s. Whiteové, popírají jejich božský původ a kladou je na stejnou úroveň s vlastním úsudkem.

Jakmile vy, milí bratři, kteří mne a mou práci odedávna znáte, budete mou radu považovat za rovnocennou s radou těch, kteří nejsou zvlášť připraveni pro toto dílo, pak mne nežádejte o spolupráci, neboť když zaujímáte takové stanovisko, jistě budete nevyhnutelně vystupovat proti vlivu mého působení. Cítíte-li se právě tak jisti, když jdete za svými vlastními pocity, jako když dbáte na poučení, které je vám dáváno prostřednictvím Bohem vyvolené služebnice, pak to činíte na vlastní nebezpečí. Propadnete zatracení, protože opovrhujete poznáním, jež vám nebe poslalo.

Když jsem byla v ---, zjevil se mi Pán v noci, mluvil vzácná slova povzbuzení ohledně mého díla a opakoval totéž poselství, které mi již nejednou před tím dával. O těch, kteří se odvrátili od přijatého světla, řekl: "Když pohrdají svědectvími, která jsem ti dal a odmítají je, tedy pohrdli ne tebou, ale mnou, tvým Pánem."

Když tvrdošíjní a nadutí lidé půjdou bez překážek dále svou cestou, v jakém stavu se ocitne církev? Jak je možno napravit chyby takových svévolných ctižádostivců? Jakým způsobem je má Bůh zasáhnout? Jak uvede svou církev opět do pořádku? Různosti mínění neustále vznikají a často církev trpí odpadnutím od víry. Když nastanou spory ^{5T 689} a roztržky, každá strana tvrdí, že je v právu a má čisté svědomí. Nechtějí přijmout naučení od těch, kteří již dlouho nesou břímě díla a o nichž mohou vědět, že jsou vedeni Bohem. Bylo jim posláno světlo, aby zahnali tmu, avšak oni jsou příliš pyšní, aby je přijali a volili raději tmu. Pohrdají Boží radou, neboť se neshoduje s jejich názory a záměry a okrašlují své špatné povahové rysy. Dílo Ducha Božího, jež by je přivedlo do správného postavení, kdyby je chtěli přijmout, je neuspokojuje a nelichotí jejich samospravedlnosti. Bohem propůjčené poznání není pro ně světlem a oni chodí ve tmách. Tvrdí, že není potřebné nadále důvěřovat úsudku těch, kteří prožili mnoho zkušeností a byli Pánem vyvoleni a vyučeni k vykonání zvláštního díla, než úsudku kteréhokoliv jiného člověka. Je to Boží vůle, aby takto jednali? Nebo je to zvláštní působení nepřítele vší spravedlnosti, aby udržel duše v zajetí klamu, spoutal je hrubým podvodem, z něhož se nemohou uvolnit, neboť se nepodrobili působení, jež Bůh nařídil pro svou církev.

Ve všech dobách světových dějin dával Pán své církvi pokárání, napomenutí a výstrahy. Za Kristových dnů samospravedliví farizeové takovými výstrahami pohrdali a odmítali je, mínili, že nezasluhují takové pokárání a že se s nimi zachází nespravedlivě. Slovo Páně prostřednictvím Jeho služebníků nechtěli přijmout, protože nelichotilo jejich vlastním sklonům. Kdyby Pán za našich dnů oslovil ve vidění právě tento druh lidí, poukázal na jejich chyby, káral jejich samospravedlnost a odsoudil jejich hříchy, pak se zřejmou nevolí by se rozhořčili, jak to činili obyvatelé Nazareta, když jim Kristus ukázal jejich pravý stav.

Jestliže se tito lidé nepokoří před Bohem, ale propůjčí své uši dále satanovu našeptávání, tedy pochybnost a nevěra ovládnou jejich srdce a budou vše vidět v nesprávném světle. ^{5T 690} Když už jednou je símě pochybnosti zaseto do jejich srdcí, ponese hojně ovoce. Budou pochybovat a nedůvěřovat pravdám, jež jsou jasné a krásné těm, kteří neživili nevěru. Kdo se cvičí v tom, aby uchopil všechno, co může posloužit jako hřeb, na němž by zavěsil pochybnost i druhým našeptává takové myšlenky, najde příležitost k pochybování. Vše, co se naskytne při výkladu pravdy budou kritizovat a pochybovat o tom; práci a postoj jiných, každé odvětví díla, jehož se sami nezúčastní budou malicherně posuzovat. Budou se pást na chybách a omylech druhých, až jak pravil anděl: "Pán Ježíš složí svůj velekněžský úřad v nebeské svatyni, oděje se rouchem pomsty a překvapí je při bezbožných skutcích. Ti nebudou připraveni na svatbu Beránkovu." Jejich pocity jsou tak zkažené, že mají sklon kritizovat dokonce u stolu Páně v Jeho království.

Zjevil Bůh někdy těm lidem, kteří se sami klamou, že Jeho napomínání a výstrahy mají jen tehdy význam, když jsou dány ve zvláštním vidění? Prodlévám u této myšlenky, protože spočívá na satanově klamu ke zkáze duší a u mnohých se pevně usadila. Když je satan svou zchytralostí svedl a oslabil, že se protiví pokárání a vliv Ducha Božího na ně neúčinkuje, bude jeho vítězství nad nimi úplné. Mnozí se považují za spravedlivé, vydávají však jako Jidáš svého Pána do rukou nejurputnějších Jeho nepřátel. Lidé, důvěřující jen sobě, kteří se rozhodli jít vlastní cestou a bránit své vlastní náhledy, propadají víc a více zlu, až raději půjdou kteroukoliv cestou, než by se zřekli své vlastní vůle. Jdou slepě cestou zla, jsou podobni zaslepeným farizeům. Plní sebeklamu se domnívají, ^{5T 691} že takto slouží Bohu. Kristus popisuje způsob, jak bude jednat určitá skupina lidí, když budou mít možnost rozvinout svůj vlastní pravý charakter: "Budete pak zrazování i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel a zamordují některé z vás." Lk 21,16 Bůh mi dal ve svém díle jistou slavnostní zkušenost. Můžete být ujištěni, že dokud mne Bůh nechá žít, nepřestanu pozvedat svůj hlas k varování, jak mi to Duch Boží vnuknul, bez ohledu, zdali mne lidé chtějí poslouchat nebo ne. Já sama od sebe nemám žádnou zvláštní moudrost. Jsem toliko nástrojem v Božích rukou, abych konala dílo, které mně Bůh uložil. Poučení, jež jsem udílela slovem i písmem, jsou výrazem poznání, které mi Bůh dal. Snažila jsem se podat zásady, které Bůh již po léta vštěpoval v mou mysl a zapsal v mé srdce.

A nyní, milí bratři a sestry, prosím vás, abyste se nestavěli mezi mne a lid a nepotlačovali poznání, které mu Bůh chce udělit. Neolupujte svědectví vaší kritikou o jejich moc, smysl a vliv. Nemyslete, že je můžete roztrhat a přizpůsobit svým náhledům, protože se vám zdá, že vám Bůh propůjčil schopnost rozlišovat co je poučení od Boha a co je jen výrazem lidské moudrosti. Jestli se svědectví neshoduje se slovem Božím, zavrhněte je. Není shody mezi Kristem a Beliálem. Pro Krista, nedělejte zmatek v lidských myslích svou pochybovačností a zchytralostí a neolupujte o účinek dílo, jež Pán chce vykonat. Nečiňte toto Boží působení nedostatkem svých duchovních rozeznávacích schopností, kamenem pohoršení, neboť o něj mohli by mnozí zakopnout a upadnout, takže by se mohli zaplést do osidel a být zajati.