Jediným základem každého skutečného úspěchu naší školy je úzké obecenství učitelů i žáků s Bohem. "Bázeň Hospodinova je počátkem moudrosti." Jeho přikázání bychom měli uznat za pravidlo života. V Bibli je zjevena Boží vůle jeho dítkám. Ať se čte v rodině, ve škole, ve sboře, všichni přítomní by měli tiše a pozorně naslouchat, jakoby Bůh byl skutečně přítomen a sám mluvil k nim.

Na naší škole nebyla vždy udržována vysoká náboženská úroveň. Většina učitelů i žáků své náboženství stále nějak přehlíží. Tak tomu bylo obzvláště od té doby, co tuto naši školu vedli světsky smýšlející lidé. Od všech svých následovníků Kristus předně žádá vyznání víry. Každý musí zaujmout své stanovisko a být tím, co z něho Bůh chce mít, "divadlem světu, andělům i lidem." Každý křesťan má být světlem, ne však ukrytým pod kbelcem nebo pod postelí, nýbrž na svícnu a má svítit všem, kdož jsou v domě. ^{5T 85}

Učitelé na naší škole by se neměli přizpůsobovat světským zvykům nebo přijímat světské způsoby. Láska a čistota jsou vlastnosti, kterých si Bůh cení nejvíce. Tyto vlastnosti by měl pěstovat každý křesťan. "Každý kdož miluje, z Boha se narodil a zná Boha." "Milujeme-li jedni druhé, Bůh v nás přebývá a láska jeho dokonalá jest v nás." "Viděti jej budeme tak, jakž jest. A každý, kdož má takovou naději v něm, očisťuje se, jakož i on čistý jest."

Bůh působil na srdce mladých mužů, aby se rozhodli pro kazatelskou službu. Přišli do naší školy v naději, že naleznou to, co nelze nikde jinde najít. Učitelé, kteří vědí jen málo o hodnotě duší a cítí jen malou váhu odpovědnosti za jejich spasení, nedbali na toto vážné napomínání Božího Ducha a snažili se odvrátit mládež od cesty, po níž ji Pán chtěl vést.

Odměna dobře kvalifikovaných učitelů je mnohém vyšší, než odměna našich kazatelů. Učitel nemá tak těžké povolání a nenaráží na takové překážky, jako kazatel, který se cele zasvětil dílu. Mládež na toto nebyla upozorněna, ba ještě byla povzbuzena nedůvěřovat Bohu a nevěřit Jeho zaslíbením. Mnozí se rozhodli pro snadnější cestu a připravili se na učitele vědních oborů nebo pro jiná zaměstnání, místo aby zvěstovali pravdu.

Takovým způsobem Boží dílo naráží na překážky ze strany neposvěcených učitelů, kteří vyznávají, že věří pravdě, ale nemají k ní lásku ve svých srdcích. Vzdělaný mladík je veden k tomu, aby své schopnosti pokládal za příliš vzácné, než aby je zasvětil Kristově službě. Cožpak Bůh nedal sílu získat tuto duševní kázeň a tyto úspěchy? Lze si je uchovat zcela nezávisle na Hospodinu? ^{5T 86}

Mnohý mladík, který nezná svět, nepozná svoji slabost a přehlíží budoucnost, necítí žádnou potřebu božské ruky ukazující mu na jeho cestu. Sebe pokládá za jedině spolehlivého kormidelníka své lodi ve vlnobití. Takoví mladí lidé by měli pamatovat, že ať jdou kamkoli, nikde neuniknou dosahu Boží ruky. Neměli by libovolně rozhodovat o tom, co chtějí, aniž by se zabývali vůlí svého Stvořitele.

Talent se vždy nejlépe rozvine a nejlépe ocení, když je ho nejvíce třeba. Avšak tuto pravdu přehlíží mnozí, kteří se chtěli vyznamenat, ačkoliv jsou povrchní v náboženské zkušenosti a rozumových výkonech, jejich krátkozraká ctižádost je žene do nějaké vyšší oblasti činů, než do které je Bůh prozřetelně povolal. Pán je nepovolal jako Josefa a Daniele odolávat pokušení světské cti a vysokého postavení. Oni se však sami vystavují nebezpečnému postavení a opouštějí právě tu povinnost, k jejíž splnění se nejlépe hodí.

Macedonské volání slyšíme ze všech stran: Pošlete nám pracovníky. To je naléhavá výzva z východu i západu. Všude kolem nás je pole "bělající se ke žni". "Kdož pak žne, odplatu bere a shromažďuje užitek k životu věčnému." Není to pošetilost odvrátit se od těchto polí a rozhodnout se pro povolání, které vynáší jen peněžní zisk? Kristus nechce sobecké pracovníky, usilující jen o nejvyšší mzdu. On volá ty, kteří jsou ochotni stát se chudými pro Něj, jak On se stal chudým pro ně. Jaké byly Kristovy výhledy na tomto světě? Urážky, posměch, chudoba, potupa, opovržení, zrada a ukřižování. Mají snad pomocní pastýři hledat pohodlnější úděl, než jaký měl jejich Mistr?

Slovo Boží velmi zjednodušuje spletité problémy života. Ono dává každému opravdově hledajícímu božskou moudrost. Nikdy bychom neměli zapomínat na to, že jsme byli vykoupeni utrpením. Je to předrahá Kristova krev, která nás vykupuje. V námaze oběti a nebezpečí, ve ztrátách ^{5T 87} světských statků a v úzkosti duše, bylo přineseno evangelium na svět. Bůh vyzývá mladé lidi, aby se v odvaze a síle své mladosti, podíleli s Ním na sebezapření, oběti a utrpení. Jestliže přijmou toto povolání, pak z nich učiní své nástroje, aby zachránil ty, za které položil život. Chce však, aby spočítali vydání a do díla vstupovali s plným vědomím, za jakých okolností slouží ukřižovanému Vykupiteli.

Stěží mohu vyjádřit své pocity, když myslím na to, jak byl přehlížen Boží záměr, pro který byla založena naše škola. Ti, kteří mají určitou formu pobožnosti, svým neposvěceným životem zapírají moc pravdy, která činí lidi moudré ke spasení. Podívejme se na dějiny apoštolů, kteří pro pravdu vytrpěli nouzi, nenávist, protivenství, ba i smrt. Měli radost z toho, že byli uznáni za hodné trpět pro Krista.

Jestliže se veliké výsledky dosahují velikým úsilím a velikým utrpením, kdo z nás zachráněných Boží milostí může odmítnout tuto oběť? Kristovo evangelium ve svých požadavcích zahrnuje každou duši, která slyšela poselství o radostných věcech. Čím se odplatíme Bohu za všechna dobrodiní nám prokázaná? Jeho čistá láska nemůže být nikdy splacena. Dobrovolnou poslušností a vděčnou službou můžeme pouze dosvědčit svoji věrnost a svého Vykupitele korunovat ctí.

Nemám většího přání, než vidět naši mládež proniknutou oním duchem čistého náboženství, který povede k nesení kříže a následování Ježíše. Vyjděte, mladí Kristovi učedníci, vedeni zásadou, oděni rouchem čistoty a spravedlnosti! Spasitel vás povede na to místo, které nejlépe odpovídá vašim darům a kde můžete být nejužitečnější. Můžete být ujištěni, že na této cestě povinnosti, vás bude provázet milost postačující pro váš každodenní život.

Zvěstování evangelia je Bohem určená cesta záchrany duší. Avšak na prvním místě by mělo být úsilí o soulad srdce s Bohem, teprve pak jsme ^{5T 88} připraveni k práci pro jiné. V dřívějších dobách naši věrni pracovníci důkladně zkoumali svá srdce. Společně se radili a sjednoceni v pokorné vroucí modlitbě, prosili o Boží vedení. Mezi kazateli a učiteli nastalo určité ochabnutí pravého misijního ducha. A přece Kristův příchod je dnes blíže, než když jsme uvěřili. Každý míjející den nám zkracuje možnost zvěstovat toto varovné poselství světu. Kéž by dnes bylo více upřímných modliteb k Bohu, větší pokora, větší čistota a větší víra.

Všichni jsou v ustavičném nebezpečí. Napomínám církev k bdělosti nad těmi, kteří káží Slovo života, avšak sami nepěstují ducha pokory a sebezapření, jež jsou v něm zahrnuty. V kritické chvíli se na takové lidi nelze spolehnout. Oni přeslechnou Boží hlas tak lehce jako Saul a jako on, pohotově ospravedlní své jednání. Když jej Hospodin káral skrze svého proroka, Saul odvážně tvrdil, že poslouchal Boží hlas, avšak bečení ovcí a bučení volů svědčily, že tomu tak nebylo. Podobně i dnes mnozí tvrdí, že jsou věrní Bohu, avšak jejich koncerty a jiné zábavy, jejich světští společníci, jejich povýšené chování a neukojitelná touha po popularitě, to všechno svědčí, že neuposlechli Jeho hlas. "Lidu mého knížata jsou děti a ženy panují nad ním..." (Iz 3,12)

Evangelium nás vyzývá k vysoké úrovni. Důsledný křesťan není pouze novým, nýbrž ušlechtilým stvořením v Kristu Ježíši. Je neomylným světlem svítícím jiným na cestu k nebesům a k Bohu. Ten, kdo přijímá svůj život od Krista, nebude toužit po lehkomyslných, neuspokojivých radostech světa.

Mezi mladými lidmi najdeme velikou různost charakteru a výchovy. Někteří žili v poměrech zvláštní přísnosti a tvrdosti, která v nich vypěstovala odbojného a vzdorovitého ducha. Jiní byli miláčky domácnosti, ^{5T 89} jimž rodiče dovolili jít podle vlastních náklonností. Každý poklesek byl omluven a jejich povaha je pokřivená. Má-li učitel úspěšně vést tyto různé mysli, potřebuje uplatnit veliký takt a jemnost, jakož i pevnost vedení.

Častokrát se projeví nelibost a odboj k těmto náležitým kázeňským opatřením. Někteří budou všemožně unikat kázni, zatímco jiní budou projevovat lhostejnost k důsledkům přestoupení. Všechno toto bude vyžadovat více trpělivosti a většího úsilí u těch, jimž byla svěřena jejich výchova.

Jednou z největších těžkostí, s níž musí učitelé zápasit, je neporozumění rodičů pro spolupráci při udržování kázně ve škole. Kdyby rodiče ochotně podpírali autoritu učitele, zabránilo by se mnohé nepoddajnosti, zločinu a neřesti. Rodiče by měli žádat, aby jejich děti respektovali a poslouchali patřičnou autoritu. Měli by pracovat se vší pečlivostí a pilností při vyučování, vedení a káznění svých dětí, dokud se v nich správné návyky pevně nezakoření. Při takové výchově by byla mládež podřízena společenským institucím a všeobecně mravním závazkům.

Naučením i příkladem by mládež měla být vedena k prostotě v odívání a způsobech, k pilnosti, střídmosti a šetrnosti. Mnozí žáci výstředně vynakládají prostředky, které jim jejich rodiče posílají. Snaží se vyniknout nad své společníky nerozumným používáním peněz jen pro okázalost a sebeuspokojení. V některých školách se na to pohlíželo tak přísně, že byl žákům předepsán úbor a používání peněz bylo omezeno. Avšak shovívaví rodiče a žáci, jež si chtějí dopřát, vždy najdou nějakou cestičku, jak zákaz obejít. My se nechceme k tomu uchylovat. Žádáme křesťanské rodiče, aby všechno toto pečlivě a modlitebně uvážili ^{5T 90} a hledali radu v Božím Slově a pak se snažili jednat podle jeho pokynů.

Kdyby se při našich školách zřídily dílny a žáci by museli jistý čas věnovat aktivnímu zaměstnání, zabránilo by se tím mnohému zlému vlivu rozšířenému ve světských školách. Mužné, užitečné zaměstnání, místo lehkovážných a světských pobavení, poskytlo by správné využití sil mladého života a upevnilo by střídmost a stálost charakteru. Mělo by se vynaložit všechno úsilí, aby byla povzbuzena touha po mravním, fyzickém, ale i duševním pokroku. Kdybychom děvčata naučili vařit a obzvláště péci dobrý chléb, jejich vzdělání by mělo mnohem větší cenu. Znalost užitečné práce by velkou měrou zabránila chorobné přecitlivělosti, která ještě dosud ničí tisíce. Práce svalů a mozku povzbudí chuť k domácím povinnostem praktického života.

Tato doba se vyznačuje okázalostí a povrchností ve výchově. Bratr --- má přirozenou lásku k pořádku a důkladnosti a tyto se staly jeho zvykem, celoživotní výchovou a kázní. Pán si toto cení. Jeho úsilí má skutečnou cenu, neboť nepřipouští u žáků povrchnost. Avšak ve svém počátečném úsilí o zřízení školy, narážel na mnohé překážky. Kdyby byl méně rozhodný a vytrvalý, byl by v tomto zápase podlehl. Někteří z rodičů zanedbali podepřít školu a jejich děti si nevážily učitele pro jeho chudobné ošacení. Dovolili, aby jeho vzhled vzbudil u nich vůči němu předsudky. Pán pokáral takové neuctivé chování a učitele povzbudil v jeho díle. Avšak nářky a nerozumné zprávy, které děti přinášely domů, posílily předsudky rodičů, zatím co bratr --- se snažil vštěpovat pravé zásady a utvrzovat správné návyky, rozmazlené děti si stěžovaly ^{5T 91} na nadměrné úkoly. Bylo mi ukázáno, že tito jedinci trpěli právě proto, že jejich mysl nebyla dostatečně zaměstnána patřičným studiem. Jejich myšlenky bloudily po nemravných představách a mysl i tělo byly oslabeny návykem sebeukájení. A právě tento neřestný návyk a nedostatek studia, způsobovaly mnohou nemoc jejich dětí a bránily pokroku, který rodiče vyžadovali.

Pán souhlasil se všeobecným směrem bratra ---, když kladl základy pro školu, která dnes prosperuje. Avšak tento muž pracoval příliš těžce bez pevného povzbuzujícího a posilujícího vlivu domova, který mohl jeho břemeno usnadnit. Tísněn velikým úkolem, dopustil se některých chyb, avšak ani z poloviny ne tak těžkých, jako jsou chyby těch, kteří proti němu zahořkli. Ve styku s mládeží musel potírat ducha odboje a neposlušnosti, které apoštol řadí mezi znamení posledních dnů.

Někteří z učitelů této školy si neuvědomili zodpovědnost svého postavení. Sami nebyli žáky Kristovy školy a proto nebyli připraveni učit jiné.

Mezi žáky najdeme některé zahálčivé jednotlivce se zpustlými návyky. Tito budou potřebovat pokárání a kázeň, avšak není-li možné napravit je, nepohánějme je netrpělivostí a přísností do propasti. Učitelé by měli stále pamatovat, že mládež, která jim byla svěřena je vykoupena Kristovou krví a patří mezi mladší členy Boží rodiny. Kristus přinesl nekonečnou oběť, aby je vykoupil. Učitelé by si měli uvědomit, že mají být misionáři a vést tyto žáky k Ježíši. Jestliže jsou svou povahou bojovní, pak ať pečlivě střeží tuto náklonnost. Ti, kteří prošli kritickým údobím mládí, neměli by nikdy zapomínat na pokušení a zkoušky mládí a na to, kolik soucitu, dobroty a lásky se jim nedostávalo. ^{5T 92}

Ten, kdo se zasvětí svízelné veřejné službě lidstvu, často nachází jen málo času pro svoji rodinu ale v jistém smyslu je téměř bez rodiny, a také bez neformálních, přátelských vlivů. Podobně tomu bylo i s bratrem -- . Jeho mysl byla ustavičně přetížena. Měl málo příležitostí přijímat lásku svých dětí nebo patřičně je vychovávat a vést.

V naší škole je mnoho těch, kteří potřebují důkladné obrácení. Ať se nikdo nesnaží vybírat mrvu z oka svého bratra, když sám má ve svém oku břevno. Každý by měl usilovat o očištění chrámu své duše od vší poskvrny. Nechť závist a žárlivost doprovází nahromaděné odpadky. Velké přednosti a nebeskou odměnu, získanou pro nás za nesmírnou cenu, smíme svobodně přijmout. Bůh nás činí osobně odpovědnými za míru světla a předností, jež nám dal. A jestliže Bohu neodvedeme zisk ze svěřených nám hřiven, pak ztratíme Jeho přízeň.

Profesor - vám mohl lépe posloužit, kdyby mu někteří nelichotili a jiní jej neodsuzovali. Byl zmaten. Měl povahové rysy, které měly být potlačeny. Ve svém zápalu mu někteří příliš důvěřovali a chválili ho. Tohoto člověka jste postavili tam, kde se bude těžko vzpamatovávat a nalézat pravé místo. Stal se obětí obou stran ve sboře, neboť ani jedna nedbala napomenutí Ducha Božího. Vůči němu to bylo nespravedlivé. Není tomu dávno co přijal pravdu a tak nebyl připraven pro to, čím musel projít.

Jak málo si uvědomujeme dosah činů pro budoucnost, jak naši tak i jiných. Mnozí se domnívají, že málo záleží na tom, co dělají. Myslí, že jim neublíží návštěva koncertu, nebo splynutí se světovými v pobavení, když si to budou přát. Takto satan vede a ^{5T 93} ovládá jejich touhy a oni si neuvědomují, že výsledky mohou být dalekosáhlé. Může to být článkem řetězu událostí, které pojí duši se satanovým osidlem a rozhodují o věčné zkáze.

Každý i sebemenší čin má své místo v životním dramatu. Pamatujme, že touha po ukojení chuti přivedla na svět hřích s jeho strašnými důsledky. Neposvěcené sňatky Božích synů s lidskými dcerami vedlo k odpadnutí a končilo ve zkáze světa potopou. Nejnepatrnější čin sobectví vedl k největším revolucím. Tak je tomu i nyní. Jen málokdo je dostatečně opatrný. Tak jako dítky Izraele nebudou dbát rady, nýbrž půjdou podle svých náklonností. Spojují se se světem ve shromáždění, kde neuniknou pozornosti, čímž ukazují cestu a jiní je budou následovat. Co udělají jednou, to udělají znovu sami i mnozí další. Jejich každý krok působí trvalým vlivem, nejen na jejich svědomí a zvyky, nýbrž i na jiné. Toto vidění nám pomáhá uvědomit si nesmírnou důstojnost lidského života.

Den co den a noc po noci mne bolí srdce příčinou našich sborů. Mnozí dělají pokrok, ale opačným směrem. "Stezka spravedlivých je jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se a svítí až do pravého dne." Jdou vpřed a vzhůru. Postupují od síly k síle, od milosti k milosti a od slávy k slávě. Toto je předností všech našich sborů. Ach, jak rozdílné je to s nimi ! Potřebují božské osvícení. Musí být poctiví. Vím co říkám. Nestanou-li se skutečnými křesťany, půjdou od slabosti k slabosti, rozdíl se bude zvětšovat a mnoho duší bude přivedeno do záhuby.

Mohu vám říci: Přijměte světlo, které nám dal Bůh a následujte ho za každou cenu ve vlastním zájmu. Jedině v tom je ^{5T 94} vaše bezpečí. Čeká vás dílo sjednocení a kéž vám Pán k tomu pomůže i za cenu ukřižování vlastního já. Sesbírejte paprsky světla, které jste zlehčili a zavrhli. Seberte je se vší pokorou, s bázní a třesením. Hříchem starého Izraele bylo zanedbání zjevné vůle Boží a následování vlastní cesty podle sklonů svého neposvěceného srdce. Dnešní Izrael jde téměř v jeho šlépějích a Boží nelibost jistě spočine také na něm.

Nikdy není těžké vykonat to, co milujeme, jít však přímo proti vlastním sklonům znamená nést kříž. Kristus se modlil, aby Jeho učedníci byli jedno, jako on je jedno s Otcem. Tato jednota je Kristovým svědectvím světu, že Ho Bůh poslal. Potlačíme-li svou vlastní vůli pro toto, pak budou věřící jedno s Kristem. Všichni by o to měli prosit, se vší rozhodností pracovat a tak, pokud je možno, splnit Kristovu prosbu za jednotu Jeho církve.