Healdsburg, Kalifornie, 10. června 1882

Drazí bratři a sestry v Battle Creeku:

Rozumím, že svědectví (autorka má na mysli předcházející článek), které jsem poslala bratru --- s prosbou, aby bylo přečteno církvi, jste zavrhli několik týdnů po té, kdy je obdržel. Dříve, než jsem toto svědectví poslala, byla moje mysl tak ovlivněna Duchem Božím, že jsem neměla odpočinutí dnem i nocí, dokud jsem vám je nenapsala. Nešlo o dílo, které bych si sama zvolila. Po smrti manžela jsem přišla k závěru, že nebylo mou povinností přinášet svědectví každému, abych každého kárala nebo obhajovala. Má slova byla totiž používána k hrubému a nemoudrému jednání s bloudícími a k povyšování těch, které jsem ani v nejmenším nepodporovala. Mnozí vykládali svědectví tak, jak se jim to hodilo. Boží pravda se neshoduje s lidskou tradicí, ani se nepřizpůsobuje jejich názorům. Ta je neměnitelná, jako její božský Původce. Táž včera, dnes i navěky. Ti, kteří se odlučují od Boha, budou nazývat temnotu světlem a blud pravdou. Avšak temnota nikdy nebude světlem, ani blud se nestane pravdou.

Smýšlení mnohých bylo tak zatemněné a zmatené světskými způsoby, vlivy a zvyky, že veškerá moc rozeznávání mezi světlem a temnotou, pravdou a bludem vypadá, že je zničena. Měla jsem málo naděje, že má slova budou pochopena, když mě však Pán pudil tak rozhodně, nemohla jsem odporovat Jeho Duchu. Vědouce, ^{5T 63} že se sami dostáváte do satanových osidel, cítila jsem, že nebezpečí bylo příliš veliké, než abych mlčela.

Pán nás po celá léta upozorňoval na situaci církve. Znovu a znovu varoval a napomínal. 23. října 1879 mi Pán dal nejpronikavější svědectví ohledně sboru v Battle Creeku. V posledních měsících jsem byla s vámi, nesla jsem těžkou odpovědnost za církev, zatímco ti, kteří by měli procitnout do hloubi své duše, byli poměrně bezstarostní a lhostejní. Nevěděla jsem, co mám dělat nebo říci. Neměla jsem žádnou důvěru v počínání mnohých, neboť konali právě to, před čím je Pán varoval.

Ten Bůh, který zná jejich duchovní stav, říká: Šířili zlo a odloučili se ode Mne. Každý z nich odešel. Nikdo z nich není bez viny. Zapomněli na Mne, na Pramen živých vod. Vykopali si cisterny, které nedrží vodu. Mnozí se uchýlili z mé cesty. Nesou ovoce závisti, nenávisti jeden k druhému, žárlivosti, podezírání, hádek a tvrdosti. Nebudou dbát na svědectví, které jsem jim poslal. Nebudou vidět své převrácené cesty a neobrátí se, abych je uzdravil.

Mnozí hledí samolibě na dlouhá léta, kdy obhajovali pravdu. Nyní si myslí, že za své minulé utrpení a poslušnost mohou oprávněně očekávat odměnu. Avšak tato pravá zkušenost ve věcech Božích v minulosti, činí je mnohem odpovědnějšími za to, že opustili svou povinnost a nešli vpřed k dokonalosti. Věrnost v minulém roku nikdy nevyváží nedbalost letošního roku. Včerejší věrnost člověka nikdy nevyváží jeho dnešní faleš.

Mnozí omlouvali své znevažování svědectví říkajíc: "Sestra Whiteová je ovlivněna svým manželem. Svědectví ^{5T 64} upravuje jeho duch a úsudek." Jiní se snažili získat něco ode mne, co by mohli podat na ospravedlnění svého jednání, anebo co by podpořilo jejich vliv. A právě tehdy jsem se rozhodla, že již více z mého pera nevyjde nic, dokud Boží moc se neprojeví v církvi. Hospodin však vložil toto břímě na mne. Pracovala jsem ve vašem zájmu se vší opravdovostí. Kolik úsilí to stálo mého manžela i mne, zjeví pouze věčnost. Cožpak nejsem obeznámena se stavem církve, když mi ho Pán představoval vždy znovu a znovu po celá léta? Varovná poselství se opakovala a přece nenastala žádná rozhodná změna.

Viděla jsem, že se Bůh dívá s nelibostí na svůj lid pro jejich přizpůsobování se světu. Viděla jsem, že děti bratra --- mu byly osidlem. Jejich smýšlení a domněnky, jejich názory a výroky ovlivňovaly jeho mysl a oslepovaly jeho úsudek. Tito mladí lidé jsou velice nakloněni k nevěrnosti. Matčin nedostatek víry a důvěry v Boha zdědily i její děti. Její odevzdanost vůči dětem, převyšuje odevzdanost k Bohu. Otec zanedbal svoji povinnost. Výsledek jejich nesprávného jednání se projevuje v jejich dětech.

Když jsem mluvila k církvi, snažila jsem se připomenout rodičům jejich hlubokou odpovědnost k dětem, neboť jsem poznala stav této mládeže a jaké náklonnosti učinily z nich to, čím jsou. Tato slova však nebyla přijata. Vím, jakou tíhu jsem nesla během mé poslední práce mezi vámi. Nikdy bych své síly do krajnosti tak nepřepínala, kdybych neviděla vaše nebezpečí. Toužila jsem vás probudit, abyste svá srdce pokořili před Pánem, navrátili se k Němu s pokáním a důvěrou.

A přece nyní, kdy jsem vám poslala varovné a káravé svědectví, mnozí z vás prohlašují, že je to pouze názor sestry Whiteové. Tím jste urazili Ducha Božího. Vy víte, jak Pán sám mluvil skrze dar prorockého ducha. Minulost, přítomnost i budoucnost přešla před mým zrakem. ^{5T 65} Byly mi ukázány tváře, které jsem nikdy neviděla a po letech jsem je poznala, když jsem je uviděla. Byla jsem probuzena ze spánku živým uvědoměním si toho, co mi dřív bylo ukázáno a psávala jsem o půlnoci dopisy, které šly přes kontinent a tím, že došly v kritické chvíli, zachránily Boží dílo před velikým neštěstím. Takové bylo mé dílo po mnoho let. Určitá moc mne nutila kárat a trestat nepravosti, na které jsem ani nepomyslila. Je toto dílo za posledních třicet šest let shůry nebo zdola?

Předpokládejme - jak to zřejmě někteří činí, ovšem neprávem - že jsem byla ovlivněna dopisy obdrženými od členů církve. Jak to bylo s apoštolem Pavlem? Zprávy, které obdržel ohledně stavu korintského sboru prostřednictvím Chloiny domácnosti, vedly jej k napsání prvního listu tomuto sboru. Dostával soukromé dopisy, které líčily skutečný stav a apoštol ve své odpovědi uvedl všeobecné zásady, jejichž uplatněním mělo být odstraněno existující zlo. S velikou něhou a moudrostí je napomíná, aby všem mluvili stejně, aby nebylo mezi nimi žádné rozdělení.

Pavel byl inspirovaným apoštolem a přece mu Pán nezjevil při každé příležitosti pravý stav Jeho lidu. Ti, kteří se zajímali o prospěch sboru a viděli jak se nepravost vkrádá, upozornili jej na to a podle světla, které dříve obdržel, mohl posoudit skutečný stav událostí. Protože mu Pán nedal nové zjevení pro tuto zvláštní dobu, ti, kteří skutečně hledali světlo, nezavrhli jeho poselství jako nějaký obyčejný dopis. Nikoliv. Pán mu již předem zjevil těžkosti a nebezpečí, která ve sborech povstanou, aby si s nimi uměl v pravou dobu poradit.

On měl hájit církev. Měl bdít nad dušemi jako ten, kdo za ně musí vydat Bohu počet. A cožpak si neměl všímat ^{5T 66} zpráv o jejich zmateném a rozděleném stavu? Zcela jistě, a napomenutí, které jim poslal bylo napsáno pod stejnou inspirací Božího Ducha, jako kterýkoli z jeho listů. Když však přišla tato napomenutí, někteří nechtěli učinit nápravu. Zaujali stanovisko, že Bůh k nim skrze Pavla nemluvil, že apoštol jim sdělil jen svůj lidský názor a svůj vlastní úsudek pokládali za stejně dobrý jako Pavlův.

Tak je to i s mnoha našimi lidmi, kteří se uchýlili od starých mezníků a šli podle svých vlastních nápadů. Jakou velikou úlevou by to bylo pro takové, kdyby mohli uklidnit své svědomí vírou, že moje dílo není od Boha. Avšak vaše nevěra nezmění v tomto případě skutečnost. Máte porušený charakter, mravní i náboženskou zkušenost. Chcete-li, zavřete oči před touto skutečností, tím se však nestanete ani o trochu lepšími. Jediným lékem je obmytí v krvi Beránkově.

Jestliže se snažíte odvrátit od sebe Boží radu, abyste šli podle svých rad, oslabujete důvěru Božího lidu ve svědectví, které mu poslal a bouříte se proti Bohu právě tak, jako Chóre, Dátan a Abiron. Víte, jak jednali. Víte, jak byli zatvrzelí ve svých názorech. Usoudili, že jejich názor je lepší než Mojžíšův, a že Mojžíš velice poškodil Izraele. Ti, kteří se k nim připojili, byli ve svých náhledech tak zatvrzelí, že i když Boží soudy tak výrazně zničily tyto vůdce a knížata, příštího dne přišli pozůstalí k Mojžíši a řekli: "Ty jsi zabil lid Hospodinův." Vidíme, jak strašný blud může ovládnout lidskou mysl. Jak je těžké přesvědčit ty, které ovládl jiný duch, než Duch Boží. Jako Kristův posel chci vám říci: Dávejte pozor, pro jaké stanovisko se rozhodujete. Toto je Boží dílo a Jemu musíte vydat počet za to, ^{5T 67} jak s Jeho poselstvím naložíte.

Když jsem stála nad smrtelným ložem svého manžela, věděla jsem, že mohl žít, kdyby jiní nesli určenou jim část úkolů. V duševní agónii jsem tehdy prosila, aby přítomní již déle nezarmucovali Božího Ducha tvrdostí srdce. Po několika dnech jsem sama stála tváří v tvář smrti. Tehdy mi Pán dal ta nejjasnější vidění o mé situaci, jakož i o církvi. Ve veliké mdlobě jsem vám přinesla své svědectví, nevěda, zda to není moje poslední příležitost. Zapomněli jste na onu slavnou chvíli? Sama na to nemohu nikdy zapomenout, neboť se mi zdálo, že jsem předstupovala před Kristovu soudnou stolici. Vaše odpadnutí, vaše zatvrzelost, váš nedostatek souladu, lásky, duchovnosti, vaše zanedbání prostoty a čistoty, kterou Pán chtěl při vás mít - to všechno vím, všechno jsem to procítila. Vyhledávání chyb, kritizování, závist, honba za nejpřednějším postavením - to vše bylo mezi vámi. Pozorovala jsem i konec, k němuž by to bylo vedlo. Bála jsem se, že mne to bude stát život, avšak zájem, který jsem o vás měla, mne vedl k tomu, abych promluvila. Onoho dne mluvil k vám Bůh. Zanechalo to nějaký trvalý dojem?

Cestou do Colorada jsem byla o vás tak ustaraná, že při vší mdlobě jsem vám napsala mnoho stránek k přečtení na táborovém shromáždění. Slabá a chvějící se vstala jsem ve tři hodiny ráno, abych vám napsala. Bůh mluvil skrze hlínu. Můžete říci, že toto sdělení bylo pouhým dopisem. Ano, byl to jen dopis, avšak napsán z podnětu Božího Ducha, abych vás upozornila na to, co mi bylo ukázáno. V těchto dopisech, které jsem vám napsala, ve svědectvích, která jsem vám přinášela, podávám vám to, co mi Pán zjevil. Neuveřejňuji ani jediný článek, který by vyjadřoval pouze mé vlastní myšlenky. Dopisy jsou tím, co mi Pán zjevil ve viděních - převzácné paprsky světla, zářícího od trůnu. ^{5T 68}

Po svém příchodu do Oaklandu tížilo mne vědomí stavu věcí v Battle Creeku a já tehdy slabá, nemohla jsem vám pomoci. Věděla jsem, že kvas nevěry již působil. Ti, kteří přehlíželi daná napomenutí Božího Slova, přehlíželi svědectví, která je vybízela k ostříhání Božího slova. Když jsem v posledním zimním období navštívila Healdsburg, mnoho jsem se modlila, starala a rmoutila. Když jsem se jednou modlila, Pán rozptýlil temnotu a veliké světlo naplnilo pokoj. Jeden z Božích andělů byl po mém boku a zdálo se mi, že jsem v Battle Creeku. Byla jsem při vašich poradách, slyšela jsem vaše slova, viděla jsem a slyšela to, co jsem si přála, aby Pán provždy z mé mysli vymazal. Má duše byla tak raněna, že jsem nevěděla co dělat, nebo co říci. Nemohu se zmiňovat o všem. Bylo mi přikázáno nikomu o tom nic nepovědět, neboť mnohé se musí ještě rozvinout.

Bylo mi řečeno, abych posbírala světlo, jež mi bylo dáno, aby jeho paprsky osvěcovaly Boží lid. Konala jsem to uveřejňováním článků v časopisech. Po celé měsíce jsem vstávala téměř ve tři hodiny ráno a sbírala různá témata, o nichž jsem psala po obdržení dvou svědectví v Battle Creeku. Všechno jsem vám vypsala a spěchala vám je sdělit, přitom jsem však zapomněla dbát na sebe a výsledek byl, že jsem pod břemenem klesla a mé dopisy nebyly všechny ukončeny, aby vás mohly zastihnout na Generální konferenci.

Zatímco jsem byla na modlitbě, znovu se mi Pán ukázal. Ještě jednou jsem byla v Battle Creeku. Byla jsem v mnoha domovech a slyšela vaše slova u stolu. Podrobnosti o tom nemohu vyprávět. Doufám, že je nebudu muset nikdy opakovat. Měla jsem také několik významných snů.

Který hlas uznáte za Boží hlas? Jakou moc má Pán použít, aby odstranil vaše bludy a ukázal vám vaše skutečné jednání? Jakou mocí má působit v církvi? ^{5T 69} Jestliže odmítáte věřit, dokud nepomine každý stín nejistoty a každá možnost pochybnosti, pak nikdy nebudete věřit. Pochybnost, která si vyžaduje dokonalé poznání, nikdy nepovolí víře. Víra spočívá na zřejmosti, ne na průkaznosti. Pán od nás žádá poslechnout hlasy povinnosti, zatím co kolem mohou být hlasy svádějící nás k cestě zcela opačné. Máme-li postřehnout Boží hlas, vyžaduje to vážnou pozornost. Musíme odolat náklonnosti a zvítězit nad ní, uposlechnout hlas svědomí, bez průtahu nebo omlouvání, aby jeho výzvy nepřestaly a nezmocnila se nás vůle a pudové jednání. Slovo Páně přichází k nám všem, kteří jsme neodporovali Jeho Duchu tím, že bychom ho nechtěli slyšet a poslouchat. Tento hlas mluví ve varování, radách i pokárání. Je to poselství Páně, světlo tomuto lidu. Čekáme-li na hlasitější výzvy, nebo lepší příležitosti, světlo nám může být odňato a my ponecháni v temnotě.

Jediným zanedbáním výzvy Ducha Božího a Jeho Slova, když poslušnost ukládá určitý kříž, mnozí zanedbali mnoho - jak mnoho, to se nikdy nedovědí, dokud v poslední den nebudou otevřeny knihy. Zanedbání výzev Ducha v současnosti kvůli zálibám a pobavení, povede opačným směrem a ochromuje jejich přesvědčivost pro zítřek. Jediný způsob růstu v milosti a poznání pravdy je využití přítomných příležitostí. Vždy bychom měli pěstovat vědomí, že jednotlivě stojíme před Hospodinem zástupů a neměli bychom trpět žádné slovo, žádný čin nebo myšlenku, které by urážely Toho Věčného. Pak se nebudeme bát žádného člověka nebo pozemské moci, neboť Vládce, jehož říší je vesmír, má ve svých rukou náš osobní život pokud jde o časnost i věčnost a zná celé naše dílo. Kdybychom si uvědomovali, že na každém místě jsme služebníky Nejvyššího, byli bychom mnohem obezřetnější a celý náš ^{5T 70} život by měl pro nás takový význam a svatost, jakou pozemské pocty nemohou nikdy dát.

Myšlení srdce, slova rtů a každý skutek života přispěje k hodnotě našeho života, jestliže si stále uvědomujeme Boží přítomnost. Řečí srdce by mělo být: "Bůh je zde". Pak život bude čistý, charakter neposkvrněný a duše ustavičně povznesena k Bohu. Takto jste si v Battle Creeku nepočínali. Bylo mi ukázáno, že vás stihla těžká a nakažlivá nemoc, která způsobí duchovní smrt, nebude-li zastavena.

Mnohé zahubí vlastní touha po snadném a veselém životě. Sebezapření je jim nepříjemné. Stále se snaží uniknout zkouškám, které nelze oddělit od cesty věrnosti k Bohu. Svá srdce spoutávají pozemským blahobytným životem. Toto může být úspěch, avšak není získán za cenu budoucích věčných zájmů? Největším zájmem života má být věrná služba Bohu, milování spravedlnosti a nenávidění nepravosti. Vděčně bychom měli přijmout takovou míru současného štěstí a úspěchu, jakou nám zaručuje cesta povinnosti. Naše největší síla se uplatní tehdy, když cítíme a uznáváme svoji slabost. Největší ztráta, která nás může v Battle Creeku postihnout, je ztráta opravdovosti a vytrvalé horlivosti žít spravedlivě, ztráta síly odolávat pokušení, ztráta víry v zásady pravdy a povinnosti.

Ať si nikdo nenamlouvá, že je úspěšným člověkem, jestliže není poctivý ve svém svědomí a neodevzdává se cele pravdě a Bohu. Se vší rozhodností bychom měli jít vpřed, nikdy neztrácet odvahu ani naději v dobré dílo, ať se nám do cesty staví jakékoliv nesnáze a skličuje nás jakákoli mravní temnota. Trpělivost, víra a láska k povinnosti jsou to, čemu se musíme naučit. Podřízení vlastního já a hledění na Ježíše je každodenní dílo. Pán nikdy neopustí duši, která v něj doufá ^{5T 71} a vyhledává Jeho pomoc. Koruna života bude vložena jen na čelo vítěze. V životě je pro každého připraveno skutečně vážné, vznešené dílo pro Pána. Čím víc se rozmáhá satanova moc a přibývá jeho svodů, tím větší moudrost, pohotovost a důkladnou strategii by měli uplatňovat ti, kteří pečují o Boží stádo. Nejen, že každý z nás má určité dílo v zájmu své vlastní duše, nýbrž máme také určitou povinnost probouzet jiné, pro získání věčného života.

Moji bratři, s bolestí musím říci, že vaše hříšná nedbalost kráčet ve světle, vás zavedla do temnoty. Nyní můžete být poctivými v tom, že neuznáte a neposloucháte světlo pochybnosti, které jste pěstovali. Vaše nedbalost k Božím požadavkům oslepila vaše chápání, takže dnes tmu pokládáte za světlo a světlo za tmu. Bůh vás zval kupředu k dokonalosti. Křesťanství je náboženství pokroku. Boží světlo je úplné a hojné, jen abychom ho byli žádostiví. Nechť Pán udělí jakákoli požehnání, vždy Mu ještě zůstane nekonečně mnoho, nevyčerpatelný zdroj, z něhož můžeme čerpat. Pochybovači se mohou posměšně chovat ke svatým požadavkům evangelia, mohou se vysmívat a popírat je. Duch světa může mnohé nakazit a několik i ovládnout. Boží dílo se může udržovat jen s velikým vypětím a ustavičným sebezapřením, přece nakonec zvítězí.

Příkaz zní: Jděte vpřed; splňte svou osobní povinnost a všechny důsledky přenechejte do Božích rukou. Jestliže jdeme vpřed, kde Ježíš ukazuje cestu, uvidíme Jeho vítězství a budeme mít podíl na jeho radosti. Musíme mít podíl na těžkostech, chceme-li nosit korunu vítězství. Jako Ježíš, musíme spět k dokonalosti skrze utrpení. Kdyby Kristův život byl lehkým životem, pak by to i pro nás bylo snadné. Jelikož však Jeho život byl životem ustavičného sebezapírání, utrpení a sebeobětování, nemůžeme si naříkat, jestliže i v tomto máme být Jeho spoluúčastníky. I na nejtemnější stezce můžeme být bezpečni, když nás světlo života povede. ^{5T 72}

Pán vás zkouší a prozkoumává. On radil, napomínal, snažně prosil. Všechny tyto slavné výzvy buď udělají církev lepší, anebo určitě horší. Čím častěji Pán mluví, aby napravil nebo radil a vy na Jeho hlas nedbáte, tím ochotněji Ho opětovně zavrhnete, až řekne: "Poněvadž jsem volal a odpírali jste, vztahoval jsem ruku svou a nebyl, kdo by pozoroval. Anobrž strhli jste se všeliké rady mé a trestání mého jste neoblíbili: Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte. Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a soužení. Tehdy volati budou ke mně a nevyslyším, ráno hledati mne budou a nenaleznou mne. Protože nenáviděli umění a bázně Hospodinovy nevyvolili. Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. Protož jísti budou ovoce skutků svých a radami svými nasyceni budou." Př 1,24-31.

Nejste mezi dvěma názory? Nezanedbáváte světlo, které vám dal Pán? Dávejte pozor, aby vaše srdce nebylo nevěrné a neodstupovalo od živého Boha. Neznáte čas svého navštívení. Velikým hříchem Židů bylo zanedbání přítomných příležitostí. Když Ježíš hledí na stav svých dnešních následovníků, pozoruje nízkou nevděčnost, pouhý formalismus, farizejskou neupřímnost, pýchu a odpadnutí.

Slzy, které Kristus proléval na Olivetské hoře, vyvolala nekajícnost a nevděčnost každého jednotlivce až do konce času. Vidí, jak Jeho láskou bylo pohrdnuto. Nádvoří chrámu duše bylo proměněno na místo nesvatého obchodu. Sobectví, mamon, zloba, závist, pýcha, vášeň - to všechno je pěstováno v lidském srdci. Jeho varování je zavrženo a vysmíváno, k Jeho služebníkům se projevuje lhostejnost, ^{5T 73} jejich slova připadají jako neužitečné historky. Ježíš mluvil v milosti, avšak tato milost nebyla oceněna, promlouval vážným napomenutím, avšak tento varovný hlas byl odmítnut.

Vás, kteří již dávno vyznáváte a pořád navenek ctíte Krista, prosím, neklamte svou vlastní duši. Ježíš si cení jen celé srdce. Před Bohem má cenu jen věrnost duše. "Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly." "Ó, kdybys i ty…" - Kristus tě nyní osobně oslovuje, opouští svůj trůn a soucitnou láskou touží po těch, kteří si neuvědomují své nebezpečí a neslitovávají se nad sebou.

Mnozí mají jméno, že žijí, zatímco jsou duchovně mrtví. Ti jednoho dne řeknou: "Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali a ve jménu tvém ďáblů nevymítali a v tvém jménu divů mnohých nečinili? A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne činitelé nepravosti." Běda bude tobě, pakliže budeš odkládat až do západu Slunce spravedlnosti; tvým údělem bude temnota černé noci. Ó, kéž by to chladné, povrchní, světské srdce bylo obměkčeno. Kristus za nás neprolil jenom své slzy, nýbrž i svou krev. Neprobudí v nás tyto projevy Jeho lásky hlubokou pokoru před Pánem? Potřebujeme pokoru a sebeponížení, má-li nás Pán přijmout.

Ten, jehož vede Pán, nebude spokojený sám se sebou, neboť ho osvěcuje světlo toho dokonalého člověka. Ti, kteří ztratili se zřetele onen Vzor a stoupli v ceně sami před sebou, budou kriticky hledět na chyby jiných, budou hrubí, nedůvěřiví, odsuzovační, budou snižovat jiné, aby se sami mohli vyvýšit.

Když mi Pán posledně ukázal váš stav a řekl, že jste nedbali na světlo, které vám dal, dostala jsem příkaz v Jeho jménu vám to říci otevřeně, ^{5T 74} neboť Jeho hněv se rozpálil proti vám. Slyšela jsem tato slova: "Tvé dílo Ti určil Pán. Mnozí tě nebudou chtít slyšet, neboť nechtěli slyšet ani Toho Velikého Učitele, mnozí nebudou napraveni, neboť své jednání pokládají za spravedlivé. A přece jim přinášej káravé a varovné poselství, které ti dám, ať už budou chtít slyšet, nebo ne."

Přináším vám svědectví od Pána. Všichni, jež jsou ochotní dát se napravit, uslyší Jeho hlas, ti však, které svedl nepřítel, nejsou ochotni dnes přijít ke světlu, aby jejich skutky nebyly kárány. Mnozí z vás nemohou rozeznat dílo a Boží přítomnost. Nevíte, že to je On. Pán je stále milostivý, ochotný odpustit všem, kteří se kajícně u víře obrátí k Němu. Pán řekl: Mnozí nevědí oč klopýtnou. Nedbají na Boží hlas, jdou jen za světlem svých očí a úsudkem svého srdce. Nevěra a pochybování zaujaly místo víry. Opustili mne.

Bylo mi ukázáno, že otcové a matky opustili svoji prostotu a zanedbali svaté povolání evangelia. Pán je napomínal, aby se nenechali ovlivnit porušenými zvyky a zásadami světa. Pán jim chtěl dát volně a neomezeně ze svých neproniknutelných pokladů své milosti, oni však prokázali, že toho nejsou hodni.

Mnozí dávají přednost marnosti. Tehdy, když si člověk začne namýšlet, že má určitý dar, který by mohl použít v Božím díle, začne tento svůj dar přeceňovat a je nakloněn smýšlet o sobě příliš vysoce, jako by byl pilířem sboru. Dílo, které by mohl úspěšně konat, přenechává těm o nichž myslí, že jsou méně schopní než on sám. Myslí a mluví o vyšším postavení. Takový musí nechat své světlo svítit před lidmi, avšak místo toho, aby z jeho života vyzařovala milost, tichost, pokora, laskavost, ušlechtilost a láska, všude se jeví já, důležité vlastní já. ^{5T 75}

Kristův Duch by měl tak ovládnout naši povahu a jednání, aby náš vliv vždy sloužil k požehnání, k povzbuzení a k budování. Naše myšlenky, slova a činy měly by svědčit o tom, že jsme se narodili z Boha a že Kristův pokoj vládne v našich srdcích. Takovýmto způsobem vyzařuje do svého okolí to světlo, o němž Spasitel mluví, když nás napomíná, abychom před lidmi svítili. Tak zanecháváme jasnou stopu k nebesům. Tím způsobem všichni, kteří jsou spojeni s Kristem, mohou být účinnějšími kazateli spravedlnosti, než skrze nejlepší zvěstovatelské úsilí za kazatelnicí, bez nebeského pomazání. Nejčistší světlo vyzařují ti světlonoši, kteří si nejméně uvědomují svůj jas a jsou jako ty květy, které šíří nejpříjemnější vůni a přece jsou nejméně nápadné.

Náš lid se dopouští velice nebezpečných chyb. My nemůžeme chválit a lichotit žádnému člověku, aniž bychom mu při tom nepůsobili tu největší škodu. Ti, kdo si takto počínají, budou velice zklamáni. Příliš pošetile doufají ve smrtelného člověka a nedostatečně spoléhají na Boha, který se nikdy nemýlí. Úsilí upozornit veřejnost na lidi, je důkazem odpadnutí od Boha a přátelství se světem. A právě tímto duchem se dnešní doba vyznačuje. Je to důkazem toho, že lidé nemají Ježíšovo smýšlení, zachvátila je duchovní slepota a duševní ubohost. Lidé nižšího smýšlení se častokrát odvracejí od Ježíše a upínají se na pouhá lidská měřítka, která jim nedovolují uvědomit si svoji vlastní nepatrnost a tím docházejí k nesprávnému přeceňování svých vlastních schopností a darů. Mezi naším lidem se pěstuje jistý druh kultu člověka a lidského nadání, byť povrchního charakteru. Musíme umřít vlastnímu já a pěstovat pokornou dětinskou víru. Boží lid opustil svoji prostotu. Neučinil Boha svojí sílou a proto ta duchovní slabost a mdloba.

Bylo mi ukázáno, že duch světa rychle prokvašuje církev. Jdete toutéž cestou ^{5T 76} jako starý Izrael. Je vidět totéž odpadnutí od svatého povolání být Božím zvláštním lidem. Máte obecenství s neužitečnými skutky temnosti. Váš soulad s nevěřícími vyvolal Boží nelibost. Neznáte to, co slouží k vašemu pokoji a brzy to bude skryto před vámi. Vaše nedbalost následovat světlo vás zavede ještě do nepříznivějšího postavení, než v jakém byli Židé, když nad nimi Kristus vyřkl běda.

Bylo mi ukázáno, že nevěra ve Svědectví tak silně vzrůstá, jak lid odpadá od Boha. Zachvátila všechny naše řady, celé pole. Pouze někteří vědí, co naše sbory očekává. Viděla jsem, že nyní Pán nás snáší, nikdo však nemůže říci, jak dlouho to bude trvat. Nikdo neví, jak veliká milost nám byla vyměřena. Jen nemnozí jsou Bohu odevzdáni celým srdcem. Jen málo je těch, kteří jako hvězdy za bouřlivé noci září tu a tam mezi mraky.

Mnozí, kteří pohotově naslouchají pravdám Božího Slova, jsou duchovně mrtví, i když vyznávají, že žijí. Po celá léta přicházeli a odcházeli do našich shromáždění, zdá se však, že čím dále, tím méně si uvědomují hodnotu zjevené pravdy. Nehladovějí a nežízní po spravedlnosti. Nemají žádnou touhu po duchovních a božských věcech. Souhlasí s pravdou, ona však nemá na ně žádný posvěcující vliv. Ani Boží Slovo, ani svědectví Jeho Ducha, nepůsobí na ně žádným trvalým vlivem. Budou odsouzeni podle světla, předností a příležitostí, kterých se jim dostalo a které oni přehlíželi. Mnozí z těch, kteří zvěstují pravdu jiným, mají v lásce nepravost. Lkání Božího Ducha jako božská melodie, přebohatá a hojná zaslíbení Jeho Slova, Jeho varování před modloslužbou a neposlušností - to všechno neovlivní světské zatvrzelé srdce.

Mnozí z našeho lidu jsou vlažní. Zaujímají postavení obyvatel ^{5T 77} Meroz (Sd 5,23), ani pro ani proti, ani studený ani horký. Slyší Kristova slova, ale nečiní je. Jestliže zůstanou v tomto stavu, budou s odporem zavrženi. Mnozí z těch, kteří měli veliké světlo a veliké příležitosti a každou duchovní přednost, jedním dechem chválí Krista i svět. Sklánějí se před Bohem i před mamonem. Mají obecenství s dětmi světa a přece tvrdí, že jsou požehnanými Božími dítkami. Chtějí mít Krista za svého Spasitele, nechtějí však nést kříž a Jeho jho. Kéž se Pán slituje nad vámi, neboť půjdete-li touto cestou, pak vás čeká jen zlé.

Boží trpělivost má určitý cíl, vy ho však nesledujete. On dovolí, aby přišlo to, co byste rádi odstranili, ale bude již příliš pozdě. Bůh přikázal Eliášovi pomazat ukrutného a lstivého krále Hazaele nad Sýrií, aby byl kletbou modloslužebnému Izraeli. Kdo ví, zda Bůh vás nezanechá vašim svodům, které milujete? Kdo ví, že právě věrní, rozhodní a opravdoví kazatelé budou poslední, kteří nabídnou evangelium pokoje našim nevděčným sborům? Může se stát, že zhoubci se již cvičí pod vedením satana a jen čekají, aby odešlo ještě několik praporečníků, aby zaujali jejich místo a hlasem falešného proroka volali: "Pokoj, pokoj", když Hospodin nemluvil o pokoji. Pláči zřídka, avšak nyní jsou moje oči zaroseny slzami a padají na papír, když toto píši. Může být, že brzy přestane mezi námi veškeré proroctví a hlas, který povzbuzoval lid, nebude již rušit vaši tělesnou dřímotu.

Když Bůh bude chtít konat své neobvyklé dílo na zemi, když svaté ruce již neponesou archu, tehdy bude s lidem zle. Ó, kdybys ty, právě ty, poznal co v těchto dnech slouží k tvému pokoji! Ó, kdyby náš lid ^{5T 78} jako Ninive, činil se vší síly pokání a věřil celým srdcem, že Bůh chce můj hněv od něj odvrátit!

Jsem naplněna žalem a úzkostí, když vidím rodiče přizpůsobovat se světu a dovolovat svým dětem zaujímat světské stanovisko. Jsem naplněna hrůzou, když vidím stav rodin vyznávajících přítomnou pravdu. Lehkomyslnost mládeže, ba i dětí, je téměř neuvěřitelná. Rodiče nepoznají, že tajemství bezbožnosti ničí a maří Boží obraz v jejich dětech. Mezi nimi existují hříchy, kterými se vyznačovali obyvatelé Sodomy. Rodiče nesou odpovědnost, neboť nevychovávali své děti, aby milovali a poslouchali Boha, netrestali je a se vší pilností je nevyučovali Boží cestě. Dovolili jim jít podle svých vlastních cest a spolčovat se s nevěřícími. Tyto světské vlivy, které maří výchovu a autoritu rodičů, najdeme i v tak zvané dobré společnosti. Svým oděvem, zevnějškem, zábavami, se dostávají do takového ovzduší, které odporuje Kristu.

Naší jedinou jistotou je být zvláštním Božím lidem. Nesmíme ani v nejmenším povolit zvykům a způsobům tohoto porušeného věku, musíme stát v mravní neodvislosti a nedělat žádný kompromis s jeho porušenými a modlářskými zvyklostmi.

Povznést se nad náboženskou úroveň křesťanského světa, si vyžádá odvahu a nezávislost. Oni nenásledují sebezapíravého příkladu Spasitele, nepřinášejí žádnou oběť, ustavičně se snaží vyhnout se kříži, který Kristus pokládá za znamení učednictví.

Co mám říci, abych probudila náš lid? Říkám vám, že nejeden z těch kazatelů, kteří stojí před lidem a vykládá Písmo, je poskvrněn hříchem. Jejich srdce je porušeno a jejich ruce nejsou čisté. A přece mnozí volají: „Pokoj, pokoj,“ a činitelé nepravosti nejsou vyburcováni. Hospodinova ruka není ukrácena, ^{5T 79} aby nemohla zachránit, ani Jeho ucho není obtíženo, aby nemohlo slyšet, nýbrž naše hříchy nás odloučily od Boha. Církev je porušena, protože její členové znečisťují svá těla a poškvrňují své duše.

Kdyby všichni ti, kteří se scházejí na vzdělávací a modlitebné shromáždění, mohli být pokládáni za pravé ctitele, pak bychom mohli mít naději, i když by ještě mnohé muselo být v našem zájmu vykonáno. Marně se však klameme. Situace je mnohem horší, než jaká se jeví. Z velké vzdálenosti může mnohé vypadat snad krásně, zatímco při bližším pohledu vidíme mnohé nedokonalosti. Převládajícím duchem naší doby je nevěra a odpadnutí - duch předstíraného osvícení z určité známosti pravdy, ve skutečnosti však je to slepá domýšlivost. Existuje však určitý duch opozice k jasnému Božímu Slovu a svědectví Jeho Ducha. Existuje duch modloslužebného vyvyšování pouhého lidského rozumu nad zjevenou Boží moudrost.

Mezi námi jsou na zodpovědných místech lidé, kteří se domnívají, že více můžeme důvěřovat názorům některých tzv. filosofů, než pravdě Písma, nebo svědectví Svatého Ducha. Taková víra, jakou měl Pavel, Petr nebo Jan, se pokládá za staromódní a dnes již nevhodnou, prohlašuje se za nesmyslnou, mystickou a nedůstojnou pro rozumného člověka.

Bůh mi ukázal, že tito lidé jsou Hazaeli a jejich úkolem je být kletbou našemu lidu. Svoji moudrost vyvyšují nad to, co je psáno. Tato nevěra v základní pravdy Božího Slova upřednostňující lidský úsudek, nemůže pochopit tajemství Jeho díla a můžeme ji postihnout v každé oblasti a ve všech společenských vrstvách. Vyučuje se ji ve většině našich škol a proniká do vyučování našich zdravotních pracovníků. Tisíce těch, kteří se hlásí ke křesťanství dopřávají sluchu lživým duchům. Ducha temnosti přestrojeného v náboženském rouchu můžete potkat na každém kroku.

Kdyby všechno, co se jeví jako duchovní způsob života, bylo takové i ve skutečnosti, kdyby všichni, kteří vyznávají ^{5T 80} přítomnou pravdu, stavěli se za pravdu a ne proti ní, a kdyby byli Božími muži, vedeni jeho Duchem - pak bychom mohli vidět v této převládající mravní temnotě něco radostného. Avšak antikristův duch vládne v takové míře jako nikdy před tím. Marně voláme: "Spomoz, ó Hospodine, nebo se již nenalézá milosrdného a vyhynuli věrní z synů lidských." (Žalm 12,2) Vím, že mnozí lidé mnohem příznivěji hodnotí přítomnou dobu. Tyto pohodlí milující duše zahynou ve všeobecné zkáze. A přece nezoufáme. Byli jsme nakloněni se domnívat, že tam, kde nejsou věrní služebníci, nemohou být ani věrní křesťané, avšak není tomu tak. Bůh slíbil, že tam, kde pastýři nejsou věrní, stádo povede On sám. Bůh nikdy neučinil stádo naprosto závislým na lidech. Avšak dny očišťování církve se rychle blíží. Bůh zde bude mít čistý a věrný lid. V mohutném prosévání, které se brzy uskuteční, budeme schopni lépe posoudit sílu Izraele. Znamení naznačují, že je blízko doba, kdy Pán dá najevo, že "věječka je v Jeho ruce a On důkladně pročistí své humno."

Dny velikého zmatku se rychle blíží. Satan přestrojen za anděla světlosti svede, bude-li to možné i vyvolené. Tehdy bude mnoho bohů a mnoho pánů. Začnou vát větry různých učení. Ti, kteří dávají nejvyšší čest takzvané vědě, ztratí své vůdcovské postavení. Ti, kteří spoléhají na svůj rozum, přirozené nadání nebo talent, nebudou stát v čele. Nedrželi krok se světlem. Ti, kteří prokázali svoji nevěru, nebudou pověřeni péčí o stádo. V posledním slavném díle bude jen několik slavných mužů. Oni jsou soběstační, na Bohu nezávislí a On je nemůže použít. Pán má věrné služebníky, kteří budou objeveni ve zkušební době ^{5T 81} tříbení. Existují vzácní jednotlivci, nyní skrytí, kteří nesklonili svá kolena před Bálem. Oni neměli světlo, které vás osvěcuje. Avšak může se stát, že pod drsným a nepůvabným zevnějškem, bude objeven čistý lesk pravého křesťanského charakteru. Ve dne můžeme hledět k nebi, avšak nevidíme hvězdy. Ony však mají své pevné místo na obloze, i když je oko nemůže postřehnout. Teprve v noci můžeme vidět jejich skutečný třpyt.

Není daleko doba, kdy bude zkoušena každá duše. Bude nám vnucováno znamení šelmy. Ti, kdo se krok za krokem podřizovali světským rozkazům a přizpůsobovali světským zvykům, těm nebude zatěžko povolit mocnostem, místo aby se raději stali předmětem posměchu, urážek, vězení i smrti. Spor bude mezi přikázáními Božími a nařízeními lidí. V této době bude v církvi zlato odděleno od strusky. Pravá zbožnost se bude jasně lišit od přetvářky a okázalosti. Mnohá hvězda, kterou jsme pro její lesk obdivovali, zapadne do temnoty. Plevy budou jako mračno odváty větrem i z těch míst, kde nyní vidíme jen humno naplněné bohatou pšenicí. Všichni, kteří berou na sebe roucho svatyně, avšak nejsou oděni Kristovou spravedlností, ukáží se v hanbě své nahoty.

Tehdy, kdy budou stromy bez ovoce vysekávány jako škůdci půdy, kdy zástupy falešných bratří budou odlišeni od pravých, tehdy budou skrytí jednotlivci zjevení a slavnostním Hosana se zařadí pod Kristův prapor. Ti, kteří byli plaší a nedůvěřiví k sobě, otevřeně se přiznají ke Kristu a Jeho pravdě. I ti nejslabší a nejváhavější v církvi, budou jako David - ochotní k činu a plní odvahy. Čím hlubší je noc pro Boží lid, tím jasněji svítí hvězdy. Satan bude velice týrat věrné, ^{5T 82} avšak ve jménu Ježíšově tito vyjdou z utrpení jako vítězové. Tehdy se Kristova církev objeví: "čistá jako měsíc, jasná jako slunce a hrozná jako vojsko s praporci."

Símě pravdy rozsévané s misijním úsilím vzklíčí, zakvete a přinese ovoce. Duše přijmou pravdu, která ostojí v pronásledování a budou chválit Boha za to, že mohou trpět pro Ježíše. "Na světě soužení míti budete, avšak doufejte, já jsem přemohl svět." Když na zemi zavládne kruté pronásledování, když očistný Hospodinův vějíř bude pročišťovat humno, Bůh bude pomocí svého lidu. Satanova vítězství mohou být vysoce vyzvedávána, avšak víra čistých a svatých nebude zastrašena.

Eliáš odvolal Elizea od pluhu a dal mu plášť posvěcení. Povolání k tomuto velikému, slavnému dílu bylo předloženo učeným a významným lidem; kdyby byli skromnými sami před sebou a cele doufali v Hospodina, byl by je poctil nesením Svého praporu od vítězství k vítězství. Oni však opustili Boha, přizpůsobili se vlivu světa a Pán je zavrhl.

Mnozí vyvyšovali vědu a zapomněli na Boží vědu. Tak tomu nebylo v dobách největší čistoty církve.

Bůh bude v našich dnech konat dílo, jemuž jen málokdo rozumí. On probudí a upřednostní mezi námi ty, kteří jsou spíš vyučení Jeho pomazáním, než formálním výcvikem vědeckých institucí. Těmito vymoženostmi nesmíme pohrdat nebo je zavrhovat. Dovolil je Pán, ony však mohou poskytnout jen vnější průpravu. Pán ukáže, že není odkázán na učené, sebejisté smrtelníky.

Mezi námi je jen málo skutečně posvěcených mužů, málo těch, kteří bojovali a zvítězili v zápase se sebou. Skutečné obrácení je rozhodná změna smýšlení i pohnutek, je to ^{5T 83} mužné skoncování se světskými zájmy, únik z dřívějšího duchovního ovzduší, osvobození z moci vlastních myšlenek, názorů a vlivů. Toto oddělení je bolestné a nepříjemné pro obě strany. Kristus však řekl, že právě toto rozdělení přinesl. Obrácení lidé však budou cítit ustavičnou touhu, aby jejich přátelé všechno opustili pro Krista, neboť vědí, že když se to nestane, bude nevyhnutné konečné rozloučení. Opravdový křesťan nemůže mít trvalé společenství s nevěřícími přáteli, nemůže být lehkovážný a žertovný. Hodnota duší, za které Kristus zemřel, je příliš veliká.

"Kdo neopustí vše co má", praví Ježíš, "nemůže být mým učedníkem". Cokoliv nás odvrací od lásky k Bohu, musí být zanecháno. Mamon je modlou mnohých. Jeho zlatý řetěz je poutá k satanovi. Dobré jméno a světskou čest má v úctě ta druhá třída. Život sobeckého pohodlí, zbavený zodpovědnosti je modlou ostatních. Toto jsou satanské léčky, připravené pro neostražité nohy. Tato otrocká pouta nutno přetrhnout, tělo musí být ukřižováno s žádostmi a vášněmi. Nemůžeme náležet napůl Pánu a napůl světu. Nejsme Božím lidem nejsme-li jím cele. Každá přítěž, každý snadno nás obkličující hřích, musí být opuštěn. Strážní Boží nebudou volat: "Pokoj, pokoj", když Bůh o pokoji nemluvil. Hlas věrných strážců bude znít: "Odejděte, odejděte, vyjděte z Babylona, nečistého se nedotýkejte, vyjděte z prostředku jeho, očistěte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo."

Církev se nemůže měřit světem ani podle lidských názorů, ba ani tím, čím kdysi byla. Její víra a její nynější postavení ve světě nutno srovnávat s tím, čím mohla být, kdyby byla neochvějně šla vpřed a vzhůru. Církev bude vážena na váhách svatyně. Jestliže její mravní povaha a duchovní stav neodpovídá darům a požehnáním jež jí Bůh udělil, bude nalezena lehká. ^{5T 84} Na její cestu zářilo jasné a určité světlo a světlo z roku 1882 ji volá k odpovědnosti. Jestliže její hřivny nejsou využity, jestliže její ovoce před Pánem není dokonalé, jestliže se její světlo stalo tmou, pak je skutečně nalezena lehkou. Zdá se, že našemu zraku je skryto pravé poznání našeho stavu. Vidíme, ale nevnímáme, slyšíme, ale nerozumíme a odpočíváme tak netečně, jako by nad naší svatyní spočíval oblačný sloup ve dne a ohnivý sloup v noci. Vyznáváme, že známe Boha a věříme pravdě, ale svými skutky Jej zapíráme. Naše skutky jsou v přímém rozporu se zásadami pravdy a spravedlnosti, ke kterým se přiznáváme.