Milý bratře Q: Těší mne, že jsi dnes v --- jestliže kladenou v tebe důvěru nezklameš, budeš ten pravý muž na pravém místě. Schovej své vlastní já, ať nezkazí dílo, zatímco vůle zůstane přirozená. Choďte pokorně s Bohem. Působme v nezištné práci pro Boha a uchovejme si pocit neustálé Boží přítomnosti. Pomysleme si, jakou vytrvalostí a trpělivostí vyznačoval se život Mojžíšův. V listě Židům Pavel praví: "Nebo jako by viděl neviditelného, tak se utvrdil." Žd 11,27 Charakter, který zde Pavel připisuje Mojžíšovi neznamená prostě trpný odpor vůči zlu, nýbrž setrvání v dobrém. Viděl Boha stále před sebou a On mu stál v každé době po boku, aby mu pomáhal.

Mojžíš měl hluboké cítění osobní Boží přítomnosti. Nedíval se pouze přes staletí dopředu na zjevení Krista v těle, on také viděl, jak Kristus zvláštním způsobem provázel dítky Izraele na všech cestách. Pro něho tu Bůh skutečně byl, on cítil stále Jeho přítomnost. Jestliže nebyl pochopen, když se setkal s nebezpečím, nebo trpěl potupu pro Krista, vytrval, nechtěje odplaty. Mojžíš věřil v Boha jako toho, kterého potřeboval a který mu pomohl, protože to potřeboval. Bůh pro něho znamenal bezprostřední pomoc.

Mnohá víra, kterou vidíme, je vírou jen dle jména; pravá víra, která v plné důvěře vytrvá, se objeví zřídka. Mojžíš ve svém vlastním životě prožil skutečnost, že Bůh odměňuje ty, kteří Ho pilně hledají. "Nebo prohlédal k odplatě." Žd 11,26 Zde vidíme něco dalšího o víře, o čem budeme uvažovat. Bůh odmění věřícího a poslušného. Stane-li se tato víra zkušeností našeho života, uschopní každého, kdo se bojí Boha a miluje Ho, statečně snášet těžkosti. Mojžíš byl naplněn důvěrou v Boha, protože měl pravou víru. ^{5T 652} Potřeboval pomoc, proto se o ni modlil a chopil se jí ve víře. Víru, že Bůh o něho pečuje, spojoval se svým životem. Věřil, že Bůh vedl jeho osobní život. Viděl a poznával Boha v každé události svého života, cítil na sobě oči Toho, který všechno vidí, který váží pohnutky a zkouší srdce. Hleděl na Boha a důvěřoval Boží moci, která ho bez škody převedla skrze každé pokušení. Věděl, že mu bude svěřen zvláštní úkol a toužil, aby tento úkol splnil tak důkladně a úspěšně, jak jen možno. Ale on také věděl, že toho není schopen bez božského přispění, neboť měl co činit se zkaženým lidem. Boží blízkost stačila ho uchránit v nejnebezpečnějších životních situacích, v nichž se člověk může ocitnout.

Mojžíš nejen na Boha myslel, on Jej viděl. Neustále se mu Bůh zjevoval, Mojžíš ho nikdy neztratil z očí. Viděl Ježíše jako svého Spasitele a věřil, že Spasitelovy zásluhy mu budou připočteny. Tato víra nebyla pro Mojžíše pouhou domněnkou, nýbrž živou skutečností. To je víra, kterou my potřebujeme. Víra, která obstojí ve zkoušce. Jak často povolujeme pokušením, protože neupíráme zrak na Ježíše. Naše víra není trvalá, poněvadž si počínáme volně a hřešíme. Pak nemůžeme vytrvat, jako bychom viděli Neviditelného.

Milý bratře, hledej denně a každou hodinu společenství s Kristem, pak nebudeš muset naříkat, že se ti nedostává víry. Ponoř se do Krista, uvažuj o Jeho povaze a mluv o Něm. Čím méně se sám povyšuješ, tím více budeš nacházet na Ježíši to, co můžeš velebit. Bůh má pro tebe úkol. Hleď stále na Pána. Bratře a sestro Q. hleďte víc a více vzhůru, abyste jasněji poznali Kristův charakter. Když Mojžíš prosil: "Okaž mi, prosím slávu svou", Pán ho neodmítl, nýbrž vyslyšel jeho prosbu. Bůh odpověděl svému služebníku: "Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé a zavolám ^{5T 653} zejména: Hospodin před tváří tvou." Ex 33,18.19 My neprodléváme blízko Boha, proto nemůžeme vidět zjevení Jeho moci.

Kristova přítomnost ve třídě

Milý bratře a milá sestro, kéž vám Pán oběma udělí moudrost, abyste dovedli správně vychovávat lidskou mysl. Kéž vás Pán poučí, jak veliké věci můžete udělat, budete-li pouze věřit. Vemte Ježíše s sebou jako svého průvodce do třídy. Mluvíte-li, mějte Ho před sebou, aby vaše rty svědčily o zákonu lásky. Nedejte se v tomto nikým mýlit. Dovolte; aby děti pod vaší péčí měli svou osobnost, jakou ji máte mít i vy sami. Vždy se je snažte vést, nikdy ne nahánět.

Zde ve Švýcarsku poznávám některé věci a zdá se mi, že to napodobím. Učitelé si často jdou se svými žáky pohrát ven a poučují je, jak se mají pobavit a jsou jim blízko, aby potlačili každý nepořádek nebo zlo. Někdy vedou své školy ven na dlouhou procházku. Líbí se mi to. Myslím si, že je v tom pro děti méně příležitostí povolovat pokušení. Zdá se, že učitelé vstupují do dětských her a usměrňují je. Žádným způsobem nemohu souhlasit s myšlenkou, že děti musí cítit, že se jim ustavičně nedůvěřuje a nemohou jednat jako děti. Učitelé by se měli zapojit do dětských her, spojit se s nimi a projevit, že chtějí, aby byly šťastné; a to dětem dodá důvěru. Lze je ovládat láskou, ne však tak, že budou při jídle a při jejich zábavách kontrolovány tvrdou, neoblomnou přísností.

Dovolte mi, abych vám zde připomněla, že ti, kteří nikdy neměli své vlastní děti, obyčejně nemají nejlepší předpoklad moudře vést těkavou mysl dětí a mládeže. Mají sklon k utvoření jednoho zákona, od něhož není žádného odvolání. Učitelé musí pamatovat, že kdysi sami byli dětmi. ^{5T 654} Své učení by měli přizpůsobit myšlení dětí a měli by s nimi cítit; pak děti mohou být poučeny a mohou mít užitek jak z naučení, tak i z příkladu.

Kéž vás ovládne Ježíšův duch a usměrňuje vaše srdce a uzpůsobí vaše povahy, abyste povznášeli a zušlechťovali svou duši! Kristus řekl svým učedníkům: "Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského." Mt 18,3 Je nutné zavrhnout tato železná pravidla a sestoupit z těchto výšin na úroveň dítěte. Ó kéž se něco z ducha přísnosti změní na ducha lásky, aby štěstí a sluneční svit mohly zavládnout namísto znechucení a zármutku!