Healdsburg, Kalifornie, 28.března 1882.

Milý bratře -- . Tvůj dopis jsem obdržela v pravý čas. Při čtení jsem se rmoutila, místo abych se radovala, že o tobě slyším. Podobné dopisy jsem obdržela od sestry --- a bratra ---, ale nemám žádné zprávy od bratra --- nebo o někom, kdo je podporuje. Z vašich dopisů jsem poznala průběh vašeho jednání s bratrem -- .

Nejsem překvapená, že takový stav v Battle Creeku byl, ale rmoutí mne, milý bratře, že tě nesprávným způsobem do této věci zavlekli ti, o nichž vím, že nejsou vedeni Bohem. Některé z těchto osob jsou upřímné, ale byly oklamány. Své dojmy obdržely z jiného pramene a ne od Božího Ducha.

Dávala jsem pozor na to, abych svůj názor, týkající se důležitých věcí, nevyjadřovala před jednotlivými osobami, neboť i to co jsem řekla zcela důvěrně, bylo často nesprávně ^{5T 46} použito. Někteří snaží se získat mé připomínky k různým otázkám, aby je potom překroutili a mým slovům dávají zcela jiný význam, než jsem řekla. S tím se však musí setkat před Božím soudem.

Když se ukázaly vaše nynější těžkosti, rozhodla jsem se, že budu mlčet. Myslela jsem, že je nejlépe nechat věci dozrát, aby ti, kteří byli tak pohotoví kárat mého muže, poznali, že duch reptání je v jejich vlastním srdci a stále ještě působí i nyní, kdy muž, proti němuž reptali, klidně odpočívá v hrobě.

Věděla jsem, že krize musí přijít. Bůh dal tomuto lidu jasná a určitá svědectví, aby zabránil takovým věcem. Kdyby byli uposlechli hlasu Ducha svatého, který je varoval, jim radil a je prosil, byli by se nyní těšili z jednoty a pokoje. Ale na tato svědectví nedbali právě ti, kteří vyznávají, že jim věří a výsledek toho je úplné uchýlení se od Boha a Jeho požehnání jim bylo odňato.

Bůh používá různé způsoby při záchraně člověka. Mluví k nim svým Slovem, skrze své služebníky a posílá také skrze Ducha svatého poselství výstrahy, napomenutí a naučení. Tyto prostředky jsou určeny, aby osvítily mysl lidu, zjevily jim jejich povinnosti a hříchy, jakož i požehnání, kterých se jim mohlo dostat; jsou určeny k tomu, aby v nich vzbudily pocit duchovního nedostatku, aby mohli jít ke Kristu a u něho hledat milost, kterou potřebují. Mnozí si však volili svou vlastní cestu, místo aby šli Boží cestou. Nejsou s Bohem smířeni a ani nemohou být, dokud není ukřižováno vlastní "já" a Kristus skrze víru nepřebývá v srdci.

Každý osobně Krista od sebe buď zapuzuje tím, že nechce pěstovat Jeho ducha a následovat jeho příkladu, anebo se s Ním osobně spojuje sebezapřením, vírou a poslušností. Každý sám si musíme volit Krista, neboť On si dříve vyvolil nás. Toto spojení s Kristem ^{5T 47} učiní ti, kteří jsou s Ním od přirozenosti v nepřátelství. Je to nejužší spojení, když On vchází do srdce dříve tak pyšného. Je to skryté dílo a mnozí, kteří vyznávají, že jsou Ježíšovi následovníci, o tom nic nevědí. Přijímají Vykupitele jenom povrchně, nikoli jako jediného vládce svého srdce.

Někteří pociťují nutnost smíření a poznáním této nezbytnosti a přáním po změně srdce, začíná boj. Vzdát se své vlastní vůle, svých libůstek a náklonností, vyžaduje úsilí, při kterém mnozí váhají, kolísají a odvracejí se. Ale tento boj musí vybojovat každý, kdo je opravdu obrácen. Musíme bojovat proti pokušením vně i zevnitř. Musíme zvítězit sami nad sebou, ukřižovat vášně a chtíče a potom nastává spojení s Kristem. Jako suchá a zdánlivě neživá větvička může být naroubována do živého stromu, tak i my můžeme být živými ratolestmi pravého kmene. A ovoce, které přinesl Ježíš, budou přinášet všichni jeho následovníci. Když spojení nastalo, může být zachováno jenom ustavičným, opravdovým a svědomitým úsilím. K zachování tohoto svatého svazku nabízí Kristus svou moc, ale závislý, bezmocný hříšník musí svůj podíl konat s nezmenšenou silou, jinak jej satan odloučí od Krista svou ukrutnou a lstivou mocí.

Každý křesťan musí ustavičně bdít a ostříhat každý vchod, kudy by mohl vniknout satan. Musí prosit o Boží pomoc a v téže době rozhodně odporovat každé náklonnosti k hříchu. Zmužilostí a vírou v ustavičném úsilí zvítězí. Nechť však pamatuje, že chce-li zvítězit, Ježíš musí zůstávat v něm a on v Ježíši.

Spojení věřícího s Kristem bude mít za samozřejmý výsledek vzájemného spojení, neboť toto pouto je nejpevnější na zemi. Jsme jedno v Kristu, jako Kristus je jedno s Otcem. Křesťané jsou ratolesti a to ratolesti živého kmene. Ratolest nebere svou životní sílu z ratolesti jiné. Naše životní síla musí přicházet z kmene. ^{5T 48} Jenom osobním spojením s Kristem, ustavičným společenstvím s Ním, můžeme přinášet ovoce Ducha svatého.

Do sboru v Battle Creeku vnikl duch, který nemá nic společného s Kristem. To není horlivost k pravdě, to není láska k Boží vůli, jak je zjevena v Jeho svatém Slově. Vládne tam duch samospravedlnosti. Ten vás vede k tomu, abyste se povyšovali nad Ježíše a své vlastní mínění i názory pokládali za důležitější než spojení s Kristem i navzájem. Velice se vám nedostává bratrské lásky. Jste odpadlým sborem. Znát pravdu, činit si nárok na spojení s Kristem a nepřinášet ovoce, neprojevovat ustavičnou víru, to vše zatvrzuje srdce v neposlušnosti a samospravedlnosti. Náš vzrůst v milosti, naše radost i prospěch, všecko závisí na našem spojení s Kristem a výši víry, kterou zjevujeme. Jenom On je zdrojem naší síly ve světě.

Mnozí z vás vyžadují úctu jeden od druhého. Čím však je pocta anebo uznání lidí pro toho, kdo se pokládá za Boží dítko a Kristova spoludědice? Čím jsou radovánky tohoto světa pro toho, kdo je denně účastníkem Kristovy lásky, která převyšuje všecko poznání? Čím je pohrdání a odpor lidí pro toho, jehož Bůh přijal skrze Krista? Sobectví nemůže být v srdci, které se cvičí ve víře Kristově právě tak, jako světlo nemůže být spolu s temnotou. Duchovní chlad, lenivost, pýcha a malomyslnost nemohou obstát tam, kde je víra. Mohou ti, kteří jsou cele spojeni s Kristem jako ratolest s vinným kmenem, mluvit s jinými o něčem jiném než o Kristu?

Jste v Kristu? Nejste, dokud jste se nepoznali jako bloudící, bezmocní a odsouzení hříšníci. Nejste křesťané, když se sami povyšujete a zvelebujete. Je-li ve vás něco dobrého, lze to zcela přičíst milosti soucitného Vykupitele. Váš původ, vaše postavení, bohatství, nadání, ctnosti, zbožnost, vaše dobročinnost, ani cokoli jiného ^{5T 49} nemůže vytvořit pouto mezi vámi a Kristem. Vše spojení s církví, způsob, jak na vás pohlíží vaši bratři, budou k ničemu, jestliže vy nevěříte Kristu. Ale nestačí jenom v Něho věřit, musíte v Něm zůstávat. Musíte cele důvěřovat Jeho spasitelné milosti.

Mnozí z vás v Battle Creeku žijí bez modlitby, bez přemýšlení o Kristu a bez toho, abyste Jej vyvyšovali před těmi, kteří jsou kolem vás. Nemáte slova pro vyvýšení Krista, nečiníte nic, abyste Jej uctili. Mnozí z vás jsou Kristu tak cizí, jako kdyby nikdy neslyšeli Jeho jméno. Nemáte Kristův pokoj, neboť nemáte pravý zdroj pokoje. Nemáte společenství s Bohem, jelikož nejste spojeni s Kristem. Náš Vykupitel praví: "Žádný nepřichází k Otci, než skrze mne." Nejste způsobilí pro Kristovu věc. Spasitel praví: "Nezůstanete-li ve mně, nemůžete nic činiti." Bez Krista nemůžete mít nic, než klamnou naději, neboť On sám praví: "Nezůstane-li kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest a uschne a budou sebrány a na oheň uvrženy a shoří."

Pokrok v křesťanské zkušenosti bude patrný ve stále větší pokoře, což je výsledkem vzrůstajícího poznání. Každý, kdo je spojen s Kristem, odvrátí se od každého přestoupení. Pravím vám v bázni Boží: bylo mi ukázáno, že mnozí z vás ztratí věčný život, jelikož svou naději stavěli na falešném základě. Bůh vás ponechává samým sobě, "aby tě pokořil a zkusil, aby známo bylo, co jest v srdci tvém." Zanedbali jste Písmo svaté. Pohrdáte svědectvím a zavrhujete je, protože kárají vaše zamilované hříchy a vyrušují vás z vašeho sebeuspokojení. Kdyby Kristus přebýval v srdci, Jeho podoba by se zjevila i v životě. Pokora by byla tam, kde dříve vládla pýcha. Oddanost, tichost a trpělivost zmírnily by hrubé rysy povahy ^{5T 50} a zlé náklonnosti. Láska k Ježíši by se projevila v lásce k Jeho lidu. Tato láska není chvilková, proměnlivá, ale klidná, hluboká a mocná. Život křesťana bude nenáročný, prostý všech přetvářek, lstí a falše. Je vážný, opravdový a povznesen nad všecky takové věci. Z každého jeho slova mluví Kristus a bude patrný v každém jeho činu. Jeho život vyzařuje světlo Vykupitele, který v něm přebývá. Ve styku s Bohem a v blaženém pozorování nebeských věcí bude duše připravena pro nebe a bude usilovat o to, aby také jiní byli přivedeni do Kristova stádce. Náš Vykupitel je ochoten a mocen učinit pro nás více, než prosíme aneb si myslíme.

Sbor v Battle Creeku potřebuje ducha pokory a skromnosti. Bylo mi ukázáno, že mnozí chovají nesvatou touhu po nadvládě. Mnozí chtějí, aby se jim lichotilo a žárlivě pozorují, aby nebyli podceněni aneb opomenuti. Panuje tvrdý duch, který neodpustí, také závist, sváry a řevnivost.

Ke společenství s Bohem není nic nutnějšího než hluboká pokora. "Takto dí Ten Důstojný a Vyvýšený... "bydlím i s tím, kterýž jest zkroušeného a poníženého ducha." Když tak velice usilujete o to, abyste byli první, pamatujte, že budete poslední, kteří se budou Bohu líbit, jestliže opomenete pěstovat tichého a pokorného ducha. Pyšné srdce bude pro mnohého příčinou pádu, tam kde mohl mít úspěch. „Před poctou je pokora“,“a trpělivý v duchu je lepší, než povýšený“. Když mluvíval Efraim, býval strach; vznešený byl v Izraeli, ale prohřešiv se při Bálovi, tožť umřel.“ „Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“ Mnozí, kdož slyší pozvání milosti, budou zkoušeni a prubováni, ale jenom málo jich bude zapečetěno pečetí Boha živého. Málo se jich pokoří jako malé dítě, aby mohli vejít do nebeského království.

Málo jich obdrží Kristovu milost v sebeponížení, s hlubokým a stálým pocitem své nehodnosti. ^{5T 51} Nemohou snést projev Boží moci, protože v nich podněcuje sebelásku, pýchu a nevraživost. To je příčina, proč Pán pro nás nemůže nyní mnoho učinit. Bůh chce, abyste jednotlivě usilovali o dokonalost lásky a pokory ve vašem vlastním srdci. Hlavní starost věnujte sami sobě, pěstujte takové povahové vlastnosti, které vás uschopní pro společenství svatých a čistých.

Všichni potřebujete proměňující Boží moc. Je zapotřebí, abyste ji hledali sami pro sebe. Pro své vlastní duše již nezapomínejte na toto dílo. Protože jste se odloučili od Boha, vzrůstá vaše bída. Vaše nejednota, těžkosti a sváry jsou ovocem vaší nekřesťanské povahy.

Chtěla jsem mlčet a ponechat vás, až by jste poznali a zošklivili si hříšnost své cesty, ale odpadnutí od Boha způsobuje tvrdost srdce a zaslepení ducha a je vždy méně pochopení pravého stavu, až konečně se Boží milost vzdálí, jako od Židovského národa.

Přeji si, aby mé stanovisko bylo správně pochopeno. Nesouhlasím s jednáním vůči bratru --- . V srdci mnohých vzbudil nepřítel nenávist. Chyby, kterých se dopustil, nesly se od jednoho k druhému, ustavičně vzrůstaly a tak všetečné, klevetivé jazyky dávají potravu ohni. Rodiče, kteří nikdy necítili starost, jakou měli mít o své děti a kteří je nikdy správně nedrželi a nepoučovali, jsou ti, kteří projevují nejtvrdší odpor, když jsou jejich děti ve škole kárány a napomínány. Některé z těchto dětí jsou hanbou církvi a zneuctěním jména Adventistů.

Rodiče pohrdli káráním sebe i svých dětí a nebyli tak opatrní, aby to před nimi ukryli. Hříchy rodičů začaly špatným spravováním vlastního domova. Některé z těchto dětí ^{5T 52} půjdou na zahynutí, jelikož se jim nedostalo žádného poučení z Božího Slova a neosvědčili se doma jako křesťané. Místo toho, aby souhlasili s převráceným jednáním svých dětí, měli je raději kárat a podporovat zbožného učitele. Tito rodiče sami nebyli s Kristem spojeni a to je příčinou, proč tak zanedbávají svou povinnost. To, co rozsévali, budou také sklízet. Jejich žeň je jistá.

Ve škole byl bratr --- obtížen nejen převrácenou cestou, kterou se ubíraly děti, ale také nerozumným jednáním rodičů, kteří projevovali nenávist a podněcovali ji, jelikož učitel omezoval děti. Přepracování, neustálá péče, a žádná pomoc z domova, ale spíše stálá podrážděnost způsobily, že ztratil sebeovládání a jednal neuváženě. Někteří z toho těžili a malé chyby vystavovali na odiv tak, že musely vypadat jako veliké a těžké hříchy.

Ale třída vyznávajících světitelů soboty, kteří usilovali o spojení Krista s Beliálem, držíce se jednou rukou pravdy a druhou světa, obklíčila své děti a sbor ovzduším, které je náboženství a duchu Kristovu naprosto cizí. Neváhají veřejně se postavit proti požadavkům pravdy, neváhají zaujmout smělé stanovisko a říci, že nevěří svědectví, ale třebaže předstírají, že věří Bibli a svědectví, nejsou poslušní jednoho ani druhého. Svým jednáním zapírají obé. Požadují, aby Pán na nich splnil svá zaslíbení, ale zdráhají se podrobit podmínkám, na nichž tato zaslíbení spočívají. Nechtějí se všeho vzdát pro Ježíše. Kázáním slova je sice částečně potlačeno světáctví, ale nedochází k úplné změně náklonností. Světská přání, žádost těla i očí a pýcha života nakonec vítězí. Tato třída vyznává, že jsou křesťané. Jejich jména jsou ve sborové knize. Zdánlivě zde nějakou dobu vedou křesťanský život, ale potom svá srdce často poddávají vlivu světa. ^{5T 53}

Ať jsou hříchy bratra --- jakékoli, vaše jednání je neúnosné a nekřesťanské. Příčinou toho jste zůstali několik let pozadu ve svém křesťanském životě. Vyhledávali jste všecko, co pro něho bylo nepříznivé. Pro jedno slovo učinili jste jej viníkem a použili jste proti němu každého zlého stínu. Sebrali jste všecky své síly, abyste své jednání jako žalobci mohli podepřít. Ale pamatujte, že tak Bůh bude zacházet s každým jedním z vás. "Jakým soudem soudíte, týmž budete také souzeni a jakou měrou měříte, bude vám odměřeno." Všichni ti, kdo měli podíl v tomto nešlechetném díle proti bratrovi ---, musí se s ním opět setkat. Jaký asi vliv bude mít vaše jednání na žáky, kteří vždy nad každým omezováním byli naplněni nevolí? Jak to bude působit na jejich život a povahu?

Co o tom praví svědectví? Pěstování hříšných povahových rysů, hříšné žádosti, může zmařit všechnu moc evangelia. Převládající hříšná žádost svědčí o zaslepení duše. Každé uspokojování této žádosti posiluje odpor vůči Bohu. Útrapy, povinnosti a hříšné radovánky jsou provazy, jimiž satan lidi zaplétá do své sítě. Ti, kdož raději zemrou, než aby se dopustili nesprávného činu, zůstanou věrni.

Dítěti se může dostat zdravých náboženských poučení, ale když rodiče, učitelé nebo poručníci dovolí, aby se přidrželo nesprávných zvyků, pak tyto zvyky, nebudou-li přemoženy, ovládnou dítě a ono bude ztraceno.

Svědectví, které vám bylo dáno skrze Božího Ducha, praví: Nevyjednávejte s nepřítelem. Zničte ostny, nebo ony zničí vás. Zořte ouhor srdce. Ořte hluboko a důkladně. Nechať pluh pravdy odstraní plevel a trní.

Hněvivým a žalujícím farizeům Kristus pravil: "Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem." Kdo je tak bez hříchu a ochoten bratra --- obžalovat a odsoudit? ^{5T 54} Kdyby jejich povahy a jejich životy tak přesně a veřejně byly vyšetřovány, jak oni vyšetřovali bratra ---, pak někteří z nich by se ukázali daleko horší, než jak se snažili jej představit.

Nemohu dále mlčet. Mluvím k vám a k sboru v Battle Creeku. Dopustili jste se veliké chyby. Nesprávně jste zacházeli s tím, jemuž vy a vaše děti jste povinováni vděčností, to jste však zameškali učinit. Jste odpovědni za vliv, jakým jste působili na školu. Nastal klid, jelikož žáci šli svou vlastní cestou. Při jiné těžkosti budou právě tak rozhodní a vytrvalí, jako při této věci a kdyby nalezli tak schopného zastánce, jakého našli v bratru ---, opět by dosáhli svého cíle. Bůh mluvil k učitelům, žákům a členům sboru, ale vy jste zavrhli Jeho slovo. Domnívali jste se, že je nejlépe jít svou vlastní cestou, aniž by jste dbali důsledků.

Bůh nám, jako lidu dal výstrahy, napomenutí a pravidla zprava i zleva, abychom se vzdalovali světským mravům i světské chytrosti. Žádá, abychom byli odděleni a vírou i povahou byli příkladem lidem ve světě. Ve všem je máme daleko předčít. Bratr --- přišel k vám, neznaje Boží zacházení s námi. Nedávno uvěřil a měl se téměř všecko učit. Ale vy jste bez rozmýšlení souhlasili s jeho úsudkem. Schválili jste jeho myšlenky a jednání, které neměl od Krista.

Povzbudili jste žáky ke kritizování, což Duch Boží chtěl potlačit. Svedli jste je k tomu, aby zradili důvěru. Je mezi námi dost mladých lidí, kteří své dobré povahové vlastnosti dosáhli skrze poznání a zásady bratra ---. ^{5T 55} Za své schopnosti vděčí jeho naučením mnozí nejen v sobotní škole, ale i v různých odvětvích našeho díla. Ale váš vliv způsobil nevděčnost a svedl žáky, aby pohrdali tím, co měli milovat.

Ti, kteří nemají zvláštní pokušení, kterým jsou jiní vydáni, mohou si lichotit tím, že jsou lepší než bratr -- . Ale postavte je jenom do pece soužení a oni ji nebudou moci tak dobře snést, jako ti, které haní a nesprávně odsuzují. Jak málo dovedeme rozumět úzkosti jiného srdce. Jak málokdo rozumí okolnostem jiných. Proto je těžké dát dobrou radu. To, co se nám zdá nejvhodnější, může být zcela převrácené.

Bratr --- opravdově hledal pravé poznání. Snažil se žákům vštípit, že jsou odpovědní za svůj čas, své schopnosti i příležitosti, aniž by byl ukvapený, unavený a rozčilený. Ti, kdož se zdráhají nést břímě, jež cele napíná jejich síly, málo vědí o tíží, spočívající na těch, jež toto břímě musí nést.

Na škole jsou někteří, jež hledí jen na ty, co je v jejich poznání o bratru --- špatné a nepříjemné. Tyto osoby nemají onoho šlechetného, Kristu podobného ducha, který neobmýšlí zlé. Z nepředloženého slova nebo činu učinili něco velikého a v době závisti, předsudku a žárlivosti toho použili.

Jistý pisatel pravil: "že vzpomínka závisti není nic jiného než věšák, na němž je pověšen hněv." Ve světě je mnoho lidí, kteří to pokládají za důkaz rozvážnosti vypravovat raději o věcech a osobách, které nemohou snášet, než o věcech a osobách, jimiž jsou přitahováni. Tak to nečinil veliký apoštol. Své bratry napomínal: "Přemýšlejte o všem, co je ^{5T 56} pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu." F 4,8.

Závist není pouze špatnou náladou, ale nemocí, která maří všecky schopnosti. Začala u satana. On chtěl být prvním v nebi, ale protože nemohl mít všecku moc a slávu, vzbouřil se proti Boží vládě. Záviděl naším prvním rodičům, svedl je k hříchu a zničil je i celé lidské pokolení.

Závistivý člověk zavírá svůj zrak před dobrými vlastnostmi a šlechetnými činy jiných. Je vždy hotov snížit a překroutit to, co je výborné. Lidé vyznávají a odpouštějí často chyby jiných, ale od člověka závistivého lze málo očekávat. Když je někdo závistivý, nedovolí, aby jiný byl vyšší než on a jeho pýcha nepřipustí žádný ústupek. Je-li učiněn pokus přesvědčit závistivce o jeho hříchu, on ve své závisti se ještě zatvrdí a velmi často zůstává nevyléčitelný.

Závistivý člověk rozšiřuje jed kamkoli vkročí, odcizuje přátele a vzbuzuje nenávist i vzpouru proti Bohu i lidem. Chce být nejlepší a největší, ne proto, že činí něco skvělého a sebezapíravého, aby dosáhl výborného cíle, ale zůstane stát tam kde je a znehodnocuje náležitou zásluhu jiných.

Závist je živena v některých srdcích ve sboru i ve škole. Bohu se nelíbí vaše cesty. Pro Ježíše Krista vás prosím, nejednejte mezi sebou, jako jste jednali s bratrem --- . Šlechetná povaha nejásá nad tím, když jinému může způsobit bol a neraduje se z toho, když může odkrývat chyby jiných. Opravdový Kristův učedník se s ošklivostí odvrátí od pomluv. Někteří, kdož měli na tom podíl, šli tou cestou, kterou nastoupili proti služebníku Páně, ^{5T 57} jenž byl v soužení, proti tomu, který pro ně obětoval zdraví i sílu. Pán se zastává utlačovaných a nechá zářit světlo na svého trpícího služebníka. Potom jsem viděla, že Bůh bude tyto osoby opět zkoušet tak, jako to činil nyní, aby zjevil, co je v jejich srdcích.

Když David zhřešil, nechal jej Bůh volit, chce-li vzít trest od Boha nebo od lidí. Pokání činící král volil raději upadnout v ruce Boží. Bloudící, hříšní lidé, kteří mohou být jenom Boží mocí udrženi na správné cestě, jsou přece jen zatvrzelého srdce a svým bloudícím bratřím nechtějí odpustit. Moji bratři v Battle Creeku, jaký počet vydáte na Božím soudu. Dostalo se vám velikého světla v napomenutích, výstrahách a prosbách. Jak jste pohrdli těmito paprsky seslanými z nebe!

Jazyk, který se kochá jenom ve špatnostech, ten klevetivý jazyk, který říká: Vypravuj a já to budu dále vypravovat, je apoštolem Jakubem označen za pekelný oheň. Na všecky strany rozšiřuje oheň. Co dbá pomluvač toho, že nevinného přivádí do špatné pověsti? On nezanechá svého zlého díla, i když zničí naději a zmužilost toho, kdo se pod jejich tíhou zhroutil. On dbá jen na to, aby uspokojil svou náklonnost, milující pomlouvání. Ano i ti, kteří vyznávají, že jsou křesťané, zavírají své oči před vším, co je čisté, poctivé, šlechetné a milé a shromažďují všecko, co je nepříjemné a pokárání hodné, aby to rozšiřovali ve světě.

Vy sami jste otevřeli dveře, aby jimi mohl vejít satan. Navíc jste mu dali čestné místo ve svých shromážděních i ve svých poradách. Neprojevili jste úctu k výborné povaze, která je dávno založena na věrnosti. Žárlivé, pomstychtivé jazyky vysvětlovaly činy a pohnutky tak, aby je přizpůsobily svým vlastním představám. Černé učinili bílým a bílé černým. Když jim na jejich údaje bylo poukazováno, někteří pravili: "To je pravda." Dejme tomu, ^{5T 58} že by věci byly pravdivé, může tím být vaše zacházení ospravedlněno? Nikoli! Kdyby všecky obžaloby, které proti vám mohou být přineseny, Bůh vzal a spletl z nich důtky k vašemu potrestání, byly by vaše rány větší a hlubší než ty, které jste způsobili bratru -- . Každá skutečnost může být tak překroucená, aby budila nesprávný dojem. Nemáte právo chopit se každé zprávy proti němu a použít ji, abyste zničili jeho pověst a užitečnost. Kdyby Pán zjevil téhož ducha k vám, jakého jste zjevili proti svému bratru, byli by jste bez milosti zničeni. Nemáte žádné výčitky svědomí? Bojím se, že nemáte. Dosud nepřišla doba, aby toto satanské kouzlo ztratilo svou moc. I kdyby bratr --- byl takový, jak jej představujete, ačkoli vím, že tomu tak není, bylo by vaše počínání si přece nesprávné.

Posloucháme-li výtku proti některému bratru, tím ji uznáváme. Na otázku: "Hospodine, kdo bude přebývati ve stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?" Žalmista odpovídá: "Ten, kdo chodí v upřímnosti a činí spravedlnost a mluví pravdu ze srdce svého. Kdo neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého a potupy neuvodí na bližního svého."

Jak mnohému pomlouvání by bylo zabráněno, kdyby si každý uvědomil, že ten, kdo mu vypravuje chyby jiného, právě tak bude hotov při vhodné příležitosti vyprávět jeho chyby. Máme se snažit o všech lidech smýšlet dobře, zvláště o našich bratrech, ač jsme nuceni smýšlet jinak. Neměli bychom rychle věřit špatným pověstem. Ty bývají často výsledkem závisti nebo nedorozumění, nebo mohou pocházet z přemrštěných anebo jen částečně poznaných skutečností. Žárlivost a podezírání, je-li jim věnováno místo, rozšíří se jako trní. Jestliže by některý bratr bloudil, je čas, abyste mu věnovali opravdovou pozornost. Jděte přátelsky k němu, modlete se s ním a za něho. Pamatujte, jak nekonečnou cenu zaplatil Ježíš, ^{5T 59} aby jej zachránil. Takovým způsobem můžete vysvobodit duši od smrti a přikrýt množství hříchů.

Jeden pohled, jedno slovo, ano i tón hlasu může svědčit o falši, vniknout do některého srdce jako šíp a způsobit nezhojitelnou ránu. Taková pochybnost nebo výčitka, může být vržena na toho, skrze něhož by Bůh chtěl vykonat dobré dílo, ale jeho vliv je zničen, jeho užitečnost zmařena. Mezi některými zvířaty se stává, že když jedno z nich je raněno, nebo skoleno, je od ostatních roztrháno. Tentýž ukrutný duch je trpěn mezi muži a ženami, kteří nesou Kristovo jméno. Oni zjevují horlivost farizeů hotových kamenovat jiné, kteří jsou méně věrní, než oni sami. Jsou to ti, kdož poukazují na chyby a nedostatky jiného, aby odvrátili pozornost od svých, anebo aby požadovali čest, jako by měli větší horlivost pro Boha a církev.

Před několika týdny jsem byla ve snu přenesena na jedno vaše shromáždění kvůli vyšetření jedné věci. Tam jsem slyšela důkazy přinesené od žáků proti bratru -- . Skrze jeho důkladná a věrná naučení dostalo se mnohým žákům velkého dobrodiní. Kdysi si jej nemohli ani dost vynachválit. Tehdy byl oblíben a ctěn. Nyní to však šlo jinou cestou. Tyto osoby ukázaly svou povahu. Viděla jsem anděla s velkou otevřenou knihou, do které zaznamenával každé svědectví. Proti svědectví jednoho každého byly zaznamenány hříchy, nedostatky a bludy. Potom tam byla zaznamenána velká dobrodiní, jichž se těmto osobám dostalo prací bratra -- .

Jedním z hlavních cílů, které byly na škole velmi zdůrazňovány, bylo odloučení naší mládeže od vlivu světa, ^{5T 60} od jeho zvyků, pošetilostí a modlářství. Škola zde byla k tomu, aby položila závory proti nemravnosti nynější doby, která zničila svět tak, jako za dnů Noe. Námluvami, ženěním a vdáváním je mládež jako očarována. Převládá chorobná láska. Je zapotřebí veliké opatrnosti i bdělosti, aby byla mládež uchována od těchto vlivů. Mnozí rodiče nevidí náklonnosti svých dětí. Někteří rodiče mi s velikou spokojeností vypravovali, že jejich děti nemají zalíbení ve stýkání se s druhým pohlavím, zatím co v téže době tyto potají projevovaly nebo pociťovaly k tomu náklonnost, ale rodiče byli světáctvím a pomluvami tak zaujati, že o tom nic nevěděli.

Původním účelem naší školy bylo dát mladým lidem možnost osvojit si znalosti ke kazatelské činnosti a osoby obojího pohlaví připravit, aby se staly dělníky různých odvětví díla. Tito žáci potřebují znalost obyčejného vychování, ale více ještě ze Slova Božího. Po této stránce naší škole chybělo mnoho. Nebylo Bohu oddaného muže, který by se věnoval tomuto odvětví díla. Mladí lidé, kteří byli Duchem Božím pohnuti, aby se věnovali kazatelské činnosti, přišli za tím účelem na naší školu a byli zklamáni. Nebyly učiněny náležité přípravy pro tuto třídu a někteří učitelé, kteří to viděli, radili mládeži, aby se věnovali jinému studiu a vyučili se něčemu jinému. Kdyby tato mládež nebyla pevná ve svém rozhodnutí, byla by se nechala přemluvit a vzdala se kazatelské činnosti.

Takový je výsledek vlivu neposvěcených učitelů, kteří pracují jenom za svou mzdu a nejsou proniknuti Božím Duchem a nemají žádné spojení s Kristem. V tomto díle nebyl nikdo činnější než bratr -- . Bible by měla být nejhlavnějším předmětem studia. ^{5T 61} Tato kniha, která nám podává zprávu, jak bychom měli trávit nynější život, abychom mohli být účastni budoucího věčného života, je pro žáky mnohem cennější než cokoli jiného. Máme již jen krátký čas, abychom se mohli seznámit s jejími pravdami. Ale ten, který Boží Slovo učinil předmětem svého uvažování a více než kterýkoli jiný učitel mohl pomoci mládeži k dosažení poznání Písma, ten byl ze školy vyloučen.

Profesoři a učitelé nerozuměli školnímu plánu. Všemi prostředky, myšlenkami a prací, měli bychom ji učinit tím, čím ji chce mít Bůh. Vůle a úsudek těch, kteří téměř neznají cestu, kterou nás Bůh jako lid vedl, neměl by být vládnoucím vlivem ve škole. Pán vždy znovu ukázal, že se nemáme řídit podle světských škol. Kazatelé jiných společností potřebují mnoho let k svému vychování. Naši mladí lidé to však musí dosáhnout v krátkém čase. Kde je nyní jeden kazatel, mělo by jich být dvacet, které škola s Boží pomocí připravila, aby vkročili do misijních polí.

Mnozí z našich mladých kazatelů a někteří z těch, kde již mají zkušenosti, zanedbávají Slovo Boží a pohrdají také svědectvím Jeho Ducha. Nevědí, co svědectví obsahuje a ani to vědět nechtějí. Nechtějí poznat nedostatky své povahy a zdokonalovat ji. Mnozí rodiče nehledají poučení ve svědectví a proto také svým dětem nemohou o tom nic říct. Pohrdají světlem, které Bůh dal tím, že si přímo počínají proti jeho naučením. Právě ti, kteří jsou na nejdůležitějších místech v díle, dali k tomu příklad.

Své spory jste zveřejnili před světem. Myslíte, že jako lid jste v Battle Creeku v lepším světle? Kristus se modlil, aby Jeho učedníci byli jedno, jako On je jedno s Otcem, aby svět poznal, že Bůh Jej poslal. Jaké svědectví jste dali v několika ^{5T 62} uplynulých měsících? Pán vidí do každého srdce. On váží naše pohnutky. Každého bude zkoušet. Kdo v této zkoušce ostojí?